Tag: Demokracie

Články k tagu

Parlamentní režim dnes hájí extremista

Petr Fiala v úterý na sociálních sítích: „Demokracie je diskuse. Ale diskusí není bezobsažný monolog. Zvlášť když je jeho cílem jen zablokování demokratického rozhodování. Extremisté nás stojí spoustu peněz a blokují parlament. Vydírat se nenecháme.“ Politici dnes vládnoucí koalice před volbami, vlastně po většinu minulého volebního období, měli sklon označovat se za demokratickou opozici s tím, že nejen komunisté, ale ani Okamurova SPD demokratická není. Tady stojí za úvahu, kdo je demokrat a kdo je extremista.

Důvěra v demokracie padá. Veřejnost znechucuje zvládání pandemie a ekonomická situace

Projekt Edelman Trust Barometer měří přes dvacet let důvěru lidí celého světa ke vládám, médiím, firmám a neziskovým organizacím. Podle posledních výsledků se značný propad důvěry dotkl vlád demokratických států, zatímco u autokratických vlád důvěra lidu vzrostla. Silnou důvěru veřejnosti si udržely i firmy, údajně za svou roli ve vývoji vakcín proti covidu-19 a adaptaci pracovního prostředí na nové pandemické podmínky, například zavedením home office.

Mysleme na architekty

Přesvědčivé vítězství Ivana Bartoše nad jeho komunistickou vyzývatelkou v souboji o vedení Pirátů potvrzuje, že komunismus má u nás menší přitažlivost, než by se podle jeho hlučných zastánců zdálo. To americká levice má se slovem socialismus větší potíže. Nedávná zpráva průzkumníků z firmy Eequis Research zkoumala, proč se v roce 2020 přiklonilo k Donaldu Trumpovi víc hispánských voličů než v roce 2016. Hrálo v tom sice roli víc faktorů – Hispánci zejména souzněli s Trumpovou snahou udržet ekonomiku otevřenou navzdory covidu

Jeďte si na Fulbright, ale mlčte o demokracii

Trapas poslance STAN Jana Farského se za pár dnů či týdnů přežene, ale ukázal myslím na hlubší problémy tzv. demokratického tábora naší politiky. Problémy, které se nepřeženou, ale naopak jsou horší, než si mnozí připouští. Zejména v tom kontextu, že se třeba na sociálních sítích našla řada lidí – vzdělaných, úspěšných lidí, kteří jistě sami sebe považují za zastánce demokracie –, kteří jeho odjezd na Fulbrightovo stipendium schvalovali a blahopřáli mu k němu.

Tolik demokratů, tak vágní demokracie

Americký prezident Joe Biden včera zahájil virtuální Summit pro demokracii, akci, jíž se účastní zástupci stovky zemí, které jeho administrativa vnímá jako demokratické. Demokracie na tom nikdy nebyla líp, zdálo by se. Jako kdyby se naplňovala dávná a často vysmívaná vize Francise Fukuyamy, podle níž je liberální demokracie jaksi finálním stadiem vývoje lidstva.

Že se Polsko vzdaluje od demokracie? Směšné

Profesor sociologie Zdzisław Krasnodębski je poslancem Evropského parlamentu za polské vládní Právo a spravedlnost (PiS) a blízkým spojencem předsedy strany Jarosława Kaczyńského. Vedle Bruselu má druhý domicil v německé Bochumi. Pro rozhovor o konfliktu mezi Evropskou komisí a Varšavou (a v druhém sledu Visegrádskou skupinou), který je do značné míry střetem německých představ o střední Evropě se Středoevropany, je to ideální osoba.

Internet ničí demokracii

Americký politolog Francis Fukuyama je jedním z nejslavnějších současných myslitelů. Mezi jeho nejvýznamnější knihy patří Konec dějin a poslední člověk z roku 1992. V ní představil tezi, že s koncem komunismu nastal konec dějin. Liberální demokracie obstála v zápase se všemi ostatními univerzalistickými ideologiemi, a je tak finálním politickým stadiem lidstva. Historie neskončila ve smyslu událostí jdoucích po sobě, ale byly ukončeny debaty o tom, kam dějiny směřují.

Internet ničí demokracii

První dvě dekády 21. století přinesly světu nové problémy a otázky, kterým čelí především euroamerický svět a křesťansko-židovská civilizace. Tento týden k nám z tiskárny dorazil unikátní knižní soubor Týdeníku Echo, na kterém jsme pracovali celé léto. Ze 700 rozsáhlých rozhovorů, jež jsme za sedm let existence připravili, jsme vybrali 50. Kniha je zároveň reprezentativní publikací ukazující rozsah práce, kterou čtenářům nabízíme. Nese název Proměny světa a má 600 stran.

Soudci proti demokracii

Navzdory intenzivnímu strachu ze změny klimatu voliči v řadě zemí nejsou ochotni utrácet biliony, které by si dramatické snížení emisí vyžadovalo. Proto klimatičtí aktivisté stále častěji používají nový postup: prosadit kýženou klimatickou politiku u soudů. Toho času OSN registruje nejméně 1550 klimatických žalob v 38 zemích. Takové žaloby v konečném důsledku podrývají demokracii, škodí chudým lidem a odvádějí naši pozornost od chytřejších způsobů, jak klimatu pomoci. To je pozadí následujícího komentáře dánského matematika Bjørna Lomborga. „Skeptický ekolog“ ho pro český trh poskytl exkluzivně Echu. Redakčně kráceno.

Čínští komunisté přecházejí do ofenzivy

Když se v roce 1989 hroutil Sovětský svaz, bylo to bráno jako potvrzení konečného vítězství demokracie a kapitalismu nad autoritářstvím a komunismem. Americký politolog Francis Fukuyama ve svém eseji Konec dějin?, později rozpracovaném do knihy, přišel s teorií, že éra velkých ideologických konfliktů skončila. Západní liberální demokracie se jevila jako poslední stadium lidské vlády.

Ani ten První máj už není, co býval

Po filipojakubské noci jsme se probudili do prvomájového rána. První máj, to je v téhle zemi zajímavě rozpolcený den. Je to den milostně bojovný, jediný den, kdy měsíci říkáme latinským jménem, což naznačuje, že nejde o obyčejný první květen. Díky geniální Máchově básni ho máme spojený s jakousi sentimentálně růžolící představou, která je ale v rozporu s pochmurným vyzněním Máchovy tragické historky. Ta je, když to velmi zjednodušíme, o hrůze z toho, že po smrti asi nic není a člověk se vrací do nicoty.

Chvála jednání za zavřenými dveřmi

Jsme uprostřed sjezdové sezony. Své setkání si odbyli Piráti, ODS i lidovci. Bylo to představení vnitrostranické demokracie v praxi. Hlasování, náhle rebelie, občas i chaos. Většinou však šlo o projevy, jednání a nějaké ty zákulisní dealy. Celkově to byla spíš nuda, která většinového voliče příliš nevzruší. To v zahraničí právě probíhá ostrý souboj ve dvou starých, vážených a zavedených stranách a slouží jako příklad, že i demokracie občas může být příliš.

V Číně už se Velký bratr stal skutečností

Od jara otřásají Hongkongem nevídané protesty. Lidé demonstrují proti návrhu zákona, jenž by hongkongské správě usnadnil vzájemné vydávání hledaných osob s Macaem, Tchaj-wanem a ovšem pevninskou Čínou. Opozice má obavy, že tato norma by byla zneužívána k trestání osob kritických vůči komunistickému režimu v Pekingu, ať už jsou to uprchlíci, nebo samotní obyvatelé Hongkongu.

Je liberální demokracie (dnes) možná?

Žijeme v časech mnohosti slov a jejich neustálého, snad až exponenciálního zmnožování. Zároveň se také slova ztrácejí, často jsou to i důležitá slova, užívána jsou ale natolik volně a ve významech často protichůdných, až ztratí jakýkoli význam, veřejnou debatu pak už jen spíš zamlžují, než aby ji projasňovaly. Tenhle smutný úděl postihl i slovo „liberalismus“ – člověk ho často slyší, jako kdyby mohlo znamenat cokoli.

Probuzení národů

Politika dávno není soubojem mezi levicí a pravicí, jak by mohly vyprávět dříve dominantní strany ČSSD a ODS. Lidé se mají dobře a otázky, jestli raději posílit ekonomickou svobodu, aby rychleji rostlo hospodářství, anebo víc přerozdělovat vydělané peníze, už nikoho nevzrušují. O co se tedy vedou politické bitvy? Jako kdyby rozhodovalo podivné slovo identita, které se používá skoro na všechno.

Mně je taky trapně!

„Jsem syn osmašedesátníka a nevěřím komunistické straně. Vás všech (koaličních) poslanců včetně vlády si vážím. A budu se snažit vám věřit, každému z vás, do první zrady,“ řekl místopředseda ČSSD Roman Onderka před hlasováním o důvěře vládě. K tomu posléze emotivně dodal, že podporou vlády ANO, sociálních demokratů a komunistů „volí nejmenší zlo ze všech zel, která by mohla přijít“.

Obrana demokracie před liberální demokracií

Politický, intelektuální i mediální establishment zemí Západu se cítí ohrožen rostoucí nespokojeností nemalé části občanů s jeho politikou a chováním. Přechází proto do protiútoku. Vytvořil, respektive přisvojil si dnes módní koncept tzv. liberální demokracie, prohlašuje jej za jediný správný a arogantně tvrdí, že je tato jím velebená „liberální demokracie ohrožena nástupem autoritativních vládců a s nimi spojeným populismem“. To není přímý citát výroku nějakého konkrétního autora. To je jakýsi sumář, v tomto duchu píše a mluví mnoho autorů a politiků. Je to náš pokus o vystižení podstaty problému, který nás již dlouhou dobu nesmírně tíží.

Lidé v Česku demonstrovali na podporu novinářů. Připomněli i Jána Kuciaka

V Praze a dalších městech se ve středu konaly demonstrace, tentokrát na podporu České televize a médií. Podle organizátorů přišly na Václavské náměstí asi čtyři tisíce lidí. Protesty reagovaly na inaugurační projev prezidenta Miloše Zemana. Lidé se ale opět vymezili i proti Andreji Babišovi či komunistům. Ve čtvrtek plánují polední „výstražnou stávku“ studenti řady středních a vysokých škol.

ANO, KSČM a SPD podrželo Okamuru ve vedení Sněmovny

Sněmovna jednala o odvolání Tomia Okamury z vedení Sněmovny, ale předkladatelé s návrhem neuspěli. Poslanci ANO, KSČM a SPD hlasování zabránili. Největší ohlas vzbudilo vystoupení Miroslava Kalouska, který při řeči u mikrofonu pustil z tabletu facebookové video Tomia Okamury, ten v něm kritizuje strmý růst romské populace, což označuje za největší bezpečnostní riziko České republiky.

Přímá demokracie v Česku? Pro obecné referendum je většina stran

Česko je o krok blíž obecnému referendu. Na jeho prosazení tlačí hlavně SPD, komunisté a hnutí ANO. Pro určitou formu referenda jsou i ČSSD, Piráti a lidovci. Neshodnou se ale na tom, kolik podpisů občanů by pro vyvolání referenda mělo stačit a jakých otázek by se mělo týkat. Zbylé opoziční strany varují, že obecné referendum může zemi uškodit. O případném referendu se nejčastěji hovoří v otázce setrvání Česka v Evropské unii.