„Rumunsko a dneska i Moldavsko to zvládly. Pojďme porazit ruské síly příští týden i my,“ napsala minulou neděli Danuše Nerudová na své sociální sítě. Šlo o reakci na výsledek moldavských voleb, kde s více než padesáti procenty hlasů zvítězila proevropská Strana akce a solidarity (PAS) nad Vlasteneckým blokem socialistů a komunistů, což je otevřeně proruský politický subjekt, jenž má ve znaku srp a kladivo. Zmínka o Rumunsku pak odkazovala na tamní prezidentské volby z května, kde nakonec vyhrál prozápadně orientovaný kandidát Nicușor Dan nad pravicovým nacionalistou Georgem Simionem – zde se střet také rámoval jako „boj Západu a Ruska“, ačkoliv to bylo méně zřejmé; Simion je místopředseda evropské frakce ECR, kam patří česká ODS, a před volbami se s ním na podporu fotil mimo jiné premiér Petr Fiala.

V české debatě se krok přijal víceméně nekriticky, ovšem i zarytí odpůrci Ruska v zahraničí poukazovali na skutečnost, že zásah do voleb byl nelegitimní a politicky motivovaný. Dobrým příkladem je ukrajinský politolog Anton Šechovcov, který dlouhodobě varuje před ruským ovlivňováním demokratického procesu v Evropě a rozhodně bychom jej neřadili mezi příznivce Kremlu. Ten konstatoval, že rumunský „politický establishment se rozhodl ohnout pravidla, místo aby se utkal s protivníkem v rámci volebního klání … tím podkopal demokracii v zemi“ – důvodem pro zrušení voleb pak podle něj bylo, že první kolo vyhrál „špatný kandidát“ Georgescu, jenž se vymezoval vůči dvěma hlavním stranám, které předtím společně vládly v rámci nepopulární „monstrózní koalice“ a měly přímý vliv na rozhodování soudu.

Korespondent deníku The New York Times Andrew Higgins dále poukázal na to, že tajné služby sice zmínily možnost ruského vměšování, ale neposkytly k tomu žádné přímé důkazy. „Rumunský Ústavní soud nařídil opakování voleb, čímž věnoval ruské propagandě dar. Rusko dlouhodobě označuje Západ za pokrytce a tvrdí, že jeho závazek k demokracii platí jen do chvíle, než zvítězí ,nesprávná‘ strana,“ napsal v prosinci.

Georgescovi následně v březnu soud odmítl zaregistrovat kandidaturu do nově vypsaných prezidentských voleb, načež do ulic Bukurešti vyšly desetitisíce Rumunů na protest – a štafetu pak převzal Fialův kolega z ECR Simion, který se k odmítnutému kandidátovi do poslední chvíle hlásil. Simion nakonec prohrál, což se mohlo dost dobře stát i v případě Georgesca v prosinci, kdyby volby mohly proběhnout. Rumunsko tak skončilo s podlomenou důvěrou v systém a vysloužilo si také nové označení v Indexu demokracie od organizace Economist Intelligence Unit, podle níž už nejde pouze o „demokracii s nedostatky“ (předchozí klasifikace), ale o „hybridní režim“ s jasnými rysy autoritářství.

Tím se dostáváme k Moldavsku. To je v letošním Indexu stále ve skupině nedostatečných demokracií, ale úplně na posledním místě nad hranicí hybridních režimů – v hodnocení se od Rumunska liší jen o několik setin bodu. Report vyšel na začátku roku a je dost dobře možné, že se země v příštím vydání také zhorší. Ačkoliv se po moldavských volbách slavilo vítězství nad ruskými silami a porážka Vlasteneckého bloku, je nutno dodat, že s demokratičností je to poněkud složitější. Před nedělní volbou bylo totiž zakázáno dvěma jiným „proruským“ stranám se o přízeň voličů vůbec ucházet – u jedné z nich k zákazu došlo teprve dva dny před volbami kvůli podezření z nelegálního financování. Jaroslav Synčák, redaktor Aktuálně.cz, navíc informoval přímo z místa o tom, že se vláda o volebním víkendu rozhodla kvůli opravám omezit provoz na většině mostů, které propojují zemi s Moskvou kontrolovaným Podněstřím, kde žije množství Moldavanů s volebním právem – jeden most byl také uzavřen kvůli podezření, že je zaminovaný. Podle Synčáka se to dá chápat i jako snaha vlády vytvořit před voliči „umělé překážky přes řeku Dněstr, aby nešli volit komunisty a proruské strany“.

Těžko soudit z České republiky, jak moc si Moldavsko může dovolit striktně dodržovat demokratické principy – země je na tom dlouhodobě ekonomicky bídně, významná část lidí s nostalgií vzpomíná na Sovětský svaz a za řekou, v separatistickém Podněstří, se nachází ruská základna s 1500 vojáky. Knížecí rady o demokracii tu nejsou namístě. Stejně tak ale není namístě si zemi dávat za vzor tak, jak to předvedla europoslankyně Nerudová.

V polovině května mnohé překvapil průzkum, který si nechalo udělat ministerstvo vnitra, podle něhož má u nás 55 procent lidí obavu z toho, že „volby budou zmanipulovány vládou, která se nebude chtít vzdát moci, a jejími podporovateli“, což překonalo i míru obav z manipulace „informačním vlivem z Ruska“ (39 procent). Důvěra ve výsledek voleb je zásadní pro zdraví demokracie, a tyto (podle všeho neodůvodněné) obavy je proto důležité ošetřit. Pro začátek by snad stačilo přestat obdivně hovořit o Rumunsku a Moldavsku.