Ondřej Šmigol - redaktor a komentátor

/

Zabývá se především zahraniční politikou, zvláště Británií a USA. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl na studijních pobytech na University of Sussex a University of Cambridge. V Echu působí od roku 2017, z pozice eléva se vypracoval na komentátora. 

Články autora

Královské námořnictvo na dně. Britské varování i pro Česko

„Když v rozkaz nebe Britů zem se vznesla z azurových vod, tu svobody jí úpisem, to andělský pěl chorovod: Vládni, Britsko, mořem, Brit nesmí nikdy otrok být!“ je text britské vlastenecké písně v překladu Jaroslava Vrchlického. Oslavuje britskou námořní sílu, která po staletí poskytovala Spojenému království bezpečnost a zajišťovala jeho moc po celé planetě. Královské námořnictvo lvím podílem přispělo k porážce Napoleona i Hitlera a ještě v 80. letech bylo schopné působivých a složitých operací na druhé straně světa, když vyhnalo Argentince z Falkland.

Trump si válku s Íránem vždy přál

Donald Trump kandidoval s tím, že zabrání „věčným válkám“. Řada jeho největších politických spojenců a podporovatelů jsou takzvaní izolacionisté, kteří věří, že USA by se měly stáhnout ze světa a soustředit se na vlastní problémy. Války v Afghánistánu a Iráku nebo intervence v Libyi podle nich vedly jen k chaosu a anarchii. Jsou proto zděšení nynější izraelsko-americkou operací v Íránu. A jsou zmatení. Prezident, do kterého vkládali tolik nadějí, se rozhodl pro pomýlenou vojenskou akci. Známý komentátor a podcaster Tucker Carlson operaci označil za „absolutně nechutnou a zlou“.

Smrt jako dar

Zakladatel perské říše Kýros Veliký dobyl Babylon a dovolil tam vězněným Židům vrátit se zpět do oblasti dnešního Izraele, kde obnovili svůj chrám. I po více než 2500 letech je tento příběh připomínán jako základ starobylého pouta mezi Židy a Peršany neboli dnešními Íránci. Íránská opozice se na něj občas odvolává s otázkou, kdy Izrael oplatí osvobození z babylonského zajetí a svrhne nenáviděný islamistický režim ajatolláhů. Odpověď přišla o víkendu. Izraelské letectvo společně s americkým masivně zaútočilo na Írán.

Trumpova zpráva o stavu unie – opakování starých hitů

Americká ústava nařizuje prezidentovi „čas od času podávat Kongresu zprávu o stavu unie a doporučovat k jeho zvážení taková opatření, která bude považovat za nezbytná a vhodná“. Z toho se zrodila jedna z nejdůležitějších a nejpompéznějších každoročních tradic americké politiky. Na začátku roku prezident předstoupí před obě dvě komory Kongresu a další nejrůznější papaláše, jako jsou soudci Nejvyššího soudu a zástupci armády, aby je informoval o stavu Spojených států.

Írán demonstruje, že přát smrt Americe se nevyplácí

Zakladatel perské říše Kýros Veliký dobyl Babylon a dovolil tam vězněným Židům vrátit se zpět do oblasti dnešního Izraele, kde obnovili svůj chrám. I po více než 2500 letech je tento příběh připomínán jako základ starobylého pouta mezi Židy a Peršany neboli dnešními Íránci. Íránská opozice se na něj občas odvolává s otázkou, kdy Izrael oplatí osvobození z babylonského zajetí a svrhne nenáviděný islamistický režim ajatolláhů. Odpověď přišla o víkendu. Izraelské letectvo společně s americkým masivně zaútočilo na Írán.

Trumpův hodný policajt

Minulý rok americký viceprezident J. D. Vance šokoval na Mnichovské bezpečnostní konferenci především evropské lídry. V ostrém projevu zkritizoval současný stav starého kontinentu. Varoval před „vnitřním nebezpečím“, obvinil vládnoucí elity z potlačování svobody slova, ignorování vůle voličů a z přílišné migrace. Zkritizoval organizátory konference za to, že nepozvali zástupce populistických stran, a sám se setkal s šéfkou AfD Alicí Weidelovou. Komentátoři i politici to hodnotili jako zásadní ideologický spor mezi Evropou a novou Trumpovou administrativou, který povede k vyostření vztahů Washingtonu a vládami většiny evropských zemí.

Trump a cla. Láska na věčné časy

Cla se stala oblíbeným prostředkem politiky Donalda Trumpa. Jednak jsou pro něj hlavní pákou, jak ovlivňovat cizí vlády – jakmile se mu někdo znelíbí, Trump je uvaluje či minimálně jimi vyhrožuje jako zběsilý. Zadruhé jsou ale pevnou součástí Trumpova světonázoru. Trump věří, že obchodní deficit se světem znamená, že svět vlastně USA okrádá. Řešením je uvalit cla a tímto způsobem si vzít peníze zpět. Dále mají obchodní bariéry ochránit americký průmysl, přivést zpět továrny i pracovní místa a nastartovat jeho renesanci. Jenže Trumpova cla od začátku stála na vratkých právních základech.

Jak skončí válka na Ukrajině? Tři scénáře z minulosti

Včera bylo čtvrté výročí plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Putinova agrese svou délkou překonala německo-sovětský konflikt za druhé světové války a za nějaké tři měsíce bude delší i než první světová válka. Přesto je její konec zatím v nedohlednu. Nabízíme tři příklady z minulosti naznačující, jak by válka mohla skončit. První dva jsou konflikty, k nimž jsou boje na Ukrajině často přirovnávány, tedy první světová válka a korejská válka. Ty se podobně jako na Ukrajině po úvodních dramatických manévrech a ziscích území proměnily v krvavý pat.

Rusko pokračuje ve válce jen díky Číně

Největší geopolitické soupeření současnosti probíhá mezi Spojenými státy a Čínou. USA, zatím stále nejmocnější země světa, se musejí potýkat s hrozbou, že lidskými zdroji, industriální kapacitou a ideologickou urputností je říše středu nahradí v roli světového hegemona. Tato změna by měla dopad na celý svět, už jen proto, že hlavní slovo by měl nominálně komunistický režim, a ne kapitalistická demokracie. O americko-čínských vztazích a možném budoucím vývoji jsme hovořili s Kaushem Arhou, předsedou Free and Open Indo-Pacific Forum.

ANALÝZA: O čem opravdu byla konference v Mnichově a jak si vedl Macinka

Již téměř týden je jedním z hlavních politických témat v Česku vystoupení ministra zahraničí Petra Macinky na Mnichovské bezpečnostní konferenci. Po sociálních sítích kolují především dva úryvky. V prvním se Macinka hádá se svým polským protějškem Radkem Sikorským ohledně toho, nakolik je Evropská unie demokratická instituce. Ve druhém diskutuje s bývalou americkou první dámou a exministryní zahraničí Hillary Clintonovou o tématech kulturních válek i konfliktu na Ukrajině.

Navalného vražda jako cynický vzkaz

Ruský opoziční předák Alexej Navalnyj byl zavražděn, oznámila na Mnichovské bezpečnostní konferenci britská ministryně zahraničí Yvette Cooperová. Navalnyj zemřel téměř přesně před dvěma lety, konkrétně 16. února 2024, v ruském vězení. Že za jeho smrt může Putinův režim, nikdo nepochyboval. Otázkou jen bylo, jestli Navalného zdraví, podlomené dřívějším pokusem o atentát, prostě nevydrželo tvrdé podmínky v sibiřské trestanecké kolonii, nebo jestli Kreml zvolil nějaký bezprostřednější způsob ukončení Navalného života.

Banalita Jeffreyho Epsteina

Před pár týdny americká vláda zveřejnila zhruba 3,5 milionu stran dokumentů týkajících se mrtvého kontroverzního multimilionáře Jeffreyho Epsteina. Ten zřejmě zneužil až stovky nezletilých dívek. V roce 2008 byl odsouzen k osmnácti měsícům vězení (odseděl si jen třináct) za sex s nezletilou prostitutkou. V roce 2019 byl zatčen podruhé, znovu kvůli podezření ze zneužívání nezletilých. Dne 10. srpna ale byl nalezen mrtvý ve své cele. To byl začátek epsteinovské „psychózy“, které propadla nejen Amerika. Epstein měl mnoho vlivných známých: americké prezidenty, členy evropských královských rodin, špičkové vědce, kapitány průmyslu, byznysmeny, politiky.

Drony jako symbol zběsilých změn

Včera kolega Adam Růžička komentoval virální článek Matta Schumera, šéfa americké technologické firmy HyperWrite, o nástupu umělé inteligence. A řada čtenářů, i když nutně nesouhlasí se Schumerovým závěrem, že obří změna nastane již v řádu měsíců, se shodne, že jsme na prahu obří změny, které se vyrovná snad jen průmyslová revoluce v 18. a 19. století. Rozhodně člověk, který přijde s umělou inteligencí do kontaktu třeba jen zběžně, se nemůže ubránit dojmu, že má před sebou technologii jak ze sci-fi. A to jsme teprve na začátku jejího vývoje.

Olympiáda jako okno do duše národů

Olympijská zahajovací ceremonie je příležitost pro pořádající zemi ukázat své kulturní dědictví před celým světem, jedná se o jednu z nejsledovanějších událostí na planetě. A při takovéto akci se téměř vždy nějak projeví národní charakter. Samozřejmě že národní stereotypy můžou být urážlivé či nepřesné. Vezměme si třeba zahajovací ceremoniál v Pekingu v roce 2008. Svět tehdy ohromily stovky perfektně synchronizovaných účinkujících v působivých sestavách. Bylo to připomenutí věčného čínského spoléhání se na masy.

Shodí Epstein britskou vládu?

Veřejnost si od zveřejnění zhruba 3,5 milionu dokumentů týkajících se mrtvého finančníka Jeffreyho Epsteina, jenž zneužíval nezletilé dívky a zároveň udržoval přátelství s mnohými mocnými tohoto světa, slibovala odhalení jeho kompliců. V USA zatím Epsteinovy spisy vygenerovaly řadu podezření, drbů a nespočet komentářů, na druhé straně Atlantiku, konkrétně v Británii spustily skandál, jenž ohrožuje samotnou vládu. I když jeho podstata tkví asi jinde, než by lidé očekávali. Klíčovou postavou je Peter Mandelson, od roku 2008 baron Mandelson.

Třicet let jsme žili v tatahotelu

Letošní Světové ekonomické fórum v Davosu bylo značně bouřlivější než předešlé ročníky. Americký prezident Donald Trump tam přijel s požadavkem řešit status Grónska, velký ohlas měl projev kanadského premiéra Marka Carneyho o konci světového řádu, tak jak jej známe, byla tam založena Rada míru, jakási Trumpova OSN. Výsledkem byl nespočet komentářů a úvah o nevratných změnách, konci globalizace a novém multipolárním světě.

Epstein jako politická zbraň

Minulý pátek americké ministerstvo spravedlnosti zveřejnilo přes tři a půl milionu stran dokumentů týkajících se zesnulého multimilionáře a odsouzeného sexuálního delikventa Jeffreyho Epsteina. Ten se stal středobodem obří politické aféry a zbraní, kterou na sebe míří republikáni a demokraté. Zveřejnění poslední várky dokumentů mělo uklidnit vášně a vynést na světlo veškerá Epsteinova tajemství.

Churchill chtěl Lidice pomstít

Andrew Roberts, od listopadu 2022 baron Roberts z Belgrávie, patří mezi nejznámější a nejvýkonnější britské historiky. Proslul jako expert na druhou světovou válku a životopisec významných osobností. Jeho biografie Napoleona a Winstona Churchilla jsou široce oceňované. Zároveň se vymyká akademickému trendu tím, že je mužem pravice. Spolu jsme diskutovali o tom, proč se politické extrémy snaží zdiskreditovat Churchilla, co znamená ruská agrese na Ukrajině pro budoucnost války a co jako celoživotní zastánce transatlantické aliance říká na chování Donalda Trumpa.

Širiiny nůžky americké imigrační politiky

Širiiny nůžky jsou koncept z povídky amerického blogera Scotta Alexandera. Jedná se o událost či výrok, které dokážou rozdělit společnost na dvě nesmiřitelné strany, přestože mají k dispozici stejná fakta. Události v americkém Minneapolisu jsou typickou ukázkou tohoto „nůžkového“ efektu. Federální imigrační agenti v rozmezí pár týdnů zabili dva lidi za podivných okolností. Americká společnost se okamžitě rozdělila na dva tábory, většinou podle politických linií, kdy jedna část obě zabití považuje za vraždu, druhá za oprávněnou obranu.

Sugar Denny jako zástupkyně lidového antisemitismu

Včera byl Den památky obětí holocaustu. Nesl se v tradičním slibování „nikdy více“, že nejhorší zločin dějin se již nikdy nesmí opakovat, že antisemitismus je příšerné zlo, proti kterému je třeba bojovat na každém kroku. Otázkou je, nakolik jsou tyto pamětní akty efektivní, zda už nejsou prostě povinnou součástí ročního cyklu výročí, pietních aktů a připomínek. Zejména když antisemitismus v posledních letech sílí. Antisemitismus měl minimálně od 19. století dvě formy. První byl intelektuální antisemitismus vyšších vrstev.

Masakr v Íránu

Padne islamistický režim v Íránu? Nespočet analytiků, komentátorů, expertů, disidentů a exulantů pátrá po náznacích, že tentokrát je to jiné. Írán zažívá masivní protesty proti vládnoucí diktatuře každých pár let. Velké protirežimní demonstrace proběhly v letech 2009–2010, 2017–2018, 2019–2020 a 2022–2023. Cyklus je vždy stejný. Davy v ulicích skandující protivládní hesla zasejí v globálním mínění naději, že tyranie ajatolláhů by mohla po desetiletích skončit. Pak režim nasadí represivní složky a utopí v krvi jakýkoli pokus o povstání. Cyklus začíná nanovo.

Jak Trump přichází o přátele

Zpráva, že Kanada s Čínou se dohodly na snížení vzájemných cel, nepůsobí jako světodějná událost, zvláště pokud přihlédneme k tomu, co se děje v Íránu, na Ukrajině či okolo Grónska. Přesto jde ale o zásadní zlom, naznačující, jak chaotická politika Donalda Trumpa podlamuje americké zájmy. Ze suchých fakt asi opravdu nikdo nebude skákat nadšením. Peking slíbil snížit clo na kanadský řepkový olej z 85 na 15 procent, výměnou Ottawa dovolí Číňanům dovézt 49 tisíc elektrických aut se clem 6,1 procenta místo dosavadních 100 procent. Jde o ukončení vleklé obchodní války.

Rozpad nacionalistické internacionály

Evropa nevěřícně sleduje dění okolo Grónska. To, co se kdysi zdálo jako vtip, dnes vypadá jako noční můra. Americký prezident Donald Trump se opravdu zdá odhodlaný získat území svého spojence téměř jakýmikoli prostředky. I když je stále pravděpodobné, že i současná mezinárodní bouře kolem Grónska se přežene, jen co si Trump najde jinou obsesi, je nepochybné, že již jen jeho výhrůžky značně narušují transatlantickou alianci. Nespočet komentátorů již pohřbívá NATO a mluví o rozpadu Západu. Trumpovo chování ale podkopává jeho i vlastní projekt výstavby nacionalistické internacionály.

Puč, který nebyl. Jak probíhala první americká intervence v Íránu

Americký prezident Donald Trump varoval íránský režim, že pokud začne střílet do demonstrujících, tvrdě proti němu zasáhne. Teherán proti protestům krvavě zakročil. V Americe sídlící neziskovka zabývající se lidskými právy v Íránu identifikovala téměř 650 obětí nepokojů. Vládní íránské zdroje anonymně řekly deníku The New York Times, že při protestech zemřelo na 3000 lidí. Jiné neziskovky počet mrtvých odhadují na 12 až 20 tisíc. Zatímco svět čeká, jestli Trump splní svou hrozbu, objevují se varování ohledně moudrosti amerického zásahu.

Je Pán prstenů pravicový, nebo levicový?

V tomto roce uplyne 25 let od okamžiku, kdy se na stříbrném plátně poprvé objevila Středozem. Filmové zpracování Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena se stalo světovým fenoménem, považovaným za jeden z nejlepších kinematografických počinů všech dob. Není tedy překvapením, že se studio Warner Bros. rozhodlo nyní v lednu v USA znovu uvést celou trilogii. Tolkien se ale nevrací jen do kin. Stále častěji se stává součástí politického diskurzu. Přesněji řečeno, tolkienovské fanouškovství bývá stále častěji spojováno s „krajně“ pravicovou politikou.

Narkomafie se dají do pohybu

Je to už přes týden, co Američané unesli venezuelského vůdce Nicoláse Madura a odvezli ho do New Yorku, aby ho postavili před soud. Oficiálním zdůvodněním je jeho zapojení do obchodu s drogami, snaha dostat pod kontrolu venezuelskou ropu a potřeba hájit americké zájmy na západní polokouli. O tom, jaké reakce to vyvolalo v Latinské Americe, jak vážný je problém s drogovou mafií a jestli se lidé bojí dalších amerických intervencí, hovoříme s profesorkou Eliškou Krausovou, která žije v Kolumbii od roku 1968.

Americká grónská hybris

Po úspěšném únosu venezuelského autoritáře Nicoláse Madura začal americký prezident Donald Trump naznačovat, že amerických intervencí by se mohly dočkat i další země. Zmínil Kolumbii, Mexiko i Kubu, největší pozdvižení ale vyvolalo Grónsko. Toto autonomní území patří americkému spojenci, Dánsku. Americké náznaky, že pokud to nepůjde po dobrém, Spojené státy si největší ostrov planety vezmou silou, vyvolaly paniku v Evropě a obavy o budoucnost transatlantického spojenectví. Je třeba říci, že v případě Grónska americké chování nedává příliš smysl.

Kovboj v Caracasu

O víkendu jsme dostali ukázku toho, jak to vypadá, když se supervelmoc rozhodne chovat jako supervelmoc. Spojené státy zaútočily na Venezuelu, a zatímco americké letectvo bombardovalo podle libosti vojenské cíle, speciální síly Delta Force si došly pro venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a odvezly ho ze země. Američané ho nyní hodlají soudit. Jaké jsou závěry z celé operace? Zaprvé: Americká armáda je stále nejmocnější a nejlepší na světě. Pokud jde o konvenční operace, nemá na planetě sobě rovného.

Kovboj Trump chrání zájmy Západu

O víkendu jsme dostali ukázku toho, jak to vypadá, když se supervelmoc rozhodne chovat jako supervelmoc. Spojené státy zaútočily na Venezuelu, a zatímco americké letectvo bombardovalo podle libosti vojenské cíle, speciální síly Delta Force si došly pro venezuelského prezidenta Nicoláse Madura a odvezly ho ze země. Američané ho nyní hodlají soudit. Jaké jsou závěry z celé operace? Zaprvé: americká armáda je stále nejmocnější a nejlepší na světě. Pokud jde o konvenční operace, nemá na světě rovného.

KONTEXT: Maduro s terčem na čele. USA chtějí změnu režimu ve Venezuele

Odemykáme text, který vyšel před Vánoci v dvojčísle Týdeníku Echo v očekávání americké intervence a popisuje kontext situace kolem venezuelského vůdce Nicoláse Madura. Spojené státy dnes provedly ve Venezuele vojenský zásah, při kterém zajaly a odvezly Madura i s jeho ženu Cilii Floresovou ze země. Nátlak na Venezuelu je značný. Američané v Karibiku rozmístili na 15 tisíc námořníků a mariňáků, 11 válečných plavidel a nejmodernější letadlovou loď USS Gerald R. Ford.

Novější články Starší články