Zabývá se především zahraniční politikou, zvláště Británií a USA. Vystudoval historii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Byl na studijních pobytech na University of Sussex a University of Cambridge. V Echu působí od roku 2017, z pozice eléva se vypracoval na komentátora.
Americká vláda vydala dokument shrnující cíle a plány americké světové strategie. A strhla se bouře. Dokument se nazývá Národní bezpečnostní strategie. Jde o veřejnou identifikaci hrozeb a výzev, kterým USA čelí, a návrhy, jak se s nimi vypořádat. Ze zákona by vláda měla publikovat takovouto strategii každoročně. V praxi vychází nepravidelně, většinou nová administrativa vydá novou strategii na začátku svého působení, aby představila svou zahraničněpolitickou vizi.
V roce 2022 americké ministerstvo školství zjistilo, že přibližně jedna třetina žáků čtvrtého a osmého ročníku není schopna číst na „základní“ úrovni odpovídající jejich věku. A nezlepšuje se to. „Výsledky testů NAEP (National Assessment of Educational Progress, Národní hodnocení pokroku ve vzdělávání), zveřejněné v letošním roce, ukazují, že 33 procent žáků osmých tříd čte na horší než základní úrovni – což znamená, že mají potíže sledovat sled událostí v textu, nebo dokonce shrnout jeho hlavní myšlenku. Jedná se o nejvyšší podíl žáků, kteří nejsou schopni smysluplně číst, od roku 1992.
Začal advent a s ním i adventní trhy. K tradičnímu mixu budování vánoční atmosféry a oslavy konzumu již před pár lety přibyla výstavba fortifikací, kdy se trhy po celé Evropě mění v nedobytné pevnosti. I trhy v Česku jsou v klíčových bodech obklopené zátarasy, kdyby se náhodou někdo rozhodl dupnout na pedál a spáchat masakr. Je to samozřejmě výsledek teroristického útoku v Berlíně v roce 2016, kdy islamista najel autem do adventního trhu a zabil 12 lidí. Minulý rok došlo k podobné události, kdy muž takto zabil šest lidí na vánočním trhu v Magdeburku.
Když se dostal na veřejnost nejnovější plán míru na Ukrajině, vyvolalo to zběsilou aktivitu v celém atlantickém prostoru. Není zcela jasné, zda jeho primárním autorem jsou Američané, či Rusové, část expertů ho považuje za ukrajinskou kapitulaci, jiní za nadějný základ. Následná jednání v Ženevě zredukovala původních 28 bodů na 19, ale nová verze nebyla zveřejněna. O tomto plánu a o tom, co prozrazuje o americké zahraniční politice, jsme diskutovali s Jakubem Landovským, Janem Zahradilem a Romanem Jochem.
„Válečný zločin“ je termín, který v posledních pár letech našel notného využití, ne vždy oprávněného. Válka je strašná věc a mezinárodní válečné právo se spíše snaží eliminovat ty největší hrůzy než zastavit zabíjení. Kdyby tomu tak nebylo, pak by na něj nebral ohled již nikdo. Nicméně se zdá, že nyní máme minimálně vážné podezření na válečný zločin, který spáchala Trumpova administrativa. Donald Trump vyhlásil válku venezuelským drogovým kartelům a od začátku září americké ozbrojené síly udeřily na minimálně 21 člunů v Karibiku, které údajně pašovaly narkotika. Zemřelo 83 lidí.
Předevčírem Andrej Babiš ukázal, že i on je pouze člověk. Do jeho projevu, formálně ke střetu zájmů, ve skutečnosti tradičně meandrujícího, se vloudil neočekávaný moment slabosti. Když mluvil o svém psychicky nemocném synovi, vyhrkly mu do očí slzy a na chvíli se mu zatřásl hlas. U Babiše, který má spíše tendenci prezentovat se jako nezastavitelný a necitlivý buldozer, to překvapilo. Slzy na veřejnosti jsou něco neobvyklého a trapného. Zvláště u politiků. Jsou to lidé, kteří mají mít nervy z oceli, denně čelí nadávkám, invektivám a pomluvám.
Jen před pár dny to vypadalo, že americko-ukrajinské vztahy jsou na vzestupné trajektorii a přes všechny hádky v minulosti Donald Trump pochopil, že pokud chce dosáhnout vytouženého míru, musí zvýšit podporu Kyjevu a zatlačit na Rusko. Americké ministerstvo zahraničí schválilo balíček podpory pro systém protivzdušné obrany Patriot, který Ukrajina používá, v hodnotě 105 milionů dolarů. Baltské a skandinávské státy oznámily, že vloží 500 milionů dolarů do programu PURL, skrze který státy NATO nakupují americké zbraně pro Ukrajinu. Polsko oznámilo, že přidá 100 milionů.
Je to zřejmě jedna z nejhorších humanitárních katastrof současnosti a zároveň ta, které veřejnost věnuje nejmenší pozornost. Řeč je o občanské válce v Súdánu. Od dubna 2023 si vyžádala více než 150 tisíc obětí, ale některé odhady mluví až o 400 tisících. Na 14 milionů lidí přišlo o domov. Podle Světového potravinového programu je téměř polovina Súdánců ohrožena „vysokou mírou akutní potravinové nejistoty“. Po dobytí města Fášir na konci října tam rebelové ze Sil rychlé podpory (RSF) spáchali masakr, který si vyžádal minimálně tisíce obětí.
Olivia Nuzziová je americká dvaatřicetiletá novinářská hvězda. Mezi lety 2017 až 2024 sloužila jako washingtonská korespondentka prestižního magazínu New York. Tato spolupráce dopadla značně neslavně, píše Ondřej Šmigol. Ukázalo se, že Nuzziová měla jakýsi vztah, podle všeho měl především formu sexuálně vyzývavých zpráv, ale nikdy nedošlo k fyzickému aktu, s nynějším americkým ministrem zdravotnictví Robertem Kennedym mladším. Jeho tehdejší kandidaturu na prezidenta měla pokrývat.
Unikl americký mírový plán pro Ukrajinu – a okamžitě se zformovaly šiky zastánců a odpůrců návrhu. Podle prvních Ukrajina válku prohrála, je třeba spolknout hořkou pilulku a ukončit utrpení. „Silní dělají, co mohou, slabí strpí, co musejí strpět,“ jak by řekl antický historik Thúkydidés. Vůbec Ukrajina měla kývnout již na mírový plán z Istanbulu na jaře roku 2022. Mohla si ušetřit řadu obětí. Podle druhých se jedná o druhý Mnichov, zradu statečně bojujících Ukrajinců a kapitulaci před Putinem. V chaosu se ale ztrácí jedna zásadní otázka:
Povodně, požáry, zemětřesení, války. Katastrofy, které nikdo z nás netouží zažít, je ale dobré na ně být připravený. Zároveň většinové obyvatelstvo o těchto scénářích nerado přemýšlí a pokusy se na ně přichystat považuje za zbytečné strašení. Izrael je zemí, která díky své geografické poloze a politické situaci má bohaté zkušenosti se zvládáním krizových situací. O tom, jak se na ně připravit a co dělat, jsme hovořili s jedním z tvůrců současného systému izraelské civilní obrany – Chilikem Sofferem.
Sedmdesátá léta jsou považována za zlatou éru newyorské kinematografie. Filmy jako Taxikář, Francouzská spojka, Serpico, Psí odpoledne, Špinavé ulice či Přepadení vlaku z Pelhamu jsou některé z klasických kriminálních thrillerů natočených v této době v New Yorku. Tento úspěch ale měl odvrácenou stranu. Velké jablko, jak zní jedna z přezdívek města, se stalo oblíbenou kulisou pro příběhy z drsného podsvětí, nacházelo se na dně. Špinavé, rozpadající se, trpící vysokou kriminalitou a na hraně bankrotu, New York měl mnohem blíže ke Gothamu z komiksového Batmana než k nablýskané světové metropoli.
Bílý dům obchází strašidlo Jeffreyho Epsteina. Tento známý finančník, který měl konexe v nejvyšších patrech byznysu i politiky, byl odsouzen za zneužívání nezletilých dívek, dostal podezřele měkký trest, byl zatčen podruhé a nakonec podle oficiální verze spáchal sebevraždu ve vazbě, je jedním ze slabých míst Donalda Trumpa. Americký prezident se nijak netají, že Epstein býval jeho blízký přítel, prý ale v roce 2004 spolu přestali mluvit. A o jeho nelegálních aktivitách údajně nic nevěděl. Nicméně v tomto případě Trump musí bojovat na dvou frontách.
Donald Trump má problém. To je hlavní sdělení úterních voleb v části USA. Světová veřejnost se sice soustředila na klání v New Yorku, ale republikáni výrazně prohráli i ve Virginii a v New Jersey. Je to první solidní náznak toho, že Trumpův projekt pro Ameriku není tak populární, jak by si Bílý dům přál. A varování před volbami do Kongresu, které jsou už příští rok. Republikáni předpokládali, že prohrají. New York, Virginie i New Jersey jsou tradičně demokratické státy. Nicméně očekávali těsný souboj, podobný tomu z prezidentských voleb minulý rok.
Antisemitismus je někdy nazýván nejstarší světovou nenávistí a první konspirační teorií. Je tu s námi tisíce let, během staletí se ale měnilo jeho odůvodnění. Ve středověku byli Židé považováni za Kristovy vrahy, se sekularizací během osvícenství a s nástupem vědy se náboženská perzekuce změnila v rasovou. Přes nepochybnou emancipaci mnoha evropských Židů a jejich postupné zrovnoprávnění s většinovým obyvatelstvem větší i menší kauzy – například hilsneriáda v českých zemích či Dreyfusova aféra ve Francii – připomínaly, že antisemitismus často najdeme hned pod fasádou lecjaké slušné společnosti.
Možná nejdůležitější konflikt, který momentálně ve světě zuří, se nevede pomocí dronů a tanků. Jeho pěšáky jsou mezinárodní právníci, zbraněmi cla a exportní omezení a bojištěm konferenční místnosti po celém světě. Přitom jde potenciálně o to, kdo bude hegemonem 21. století. Jde samozřejmě o americko-čínské soupeření, jehož současným hlavním projevem je obchodní válka mezi Pekingem a Washingtonem. Její velké vyvrcholení mělo nastat minulý čtvrtek v jihokorejském Soulu, kde se sešli prezidenti Si Ťin-pching a Donald Trump, aby posvětili obchodní dohodu, kterou vyjednali jejich podřízení.
Dnes je to přesně rok od velkého comebacku Donalda Trumpa. Dne 5. listopadu 2024 přesvědčivě porazil Kamalu Harrisovou a zajistil si tím místo v amerických dějinách. Jaké je tedy zatím druhé prezidentské období nejvýraznějšího politika planety? Oblast, ve které má Trump nepochybné úspěchy, je imigrace. Rozpaky Američanů ohledně masivní a bezprecedentní imigrační vlny za Bidena byly jedním z důvodů Trumpova vítězství. V letech 2020 až 2025 do USA dorazilo 11 milionů imigrantů, z toho 3 miliony, historické maximum, v roce 2023. Trump sliboval, že imigraci omezí, a tento slib plní. Letos v červnu USA poprvé po 50 letech zaznamenaly úbytek imigrantů, konkrétně o 1,4 milionu.
Je to tragédie skoro jako ze Shakespeara. Dřív oblíbený a statečný princ podlehne svodům zlotřilého šarlatána, upadne do neřesti, přijde o veškeré své statky a nakonec skončí na ulici mezi spodinou. To je v podstatě příběh muže, který býval znám jako princ Andrew, vévoda z Yorku, nyní však pouze jako Andrew Mountbatten-Windsor, poté, co ho jeho starší bratr, král Karel III., zbavil všech titulů a ještě ke všemu ho vyhodil z jeho rezidence. Prostřední syn Alžběty II. býval oblíbeným členem britské královské rodiny, hlavně díky své aktivní vojenské službě během falklandské války v roce 1982.
Rozšíření žen do vedoucích funkcí povede k zániku civilizace. Tak by se dala shrnout základní teze článku Velká feminizace americké novinářky Helen Andrewsové v magazínu Compact. Andrewsová, bývalá šéfredaktorka paleokonzervativního časopisu The American Conservative, se rozhodně nebojí nejen témat, která by naštvala levici, ale ani těch kontroverzních pro samotnou pravici. Koneckonců The American Conservative byl založen jako protiváha proti neokonzervativnímu proudu na americké pravici, Compact je zase on-line časopis kritizující liberalismus zleva i zprava.
Chystá Donald Trump válku s Venezuelou? To je hlavní téma amerických zahraničněpolitických debat posledních dní. U břehů Venezuely číhá asi 6000 amerických námořníků a mariňáků. Do oblasti se přesouvají moderní americké zbraně jako bombardéry B-52 a B-1 a hlavně letadlová loď USS Gerald R. Ford. Není to zatím úplně invazní síla, ale zároveň to není nezanedbatelné. Americký prezident rovněž oznámil, že schválil tajné operace CIA uvnitř Venezuely. Venezuelský autoritář Nicolás Maduro má evidentně strach. „Ano, mír, ano, mír navždy, mír navždy.
Loni v prosinci britský konzervativní poslanec Richard Holden představil návrh zákona zakazující svazky mezi bratranci a sestřenicemi. V Norsku již tento zákaz existuje, Švédsko a Dánsko ho zvažují. Manželství mezi bratranci a sestřenicemi je sice ve velké části Evropy legální, ale téměř nepraktikované. Jedná se o široce rozšířené tabu, už jen samotné slovo „incest“ ve většině lidí vyvolá pohoršení, snad i znechucení. Proč tedy severní část Evropy najednou řeší zákaz této okrajové praxe?
Velké povolební pozdvižení vyvolal relativně nízký věk některých nových poslanců. Do parlamentu míří například jednadvacetiletá Julie Smejkalová za Starosty, dvaadvacetiletá Katerina Demetrashvili za Piráty nebo třiadvacetiletý Matěj Gregor za Motoristy. Část veřejnosti se chytala za hlavu, že je bude reprezentovat nezkušená mládež, která nemá ponětí o reálném světě. Jiní naopak vzývali dynamičnost a čerstvé nápady, které mladí politici do sněmovny přinesou.
Hinduisté věří, že historie se opakuje v dlouhých, přes 4,3 milionu let trvajících cyklech. Svůj dějinný cyklus, aspoň co se týče politiky vůči Ukrajině, má i Bílý dům Donalda Trumpa, i když v tomto případě se počítá maximálně na měsíce. Začíná to fází amerického tlaku na Kyjev, aby se podřídil ruské vůli, že to pro něj bude tak lepší. V druhé fázi Trump zjišťuje, že hlavní problém není v Ukrajincích, ale ve Vladimiru Putinovi, který odmítá jakýkoli přijatelný kompromis. Přichází tedy fáze zloby, kdy Bílý dům začne klást Kremlu ultimáta.
Když zhruba před deseti lety nastal velký nárůst lidí identifikujících se jako transgender, nabízela se v podstatě dvě vysvětlení. První, které tlačili transaktivisté – že jde o důsledek větší tolerance. Detabuizace tématu a větší otevřenost společnosti přijímat lidi takové, jací jsou, vedla k tomu, že ti identifikující se jako trans se mohli přestat skrývat. Oblíbeným faktem, který měl tuto argumentaci podepřít, byl nárůst leváků poté, co pravorukost přestala být považována za standard a skončilo přeučování.
První fáze mírového plánu Donalda Trumpa pro Gazu, tedy vydání živých rukojmích, dopadla úspěšně. Další fáze, které počítají s odzbrojením teroristického hnutí Hamás a zřízením nějaké na teroristech nezávislé správy, jsou zatím v nedohlednu. O budoucnosti Gazy a izraelsko-palestinského konfliktu debatují bývalý velvyslanec v Izraeli Daniel Kumermann, komentátor Českého rozhlasu Jan Fingerland, politoložka a islamoložka Zora Hesová a historik a teolog Filip Outrata.
Pokud jsou pobuřující výroky Filipa Turka na sítích pravdivé – a vše nasvědčuje tomu, že spíše ano – a jeho výmluvy o půjčování vlastního mobilu naopak nepravdivé, zbývá v podstatě jediná obrana. Tedy že se jednalo o černý „humor“, a nikoliv o vážně míněné názory. Problém je, že v dnešním světě je občas těžké rozlišit, kde končí nevhodný humor a kde začíná opravdový rasismus. Příkladem je i velmi „turkovská“ kauza, kterou momentálně zažívají Mladí republikáni ve Spojených státech.
„Právě jsem přečetl 25 knih a jsem tu, abych vám operoval srdce“ je titulek satirického článku deníku The Washington Post z ledna 2020, který si dělal legraci ze zetě Donalda Trumpa Jareda Kushnera. Manžel Ivanky Trumpové, původní profesí – stejně jako jeho tchán – developer, se stal jedním z nejvytíženějších členů první Trumpovy administrativy. Za úkol měl dohled nad výstavbou hraniční zdi mezi USA a Mexikem, řešení opioidové krize, vyjednávání o nové smlouvě o volném obchodu mezi USA, Mexikem a Kanadou a přípravu reformy trestního soudnictví. Jeho nejviditelnější a nejpropíranější misí ale byl mír na Blízkém východě.
Izrael slaví. Poslední živí rukojmí Hamásu jsou z Gazy zpět. Americký prezident Donald Trump přiletěl do Jeruzaléma, aby společně s Izraelci oslavil konec války, na kterém je mu třeba přiznat lví podíl. I když druhá fáze Trumpova plánu – tedy odzbrojení Hamásu a předání vlády nad Gazou neutrální správě – je dosti nejistá, jisté je, že hlavní boje skončily. Během volební kampaně Trump sliboval, že ukončí jak konflikt v Gaze, tak ten na Ukrajině. V jednom případě má splněno, ve druhém mu úspěch stále uniká. Může však poučení z jedné války použít k ukončení i té druhé.
Tento rok byla Nobelova cena za mír sledovaná možná pozorněji než v jiných letech. Důvodem není nikdo jiný než Donald Trump. Ten se netají tím, že po ocenění velmi touží. „Nikdy mi nedají Nobelovu cenu za mír. Je to škoda. Zasloužím si ji, ale nikdy mi ji nedají,“ stěžoval si v Oválné pracovně letos v únoru. „Prezident již ukončil konflikty mezi Thajskem a Kambodžou, Izraelem a Íránem, Rwandou a Demokratickou republikou Kongo, Indií a Pákistánem, Srbskem a Kosovem a Egyptem a Etiopií.
Donald Trump si po návratu do Bílého domu vytyčil cíl ukončit dvě války – tu na Ukrajině a tu v Gaze. Ohledně té první zmiňované ale narazil. „Upřímně řečeno, myslel jsem si, že ta ruská záležitost bude z těch, které jsem zastavil, patřit k těm jednodušším, ale zdá se, že je to něco o trochu složitějšího než některé ostatní,“ prohlásil pro CBS News ohledně Putinovy agrese. Ale na Blízkém východě si momentálně vede mnohem lépe, a i když není nic jisté, brzké ukončení tamějšího konfliktu se zdá reálnější než kdy dřív. Nynější úsilí Trump zahájil 29. září.
