Velkou Británii znovu zachvátily protiimigrační protesty. Ale letos je situace jiná než loni v létě. Vláda i policie tehdy rázně proti násilným demonstracím zakročily, nyní je ale nedoprovází rabování a vypalování, takže se úřadům jeví jako bezpečnější. Táhnou se již několik týdnů a nezdá se, že by nějak utichaly. A zatímco loni s protesty chtěl být spojován málokdo, letošní mírnější podoba má mnoho zastánců v médiích i v politice.

Epicentrem dění je nyní předměstí Londýna Epping, kam úřady do jednoho z hotelů umístily migranty čekající na vyřízení žádostí o azyl. Když se rozkřiklo, že jeden z nich sexuálně obtěžoval čtrnáctiletou dívku jen pár dní poté, co se do Británie dostal přeplaváním kanálu La Manche, začali místní před hotelem protestovat. Nespokojenost se pak rozšířila i do ostatních měst Británie.

V Eppingu také demonstranti zaznamenali své první vítězství: soud nařídil vystěhovat migranty s tím, že hotel není dlouhodobá ubytovna, a jejich pobyt je tak porušením předpisů. Pokud se rozsudek bude opakovat i v ostatních případech, celá vládní imigrační politika se ocitne ve velkých problémech – migranty prostě nebude kde ubytovat.

Naštvanost se také ventiluje skrze občanskou iniciativu Operation Raise the Colours (Vyvěs standartu) vyzývající, aby lidé na veřejných místech vyvěšovali britské a anglické vlajky. Reagují tím na dlouholetou oficiální politiku oslavování různorodosti a multikulturalismu, zatímco hrdost na Británii a Anglii je podle nich potlačována. V muzeích je tak například kladen důraz na britské zapojení do obchodu s otroky, seriály BBC zase běžně zobrazují minulost značně ahistoricky, třeba tím, že etnické složení obyvatel ve středověku připomíná spíš dnešní Londýn. I to může být důvod, proč v Británii roste odpor k placení koncesionářských poplatků – jen za minulý rok je odhlásilo 300 tisíc domácností.

Nespokojenost Britů se ukazuje i v průzkumech. Podle toho posledního od společnosti Find Out Now by protiimigrační strana Reform UK nyní v parlamentních volbách získala 34 procent hlasů, a díky většinovému volebnímu systému tak i pohodlnou většinu 407 křesel. V britské politice by to znamenalo naprostou revoluci – od roku 1922, kdy labouristé předehnali ve volbách liberály, vládne Spojenému království duopol konzervativců a právě labouristů. Žádná jiná strana pak od té doby nedokázala cyklus střídání těchto partají narušit.

Find Out Now je kritizována, že její metodika Reform UK nahrává. Ale i v ostatních průzkumech Reform UK soustavně dominuje, i když jí nutně nepřiznávají absolutní většinu. V podstatě osciluje kolem 30 procent, labouristé kolem 20 procent a konzervativci jsou těsně nad 15 procenty. Volby jsou ještě daleko, plánované jsou na rok 2029, ale Reform UK je každopádně aktuálním favoritem, přičemž lze odhadovat, že migrace bude nadále hlavní téma – Britové dávají už dlouho najevo, že si ji přejí omezit. I hlasování pro brexit bylo z velké části hlasem proti masovému přistěhovalectví. Vlády, nejdříve konzervativní a nyní labouristická, tyto nálady ale dlouho ignorovaly.

Spor o migraci má přitom značně třídní pozadí. Například analýza deníku The Guardian z roku 2021 zjistila, že čtvrtina žadatelů o azyl se nachází jen v deseti oblastech celé země, přičemž devět z nich patří mezi nejchudší v Británii. Zatímco bohatší Britové buď přijdou do styku s integrovanými a vzdělanými přistěhovalci, nebo imigranty pracujícími jako poslíčci roznáškových služeb, chudší Britové s nimi soutěží o pracovní místa, byty, místa ve školách a podobně. To povzbuzuje nevraživost samo o sobě. Přidejme k tomu jiné kulturní zvyky a protesty jsou pochopitelnější.

Souvisí s tím fakt, na který upozornil levicový komentátor Aaron Bastani, že většina politiků, novinářů a opinionmakerů má humanitní vzdělání, což je vede k nadhodnocení síly slov. Věří, že narativ ohledně imigrace je tvořen bulvárem a populistickými politiky, že nejde o organickou záležitost. Ke změně nálad by tak podle nich stačila změna komunikace.

Proto se na premiéra Keira Starmera snesla kritika, když v květnu prohlásil, že je třeba dodržovat imigrační pravidla, jinak hrozí, že se Británie stane „ostrovem cizinců, nikoli národem, který kráčí společně vpřed“. Po kritice, že tím přebírá rétoriku krajní pravice, svá slova odvolal. Pak se nelze divit, že ho válcuje Reform UK.