Donald Trump bývá považován za celkem jednoduchého člověka. Jeho politické úspěchy jsou přisuzovány „zvířecímu instinktu“, ne dlouhodobé strategii. Političtí protivníci o něm rádi mluví jako o „oranžovém muži“, což připomíná označení pro nějaký druh pravěkého člověka. Je to člověk poháněný svými egoistickými tužbami, emocemi a pudy.

Ekonomická politika je tak založená na jeho iracionální lásce k clům. Vstup do politiky začal ponížením od Baracka Obamy, který si z něj na veřejnosti dělal legraci. A snaha o dosažení míru na Ukrajině je výsledkem honby za Nobelovou cenou za mír. Občas, často i mimochodem, ale americký prezident vyjeví neočekávanou hloubku ve svém uvažování.

Donald Trump nikdy nepůsobil jako hluboce nábožensky založený člověk. Sice o sobě vždy tvrdil, že je věřící, ale jeho četné nevěry a pochybné podnikatelské praktiky nasvědčovaly, že minimálně v osobních záležitostech se nějakou křesťanskou morálkou příliš nezatěžuje. Náboženské figury, které se kolem Trumpa motaly, byly většinou vyznavači takzvaného evangelia prosperity. Tato odnož protestantismu hlásá, že bohatství a život prostý utrpení jsou znaky Boží přízně. Dobrým způsobem, jak si tuto přízeň zajistit, jsou hmotné dary církvi.

Asi není příliš překvapivé, že takovýto výklad křesťanství Trumpovi vyhovoval. Jeho jmění bylo vzkazem od Boha, že ho má rád. A pokud by někdy u něj potřeboval nahnat další plusové body, stačilo poslat nějaké peníze svému oblíbenému pastorovi.

Ke změně ale údajně došlo po neúspěšném atentátu na Trumpa loni v červenci. Tehdy Trump unikl jen o pár centimetrů smrti, když na poslední chvíli otočil hlavou a atentátníkova kulka pouze poškrábala jeho ucho. Americký prezident několikrát od té doby prohlásil, že ho zachránil sám Bůh. „Byla to Boží ruka. Byl tam,“ řekl Trump novinářce Saleně Zitové den po střelbě. „Stojím před vámi pouze díky milosti všemohoucího Boha,“ oznámil na sjezdu Republikánské strany, kde byl oficiálně nominován jako kandidát na prezidenta.

Trump údajně věří, že ho Bůh ušetřil za nějakým účelem. To je prý i jeden z důvodů, proč je jeho druhá administrativa mnohem akčnější a připravenější než ta první. Trump věří, že je na misi od Všemohoucího.

Samozřejmě i tato nově zesílená víra se projevuje velmi trumpovsky. Když se vrátíme k jeho přání dostat se do nebe, Trump věří, že toho docílí, pokud počet jím zachráněných životů nějak převýší závažnost jeho hříchů. Svým způsobem je to velmi transakční pochopení křesťanství. A Trumpovo přání dostat se do nebe, což implikuje strach z pekla, nijak nevyvrací názory, že Trump je hlavně instinktivní a pudový politik.

Ale přiznání si, že jeho vstup do nebe je momentálně značně nejistý, je také u Trumpa nebývalou mírou sebereflexe. Znak, že Trump o svých činech přece jenom přemýšlí a vyhodnocuje je. A možná se za některé z nich i stydí.

Otázka je, jak se Trump, sužovaný strachem z Boha, ale zároveň věřící, že je jím pověřený k nějakým velikým činům, bude vlastně chovat. Bude ještě větší buldozer než předtím, poháněný jistotou, že má Boha na své straně? Nebo naopak bude mírnější, opatrnější a pokornější?

Trump není prvním prezidentem, kterého pokus o atentát změnil. Ronald Reagan také unikl o vlásek smrti, v březnu 1981 ho postřelil šílený střelec, který tak chtěl zapůsobit na herečku Jodie Fosterovou. Kulka se zastavila 25 milimetrů od Reaganova srdce.

Reagan byl hluboce věřící již před atentátem. Ale i on došel k názoru, že ho Bůh zachránil, aby mohl vykonat velké věci. To mu pak pomáhalo v jeho tvrdém postoji vůči Sovětskému svazu.

Uvidíme, co se stejnou vírou zmůže Trump.