Tag: společnost

Články k tagu

Lidé růst cen zvládnou. Mohou přestat kouřit či méně topit, míní ekonomové

Válečný konflikt na Ukrajině se ještě do české ekonomiky nestačil naplno propsat, už nyní ale přicházejí nepříliš optimistické výhledy na její citelný propad. Podle poslední prognózy ministerstva financí ekonomika nad očekávání zpomalí a inflace se letos v průměru vyšplhá nad 12 procent. Česko má přitom už nyní jednu z nejrychleji rostoucích inflací v EU. Ekonomové se však zatím stále neobávají toho, že situace bude pro lidi neúnosná a nejsou nakloněni razantním plošným opatřením, po kterých mnozí kvůli prudce rostoucím cenám zejména energií volají.

Ani ránu bez lahve s vodou

V prvních dnech a týdnech po začátku války jsem pociťoval až nepřípadně, pokud někdo na sociálních sítích „jel“ ty obvyklé věci, legrácky a kulturní války, kočičky a pejsky. Vnímal jsem to jako snahu udržet říši virtuálního nesmyslu ve chvíli, kdy hmotná realita potvrzuje svou nadřazenost, primárnost. Strašnou shodou okolností dává šanci ke troše sebereflexe, aspoň relativizaci vnímání vlastních citečků jako toho nejdůležitějšího v celém širém světě. Byla to naděje a) bláhová, b) v něčem pomýlená. Stačilo pár týdnů a zas všechen ten „bizár“ oceňuji, i když se mu vystavuji asi méně. Přináší zapomnění a taky uklidnění...

Ukrajina a letité křivdy

Jedním z oblíbených motivů ruského nacionalistického, ale i oficiálního diskurzu o Ukrajině je, že tento nepřirozený stát by si mohlo rozdělit Rusko, Maďarsko a Polsko. Když to minulý týden zmínil Sergej Karaganov v rozhovoru s Brunem Maçãesem, nebylo to nic nového. „Myslel bych si, že z části Ukrajiny by se mohl stát spřátelený stát s Ruskem, další části by se mohly rozdělit. Polsko si rádo vezme nazpět nějaké části na západě, Rumuni a Maďaři možná taky, protože maďarská menšina na Ukrajině byla utlačována stejně jako jiné menšiny.“

My Putinovi tu válku platíme

Střední Evropa v nové realitě po ruském útoku na Ukrajině. Ve veřejném Salonu Týdeníku Echo a Knihovny Václava Havla ve spolupráci s Polským institutem v Praze a s polskou revuí Wszystko Co Najważniejsze o ní diskutovali Przemysław Żurawski vel Grajewski,Michał Kłosowski, Mirek Topolánek a Karel Schwarzenberg, Debatu moderovala analytička Echa Lenka Zlámalová. Odehrála se v úterý 29. března. Dva dny předtím, než Vladimir Putin vyhlásil, že bude za plyn přijímat jen platby v rublech.

Konec zírání na vlastní pupek

Čtyřdílný román Jaroslava Haška o dobrém vojáku Švejkovi považují někteří za největší literární dílo v českém jazyce. Jiné pak o to víc dráždí. Švejk, jeho specifická povaha a ještě specifičtější způsob řešení problémů prý má být symbolem všeho, co je v naší národní identitě špatně. Zúžit Švejka jenom na Švejka samotného je ale neskutečné ořezání celého díla, jehož hlavní síla je v plejádě živě vylíčených figurek, které hlavního hrdinu doprovázejí na cestě z Prahy až na ruskou frontu.

Jak přežít jaderný výbuch. Hlavně si vyhrnout límec

Dobré bylo taky to, jaké se používaly učební pomůcky, především pláštěnky a plynové masky, při jejichž nasazování se též užilo dosti zábavy. Takže je dobré být připraven a provětrat si starou látku. Ta se probírala v hodinách branné výchovy, což byl předmět, který byl považován za docela oblíbený. To i proto, že ho často učili tělocvikáři, kteří patřili k snesitelnějším členům pedagogického kolektivu, na svém předmětu moc nebazírovali – a že by z něj někoho nechali rupnout, to si lze též těžko představit.

Nejhorší je, že už nemusí platit nic

Na začátku února vyšel v tomto časopise esej profesora Stanislava Komárka Tři metly Západu. Shrnul v něm důvody pesimismu, ssnimiž člověk, jenž se hlásil k hodnotám evropského racionalismu, pozoroval vývoj naší západní civilizace. Tu aktuálně letech charakterizovala neadekvátní reakce na covidovou pandemii, stupňující se kulturní války a přepjatý environmentalismus. Všechno to jako by bylo vedeno dobrými úmysly, ale zároveň si tím Západ pod sebou podřezával větev. O tom, v jaké jsme situaci, se baví jaderná fyzička Dana Drábová, geolog a esejista Václav Cílek, biolog a spisovatel Stanislav Komárek a novinář a spisovatel Ondřej Neff.

O něčem jiném. Doporučení na Svěráky

Asi by se očekávalo, že by zde měl být další text o válce za humny a s tím spojených hrůzách, ale snad se snese výjimka, když se sem vloudí doporučení na film české národní firmy Svěrák & Svěrák Betlémské světlo. Činím tak s vědomím, že jsou jistě důležitější věci než jít do kina, jenže v zájmu mentální rovnováhy není špatné udržet nějaké normální zvyklosti, k nimž chození do biografu vždy –⁠ tedy ne vždy, ale takových sto let už ano –⁠ patřilo.

V ruské palbě

Nad ukrajinským Malynem (kdysi Český Malín) se vznáší zlověstné ticho. Je sice teprve dopoledne, ale obloha je temná, snáší se z ní vločky sněhu. Navigace mě vede do centra, jenže přes most. A ten nedávno odstřelila ukrajinská armáda, aby zabránila v případě průniku Rusů do města jejich rychlejšímu postupu dál do vnitrozemí, do Volyně. Jsou odtud asi 50 kilometrů a město neustále ostřelují nebo bombardují. Můj vůz si musí poradit s objížďkou mostu – po blátivém tankodromu sjíždím zprudka ze svahu na pontonový most a vysoký blátivý břeh musím hned zase vyjet.

Představa „europeizovaného“ Ruska je infantilní

Po vpádu na Ukrajinu se Rusko dostalo do izolace, zastavila se výměna nejenom ekonomická, ale i kulturní. Zároveň se z Ruska stalo velké téma, potřeba porozumět tomu, co se v té zemi děje a proč se to děje, je najednou velice akutní. Představují Putinův režim a jeho válka jakousi anomálii v ruském vývoji, nebo jsou vyjádřením skutečných a šíře sdílených ruských aspirací, existujících bez ohledu na to, kdo stojí v čele země?

„Jsem Rus a jsem proti Putinově válce.“ Reportáž o cestě z Petrohradu do Tallinnu

Hraniční přechod ve městě Narva začal s počátkem invaze zažívat rušné chvíle. Po zrušení leteckých spojení se Estonsko stalo jednou z mála dostupných možností, jak opustit Rusko z Leningradské oblasti, regionu okolo Petrohradu. A s každým dalším dnem ubývalo volných míst v autobusech a čekací doba na hranicích rostla o hodiny. S každým dnem a rostoucím napětím tak bylo těžší sehnat spoj přes hranice.

Strašlivé odhodlání nedat se

Jak říká jeden můj známý, který na Ukrajinu léta jezdí jako vojenský diplomat: největší problém Ukrajinců je, že se často chovají jako Rusové. – Možná ale z tohohle lze nyní čerpat i naději, prostě budou se bránit a rvát, jako když se společně bránili v jedenačtyřicátém. Rusové udělali v tomhle obrovskou chybu. Ve strašlivém odhodlání nedat se jsou Ukrajinci jako oni – tím hůř pro ně, pro agresory.

Lidé nejsou pitomí, většina zůstane soudná, říká psycholog o solidaritě s Ukrajinci

Česká společnost zatím stále projevuje silnou solidaritu s Ukrajinci, kteří prchají ze své země bombardované ruskou armádou. Ukrajinská krize se ovšem už promítá do postupujícího zdražování od energií po základní potraviny. Vláda lidi připravuje na to, že musí počítat s alespoň dočasným snížením životní úrovně. Kdy začne euforie z pomoci opadat a hrozí, že se naplno projeví nenávist vůči ukrajinským uprchlíkům?

VIDEO: Za Rossiju! Mladí Rusové sdílejí videa jak podporují invazi na Ukrajinu

Na sociálních sítích se šíří videa ruské mládeže, která s logem ruské armády v podobě písmena Z na oblečení zdvihá pravici a skanduje hesla na podporu invaze na Ukrajinu. Na jednom z nich jsou studenti z univerzity v Kazani, jejichž sešlost na podporu ruské armády zorganizovalo podle dostupných informací samo vedení univerzity. Studenti z prestižního moskevského diplomatického institutu zase na jiném videu uvádí, že Rusko má na invazi na Ukrajinu nárok.

Rusko se stane vazalem Číny

V době, kdy vznikal tento rozhovor, válka na Ukrajině trvala přesně týden. I když z vojenského hlediska je to velmi krátká doba, bylo jasné, že ve světě se odehrávají zásadní změny. Ukrajinská armáda a vláda ustály prvotní ruský nápor a nezhroutily se. Západ se probudil z hibernace. Co to znamená pro Ukrajinu, Rusko a svět, vysvětluje Cameron Munter, bývalý vysoce postavený americký diplomat, znalec mezinárodních vztahů a expert na řešení mezinárodních konfliktů.

Respirátory končí. Zůstanou jen v MHD, zdravotnictví a sociálních službách

Nošení respirátorů zůstane od pondělí 14. března povinné jen v hromadné dopravě, zdravotnictví a sociálních službách. Na twitteru o tom informoval ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Na ostatních místech se nebude muset nosit žádná ochrana dýchacích cest, v současné době jsou respirátory povinné ve všech veřejných vnitřních prostorech včetně pracovišť a v hromadné dopravě. „Bude-li příznivý vývoj pokračovat, v průběhu dubna odložíme respirátory úplně,“ uvedl ministr.

Vláda končí s respirátory. Budou se nosit jen v dopravě a nemocnicích

Ministerstvo zdravotnictví ve středu vládě navrhne od 14. března zrušit nošení respirátorů kromě hromadné dopravy a zdravotnických a sociálních zařízení. Vyplývá to z návrhu mimořádného opatření. V současné době jsou kvůli epidemii koronaviru povinné respirátory ve veřejných vnitřních prostorech včetně obchodů, pracovišť a v hromadné dopravě. Na těchto místech by dál nemělo být nutné nosit ani roušky. Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) v minulých dnech toto zmírnění opatření v polovině března avizoval.

Ruské celebrity proti válce. Pugačeva, Urgant a další mizí z obrazovek i ze země

Ne všichni Rusové podporují invazi na Ukrajinu, a nejhlasitější odpor zaznívá od známých osobností veřejného života. Proti válce se tak vyslovil například populární moderátor Ivan Urgant nebo ředitelka státního kulturního Mejercholdova centra Jelena Kovalskaja. Jedna z nejslavnějších ruských hvězd, zpěvačka Alla Pugačova, dokonce údajně uprchla kvůli válce ze země. Twitter a Facebook zaplavily příspěvky s hashtagem #NoToWarWithUkraine (ne válce s Ukrajinou). Slova „ne válce“ znějí také na demonstracích.

Co přijde po růstu

Sociální geograf a energetik, jeden ze světově uznávaných teoretiků vývoje civilizací Václav Smil napsal obsáhlou 600stránkovou knihu nazvanou Růst. Byl jsem požádán, abych recenzoval její český překlad, a to mě donutilo číst knihu pomalu a promýšlet ji. Pro myšlení Václava Smila je typická důkladná práce s ověřenými číselnými údaji, ale i nechuť zevšeobecňovat.

Syn Mikiho, krále ze Zábřeha

Od té doby, co jsem Roberta Mikluše vídal v brněnském Divadle na provázku, jsem nepochyboval, že se objevil další herec se skvělým komediálním talentem, který ale sehraje přesvědčivě i tragédii. Jak to tak neprávem u brněnských herců bývá, známým se stal až přesunem do Prahy. Tam nyní patří do souboru Národního divadla, hostuje v dalších divadlech, má role v televizi, třeba nyní v seriálu Devadesátky, a ve filmu: za funkcionáře v Zátopkovi je nominován na Českého lva za vedlejší roli. Osobně se známe z výletu s Provázkem do Petrohradu, kde jsme spolu chodili po Ermitáži.

Gdě my, tam plocho. Vzpomínka na Rudé náměstí 1997

Velkou otázkou těchto dní je, co na to všechno Rusové. Těch žije v Rusku asi sto dvanáct milionů, mimo Rusko asi dalších třicet, třeba na Vinohradech, Smíchově, v Teplicích a Karlových Varech. Být Rusem je obtížná věc za všech okolností, za některých je to k nevydržení – jde ale o to, do jaké míry si to uvědomují. Já Rusy dlouhodobě obdivuju, že to vůbec vydrží, a zároveň jim mám velmi za zlé, že to snesou. Autentická ruská věta „gdě my, tam plocho“ je hlubokým vyjádřením ruské schopnosti sebereflexe.

Rusové pykají za Putina. Ten zemi uvrhl do izolace

Občané Ruska se po víkendu probudí chudší a bez možnosti cestovat do řady zemí. Svět omezil i ruské sportovce, kterým byla zakázána účast na některých kláních. Brněnská Masarykova univerzita oznámila, že vypověděla smlouvy se čtyřmi ruskými univerzitami. To vše jako odpověď na ruskou invazi na Ukrajinu, proti které se demonstruje po celém světě, dokonce i v Moskvě. V sobotu se EU)spolu s USA, Kanadou a Velkou Británií dohodla na snaze odpojit vybrané ruské banky od globálního systému SWIFT

Hlavně zdraví? Ani ne

„Dá si někdo teplou vodu?“ Tento „nápoj“ popíjejí protagonisté knihy Ve jménu Metody ve vypjatých chvílích. Autorka Juli Zeh je německá spisovatelka, jejíž knihy byly přeloženy do pětatřiceti jazyků. Zrovna Ve jménu Metody se několik let ocitá na seznamu povinné školní četby a právě vychází ve výborném českém překladu Michaela Půčka. Teplá voda, ideálně s několika kapkami citronu, je doporučovaný nápoj v Německu roku 2057. To se proměnilo v totalitní stát, jemuž vládne ideologie stojící na tělesném zdraví jako nejvyšší hodnotě.

Umění jako rukojmí

V posledních letech zakládají české soukromé instituce, nadace a vlastníci větších sbírek veřejné galerie, muzea či výstavní síně. Ani víc než třicet let od revoluce nám nestačilo na to, přijmout za normální takovou situaci, kdy se umělcům finančně daří, kdy prodávají své práce, nejen aby zaplatili „složenky“, ale kdy mají možnost – adekvátně podle své zručnosti či dovednosti – žít ekonomicky úspěšný život srovnatelný s vyšší manažerskou třídou v jiném sektoru.

Šest prezidentů v Kyjevě a jeden Putin v Kremlu

Scházíme se ve středu 16. února, podle některých zpráv měla toho dne vypuknout na rusko-ukrajinské hranici válka. Je odpoledne a zdá se, že nevypukne (mezitím, ve čtvrtek 24. 2. ráno, Rusko zahájilo proti Ukrajině mohutnou vojenskou invazi). Jakási forma lokální války tam však už několik let, jistě od roku 2014, doutná. V takové situaci se v Salonu Echa sešli tři muži, kteří mají kořeny v té zemi, kde zítra znamená včera. Ataman Vševelikého kozáckého vojska v exilu (to je oficiální termín) a historik Alexej Kelin, redaktor Rádia Svoboda Jaroslav Šimov a Vladislav Jandjuk, člen běloruské vlády v exilu.

Hledá se prezident pro střední generaci

Česká republika je jedinou zemí v Evropě, která nemá prezidentský systém, ale prezidentské volby jsou v ní vnímány jako nejdůležitější ze všech. Vyvolávají největší mediální zájem i největší aktivitu všemožných angažovaných podnikatelů a finančních skupin. Každý chce mít svého prezidenta. Češi k Pražskému hradu vzhlížejí a symbolicky si projektují do prezidenta větší moc, než jakou skutečně má. Je to také volba, která je ze své podstaty výrazně víc vzrušující. Vítěz musí sebrat aspoň polovinu hlasů těch, kteří ve druhém kole k volbám přijdou.

Vláda v březnu postupně rozvolní. Roušky už budou možná jen v MHD a nemocnicích

Od 1. března budou zrušena omezení počtu lidí na všech hromadných akcích. Lidé budou mít nárok jen na jeden PCR test hrazený ze zdravotního pojištění. Rozhodla o tom dnes vláda, řekl ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09). Ke 13. březnu by také mělo skončit testování ve zdravotnických zařízeních a sociálních službách. K témuž datu bude povinné nošení respirátorů v MHD, zdravotnických a sociálních zařízeních, na většině ostatních míst by povinnost měla být zrušena.

Žena v pasti hormonů

Čtyřicetiletá Dita je bezdětná. Byla celkem na třech umělých oplodněních, tedy IVF, in vitro fertilizace. „Můj muž miluje děti a je na něm vidět, jak je z toho zklamaný. Pokaždé nová naděje a pokaždé nic,“ vypráví Dita, která už dávno uvažuje o adopci. „Ale to víte, chlap, ten chce vlastní,“ krčí rameny. Nejvíc to odnáší psychika. OHSS může skončit i smrtí. I když jen v ojedinělých případech. Je to nepravděpodobné, ale možné.

Co jsme to za lidi?

Internetový jazyk je plný akronymů – všechny ty LOL, BTW, WTF a spousta jiných, jejichž význam je mi často utajený. Mezi mé naopak oblíbené patří AITA, zkrácenina vpravdě existenciální otázky Am I the asshole?, volně přeloženo: Jsem debil? Pochází z twitterového účtu a redditového fóra, které publikují příběhy anonymních přispěvatelů. Jsou v nich popsány nějaké jejich příhody, které v nich retrospektivně vzbudily pochybnost, zda vypravěč nesehrál právě roli debila.

Naše devadesátkové debaty

Málokdy se stane, aby se nějaké umělecké dílo stalo předmětem širší společenské diskuse. Stalo se tak v případě krimiseriálu Devadesátky z produkce ČT, v němž jsou zpracovány některé známé případy té doby. Nestalo se tak jen díky kvalitám toho díla, které ani nemělo ambici ukázat nějaký široce koncipovaný obraz té doby (název Devadesátky může být v tom ohledu malinko zavádějící).