„Víte, chlapci, přecházet přes hranici Slovenska a Rakouska, to není samozřejmost. Za komunismu to nešlo,“ říká otec svým dvěma malým synům. Je mu odhadem něco přes 40 let, děti jsou ve školním věku, drží se za ruce, napohled slušní lidé. Jdou pěšky z demonstrace v centru Bratislavy, už jedou domů, možná přes hranice, vždyť v rakouských městech a vesnicích žijí tisíce Slováků.
Je to právě pět let, co začaly nejprve z Číny přicházet zprávy o jakémsi lokálním viru, kterému se brzy dostalo globální pozornosti, jež vzápětí přešla do celoplanetární paniky. Začala doba covidová, začal „největší sociologický experiment všech dob“, jak to nazývá ve své esejistické knize Stíny v našich duších: Kronika virového šílení filozof, biolog a spisovatel Stanislav Komárek. Samozřejmě že tvrzení o „největším experimentu všech dob“ se může zdát přehnané, ale to jen tehdy, zavřeme-li oči a zapomeneme-li na ty dva roky, tedy na to, co se to vlastně během nich stalo. Obojí e přitom děje a obojí je právě na věci příznačné.
„Nechť soudcokracie zvítězí nad demokracií,“ zněl titulek, kterým se před rokem Deník N vztahoval k možnému soudnímu zastavení Trumpovy kandidatury. „Není jisté, že voliči Trumpa zastaví, proto by bylo lepší, kdyby to udělaly soudy,“ pokračoval text. Šlo o pořád ještě vzácný okamžik upřímnosti. V západním světě je demokracie stále ještě fetišem, i když, jak píše polský filozof Michał Kuź, „stále více připomíná náboženské dogma – může se uctívat, ale běda tomu, kdo by ji chtěl moc zkoumat“. Proměňuje se totiž vnitřní chápání demokracie, v níž „vůle lidu“, projevená volební aktem, je stále více vnímána jako hrozba,
Kvůli Trumpovi jsou prouprchlické organizace, včetně těch působících v České republice, ze dne na den téměř bez peněz. Nelze pochybovat, že mnoho lidí přijalo takovou zprávu s uspokojením a možná i škodolibostí, nejeden byl možná udiven, co nám to Američané všechno platili. Ale byly a jsou nepochybně i reakce jiné, provázené rozhořčením, smutkem a lítostí, že svět, který odmítá solidaritu s těmi nejubožejšími, tedy s uprchlíky, je horší a stává se krutějším a nelítostnějším. Protože přece ty organizace pomáhající uprchlíkům jsou založeny na humanismu, na solidaritě s druhými, na altruismu.
Světem technologií otřásl nástup čínské aplikace DeepSeek, údajně mnohem levnější a produkčně méně náročné umělé inteligence, než jsou ty americké. Prezident Trump v té souvislosti mluvil o „budíčku“ pro americké filmy, ve zprávách zazníval opakovaně termín „Sputnik moment“, odkazující k vyslání první družice, sovětského Sputniku, jež odstartovala vesmírné závody mezi tehdejšími supervelmocemi. Bude se tedy závodit. Otázka kam a proč se poběží, ale moc nezaznívá, jako kdyby bylo irelevantní si ji vůbec klást, protože směr vývoje je už nezměnitelně daný. Otázka jen je, jak rychle se závod poběží a kdo bude v jeho čele.
Prezident Petr Pavel se soustavně vyslovuje ve prospěch eutanazie, znovu v polovině ledna tohoto roku. Pronesl, že si přeje co největší kontrolu nad svým životem. Chtěl by odejít důstojně, tedy způsobem, který si sám zvolí. „Rád se rozhoduji o svém vlastním životě.“ A dodal, že by byl nerad „přítěží pro své okolí“. Prezident v těch několika poznámkách shrnul motivy, které se v souvislosti s eutanazií tradičně zmiňují. Přesto stojí za to, podívat se na věc blíže, už proto, že nejde jen o eutanazii. To, jak uplatňujeme zmíněné výroky na veřejnosti, odráží to, jak se stavíme k životu, jako jednotlivci i jako společnost.
České školství stojí před největší změnou za posledních dvacet let, tvrdí resortní ministr Mikuláš Bek (STAN), o zásadních změnách hovoří i předseda vlády Petr Fiala (ODS). Nyní byla dotažena několikaletá anabáze, když ministr představil nové školní osnovy pro základní vzdělávání. Neříká se jim tedy osnovy, ale Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP). Ten divný název však nemusíme chápat jen projev byrokratického jazyka, je to i odraz dobového trendu. V něm stát poskytuje školám větší prostor, aby si poskládaly výuku podle svého, a ještě větší prostor má dostat žák.
Mezi lidmi, kteří mají problémy se splácením svých závazků, se v posledních letech zvyšuje podíl mladých ve věku mezi 18 až 30 lety. Platí to zejména pro nesplácení krátkodobých půjček. Vyplývá to z ankety ČTK mezi inkasními agenturami. Počet mladých neplatičů roste, potvrdila výkonná ředitelka Asociace inkasních agentur Jana Tatýrková. V celkovém vyjádření to podle ní znamená pokles věkového průměru o jeden až dva roky.
O víkendu došlo k pobodání na obchodní třídě v německém Kielu. Útočníkem měl být 29letý Syřan, který vážně zranil jiného muže. Motiv a pozadí činu jsou nejasné, podle dostupných informací útoku předcházela hádka. Jedná se však o další případ z dlouhého seznamu útoků nožem v Evropě. V jihofrancouzském městě Apt v sobotu večer útočník pobodal dva lidi v supermarketu. Událost policie vyšetřuje jako teroristický čin. Pachatel, 32letý muž francouzské národnosti, při útoku vykřikoval „Alláh akbar“. Před několika dny 28letý Afghánec v Aschaffenburgu na severozápadě Bavorska zaútočil na skupinu dětí.
Odstartoval volební rok 2025. Jako první naznačilo obrysy svého programu hnutí Stačilo! – v březnu chce zveřejnit definitivní verzi a oznámit krajské kandidátky do Poslanecké sněmovny. Co je to za strukturu a kdo za ní stojí? Projekt je pokusem předsedkyně komunistické strany a europoslankyně Kateřiny Konečné vyjít z izolace a oslovením protestních hlasů kompenzovat odchod voličů KSČM k hnutí ANO. Ještě ve sněmovních volbách 2013 měli komunisté 14,7 procenta hlasů.
V Americe po nástupu Donalda Trumpa probíhají až revoluční změny, názory na ně se různí, avšak všechny jsou silné... V tomto textu se jim ovšem věnovat nebudu. Ale každá revoluce hodná toho jména má taky svou hymnu, má ji i ta Trumpova – je to píseň Y.M.C.A. od kapely Village People, která se často hrála během prezidentovy kampaně a při různých slavnostních příležitostech, včetně oslav inaugurace. Ta skladba má v něčem zajímavou historii a to, že se dostala do „prezidentského“ kontextu a osvojila si ji právě Trumpova administrativa, je v něčem paradoxní.
Mezi filmovými fanoušky zavládlo nadšení. Christopher Nolan, jeden z nejúspěšnějších tvůrců současnosti a režisér sedmi Oscary ověnčeného Oppenheimera, na konci roku oznámil svůj další film – adaptaci Homérovy klasiky Odyssea. Obzvláště nadšený byl jistý Matt Ramos, 36letý americký influencer menšího významu (245 tisíc sledujících na YouTube). Při hledání informací o novém Nolanově projektu totiž s údivem zjistil, že Odyssea je antický epos a jeden ze základních textů západní literatury. Ramos přitom nebyl zdaleka jediný, kdo v životě o Homérovi a jeho díle neslyšel.
Budeme mluvit o sexu. Kdysi jsem si myslel, že o sexu se má mluvit co nejvíc a co nejotevřeněji, že to věci velmi prospívá. Nyní, když jsem trochu starší, tak už si tím nejsem tak jistý, naopak se začínám přiklánět k názoru, že se o sexu mluví až příliš a že se o něm mluví špatně. A také že když je sex všude, tak výsledek je, že mizí tam, kde být má. Ale to samozřejmě bude tím stárnutím. Přesto jsem na sebe vzal to břímě podniknout salonní výpravu do světa, bez jehož existence by tady nikdo z nás nebyl. Ani moji milí hosté: dámy Julie Gaia Poupětová, sexuální koučka, publicistka Klára Elšíková, jež vydala knihu Pacanka, a pak nestor české sexuologie – profesor Petr Weiss.
Zájem Čechů o situaci na Ukrajině, která už téměř tři roky čelí ruské agresi, klesá. V posledním čtvrtletí roku 2024 se o vývoj konfliktu zajímalo 43 procent lidí, o 14 procentních bodů méně než počátkem loňského roku. Roste naopak nesouhlas s kroky české vlády na podporu Ukrajiny. Vyjádřilo ho 58 procent dotázaných, nejvíce od začátku ruské invaze. Vyplývá to z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Na jaře roku 2022 se o situaci na Ukrajině zajímaly téměř čtyři pětiny Čechů.
Seznamte se s novým šéfem, stejným jako ten starej. Slova z dávné rokenrolové hymny Won’t Get Fooled Again od kapely The Who se často používají jako vyjádření skepse vůči změnám prezentovaným coby revoluční. Nakonec se šéf od šéfa, jedna vládnoucí garnitura od druhé zas tolik neliší. Je to značně zjednodušující tvrzení – mezi šéfy mohou být velice citelné rozdíly, vše vždycky při starém nezůstane, věci se mohou dramaticky změnit, ale jenom do určité míry. Snaha změnit společnost bude vždycky limitovaná danostmi lidské existence, povahou člověka.
Sebevražda je po úrazech druhou nejčastější příčinou úmrtí u dospívajících a mladých dospělých. Koncem roku 2024 získala psychiatrická nemocnice v Opařanech Národní psychiatrickou cenu Vladimíra Vondráčka za program, který se na sebevražednost mladých lidí zaměřuje. Vyznamenaný tým přizpůsobil českým dětem přístup americké psycholožky Marshy Linehanové. Název dialektická behaviorální terapie může zastrašit. Ještě více může znejistit, že dialektika v ní opravdu hraje podstatnou roli. Prý je třeba usilovat o změnu a současně přijmout věci, tak jak jsou. O dialektické behaviorální terapii i sebevraždách mladých jsme hovořili s klinickým psychologem Davidem Havelkou.
Co rozhoduje o tom, jestli je nějaká vláda úspěšná? Nejspíš veřejné mínění. Jenže to je velmi nejistá věc. Především veřejné mínění se může velmi rychle měnit. Co se před časem jevilo jako velký úspěch, nemusí za chvíli vůbec platit. A naopak. Třeba v Itálii se dosud ví, že díky Mussolinimu začaly jezdit vlaky včas. Pak zase přestaly. Vyvozovat z toho, že Mussoliniho vláda byla úspěšná, ale asi moc nejde.
Martin Charvát je zasloužilý reklamkář a také „spin doctor“ politického marketingu. Tenhle rozšafný titul označuje člověka, který má za úkol zkusit vyhrát předem prohranou bitvu, zvrátit nějaký průšvih či špatný obraz politika u veřejnosti. Pro nadcházející parlamentní volby má volno, žádná strana jeho služeb využívat nebude, tudíž mohl poměrně bez okolků promluvit o tom, jak tahle branže vlastně funguje.
Přelom roku představuje již tradiční příležitost, kdy si lidé dávají novoroční předsevzetí. Ta jim ale většinou dlouho nevydrží. Podle průzkumu celosvětové sociální sítě sportovců Strava se jich nejčastěji vzdávají druhý lednový pátek. V anglofonním světě se tento den nazývá Quitters Day, v češtině dostal název Den slabé vůle a poprvé byl připomínán v loňském roce. V tento den je vhodné povzbudit všechny, kteří selhali ve svých předsevzetích, a pomoci jim zkusit to znovu a nakonec uspět.
Přestože Izrael leží v nebezpečném koutě světa obklopen nepřáteli a Izraelci mají pověst rozděleného a hašteřivého národa, v žebříčcích štěstí a spokojenosti obyvatel se pravidelně umísťuje v čele, má nízký počet sebevražd i „smrtí ze zoufalství“, jak se říká úmrtím způsobeným alkoholem nebo drogami, a jako jediný vyspělý stát na světě má nadprůměrnou porodnost. A i přes neustálé stěžování jsou Izraelci optimističtí ohledně budoucnosti. V rozhovoru Saul Singer vysvětluje, kde se tento optimismus bere.
Když vám umře oblíbený spisovatel, je to vždycky důvod k napití. Nebo když to máte jako pracovní úvazek, tak k sepsání sloupku. Tím spíš, když to byl humoristický spisovatel, opravdu humoristický, což se projevuje i po jeho smrti: po ní napsala na socsíť jedna známá morální intelektuálka a pořád slavná herečka, že poté, co si v jedné jeho knize přečetla, že když měl na literární konferenci přednášku „upocený Slovan“, šel si nějaký profesor dát skotskou, tak ona sama knihu zhnuseně zaklapla a vrazila ji do zadní řady knihovny, aby se na ni nemusela dívat, protože takhle ji nikdo urážet nebude.
Jak na tom česká rodina skutečně je a jak se proměňuje? Přispívají poměry v rodinách ke zhoršování duševního zdraví dětí a dospívajících? Co může přinést novela občanského zákoníku, která označuje veškeré tělesné tresty za nepřípustné? Redaktor Týdeníku Echo Ondřej Štindl o tom mluvil s psycholožkou Alenou Paloušovou, Petrou Wünschovou, psychoterapeutkou a ředitelkou organizace Locika, která se snaží pomáhat rodinám žít bez násilí, a psychologem Petrem Hrochem.
Aspoň něco pozitivního, dokonce přímo hezkého se na tom světě občas ještě stane. Tak koncem roku se prý smířili Art Garfunkel a Paul Simon, zpěváci američtí, hvězdy nedostižné velikosti, jejichž písně, Artův nebeský vokál a Paulovy melodie, se klenou nad rozbouřenými vodami životů několika generací, byť těmi posledními už si nejsme tak jistí. Ale to je jedno, třeba k tomu dorazí. Zašli si prý ti dva do restaurace v New Yorku, určitě nějaké dobré, dali si oběd, odhadoval bych něco veganského, ale to je jejich věc, pak možná víno v hodnotě více než slušné.
„Bacha na jazyk“ si už dává skoro polovina Němců (45 procent – průzkum z prosince 2023 ke svobodě projevu). Čili dává smysl, že se na obálce Spiegelu objevil Robert Habeck s výrazem plemenného buldoka před akcí a varováním Elonu Muskovi, ať dá prsty pryč od jejich demokracie! Není ovšem jejich jako jejich. Čtyřicet procent německých novinářů volí Zelené, to je vůči zbytku populace naprosto nadproporční číslo; proto jsou redakce plné kvalitních, moudrých a nezávislých osobností. A já bych řekla, že si pozor na ústa dává i víc než jeden Němec ze dvou.
Ruské velvyslanectví v Praze na svém webu nově nabídlo víza lidem, „kteří sdílejí tradiční ruské duchovní a morální hodnoty“. Jedná se o jednorázová víza pro cizince nově zavedená Ruskou federací. Podle dekretu prezidenta Vladimira Putina mohou občané zemí, jejichž politika je v rozporu s těmito hodnotami, žádat o víza na pobyt až 90 dní. Mezi těmito zeměmi jsou kromě České republiky například Velká Británie, USA nebo Ukrajina.
Bývalý německý ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU) přinesl pochmurnou prognózu pro budoucí generace, píše německý deník Bild. Podle dlouholetého ministra z vlád tehdejší kancléřky Angely Merkelové se musí i jeho vnoučata připravit na to, že nezažijí takový životní standard, jaký si užívají Němci dnes. Lidé se podle něj musí obětovat, aby se úroveň alespoň udržela, řekl v rozhovoru pro Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung.
Po Ukrajině a Blízkém východě je potencionálním třetím ohniskem napětí jihovýchodní Asie a Pacifik, kde na sebe narážejí americké a čínské zájmy. Pro někoho možná překvapivě americkým spojencem proti Číně je komunistický Vietnam. O lidskoprávní situaci ve Vietnamu a mezinárodním kontextu vypráví vietnamský disident Nguyễn Tiến Trun.
Syn pomáhá starému otci při oblékání. Podává mu ponožky. „Ale kde je třetí?“ podivuje se otec. Scéna pochází z knihy Starý král ve vyhnanství od rakouského spisovatele Arna Geigera. Autor v knize popisuje péči o svého dementního otce. Třetí ponožka je jedna z výzev, před niž stárnoucí rodiče své děti skutečně mohou stavět. Situaci lze vyřešit dvěma způsoby. Na otce můžeme štěknout: „Máš snad tři nohy?“ Alternativou je začít s tátou chybějící ponožku opravdu hledat. Podle přední švýcarské lékařky a autorky klasických studií věnovaných různým typům demence Irene Bopp-Kistlerové neexistuje správná reakce.
Na severním Plzeňsku, konkrétně ve vesnici Bílov, došlo během silvestrovské noci k incidentu, který rozvířil debatu o ohleduplnosti při používání zábavní pyrotechniky. Poslanec za hnutí ANO Hubert Lang odpálil novoroční ohňostroj přímo v sousedství stáje profesionální drezurní jezdkyně Adély Neumannové. Podle jejích slov tato zábava způsobila chaos mezi sedmi koni, kteří se v panice plašili po boxech. Langův čin čelí ostré kritice veřejnosti i kolegů z politického prostředí.
Slovenská veřejnost si dnes, na samém počátku nového roku, mohla poprvé poslechnout slovenskou hymnu v nové verzi, objednané ministryní kultury Martinou Šimkovičovou. Ve výrazně mohutnějším chóru se střídají mužské a ženské hlasy, v závěru, kdy se tempo skladby nezvykle zpomaluje, lze slyšet i zvuk fujary. Server aktuality.sk zveřejnil pro srovnání hymnu ve staré i nové verzi. O novém hudební aranžmá hymny po třech desetiletích informovala nejprve média.
