Tag: společnost

Články k tagu

Hledání třetí ponožky

Syn pomáhá starému otci při oblékání. Podává mu ponožky. „Ale kde je třetí?“ podivuje se otec. Scéna pochází z knihy Starý král ve vyhnanství od rakouského spisovatele Arna Geigera. Autor v knize popisuje péči o svého dementního otce. Třetí ponožka je jedna z výzev, před niž stárnoucí rodiče své děti skutečně mohou stavět. Situaci lze vyřešit dvěma způsoby. Na otce můžeme štěknout: „Máš snad tři nohy?“ Alternativou je začít s tátou chybějící ponožku opravdu hledat. Podle přední švýcarské lékařky a autorky klasických studií věnovaných různým typům demence Irene Bopp-Kistlerové neexistuje správná reakce.

Poslanec ANO ohňostrojem plašil koně a měl konflikt s trenérkou. „Je to ostudné,“ komentují politici

Na severním Plzeňsku, konkrétně ve vesnici Bílov, došlo během silvestrovské noci k incidentu, který rozvířil debatu o ohleduplnosti při používání zábavní pyrotechniky. Poslanec za hnutí ANO Hubert Lang odpálil novoroční ohňostroj přímo v sousedství stáje profesionální drezurní jezdkyně Adély Neumannové. Podle jejích slov tato zábava způsobila chaos mezi sedmi koni, kteří se v panice plašili po boxech. Langův čin čelí ostré kritice veřejnosti i kolegů z politického prostředí.

Mohutný chór i fujara. Slováci už slyšeli novou verzi hymny, která budí vášně

Slovenská veřejnost si dnes, na samém počátku nového roku, mohla poprvé poslechnout slovenskou hymnu v nové verzi, objednané ministryní kultury Martinou Šimkovičovou. Ve výrazně mohutnějším chóru se střídají mužské a ženské hlasy, v závěru, kdy se tempo skladby nezvykle zpomaluje, lze slyšet i zvuk fujary. Server aktuality.sk zveřejnil pro srovnání hymnu ve staré i nové verzi. O novém hudební aranžmá hymny po třech desetiletích informovala nejprve média.

Rok 2025: volby na periferii Evropy

Všechno podstatné se letos v Česku odehraje mezi lednem a únorem. Tehdy do americké prezidentské funkce nastoupí Donald Trump a měsíc nato proběhnou parlamentní volby v Německu. Z řady důvodů nepůjde o běžnou výměnu v Bílém domě nebo v berlínském kancléřství. Tentokrát se budou přepisovat dlouholetá pravidla hry a nahrazovat neochvějné pilíře dosavadní politiky – od mezinárodního obchodu přes válku na Ukrajině až po uskutečňování zelených utopií. České elity tyhle výsledky více či méně aktivně přijmou. Takový je úděl být periferií Evropy.

Proč nejít s davem

Není to žádná povinná zdvořilostní fráze, rád bych vám i za celou redakci, milí čtenáři, poděkoval za přízeň, kterou Echu zachováváte. Nejen týdeníku, ale všemu, co pod značkou Echo vzniká. Sám si uvědomuji, jak nesamozřejmé to je. Jsou dva vlivy, kvůli nimž je důležité zůstat neustále ostražitý. Jedním je postupná, ale nezadržitelná změna v mezilidské komunikaci, v získávání a vyhledávání informací. Z této změny, důsledku digitální revoluce, vyplývá ten druhý vliv. To je přeskupování společnosti, úmyslně se vyhýbám pojmu rozdělení společnosti, protože ta je spíš atomizovaná a roztříštěná do různě velkých, vzájemně do sebe narážejících molekul.

S ním je to těžký, on je pořád šťastnej

Když si zajdete ve Vídni do muzea Sigmunda Freuda, tak nejlepší pohledy, které si tam můžete koupit, jsou od Jiřího Slívy: třeba dr. Freud při psychoanalýze dr. Kafky, jenž leží ve vaně spolu s podivným broukem, na nějž chudák Franz vytřeštěně hledí. Toto spojení absurdity s humorem, vážnosti s nonsensem, starosvětské elegance s jistou naivitou, to je Slíva v čistém podání, jak ho člověk má rád a hned bezpečně pozná.

Ztracené tři roky s Petrem Fialou

Škoda nevyužitého potenciálu nevrátit se ještě k vánočnímu projevu premiéra Petra Fialy. Sázka na lacinou kartu Antibabiš (protože nic jiného už asi Fialova vláda nabídnout nedokáže) pokračuje. Občané byli varováni před „prodavači strachu“. A bylo jim řečeno, že vláda dělá vše pro to, aby Česko bylo ještě úspěšnější zemí. Žádný další plán už zřejmě není. Fiala asi ví, že politicky to půjde přežít dost těžko a že jedinou možností je vyvolat v lidech takový strach z Babiše, že to současné koalici zase hodí. Víme přeci, že potřebuje, aby mu voliči dali další čtyřletý mandát – a on jim pak zařídí platy jako v Německu.

Sbohem a šáteček

Když se Jaroslav Seifert před čtyřiceti lety dověděl, že mu byla udělena Nobelova cena za literaturu, chtěla média, jak se tehdy ještě neříkalo hromadným sdělovacím prostředkům, znát jeho reakci. Do jedné z pražských nemocnic, kde vážně nemocného básníka léčili, se vypravil oborově příslušný ministr, jehož jméno nebylo důležité ani v době, kdy kulturu „řídil“ (ve skutečnosti to dělal z ÚV KSČ jeho stranický soudruh Miroslav Müller), a už vůbec není důležité dnes. S loutkovým ministrem vstoupil do nemocničního pokoje i kdosi s kamerou Československé televize.

Ztracená schopnost nudit se

Sváteční dny na přelomu roku jsou čas, kdy svět (aspoň ten západní) trochu přibrzdí, autoři tzv. názorových textů (například já) tak mohou trpět nedostatkem témat k instantním analýzám. Přichází tedy čas prognóz, vytváření hypotetických scénářů pro dění v roce, který se užuž rodí. Přispěju svou troškou do mlýna a troufnu si odhadnout, že rok 2025 nebude nudný. Píšu to s lítostí a lehkou obavou. Často bývá citováno přání „dejž Bůh, aby nežil ve vzrušujících časech“. Je to přání velmi rozumné, časy totiž většinou nebývají vzrušující způsobem, který by si lidé – zvláště my starší – zrovna užívali. Nudná doba v nudné zemi se zdá být jako ideál.

Smutné Vánoce v Betlémě. Válka odrazuje poutníky, ekonomický propad dusí město

Vánoční oslavy v Betlémě, kde katolíci a další křesťané věří, že se narodil Ježíš, i letos poznamenala válka v Pásmu Gazy. Ve srovnání s předválečnými roky byly oslavy výrazně střídmější a do města, které se nachází na Západním břehu Jordánu, přicestovalo jen minimum lidí ze zahraničí, napsaly agentury AFP a AP. Při tradičním pochodu na Štědrý den skautové vyzývali ke konci bojů. Vedení města druhým rokem po sobě nenechalo postavit na náměstí Jesliček vánoční strom

Vánoční pohoštění podle „rybáře lidí“. Štědrovečerní rituál, nebo hostina chudých?

Štědrovečerní večeře je dodnes jednou velkou záhadou. Proč se vlastně večer servíruje zrovna „prase českých rybníků“ nebo štědrovka? Z původně postního času se stalo velké sváteční obžerství. Večeře se stala středobodem vánočních svátků až v 19. století, když se na stolech začaly objevovat také masité pokrmy. „Večeře byla rituálem zajišťujícím prosperitu, zdraví a požehnání, pospolitost celé rodiny,“ píše Petr Herynek v knize České Vánoce v kuchyni.

Je Štědrý den. Čas tradic, vánoček a smažení kapra. Jak dlouho takto slavíme Vánoce?

Dnes je Štědrý den, kterým končí čtyři neděle trvající období adventu, v němž se křesťané připravují na blížící se příchod Ježíše Krista. Většinová společnost si původní křesťanský obsah Vánoc přetransformovala. Pro řadu rodin je Štědrý den především časem volna, setkání s přáteli či klidných procházek. Současně je také připomínkou tradic, mezi něž patří třeba kapří šupina umístěná pod talíř, pouštění lodiček, rozkrajování jablka, házení pantoflem nebo lití olova.

Věřím, že Bůh má plán s Romy a hned potom i s Čechy

Poslední české město na Labi zažívá duchovní obrodu, respektive ji zažívá jeho malá, avšak viditelná část. V centru města se konají pravidelné bohoslužby pod širým nebem, které vede bývalý „pouliční rváč“ a bývalý uživatel drog René Ferko (40). Je veden, jak říká, „božím plánem“, který chce probudit Romy ke křesťanské víře, skrze Romy probudit Čechy a nakonec třeba celou Evropu.

Čeká nás poslední hlučný silvestr? Nový bič na petardy má být účinnější

Novela zákona, která čeká na své projednání ve sněmovně, má obcím plošně umožnit zakazovat používání zábavní pyrotechniky na svém území a to i trvale, navíc zavede zákaz odpalovat ji poblíž určitých míst. Jak ale ukazují zkušenosti z Prahy, kde příslušná vyhláška omezuje využívání rachejtlí už několik let, podobné zákazy můžou vyjít zcela vniveč. Lidé při bujarých oslavách totiž často bez zardění odpalují petardy i přímo před policisty. A to přes hrozbu vysokých pokut.

Stát se vytrácí. Británie se stala západní metropolí práva šaría. Polygamie, „manželství pro potěšení,“ bití

Paralelní právní systém se rozmáhá. Velká Británie se stala „západní metropolí“ šaríjských soudů, kde muži mohou ukončit manželství prostým pronesením slova „rozvod“ třikrát za sebou. Informuje o tom deník The Times s tím, že polygamie je natolik normalizovaná, že aplikace pro vytváření islámských závětí má rozbalovací menu, které mužům umožňuje uvést počet manželek (od jedné do čtyř). Tato aplikace, schválená šaríjským soudem, rovněž přiděluje dcerám poloviční dědictví oproti synům.

Bůh v Americe

Starozákonní Bůh v americkém knižním světě právě řádí jako černá ruka. Kniha We Who Wrestle with God (My, kteří bojujeme s Bohem) od kanadského psychologa Jordana Petersona se umístila hned po vydání na první příčce žebříčku Amazonu, autor se svým výkladem Starého zákona objíždí stadiony amerických měst. Kniha Reading Genesis od Marilynne Robinsonové zas budí nadšení u literárních kritiků a objevuje se v žebříčcích nejlepších knih roku 2024.

Sláva! Naše Paní opět září

Pár dní před Velikonocemi v roce 2019 zachvátil katedrálu Notre Dame požár. Tehdy měl možná nejeden z nás pocit, že sleduje symbolický zánik západní křesťanské civilizace. Teď v adventu se po pěti letech s velkou slávou katedrála znovu otevřela. Naše doba nemá moc důvodů k nějakým radostným kolektivním prožitkům, ale na tento bychom snad tak pohlížet mohli.

O velkém syrském návratu

V Damašku padla vláda a Sýrie je novou zemí. Jestli bude lepší než předtím, to se ještě ukáže. Nicméně první dny po pádech režimu jsou vždycky uvolněnější, protože nová státní moc se ještě nestihla zkonsolidovat; a ze sousedních států, jako je Turecko a Libanon, se do Sýrie začali vracet utečenci, údajně ve značném počtu. Většina evropských států zareagovala okamžitým pozastavením přijímání dalších žádostí o azyl, což naznačuje, že by rády viděly totéž – co největší a nejširší odjezd směr Sýrie, zejména pak těch jedinců, kteří se do evropských společností moc dobře neintegrovali a jsou zátěží pro sociální systémy

Tajemství adventních trhů v cizině

Je třetí adventní neděle, atmosféra těšení skoro vrcholí, protože Vánoce už už klepou na dveře. A vrcholí taky návštěvnost adventních trhů. „V prosinci se všichni zbláznili. Přes týden autobusy kompletně stojí, ale o víkendech nemáme volný ani jeden, protože všichni spěchají někam na adventní trh,“ řekl mi jeden provozovatel autobusové dopravy v Praze.

Je kritika Izraele novou verzí prastaré nenávisti vůči Židům?

IZRAELOFOBIE, tak se jmenuje český překlad stejnojmenné knihy šéfredaktora britského týdeníku The Jewish Chronicle Jakea Wallise Simonse, jenž v hutném textu na dvou stech stránkách předkládá důkladný výčet nehorázných lží, pomluv a hanobení židovského státu. Zášť vůči Izraeli totiž zachvátila většinu mezinárodních organizací jako UNESCO, ICC (Mezinárodní trestní tribunál), lidskoprávní i nadnárodní charity a zejména OSN s jejími sedmi úřady na podporu Palestinců.

Radost není únik, ale úkol

Bob Dylan na stará kolena pořád umí překvapovat, je to podle mě také tím, že překvapit, nebo dokonce šokovat nebývá jeho záměrem, prostě dělá, co musí. Nedávno začal psát na X (dříve Twitter) i něco jiného než promo oznámení, která dřív na jeho účtu výhradně byla. Činí tak spíš sporadicky, většinou sdílí suše (a proto i zábavně) podané momentky z cest. Byl na večeři a chutnalo mu, v hotelovém výtahu v Praze jel spolu s hráčem Buffalo Sabres. V Paříži se Bob Dylan šel podívat na koncert Nicka Cavea a The Bad Seeds.

Jaký byl hudební rok 2024?

Na Spotify byl zveřejněn přehled poslechovosti za uplynulý rok, tzv. Wrapped. Tuto oslavu průměrnosti opanovala Taylor Swiftová, počet přehrání překročil 26,6 miliardy. Na hudebním webu MusicRadar nedávno vyšel článek s šokující statistikou. Dnes vychází víc hudby za jediný den, než vyšlo za celý rok 1989.

Krvácející srdce Emy Bovaryové

Ema Bovaryová právě ztrácí poslední naději, že se jí podaří získat peníze na zaplacení horentního dluhu. Její věřitel už nepočká ani den. Ema si půjčovala peníze, kde jen mohla, chovala se přitom jako šílená, jako by si vůbec neuvědomovala, že to může mít nějaké následky. Žila představou, že na to má nárok a právo, neboť jí život něco strašlivě dluží.

S Matrixem až na věky

Do Prahy se o víkendu sjeli motoristé, stoupenci jedné ze stran, která může mít šanci vstoupit po příštích volbách do sněmovny coby reprezentant voličů nespokojených se současnou vládou. Spíš než jako o politické události se o akci psalo jako o zdařilé show. Tak jsem se podíval. A ano, obrázky se promítaly, dynamicky sestříhané byly způsobem, který mohl oslovit mladšího voliče, zvyklého sledovat videa na sociálních sítích. Jedna věc mě ale na tom „vizuálu“ (nemám to slovo rád) zarazila. I když vlastně neměla. Prolínaly jím padající zelené fragmenty kódu odkazující k filmu Matrix.

Matce hrozí rok vězení, protože pustila syna na procházku

Že mladí Britové tráví venku méně času než trestanci ve výkonu trestu, upozornila v Týdeníku Echo Bianca Bellová. Na minimum klesla ochota mnohých rodičů s dětmi podnikat cokoli smysluplného, tedy pro rodiče aspoň stopově náročného – i jízda pražským metrem jednoznačně doloží, že rodiče jsou líní si s dětmi už i povídat a radši je nechají tzv. zabavit mobilem.

Někoho zastřelili! Sláva!

V New Yorku byl na ulici nedaleko hotelu Hilton zastřelen šéf zdravotní pojišťovny UnitedHealthcare Brian Thompson. Ta vražda byla podobná těm, jež je člověk zvyklý vídat ve filmových thrillerech. Chladnokrevný zabiják střílí na rušném místě, rychle zmizí a ztratí se v chaosu velkoměsta plného kamer (jeho totožnost doposud není známa, na veřejnost se ale dostala vrahova fotka pořízená v okamžiku, kdy střelcova bdělost na okamžik polevila a dovolil si flirtovat s recepční v hostelu, kde přespával).