Markéta Malá

/

Články autora

Elektřina tu nemusí být pro všechny

Před měsícem severočeská společnost Sokolovská uhelná ohlásila odstavení svého posledního velkorypadla na těžbu hnědého uhlí v lomu Jiří. Označila to za konec jedné éry a milník v historii hornictví tamějšího regionu. Milník je to i pro devadesát zaměstnanců, tedy už bývalých, kteří v důsledku ukončování těžby přišli o práci. Úplný konec těžby na Sokolovsku má nastat v roce 2030. Výroba uhlí a tepla ale může v důsledku uměle nastavených netržních podmínek skončit ještě dřív. Společnost tedy stojí s nataženou rukou před státem a doufá v dotace.

Hlavní roli v Dukovanech hrají Američané

Napětí a nervozita rostou na straně všech aktérů kolem tendru na dostavbu Dukovan. Lze to vidět jak u zástupců vlády, tak u zástupců společnosti ČEZ jakožto investora. O českém průmyslu ani nemluvě. Neúspěšná francouzská EDF se nadále snaží. Nedávno vydala prohlášení, že prodloužila platnost své nabídky a rozšířila stížnost podanou k českému antimonopolnímu úřadu. Jen Korejci, respektive vládou ovládaná společnost KHNP, zůstávají na svém, tedy komunikují velmi střídmě.

Děláme to jako Čína, jen hloupěji

Nedávno proběhla zpráva o tom, že Čína plánuje dál ve velkém stavět nové uhelné elektrárny. Až do roku 2027. A to tvrdí její představitelé teď, žádný závazný termín to pravděpodobně není. Častý argument je ten, že Čína ale přece trhá rekordy ve stavbě zelených zdrojů, tedy hlavně větrníků a solárních elektráren (nechme teď stranou, že Evropa je na jejích zelených technologiích a solárních panelech nebezpečně závislá, na což se v diskusích záměrně zapomíná). Čína staví OZE, jenomže aby vyrovnala jejich nestálost, nenechává si odumřít záložní stabilní zdroje.

Riziko, že elektřiny nebude dostatek, stoupá

Podobně jako náš provozovatel přenosové soustavy (ČEPS) vydává svou každoroční zprávu o hodnocení zdrojové přiměřenosti (MAF), hodnotí z celoevropského hlediska dostatek zdrojů i Evropská síť provozovatelů přenosových soustav elektřiny (ENTSO-E). K přečtení zde či zde. A stejně jako poslední česká MAF 2023, ani evropská zpráva nenabízí žádné veselé čtení. Nad oběma visí otázka: Kde v příštích letech vezmeme elektřinu, aby byla pro všechny, když budou chybět stabilní zdroje?

Zlevní Aleš Michl lidem peníze?

Přicházejí zajímavé časy. Celní šílenství Donalda Trumpa a masivní poklesy trhů jako jeho důsledek mění mínění o americkém prezidentovi. Už i Andrej Babiš prohlásil: Opravdu tomu nerozumím, protože to nedává žádný smysl. A mění i úvahy centrálních bank. Uvalení cel totiž velmi pravděpodobně vyvolá inflaci, do toho ale hrozí podstatné zpomalení ekonomiky. „Ceny ropy klesají, úrokové sazby klesají (pomalu se pohybující Fed by měl sazby snížit!), ceny potravin klesají, NENÍ ŽÁDNÁ INFLACE.

Nepřátele strašíme jen fakturami

Mantru o nutnosti zachránit klima a dekarbonizovat vyměnila Evropa za mantru, že je nutné zbrojit. Ta první mantra ale nezmizela, takže chceme zařídit obojí, což znamená vynaložit na to obrovské prostředky. Tedy zadlužit se. Do toho musí zachraňovat vlastní vinou zničený průmysl a investovat do stabilních energetických zdrojů. Co to všechno způsobí, jaká bude česká pozice a co je to čínská a ruská hrozba?

Vražedný inflační koktejl pro Evropu

Tvrdá fáze celosvětové celní války Donalda Trumpa byla druhým dubnovým dnem zahájena. Vzhledem k tomu, že jde o Trumpovu osobu a je známo, že cla považuje za nástroj nátlaku a odstrašení, může být vše nakonec jinak. V tuto chvíli ale platí, že výše cel je mnohem dramatičtější, než svět očekával. Bylo uvaleno 10procentní univerzální clo na veškerý dovoz, to začne platit 5. dubna. A 9. dubna vstoupí v platnost reciproční cla, pro EU ve výši 20 procent. Do toho už platí nové plošné 25procentní clo na dovoz osobních a lehkých užitkových automobilů.

Vyšší dávky, vyšší platy, vyšší všechno. A k tomu zbrojení na dluh

Ministr financí Zbyněk Stanjura chce po sobě zanechat odkaz rozpočtově odpovědného hospodáře. Tedy zřejmě takto by chtěl, aby voliči četli jeho návrh vložit do ústavy principy rozpočtové odpovědnosti. Tomu stejnému Stanjurovi přitom chybí v rozpočtu až padesát miliard, které se mu nepodařilo vyjasnit, jak dříve sliboval. A stejný ministr financí rozhodl, že chce zbrojit na dluh.

Petr Fiala vysvětluje, díl druhý: Jak jsme vám zdražili plyn

Premiér Petr Fiala natočil další díl krátkého vysvětlovacího pořadu Čísla a data. Tentokrát na téma ceny energií. Pomiňme teď, jaké všechny vládní „úspěchy“, které prý zajistily „nezávislost na Rusku a stabilitu cen“, Fiala vyjmenovává. Stačí, když premiér tvrdí, že současná vláda rozhýbala dostavbu Dukovan a stavět se začne v roce 2029. Vzhledem k tomu, co se teď kolem jaderného tendru děje a jak beznadějně to vypadá s podílem českého průmyslu, se tomu už asi zdráhají věřit i nejvěrnější voliči.

Timmermansovské temno

Do Prahy přijel někdejší první místopředseda Evropské komise Frans Timmermans a pronesl fascinující slova o budoucnosti Green Dealu. Připomeňme, že tento nizozemský politik, aktuálně stojící v čele tamní koalice zelených socialistů, byl jakožto eurokomisař pro klima v letech 2019 až 2023 duchovním otcem stěžejního balíku nejtvrdších klimatických opatření Fit for 55. Spadá do něho zákaz výroby aut se spalovacími motory po roce 2035, stahování emisních povolenek z trhu a jejich rozšíření na vytápění a osobní dopravu nebo zavádění sociálního klimatického fondu.

Vinohrady už jsou passé

Opakuje se zjištění, že Česko je dostupností bydlení na jednom z nejhorších míst v EU. Poptávka po nových bytech silně převyšuje nabídku, pomalý povolovací proces, normy a regulace vše prodlužují a zvyšují náklady, a Češi si tak na nákup průměrného bytu musí ušetřit zhruba 13,3 hrubého ročního platu. Je situace opravdu tak beznadějná? V Salonu diskutují šéf EP Real Estate Petr Palička, ředitel Raiffeisen stavební spořitelny Pavel Čejka, hlavní ekonom skupiny DRFG Martin Slaný a poslanec za ODS a člen podvýboru pro bytovou politiku a výstavbu Vojtěch Munzar.

Akční plán pro ještě dražší elektřinu

Ceny energií jsou bezpochyby i v roce 2025 tématem nejen na celoevropské úrovni. Samozřejmě především pro průmysl, ale i pro domácnosti. V rozjíždějící se volební kampani o nich ale od současných vládních stran asi moc neuslyšíme. Koalice Spolu opatrně tvrdí, že se jí podařilo zvládnout energetickou krizi. To je silně na pováženou. Vláda lidem plošně rozdala peníze přes úsporné tarify a zastropovala ceny energií. A ministerstvo financí tvrdí, že mimořádné výdaje nebyly dosud vyrovnané mimořádnými příjmy z odvodů na windfall tax pro ČEZ (ačkoliv transparentní čísla nikdo neviděl).

Naše dukovanská tragédie

Dočkali jsme se. Evropská komise (EK) uvolnila plné znění notifikace na pátý dukovanský blok. Po bezmála roce, kdy o schválení veřejné podpory na stavbu nového jaderného bloku rozhodla. Částečné informace o nevýhodnosti podmínek pro fungování nové elektrárny, které kolovaly, se tak konečně potvrdily. A není to vše, co podstatného se v poslední době kolem „největší zakázky v české historii“ a také kolem společnosti ČEZ odehrává. Povolení Bruselu pro využití modelu státní podpory na jednotném unijním trhu je nutnou podmínkou. A to uvědomění si, že notifikace znamená podřízení Komisi a jejím nám vnuceným pravidlům, je stěžejní.

Češi už jsou s Dukovany mimo hru

Vládní uskupení Spolu podepsalo koaliční smlouvu o společné kandidatuře v podzimních volbách. V jakém stavu se ODS, lidovci a TOP 09 nacházejí a jak moc si své voliče z roku 2021 znepřátelili a znechutili, teď nechme stranou. Jedním ze stěžejních slibů koalice bylo ale také dokončení a uzavření smlouvy na dostavbu Dukovan. A to teď vypadá docela beznadějně. Nadále platí, že elektřinu z jaderných zdrojů vzhledem k tomu, co se v evropské energetice řídící se podle klimatické politiky Bruselu odehrává, potřebujeme. Je ale otázka, za jakou cenu to celé dává smysl.

Neřádný hospodář Stanjura

Ve světle aktuální nekritické, až fanatické debaty o masivním zadlužování kvůli vyzbrojování Evropy vypadají naše chybějící desítky miliard v českém rozpočtu nicotně. Jenže zaprvé, nikam nezmizely. A zadruhé, zlehčování situace, kdy se postrádá až 50 miliard korun, je vůči daňovým poplatníkům vrchol nevkusu. A toho zlehčování se ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) dopouští opakovaně. O moralizování Miroslava Kalouska si může každý myslet, co chce. Teď má ale jistě pravdu, když Stanjurovo počínání komentuje tím, že vláda dělá z lidí blbce.

Dluhy, které najednou nevadí

Německo hází v posledních dnech jeden granát za druhým. A nechme teď stranou výroky šéfa Evropské lidové strany a člena bavorské CSU Manfreda Webera, který by chtěl vytvořit společnou evropskou armádu, zavést post evropského náčelníka generálního štábu a přejít na válečnou ekonomiku. Kolega Daniel Kaiser o pravděpodobném příštím kancléři Friedrichu Merzovi, předsedovi křesťanských demokratů, nedávno napsal, že už „ve jménu zbrojení stačil opustit většinu původních konzervativních pozic“. Ač se to tak možná původně nezdálo, stává se z toho stále přesnější tvrzení.

Dukovanský pomníček Fialovy vlády

S dostavbou Dukovan to vypadá bledě. Ačkoli to zřejmě zatím nikoho moc neznepokojuje. Dlouho se zdálo, že současná vláda si bude chtít slib o uzavření smlouvy na dostavbu nových bloků odškrtnout a že pro to udělá, co se dá. Teď už bychom si tím být jistí spíš neměli. Vedení ČEZ nedávno potvrdilo zvěsti, které už delší dobu kolovaly. A to, že do konce března, tedy jak bylo dlouhodobě slibováno, smlouva s preferovaným uchazečem o dostavbu, tedy s korejskou KNHP, podepsána nebude. Další termín je prý do konce první poloviny roku.

Kouzelná kasička Zbyňka Stanjury

Spatřuje-li stále někdo v české windfall tax v provedení Zbyňka Stanjury cokoli jiného než účelové snižování hodnoty ČEZ, bezprecedentní poškozování malých i velkých investorů a vyvádění desítek miliard korun do státního rozpočtu, kdy se těmito penězi „lepí“, co je potřeba, je silně naivní. Stát si loni na mimořádné dani sebral 37 miliard korun. Více než dvojnásobek původně rozpočtované částky.

Radikální Německo je žádoucí

Poslední dny v režii Donalda Trumpa už téměř definitivně potvrzují, že deglobalizace započatá za covidu bude dokonána. Transatlantické vazby USA s Evropou oslábnou kvůli výrokům i reálným krokům Američanů v geopolitice. Půjde o velké změny jak ve společné obraně, tak ve světovém obchodu, který bude v útlumu. Trumpovo ohlašování a pak odsouvání uvalení cel přestává být jakkoli čitelné, a hlavně přestává dávat smysl.

Jak (ne)jít příkladem

Chceme učinit z Evropy světového lídra čistého průmyslu. Dekarbonizace se stává nejen environmentálním cílem, ale také naší růstovou strategií. To jsou slova místopředsedy Evropské komise (EK) pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphana Séjourného. Zazněla při představování nové Dohody o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal). To je podle Bruselu údajně řešení nekonkurenceschopnosti evropských podniků a především řešení vysokých cen energií, které ty podniky pohřbívají.

ANO otevírá Pandořinu skříňku

Karel Havlíček hodil do veřejné debaty o vyšších výdajích na zbrojení bombu. A to takovou, že otevírá téma příliš vysokých zisků zbrojařských firem. To je povědomé. O „příliš vysoké zisky“ se zajímala i současná koalice, když přišla s nešťastným paskvilem v podobě daně z neočekávaných zisků (windfall tax) na energetiku, petrochemii a banky (ve finále daň platí jen ČEZ, respektive jeho minoritní investoři). Havlíček přímo neříká „musíme zdanit zbrojaře“. Říká, že cílem není zbrojaře danit, ale vytvořit tlak na férovou soutěž.

Svrhnout Ursulu

Brusel prý vyslyšel volání po tom, že Evropa „musí konat“. Tak koná. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová představila plán „přezbrojení“ evropského obranného průmyslu. Ten má mobilizovat až 800 miliard eur. Má jít o uvolnění rozpočtových pravidel, přerozdělování peněz z existujících kohezních fondů nebo společné financování. Tedy vznik nové společné půjčky ve výši 150 miliard eur. Pravděpodobně formou vydání společných dluhopisů. Stejně jako tomu bylo za covidu v roce 2021, kdy se Unie skrze balíček Next Generation EU poprvé společně zadlužila.

Převlékači kabátů ve Škodovce si přijdou na své

Ve Škodě Auto se chystá propouštění až šesti tisíc lidí. A ti přijdou o práci jen z toho důvodu, že automobilka musí plnit evropské regulace a dělat „těžká rozhodnutí, aby zajistila svoji konkurenceschopnost“, jak pravil její šéf Klaus Zellmer. Povinný přechod na elektromobilitu, po němž samy evropské automobilky volaly a na kterou se vše vsadilo, a do toho padající poptávka z Číny holt něco stojí. Navíc už je téměř jisté, že Donald Trump uvalí na EU vyšší cla, než se čekalo. I na automobilky mohou být až ve výši 25 procent. Právě u aut si ale EU nabíhá na smeč sama

Rozdělit a vytěžit

Americký prezident Donald Trump nebude dělat nic jen z dobré vůle a zadarmo, na tom není nic překvapivého. I na dohodě mezi Ukrajinou a USA o americkém podílu na ukrajinském nerostném bohatství se ukazuje, že Trump zkouší, kam ho druhá strana pustí. Stejný scénář bude velmi pravděpodobně i u dohody mezi Američany a Ruskem. Trump chce skrze ukrajinské nerosty dostat zpět peníze vložené do Ukrajiny v rámci dosavadní pomoci. První návrh dohody o nerostném bohatství ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl podepsat.

Green Deal nestačil. Plán na definitivní ukončení průmyslu je tu

Jaká bude cena za vypouštěné emise. To je rozhodující faktor pro budoucnost evropského průmyslu a energetiky. Totální nejistota a nulová předvídatelnost u cen emisních povolenek, evropského nástroje umělého zdražování, znamená, že nikdo neví, jaké technologie a obory zůstanou životaschopné a konkurenceschopné. V souvislosti se stavem německé ekonomiky se takto nejen o cenách energií jako o silně „znepokojivém trendu“ rozepsal pro německý deník Die Welt podnikatel (mimo jiné v energetice) a zároveň nejbohatší Čech Daniel Křetínský.

Trumpa při chuti uspokojit nelze

Až překvapivě rychlý vývoj kolem řešení války na Ukrajině upozaďuje další celní plány Donalda Trumpa. Ještě před pár dny byl přitom jeho sílící protekcionismus téma číslo jedna. A Trump stíhá všechno, i když ani v případě uvalování cel teď nepostupuje vyloženě takticky. Často spíš až nepochopitelně. Platilo, platí a platit každopádně bude, že obchodní bilance je pro něj nejdůležitější ukazatel. Zdaleka nejvyšší obchodní deficit mají USA s Čínou, 354 miliard dolarů. S Evropou má Amerika ve zboží obchodní deficit čítající 150 miliard dolarů. Na tom se nejvíc podílejí Němci, které Trump kvůli tomu nemá rád,

Návrat k Putinovu plynu může přijít dřív, než se nadějeme

Obnovení dodávek ruského plynu do Evropy rozhodně může být součástí dohody s Ruskem, je to dokonce velmi pravděpodobné. To by ovšem bylo špatně zas pro Trumpa, který chce, aby Evropa odebírala co nejvíce LNG z USA. A na ruském plynu samozřejmě neměla být založena jen německá Energiewende, měl na něm fungovat celý evropský Green Deal. Ten tedy stále počítá s tím, že plyn má fungovat jako hlavní „přechodné“ palivo, než bude Evropa „plně bezemisní“.

Lidé by nás pověsili

Vývoj po nástupu Donalda Trumpa je překotný. To ale neplatí o Evropě, kde vše zůstává zakonzervované. Pokud velký byznys neřekne, že to odmítá, nestane se u nás vůbec nic, říká v debatě bývalý premiér, aktuálně stojící v čele Teplárenského sdružení, Mirek Topolánek. O českých zájmech, plivání na hrob Angely Merkelové nebo vykoupení akcionářů ČEZ Andrejem Babišem diskutovali také exministr průmyslu a místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček a místopředseda sněmovny, člen ODS Jan Skopeček.

Vláda může zachránit český průmysl

Březnový podpis smlouvy o dostavbě Dukovan s jihokorejskou KHNP se blíží. Pokud k němu tedy dojde. Stále neznáme plné znění notifikace na pátý blok a z toho, co víme, jsou podmínky pro jeho fungování nevýhodné. O notifikaci na šestý blok jsme ještě ani nepožádali. Model financování šestého bloku bude zřejmě úplně jiný než model pátého bloku. A není vyřešené ani zastoupení českých podniků, což je stěžejní pro tuzemský průmysl a jeho nastartování. Tedy pro celou ekonomiku. Podle aktuálních informací je tlak korejské strany kvůli ceně velmi silný, takže původně slibovaný 60procentní podíl se zdá nereálný.

Oběti americké reindustrializace

Za necelý měsíc od inaugurace Donalda Trumpa se toho stalo mnoho, ale cla a hrozba nových obchodních válek jsou z globálního pohledu rozhodně tématem číslo jedna. Obchodní bilance je pro amerického prezidenta nejdůležitější ukazatel, cla rád používá i jako formu nátlaku, kdy zkouší, jak kdo zareaguje. Zatím postupuje dost nepředvídatelně. V současném světě pokračující deglobalizace jsou přitom podobné protekcionistické tendence nebezpečnější než dřív. Mnozí kritici je označují až za autarkické, což v ekonomii znamená úsilí o co největší soběstačnost a maximální omezení zahraničního obchodu.

Starší články