Tabulka „Fiala versus Babiš“ sdílená koalicí Spolu ještě pořád budí vášně, což byl účel. Takto je nutné nad celou kauzou s tabulkou porovnávající výši mezd, důchodů, inflace a dalších ukazatelů uvažovat především. Mluví se o tom, jak dělá koalice z voličů „debily“, lidé tabulku na sociálních sítích sdílejí a hádají se o prezentovaná čísla. Opozice má také co řešit.

Je to dílo ODS, ale stojí si za ním i TOP 09 a lidovci. Cílem je vzbudit v lidech pocit, že se nemají zase až tak zle a že nemají věřit Andreji Babišovi, že s jeho příchodem zase bude líp. Jednoduše řečeno, od Spolu je to totálně populistický počin, ale vsadili na poučku, že v kampani jednoduchost zabírá.

Jestliže Spolu říká, že čísla nominálně sedí a nejde o žádné výmysly a že cílem bylo ukázat, jak jsme na tom byli na konci vlády Andreje Babiše a jak jsme na tom teď, po třech letech vlády Petra Fialy, tak dobře. Ale opravdu je nutné se ptát: kdo má být cílovou skupinou tohoto sdělení? Jsou nějací lidé, kteří by si ta čísla nedali do nějakého kontextu a alespoň trochu se nad nimi a nad tím, co se uplynulé tři roky událo v ekonomice a v hospodářské politice, nezamysleli?

Za dobu vládnutí Fialova kabinetu lidé zažili dlouhodobě trvající dvoucifernou inflaci. Za rok 2022 byla dokonce druhá nejvyšší od roku 1993, přes 15 procent. To je prostě neoddiskutovatelný fakt, pokud bychom chtěli předkládat pouze chladná fakta jako koalice. A stěžejní je, že se silně propadla životní úroveň. Podle srovnání OECD se za roky 2021 až 2024 jednalo o nejvyšší propad vůbec, reálné mzdy klesly o více než 11 procent. Předcovidové úrovně ještě stále nedosáhly, odhaduje se, že to bude nejdříve příští rok. Až čísla za duben ukázala, že inflace konečně spadla pod cílová dvě procenta.

A teď je nutné říct, že za to, co se tu s inflací odehrávalo, skutečně může vláda Babišova. Ta předávala Fialově kabinetu hospodaření v době, kdy už byla solidně rozjetá. V ekonomice proběhl rozvrat kvůli covidu, tiskly se peníze, bylo období nízkých úrokových sazeb (v reálném vyjádření byly dokonce záporné).

Andrej Babiš tehdy covidové nejistoty dobře využil a rozdával v rámci předvolebních dárků, kde to šlo. Důchody, rodičovské příspěvky, slevy na jízdné pro studenty, to je jen tak namátkou. Nejvyšší kontrolní úřad následně ve své zprávě za rok 2020 uváděl, že skoro 90 procent meziročního nárůstu výdajů rozpočtu s covidem nesouviselo. Na tuhle skutečnost je při hodnocení současného stavu ekonomiky, míry inflace a výše reálných mezd vždy potřeba myslet.

Jenže co pak dělala současná koalice? Slibovala konec Babišova rozhazování a konsolidaci veřejných financí. Rozpočtová rada otevřeně říká, že vláda udělala méně, než slibovala, a zdravé veřejné finance nemáme. Celkový schodek hospodaření se dostal pod tři procenta HDP. Ale strukturální schodek, ten stěžejní, který je očištěný o to, jak se zrovna daří nebo nedaří ekonomice, se letos oproti loňsku téměř nehne a bude stále lehce nad dvěma procenty HDP. V roce 2028 bychom přitom měli být na jednom procentu. Častý argument je, že současná vláda si zažila dopady covidu, energetickou krizi a válku na Ukrajině, a že ji to tedy má ospravedlňovat a omezovat v jejích krocích. V tom případě je zvláštní, že premiér ještě na jaře 2023 sliboval konsolidaci strukturálního deficitu tempem jedno procento HDP ročně. Bylo to rok po zahájení ruské invaze, ceny energií byly vysoko, stejně tak inflace. Když byl premiér s tím slibem konfrontován, nedůstojně spolu s ministrem financí Zbyňkem Stanjurou tvrdil, že měli na mysli pouze snižování výdajů.

Stále dokola upozorňuje Národní rozpočtová rada na automatické valorizace, které se utrhly ze řetězu a které se dávno netýkají jen důchodů. Z mandatorních výdajů státu už podléhají valorizaci i všemožné dávky, výdaje ve zdravotnictví za státní pojištěnce, školství, platy učitelů nebo regionálních politiků. A teď by se měly začít valorizovat ještě také výdaje na obranu.

Dost špatně se vysvětluje, proč vláda zvedla navzdory svým slibům téměř všechny přímé i nepřímé daně, a ještě zvládla zavést šílenosti typu windfall tax. Poslední slovo ale mají samozřejmě voliči. A bude velmi zajímavé sledovat, kolik z nich bude chtít Fialův kabinet „potrestat“ a kolik z nich bude „volit menší zlo“.