Markéta Malá

/

Články autora

Oběti americké reindustrializace

Za necelý měsíc od inaugurace Donalda Trumpa se toho stalo mnoho, ale cla a hrozba nových obchodních válek jsou z globálního pohledu rozhodně tématem číslo jedna. Obchodní bilance je pro amerického prezidenta nejdůležitější ukazatel, cla rád používá i jako formu nátlaku, kdy zkouší, jak kdo zareaguje. Zatím postupuje dost nepředvídatelně. V současném světě pokračující deglobalizace jsou přitom podobné protekcionistické tendence nebezpečnější než dřív. Mnozí kritici je označují až za autarkické, což v ekonomii znamená úsilí o co největší soběstačnost a maximální omezení zahraničního obchodu.

Konec éry bruselské převýchovy

Projev amerického viceprezidenta J. D. Vanceho na konferenci v Mnichově se evropským lídrům a fanouškům současné evropské politiky nelíbil. Jak by také mohl. Vance de facto řekl, že Evropa se odklání od demokratických hodnot Západu a přestala se starat o své občany a voliče, kterých se bojí. A to je klíčové. Nejde jen o otázku migrace a útoků přistěhovalců, kdy si například němečtí nebo britští občané mohou už zcela oprávněně připadat tak, že pro své vlády už dávno nejsou na prvním místě a že za daně, které odvádějí, se jim nedostává požadované míra ochrany, zajištění bezpečí a dodržování práv.

Zakázaná kamna a Green Deal v Třineckých železárnách

Inflace se vrací k normálu. Inflační tlaky ale pořád jsou a už zůstanou. Kromě potravin jsou nebezpečným faktorem ceny energií. To, co se děje, inflaci přirozeně pohání, protože si výrobu elektřiny uměle zdražujeme. Kvůli vysokým nákladům energeticky náročných podniků se v průmyslu propouští, lidé přicházejí o práci. Průmysl se v loňském roce opět propadl o 1,4 procenta. Nezaměstnanost je zase podle prosincových čísel nad čtyřmi procenty a vývoj v průmyslu riziko zvyšuje. Sbíhá se tu tedy několik protichůdných faktorů, které ale všechny vedou k dalšímu úpadku v zájmu dekarbonizace.

Evropské úchylky nevyléčí ani Trump

Po pár intenzivních dnech ve znamení uvalení cel ze strany Spojených států se potvrzuje, že Donald Trump v první řadě opravdu zkouší, kam koho dotlačí. A že je to součást hry. To však rozhodně neznamená, že je namístě se nechat ukolébat a že žádná celní válka nenastane. Čína na Trumpem dodatečně uvalené tarify už odpověděla a žádná eskalace není žádaná. A až 20procentní cla na dovoz z EU mohou být stále na pořadu dne. Nedostatečný boj s nelegální migrací a pašováním fentanylu je opravdu spíše zástupný důvod zavádění cel.

O naději Zbyňka Stanjury

Máme konečná čísla o stavu ekonomiky za loňský rok. Růst o jedno procento HDP lze vnímat pozitivně. Tedy tak, že je to odražení od pomyslného dna po předloňském propadu o 0,4 procenta. Nebo jako zklamání, protože očekávání byla jiná. Tak či tak, takový „růst“ je dost pravděpodobně nový normál. Doby, kdy se ekonomika zvětšovala tříprocentním tempem, budou prozatím minulostí. Slabý průmysl, na kterém naše hospodářství ještě stále silně závisí, a smutný pohled na Německo jsou v tuto chvíli stěžejním důvodem. Růst se samozřejmě konal kvůli vyšší spotřebě domácností

Dravá Evropa je krásné oxymóron

Více než týden po inauguraci nového amerického prezidenta si svět zvyká na novou situaci. Tedy že Donald Trump přijde a jednoduše koná. Hodnotit lze jednotlivé kroky samozřejmě různě a nekriticky adorovat Trumpa je mimo. Je ale trochu až fascinující, že změny mohou být tak jednoduché. Tomu jsme my v Evropě dávno odvykli. Stěžejním důvodem je to, že nám chybí prostředí, ve kterém má něco vznikat, fungovat a dál prosperovat. Levné energie, technologický náskok, tedy investice do vývoje, co nejméně tržních regulací, jednotný kapitálový trh a dostatečně velký rizikový kapitál umožňující startupům vyrůst.

Rudozelený STAN

Podle průzkumu Medianu ze 17. ledna by Starostové skončili na druhém místě za ANO, získali by 13 procent hlasů, a předběhli by tak ODS. Ambice prý mají na získání až dvaceti procent. O tom, že Starostové jdou nahoru a že jejich předseda a ministr vnitra Vít Rakušan má ambice být příštím premiérem, se v posledních dnech docela mluvilo. Ale jen málo se připomínalo, co jsme od členů STAN za uplynulé více než tři roky mohli slyšet za kuriozity. Tak si je připomeňme. Přivedl nás k tomu svými výroky jejich ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Dvořák se nedávno rozpovídal na téma, jak zvýšit výdaje na obranu

Evropu kompletně opustil pud sebezáchovy

Donald Trump začal po svém nástupu zostra a není pochyb o tom, že to myslí vážně. Což se dalo čekat. Evropa měla přinejmenším možnost se na to připravit, zachovat se pragmaticky a eufemisticky řečeno zase vzlétnout ze svých zelených zregulovaných oblak na zem. Ať je Trump více či méně v některých ohledech určitým způsobem šílený, bude hrát tvrdě, bude „sekat“ a Ameriku svým tlakem na co největší produkci, deregulaci a podporu byznysu ještě o mnoho dál vzdálí Evropě. Ta za předpokladu setrvání ve svém současném nastaven nemá šanci obstát.

Jako vylepšovat socialismus

Blíží se podpis smlouvy s korejskou firmou KHNP na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Tedy pokud k němu v březnu dle plánu opravdu dojde. Vláda před Vánoci projednala model financování druhého z plánovaných dvou nových bloků. Je tajný. Z předběžných informací ale vyplývá, že investorem nebude plně státní společnost. O tom, zda je to dobře, ale také o drahé elektřině, manipulovaném systému emisních povolenek či nedostatečné energetické bezpečnosti Evropy jsme mluvili s Jaroslavem Mílem. Bývalý generální ředitel ČEZ má na přípravě dukovanského tendru zásadní podíl.

Andrej Babiš to zase trefil. Realitu bohužel nikdo řešit nebude

Andrej Babiš a jeho bývalá ministryně financí Alena Schillerová zaplavují mediální prostor a sociální sítě strefováním se do vlády Petra Fialy kvůli zvyšování daní. Oni je prý zvyšovat nebudou a uleví živnostníkům. Pro naštvané bývalé voliče koalice je to zásah na komoru. Do toho ještě Babiš vypálil, že když se do vlády dostane, zavede po vzoru španělského premiéra Pedra Sáncheze stoprocentní daň při nákupu investičních nemovitostí cizinci ze zemí mimo EU.

Pravda, která irituje

Nejhorší časy jsou pryč. Přesto se výkon ekonomiky, na který jsme si zvykli před covidem a energetickou krizí, v nejbližších letech pravděpodobně nevrátí a růst HDP nebude vyšší než tři procenta HDP. A jen navyšování reálných mezd a spotřeby, respektive větší utrácení, to nezachrání. Táhne nás dolů Německo, což je náš největší exportní trh. Jeho ekonomika se propadla a i v letošním roce má stagnovat. Do toho země čeká na to, jak moc na ni dopadne nová celní politika Donalda Trumpa. Asi dost, protože USA jsou pro Němce největší vývozní trh.

Nejdražší elektřina v EU a fény k sobě mají blízko

Uplynulý týden vzbudila mezi občany údiv dvě energetická témata. Zaprvé fakt, že Češi mají v přepočtu na paritu kupní síly nejdražší elektřinu v EU. A zadruhé zpráva o tom, že do distribuční soustavy by se zcela reálně mohly připojit mařiče přebytečné energie vyrobené ze zelených podporovaných zdrojů Ano, Češi opravdu platí za elektřinu nejvíce v Evropě. Rozhodně pokud na cenu nahlížíme z hlediska domácností a jejich kupní síly.

Další rok okrádání soukromého kapitálu za námi

Čerstvé výsledky hospodaření státu za loňský rok to ukazují jasně. Díváme-li se na absolutní čísla a na to, jak vláda dodržela (tedy nedodržela) plánovanou výši schodku, nemůžeme si na příjmové straně nevšimnout čísla 37 miliard. Tolik si stát do rozpočtu přihrál na dani z neočekávaných zisků, tedy na slavné windfall tax. Je to více než dvojnásobek původně rozpočtové částky a drtivou většinu z ní odvedl ČEZ. Nedává to žádný smysl, daň nemá žádné opodstatnění, není krize, nejsou mimořádné výdaje. Ale realita je taková, že se nad tím už skoro nikdo nepozastavuje.

Nic lepšího nemáme?

Po svátečních projevech státníků přišla smršť odsuzování toho, že má někdo potřebu současnou vládu a politické dění u nás kritizovat. Protože si má prý vzpomenout, co tam bylo předchozích osm let. Ano, s tím asi nikdo nepolemizuje. Ale my máme hodnotit a kriticky se dívat na to, co se děje teď. Co bylo slibováno a co nenastalo. Tvrdit, že popisování reality se nehodí, protože v tuhle chvíli tu „nic lepšího nemáme“, je trochu málo. A je to docela zoufalé.

Ztracené tři roky s Petrem Fialou

Škoda nevyužitého potenciálu nevrátit se ještě k vánočnímu projevu premiéra Petra Fialy. Sázka na lacinou kartu Antibabiš (protože nic jiného už asi Fialova vláda nabídnout nedokáže) pokračuje. Občané byli varováni před „prodavači strachu“. A bylo jim řečeno, že vláda dělá vše pro to, aby Česko bylo ještě úspěšnější zemí. Žádný další plán už zřejmě není. Fiala asi ví, že politicky to půjde přežít dost těžko a že jedinou možností je vyvolat v lidech takový strach z Babiše, že to současné koalici zase hodí. Víme přeci, že potřebuje, aby mu voliči dali další čtyřletý mandát – a on jim pak zařídí platy jako v Německu.

Do Česka přiteklo o 500 procent více ruského plynu než loni. Co nastane v lednu?

Na podzim do Česka teklo přes 90 procent plynu původem z Ruska. Meziročně o více než 500 procent více. Je lacinější a obchodníci neměli (a zatím stále nemají) důvod ho nekupovat, vzhledem k tomu, že Němci zatížili neruský plyn tekoucí přes jejich zemi speciálním poplatkem. Ten by měl od ledna být konečně zrušen. Stejně tak je Ukrajina rozhodnutá trvat na ukončení tranzitu ruského plynu přes její území. To znamená konec dodávek na Slovensko a Maďarsko. A tedy i k nám.

Vláda zjistila, že bez uhlí nastanou výpadky elektřiny. Vyvlastňování je znovu na stole

Do poslední chvíli nevěděli investoři a provozovatele elektráren na čem jsou. V prosinci prošla sněmovnou novela energetického zákona lex OZE 3, která kromě jiného z rozhodnutí ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) mění podporu slíbenou provozovatelům zelených zdrojů. Echo opakovaně poukazovalo na to, že vláda neřeší stále více nebezpečnou situaci v energetice, a neudělala nic pro to, aby se rychle stavěly plynové zdroje, které mají prý nahradit uhlí. A opakovaně se snažila zlehčovat situaci s tím, že uhlí ani v těch nejkrizovějších scénářích nepotřebujeme.

Větru ani Němci neporučí

Události posledních dní nám ukazují, že letošní rok může být tím, kdy se to začalo lámat. Tím „to“ máme na mysli společný evropský trh s elektřinou v podobě, jakou nyní známe. Takže si shrňme, co se nyní odehrálo a odehrává, a vzhlížejme s malou nadějí k budoucnosti. Stalo se opět to, co na začátku listopadu, jenže tentokrát v ještě větším rozsahu. A mělo to dohru. Že jsme se dostali do stavu, kdy Evropa začíná být v zimě závislá na tom, jestli zafouká, je fakt. V síti upřednostňované zelené zdroje jsou zkrátka nestabilní a odkázané na počasí.

Zdražení topení a benzinu: nové povolenky budou mnohem dražší, než tvrdí Evropská komise

Od roku 2027 začnou platit nové emisní povolenky na osobní dopravu a vytápění budov. Ti, kdo tvrdili, že budou o dost dražší, než Evropská komise slibovala, se velmi pravděpodobně nemýlili. Podle analýzy poradenské společnosti ClearBlue Markets vzroste jen za první tři roky od spuštění nového systému EU ETS 2 jejich cena skoro o sto procent.

Jedem ještě podle plánu?

Je skoro polovina prosince, ale stále nevíme nic. Do konce roku měla vláda oznámit, jak bude financovat druhý plánovaný jaderný blok v Dukovanech. V březnu se má podepisovat smlouva s preferovaným uchazečem o zakázku na dva bloky (pozor, vláda striktně trvá na tomto pojmenování a nepoužívá označení „vítězná“), tedy s jihokorejskou společností KHNP.

Pochopíme konečně, že elektřinu od nikoho nedovezeme?

Mantra, že elektřinu vždy od někoho dovezeme, se hroutí. Stejně tak myšlenka propojeného trhu s elektřinou, kde budou prý levně a čistě vyrábět zelené zdroje. To, co se v těchto dnech odehrává, opět ukazuje, že se to celé brzy může rozpadnout. A že elektřina, a tedy především zajištění toho, že jí bude dostatek, se může stát jedním ze zásadních témat příštích voleb.

Stanjurův paskvil okrádající investory další na řadě po Lex Babiš? Pro ANO je to další příležitost

Čerstvé rozhodnutí označit pozměňovací návrh Lex Babiš II týkající se střetu zájmů za neústavní přílepek by měl být brán jako precedent. Úplně stejně je na tom i mimořádná daň neboli windfall tax. Ta v listopadu 2022 prošla sněmovnou jako přílepek novelizovaného zákona o DPH na návrh poslance a ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS). Tedy bez standardního legislativního procesu. Vzhledem k nespravedlivému nastavení windfall tax a jejímu efektu, kdy brutálně vysokou sazbou dopadá především jen na zisky ČEZ, je celý její konstrukt i kvůli právní podobě těžce obhajitelný.

Němci přišli o ruský plyn a od jádra se iracionálně odřízli. V nouzi žebrají o elektřinu u jaderných velmocí

Havárie elektrárny v japonské Fukušimě v roce 2011 z dnešního pohledu zcela iracionálně změnila pohled na jadernou energii a zpomalila její vývoj. Nemálo evropských zemí se rozhodlo pro postupné vyřazení jádra z jejich energetických mixů. Rok 2022 a pochopení toho, že sázka na plyn a další suroviny z Ruska byla silně krátkozraká, vývoj zase zvrátily.

„Nastává situace, kdy hrozí nedostatek elektřiny.“ Vláda nestihla vyřešit nic, narychlo mění zákony

Děje se to jen proto, že panu ministru financí nevychází rozpočet. Předseda stínové vlády Karel Havlíček (ANO) tepal vládu Petra Fialy (ODS) za změny u podpory zelených zdrojů. Na nich ve sněmovnou schváleném státním rozpočtu na příští rok chybí téměř 23 miliard, protože Zbyněk Stanjura rozpočtoval jen osm a půl miliardy a plánuje celou podporu snížit. A to dost nebezpečným a podivným způsobem.

O hodnotách a skrytých daních

Vláda to má těžké. Lidem se špatně vysvětluje, že jsme se zbavili závislosti na ruském plynu, když si dokola čtou o tom, že ho k nám za listopad proudilo 95 procent původem z Ruska. Nakupují ho obchodníci, protože je levnější než ten neruský přepravovaný přes Německo a zatížený tamním speciálním poplatkem. Potud je to pochopitelné, stát na to má nulový vliv.

„Banky na špinavé technologie nepůjčují, manipulují s penězi a hrozně se jim to líbí“

Vykazování emisí a reportování o tzv. udržitelnosti evropským podnikům ubližuje a je pro ně velkou zátěží, přiznala v nedávném rozhovoru pro Financial Times šéfka Evropské centrální banky (ECB) Christine Lagardeová. Má pravdu. Osud mnoha firem navíc mají v rukou banky, které díky politice tzv. ESG standardů mohou rozhodovat, komu půjčí peníze a komu ne.

Novější články Starší články