Poslední dny v režii Donalda Trumpa už téměř definitivně potvrzují, že deglobalizace započatá za covidu bude dokonána. Transatlantické vazby USA s Evropou oslábnou kvůli výrokům i reálným krokům Američanů v geopolitice. Půjde o velké změny jak ve společné obraně, tak ve světovém obchodu, který bude v útlumu. Trumpovo ohlašování a pak odsouvání uvalení cel přestává být jakkoli čitelné, a hlavně přestává dávat smysl.
Chceme učinit z Evropy světového lídra čistého průmyslu. Dekarbonizace se stává nejen environmentálním cílem, ale také naší růstovou strategií. To jsou slova místopředsedy Evropské komise (EK) pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphana Séjourného. Zazněla při představování nové Dohody o čistém průmyslu (Clean Industrial Deal). To je podle Bruselu údajně řešení nekonkurenceschopnosti evropských podniků a především řešení vysokých cen energií, které ty podniky pohřbívají.
Karel Havlíček hodil do veřejné debaty o vyšších výdajích na zbrojení bombu. A to takovou, že otevírá téma příliš vysokých zisků zbrojařských firem. To je povědomé. O „příliš vysoké zisky“ se zajímala i současná koalice, když přišla s nešťastným paskvilem v podobě daně z neočekávaných zisků (windfall tax) na energetiku, petrochemii a banky (ve finále daň platí jen ČEZ, respektive jeho minoritní investoři). Havlíček přímo neříká „musíme zdanit zbrojaře“. Říká, že cílem není zbrojaře danit, ale vytvořit tlak na férovou soutěž.
Brusel prý vyslyšel volání po tom, že Evropa „musí konat“. Tak koná. Šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová představila plán „přezbrojení“ evropského obranného průmyslu. Ten má mobilizovat až 800 miliard eur. Má jít o uvolnění rozpočtových pravidel, přerozdělování peněz z existujících kohezních fondů nebo společné financování. Tedy vznik nové společné půjčky ve výši 150 miliard eur. Pravděpodobně formou vydání společných dluhopisů. Stejně jako tomu bylo za covidu v roce 2021, kdy se Unie skrze balíček Next Generation EU poprvé společně zadlužila.
Ve Škodě Auto se chystá propouštění až šesti tisíc lidí. A ti přijdou o práci jen z toho důvodu, že automobilka musí plnit evropské regulace a dělat „těžká rozhodnutí, aby zajistila svoji konkurenceschopnost“, jak pravil její šéf Klaus Zellmer. Povinný přechod na elektromobilitu, po němž samy evropské automobilky volaly a na kterou se vše vsadilo, a do toho padající poptávka z Číny holt něco stojí. Navíc už je téměř jisté, že Donald Trump uvalí na EU vyšší cla, než se čekalo. I na automobilky mohou být až ve výši 25 procent. Právě u aut si ale EU nabíhá na smeč sama
Americký prezident Donald Trump nebude dělat nic jen z dobré vůle a zadarmo, na tom není nic překvapivého. I na dohodě mezi Ukrajinou a USA o americkém podílu na ukrajinském nerostném bohatství se ukazuje, že Trump zkouší, kam ho druhá strana pustí. Stejný scénář bude velmi pravděpodobně i u dohody mezi Američany a Ruskem. Trump chce skrze ukrajinské nerosty dostat zpět peníze vložené do Ukrajiny v rámci dosavadní pomoci. První návrh dohody o nerostném bohatství ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl podepsat.
Jaká bude cena za vypouštěné emise. To je rozhodující faktor pro budoucnost evropského průmyslu a energetiky. Totální nejistota a nulová předvídatelnost u cen emisních povolenek, evropského nástroje umělého zdražování, znamená, že nikdo neví, jaké technologie a obory zůstanou životaschopné a konkurenceschopné. V souvislosti se stavem německé ekonomiky se takto nejen o cenách energií jako o silně „znepokojivém trendu“ rozepsal pro německý deník Die Welt podnikatel (mimo jiné v energetice) a zároveň nejbohatší Čech Daniel Křetínský.
Až překvapivě rychlý vývoj kolem řešení války na Ukrajině upozaďuje další celní plány Donalda Trumpa. Ještě před pár dny byl přitom jeho sílící protekcionismus téma číslo jedna. A Trump stíhá všechno, i když ani v případě uvalování cel teď nepostupuje vyloženě takticky. Často spíš až nepochopitelně. Platilo, platí a platit každopádně bude, že obchodní bilance je pro něj nejdůležitější ukazatel. Zdaleka nejvyšší obchodní deficit mají USA s Čínou, 354 miliard dolarů. S Evropou má Amerika ve zboží obchodní deficit čítající 150 miliard dolarů. Na tom se nejvíc podílejí Němci, které Trump kvůli tomu nemá rád,
Obnovení dodávek ruského plynu do Evropy rozhodně může být součástí dohody s Ruskem, je to dokonce velmi pravděpodobné. To by ovšem bylo špatně zas pro Trumpa, který chce, aby Evropa odebírala co nejvíce LNG z USA. A na ruském plynu samozřejmě neměla být založena jen německá Energiewende, měl na něm fungovat celý evropský Green Deal. Ten tedy stále počítá s tím, že plyn má fungovat jako hlavní „přechodné“ palivo, než bude Evropa „plně bezemisní“.
Vývoj po nástupu Donalda Trumpa je překotný. To ale neplatí o Evropě, kde vše zůstává zakonzervované. Pokud velký byznys neřekne, že to odmítá, nestane se u nás vůbec nic, říká v debatě bývalý premiér, aktuálně stojící v čele Teplárenského sdružení, Mirek Topolánek. O českých zájmech, plivání na hrob Angely Merkelové nebo vykoupení akcionářů ČEZ Andrejem Babišem diskutovali také exministr průmyslu a místopředseda hnutí ANO Karel Havlíček a místopředseda sněmovny, člen ODS Jan Skopeček.
Březnový podpis smlouvy o dostavbě Dukovan s jihokorejskou KHNP se blíží. Pokud k němu tedy dojde. Stále neznáme plné znění notifikace na pátý blok a z toho, co víme, jsou podmínky pro jeho fungování nevýhodné. O notifikaci na šestý blok jsme ještě ani nepožádali. Model financování šestého bloku bude zřejmě úplně jiný než model pátého bloku. A není vyřešené ani zastoupení českých podniků, což je stěžejní pro tuzemský průmysl a jeho nastartování. Tedy pro celou ekonomiku. Podle aktuálních informací je tlak korejské strany kvůli ceně velmi silný, takže původně slibovaný 60procentní podíl se zdá nereálný.
Za necelý měsíc od inaugurace Donalda Trumpa se toho stalo mnoho, ale cla a hrozba nových obchodních válek jsou z globálního pohledu rozhodně tématem číslo jedna. Obchodní bilance je pro amerického prezidenta nejdůležitější ukazatel, cla rád používá i jako formu nátlaku, kdy zkouší, jak kdo zareaguje. Zatím postupuje dost nepředvídatelně. V současném světě pokračující deglobalizace jsou přitom podobné protekcionistické tendence nebezpečnější než dřív. Mnozí kritici je označují až za autarkické, což v ekonomii znamená úsilí o co největší soběstačnost a maximální omezení zahraničního obchodu.
Projev amerického viceprezidenta J. D. Vanceho na konferenci v Mnichově se evropským lídrům a fanouškům současné evropské politiky nelíbil. Jak by také mohl. Vance de facto řekl, že Evropa se odklání od demokratických hodnot Západu a přestala se starat o své občany a voliče, kterých se bojí. A to je klíčové. Nejde jen o otázku migrace a útoků přistěhovalců, kdy si například němečtí nebo britští občané mohou už zcela oprávněně připadat tak, že pro své vlády už dávno nejsou na prvním místě a že za daně, které odvádějí, se jim nedostává požadované míra ochrany, zajištění bezpečí a dodržování práv.
Inflace se vrací k normálu. Inflační tlaky ale pořád jsou a už zůstanou. Kromě potravin jsou nebezpečným faktorem ceny energií. To, co se děje, inflaci přirozeně pohání, protože si výrobu elektřiny uměle zdražujeme. Kvůli vysokým nákladům energeticky náročných podniků se v průmyslu propouští, lidé přicházejí o práci. Průmysl se v loňském roce opět propadl o 1,4 procenta. Nezaměstnanost je zase podle prosincových čísel nad čtyřmi procenty a vývoj v průmyslu riziko zvyšuje. Sbíhá se tu tedy několik protichůdných faktorů, které ale všechny vedou k dalšímu úpadku v zájmu dekarbonizace.
Po pár intenzivních dnech ve znamení uvalení cel ze strany Spojených států se potvrzuje, že Donald Trump v první řadě opravdu zkouší, kam koho dotlačí. A že je to součást hry. To však rozhodně neznamená, že je namístě se nechat ukolébat a že žádná celní válka nenastane. Čína na Trumpem dodatečně uvalené tarify už odpověděla a žádná eskalace není žádaná. A až 20procentní cla na dovoz z EU mohou být stále na pořadu dne. Nedostatečný boj s nelegální migrací a pašováním fentanylu je opravdu spíše zástupný důvod zavádění cel.
Máme konečná čísla o stavu ekonomiky za loňský rok. Růst o jedno procento HDP lze vnímat pozitivně. Tedy tak, že je to odražení od pomyslného dna po předloňském propadu o 0,4 procenta. Nebo jako zklamání, protože očekávání byla jiná. Tak či tak, takový „růst“ je dost pravděpodobně nový normál. Doby, kdy se ekonomika zvětšovala tříprocentním tempem, budou prozatím minulostí. Slabý průmysl, na kterém naše hospodářství ještě stále silně závisí, a smutný pohled na Německo jsou v tuto chvíli stěžejním důvodem. Růst se samozřejmě konal kvůli vyšší spotřebě domácností
Více než týden po inauguraci nového amerického prezidenta si svět zvyká na novou situaci. Tedy že Donald Trump přijde a jednoduše koná. Hodnotit lze jednotlivé kroky samozřejmě různě a nekriticky adorovat Trumpa je mimo. Je ale trochu až fascinující, že změny mohou být tak jednoduché. Tomu jsme my v Evropě dávno odvykli. Stěžejním důvodem je to, že nám chybí prostředí, ve kterém má něco vznikat, fungovat a dál prosperovat. Levné energie, technologický náskok, tedy investice do vývoje, co nejméně tržních regulací, jednotný kapitálový trh a dostatečně velký rizikový kapitál umožňující startupům vyrůst.
Podle průzkumu Medianu ze 17. ledna by Starostové skončili na druhém místě za ANO, získali by 13 procent hlasů, a předběhli by tak ODS. Ambice prý mají na získání až dvaceti procent. O tom, že Starostové jdou nahoru a že jejich předseda a ministr vnitra Vít Rakušan má ambice být příštím premiérem, se v posledních dnech docela mluvilo. Ale jen málo se připomínalo, co jsme od členů STAN za uplynulé více než tři roky mohli slyšet za kuriozity. Tak si je připomeňme. Přivedl nás k tomu svými výroky jejich ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák. Dvořák se nedávno rozpovídal na téma, jak zvýšit výdaje na obranu
Donald Trump začal po svém nástupu zostra a není pochyb o tom, že to myslí vážně. Což se dalo čekat. Evropa měla přinejmenším možnost se na to připravit, zachovat se pragmaticky a eufemisticky řečeno zase vzlétnout ze svých zelených zregulovaných oblak na zem. Ať je Trump více či méně v některých ohledech určitým způsobem šílený, bude hrát tvrdě, bude „sekat“ a Ameriku svým tlakem na co největší produkci, deregulaci a podporu byznysu ještě o mnoho dál vzdálí Evropě. Ta za předpokladu setrvání ve svém současném nastaven nemá šanci obstát.
Blíží se podpis smlouvy s korejskou firmou KHNP na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Tedy pokud k němu v březnu dle plánu opravdu dojde. Vláda před Vánoci projednala model financování druhého z plánovaných dvou nových bloků. Je tajný. Z předběžných informací ale vyplývá, že investorem nebude plně státní společnost. O tom, zda je to dobře, ale také o drahé elektřině, manipulovaném systému emisních povolenek či nedostatečné energetické bezpečnosti Evropy jsme mluvili s Jaroslavem Mílem. Bývalý generální ředitel ČEZ má na přípravě dukovanského tendru zásadní podíl.
Andrej Babiš a jeho bývalá ministryně financí Alena Schillerová zaplavují mediální prostor a sociální sítě strefováním se do vlády Petra Fialy kvůli zvyšování daní. Oni je prý zvyšovat nebudou a uleví živnostníkům. Pro naštvané bývalé voliče koalice je to zásah na komoru. Do toho ještě Babiš vypálil, že když se do vlády dostane, zavede po vzoru španělského premiéra Pedra Sáncheze stoprocentní daň při nákupu investičních nemovitostí cizinci ze zemí mimo EU.
Nejhorší časy jsou pryč. Přesto se výkon ekonomiky, na který jsme si zvykli před covidem a energetickou krizí, v nejbližších letech pravděpodobně nevrátí a růst HDP nebude vyšší než tři procenta HDP. A jen navyšování reálných mezd a spotřeby, respektive větší utrácení, to nezachrání. Táhne nás dolů Německo, což je náš největší exportní trh. Jeho ekonomika se propadla a i v letošním roce má stagnovat. Do toho země čeká na to, jak moc na ni dopadne nová celní politika Donalda Trumpa. Asi dost, protože USA jsou pro Němce největší vývozní trh.
Elektřina bude drahá, protože nebude. Její výroba se propadne a hlad po ní bude velký. To jsou slova vládního zmocněnce pro energetickou bezpečnost Václava Bartušky. Je docela osvěžující slyšet to konečně takto polopaticky a hlavně bez příkras. Že to říká člověk z Bartuškovy pozice, je dobře.
Uplynulý týden vzbudila mezi občany údiv dvě energetická témata. Zaprvé fakt, že Češi mají v přepočtu na paritu kupní síly nejdražší elektřinu v EU. A zadruhé zpráva o tom, že do distribuční soustavy by se zcela reálně mohly připojit mařiče přebytečné energie vyrobené ze zelených podporovaných zdrojů Ano, Češi opravdu platí za elektřinu nejvíce v Evropě. Rozhodně pokud na cenu nahlížíme z hlediska domácností a jejich kupní síly.
Čerstvé výsledky hospodaření státu za loňský rok to ukazují jasně. Díváme-li se na absolutní čísla a na to, jak vláda dodržela (tedy nedodržela) plánovanou výši schodku, nemůžeme si na příjmové straně nevšimnout čísla 37 miliard. Tolik si stát do rozpočtu přihrál na dani z neočekávaných zisků, tedy na slavné windfall tax. Je to více než dvojnásobek původně rozpočtové částky a drtivou většinu z ní odvedl ČEZ. Nedává to žádný smysl, daň nemá žádné opodstatnění, není krize, nejsou mimořádné výdaje. Ale realita je taková, že se nad tím už skoro nikdo nepozastavuje.
Po svátečních projevech státníků přišla smršť odsuzování toho, že má někdo potřebu současnou vládu a politické dění u nás kritizovat. Protože si má prý vzpomenout, co tam bylo předchozích osm let. Ano, s tím asi nikdo nepolemizuje. Ale my máme hodnotit a kriticky se dívat na to, co se děje teď. Co bylo slibováno a co nenastalo. Tvrdit, že popisování reality se nehodí, protože v tuhle chvíli tu „nic lepšího nemáme“, je trochu málo. A je to docela zoufalé.
Škoda nevyužitého potenciálu nevrátit se ještě k vánočnímu projevu premiéra Petra Fialy. Sázka na lacinou kartu Antibabiš (protože nic jiného už asi Fialova vláda nabídnout nedokáže) pokračuje. Občané byli varováni před „prodavači strachu“. A bylo jim řečeno, že vláda dělá vše pro to, aby Česko bylo ještě úspěšnější zemí. Žádný další plán už zřejmě není. Fiala asi ví, že politicky to půjde přežít dost těžko a že jedinou možností je vyvolat v lidech takový strach z Babiše, že to současné koalici zase hodí. Víme přeci, že potřebuje, aby mu voliči dali další čtyřletý mandát – a on jim pak zařídí platy jako v Německu.
Na podzim do Česka teklo přes 90 procent plynu původem z Ruska. Meziročně o více než 500 procent více. Je lacinější a obchodníci neměli (a zatím stále nemají) důvod ho nekupovat, vzhledem k tomu, že Němci zatížili neruský plyn tekoucí přes jejich zemi speciálním poplatkem. Ten by měl od ledna být konečně zrušen. Stejně tak je Ukrajina rozhodnutá trvat na ukončení tranzitu ruského plynu přes její území. To znamená konec dodávek na Slovensko a Maďarsko. A tedy i k nám.
Do poslední chvíli nevěděli investoři a provozovatele elektráren na čem jsou. V prosinci prošla sněmovnou novela energetického zákona lex OZE 3, která kromě jiného z rozhodnutí ministra financí Zbyňka Stanjury (ODS) mění podporu slíbenou provozovatelům zelených zdrojů. Echo opakovaně poukazovalo na to, že vláda neřeší stále více nebezpečnou situaci v energetice, a neudělala nic pro to, aby se rychle stavěly plynové zdroje, které mají prý nahradit uhlí. A opakovaně se snažila zlehčovat situaci s tím, že uhlí ani v těch nejkrizovějších scénářích nepotřebujeme.
Vláda slibovala do konce roku oznámit model financování dvou zamýšlených jaderných bloků v Dukovanech. Tedy dost zásadní informaci. Nedělo se absolutně nic – až do jednání vlády 18. prosince. Na něj byl totiž materiál, tedy návrh ministerstev financí a průmyslu ve spolupráci s ČEZ, tajně zařazen.
