I letos ještě stát stihne vytěžit bohaté podnikatele se stamilionovými majetky. Takhle loni kádroval premiér Petr Fiala minoritní akcionáře ČEZ. Je to asi nejlegendárnější výrok směřovaný na jejich adresu, bohužel ale ne jediný. Přesvědčení poslance STAN Ondřeje Lochmana o tom, že kdo moc vydělá, toho můžeme spravedlivě zdanit, také stojí za připomenutí. Tak teď ještě připomeňme, aby to nezapadlo, že na celé „dani z neočekávaných zisků“ stát za dotčená tři zdaňovací období vybere dohromady přes sto miliard. To je dost děsivé číslo. A ještě děsivější je fakt, že drtivou většinu z toho odvedl a ještě odvede ČEZ.

Čerstvé hospodářské výsledky ČEZ za první letošní čtvrtletí ukazují, že stát si ze zisku společnosti vzal téměř polovinu. Efektivní daňová sazba, tedy rozdíl mezi mírou zisku před zdaněním a po zdanění, dosáhla 49,5 procenta. Takže z hrubého zisku 25,4 miliardy korun zbyl čistý zisk 12,8 miliardy. Stejně jako kdykoli předtím na tom vedení ČEZ nevidí vůbec nic divného, cílené snižování hodnoty společnosti je prý v pořádku. Představenstvo navrhuje dividendu ve výši 47 korun na akcii, což znamená vyplacení 80procentního podílu ze zisku za rok 2024. Ten dosáhl 31,8 miliardy korun. Pro stát jako majoritního vlastníka by to znamenalo příjem do rozpočtu ve výši 17,7 miliardy. Může ale podat protinávrh a říct si o vyplacení stoprocentního podílu. To udělal v roce 2022, kdy se nakonec vyplatila rekordní dividenda 145 korun na akcii. Na zisky dosažené díky vysokým cenám elektřiny tučného roku se ale ještě windfall tax nevztahovala. Loni se vyplácela dividenda 52 korun za akcii a stát protinávrh nepodával.

Ve výsledcích hospodaření státu za loňský rok se dočteme, že na mimořádné dani stát vybral 37 miliard korun. Je to více než dvojnásobek původně rozpočtované částky a více než 30 miliard z toho půjde od ČEZ. Původně stát za celý loňský rok plánoval na windfall tax vybrat 17 miliard. A představenstvu ČEZ nevadí, jak se 70procentní akcionář chová a že místo toho, aby se stát dělil s akcionáři férově přes vyšší dividendu, vytáhne nejprve z ČEZ hodně peněz přes daň s brutálně vysokou sazbou, sníží zisky o půlku, a pak se tedy o zbytek podělí. Kdyby žádná windfall tax nebyla, dividenda by byla nad sto korunami za akcii a spokojení mohli být všichni.

V květnu 2023 přišla vláda s novelou zákona o přeměnách obchodních společností, jehož součástí byl i tzv. lex ČEZ. Tedy paragraf 311, podle kterého by pro rozdělení firem mělo místo dosud potřebných 90 procent stačit 75 procent hlasů akcionářů přítomných na valné hromadě, za splnění podmínky účasti majitelů nejméně dvou třetin akcií. Stát by se tedy minoritářů namísto férového odkupu podílu s prémií zbavil neférovým vytěsněním. Premiér i ministr financí od začátku tvrdili, že novela necílí na žádnou konkrétní firmu, přitom takto nízké kvorum pro nerovnoměrné rozdělení společnosti nemají žádné jiné evropské státy. Sněmovna nakonec vládní návrh neschválila. Šéf poslanců ODS Marek Benda před pár dny v televizní debatě tvrdil, že to byl jen takový „strašáček“. A že návrh neprošel, protože sama vláda nechtěla, aby prošel.

Celý konstrukt windfall tax se dost těžko obhajuje z toho důvodu, že její právní podoba je pouze tzv. přílepek k novele zákona o daních z příjmu. Návrh byl v říjnu 2022 zveřejněn jako pozměňovací návrh poslance a ministra financí Zbyňka Stanjury. Daň tedy nikdy neprošla standardním připomínkovým řízením. I z toho důvodu mají minoritní akcionáři s žalobou proti státu poměrně šanci na úspěch. Na loňské valné hromadě ČEZ šéf právního oddělení ČEZ Ondřej Landa uvedl, že ČEZ se k nim nepřidá a platbu daně napadat nebude, protože její dopady nemají „rdousící efekt“. Letos se valná hromada bude konat 23. června a čekat lze totožný průběh. Že má být cílem každé obchodní společnosti maximalizace zisku a minimalizace nákladů (včetně právě daňových odvodů), v případě ČEZ dávno neplatí. Vláda nebyla schopna dodržet sliby, vykoupit minoritáře a bez podvodných praktik získat stěžejní výrobu elektřiny. Místo toho si jen na windfall tax (bez dividendy) vytáhla z ČEZ přes desítky miliard, kterými lepí státní rozpočet a na dlouhou dobu znevěrohodnila zdejší kapitálový trh. Nikdo soudný se tak nemůže divit, že se soukromý kapitál brání, sahá-li na něj někdo tak okatě.