Tag: společnost

Články k tagu

Proč bubliny nemohou za naši neschopnost spolu mluvit?

Že se něco rozbilo ve veřejné debatě, je evergreenem těchto debat. A snad žádná se neobejde bez odkazu na sociální bubliny. Digitální média je prý posilují, ne-li přímo ustavují. Ve společnosti, v níž věříme, že slova jsou činy, připisujeme bublinám až kosmologickou funkci. Budeme druhým důvěřovat, nebo budeme každého považovat za darebáka? Hlavní potíž bublin, jak ji formuloval americký autor pojmu, publicista a – jak o sobě říká – i aktivista Eli Pariser v knize The Filter Bubble / What the Internet Is Hiding from You (2011), je, že nás prý až hermeticky uzavírají v jednom názorovém světě.

Kultura kriplů? Už dávno ne

Za sedm let od vydání si hru Kingdom Come: Deliverence podle jejího tvůrce Dana Vávry zahrálo prý až 25 milionů lidí. Z letošního pokračování se stal celosvětový fenomén. Do Kutné Hory míří zástupy zahraničních turistů, kteří na vlastní oči chtějí vidět středověké reálie. Jak mohou být počítačové hry pouhou formou eskapismu, když někoho donutí, aby se přes půl světa vydal „po stopách Jana Žižky“? Ze zábavy, které se koncem 90. letech v časopisu Reflex dostalo označení „kultura kriplů“, se stala regulérní umělecká forma a v české kultuře i nejvýraznější export. Pozvání do debaty přijali Pavel Dobrovský, Ivan Buchta, Pavel Šebor a Daniel Vávra.

Na rodinná dramata jsme machři

Scéna jako ze skandinávského filmu: Ulrich Thomsen sedí v pražské kavárně, za hercem visí trička s nápisy Mads Mikkelsen (Ulrichův úhlavní dánský kolega a kamarád) a Ingmar Bergman (legendární švédský režisér). „Vyfotil a poslal jsem to Madsovi, ať vidí, v jaké jsem společnosti!“ směje se dánská hvězda. Do Prahy přijel na festival severských filmů SCANDI a přivezl nefalšovaný thriller Nesmírný, globální hit. Hraje v něm detektiva Mørcka, který řeší zapomenutou brutální vraždu mladé dívky na tajemném ostrově Bornholm.

Kulturní křesťanství jako „víra pozpátku“?

V diskusích o tom, co by západní civilizace měla v zájmu vlastního přežití ve svém životě výrazněji zviditelnit, často zaznívá výraz „židovsko-křesťanské hodnoty“. Operují jím i lidé, kteří se ke křesťanství (nebo judaismu) jako k náboženskému přesvědčení třeba nehlásí. Vnímají ale zásadní úlohu, již ta víra a její hodnoty ve formování a udržení západní civilizace měly, a jejich přežití považují za předpoklad jejího dalšího trvání.

Soud uložil cyklistovi podmínku za konflikt v Praze se ženou, která poté zemřela

Soud uložil cyklistovi Václavu Socherovi, který měl fyzický konflikt s řidičkou v centru Prahy, tříletý podmíněný trest. Muž podle rozsudku ženě způsobil těžkou újmu na zdraví, když se bránil napadení z její strany, nezavinil ale její následnou smrt. Dnešní verdikt není pravomocný, státní zástupce pro Sochera žádal pět let vězení. Řidička zemřela několik dní po incidentu, a to na následky kombinace trhliny tenkého střeva a vzácného "syndromu zlomeného srdce" spojeného se stresem.

Nesnesitelnost řevu

„Kultura je vývojem k mlčení,“ napsal Theodor Lessing v knize Hluk (1908), nedávno vydané i v češtině. Krom toho je zakladatelem první společnosti proti hluku. Sice se jí příliš nedařilo, v nejlepších dobách měla na tisíc členů, ale vizionářský ten čin byl. Obtěžující zvuk se dnes počítá mezi nejzávažnější environmentální problémy. Myslí na to zákonodárci, kteří zformulovali příslušné paragrafy, a varují i lékaři, kteří vidí souvislost mezi hlukem a civilizačními nemocemi.

„Krize duševního zdraví mezi mladými.“ Vyrůstá ztracená a nešťastná generace

Mileniálové, příslušníci generace Z a zástupci mladých dospělých nejsou šťastní a propuká u nich krize duševního zdraví. Nejnovější průzkum přináší znepokojivé zprávy o životní spokojenosti mladých lidí v anglicky mluvících zemích. Studie založené na jedenácti různých šetřeních odhalují, že v posledním desetiletí došlo mezi mladými dospělými k poklesu pocitu štěstí a celkové životní spokojenosti.

Pět let po lockdownu

Ve čtvrtek to bylo pět let ode dne, kdy vláda vyhlásila nouzový stav, začalo období covidových lockdownů. Čas v něčem strašně dávný a zapomenutý, zároveň jako by to bylo včera, jako by to nikdy neskončilo. Zkušenost té doby je hodně diskutovaná a přitom, myslím, nezpracovaná, snad i vymlčovaná. Pandemie představovala mimo jiné i milník vývoje české veřejné debaty směrem k bezmyšlenkovitému tribalismu. Pro mnoho a mnoho jejích účastníků se stala součástí velkého příběhu o tom, jak měli vždycky a ve všem pravdu.

„Každý zdravý Polák projde výcvikem.“ Tusk chce mít půlmilionovou armádu

Polský premiér Donald Tusk oznámil, že každý dospělý muž by měl Polsku projít vojenským výcvikem. Podle Tuska se však nebude jednat o návrat základní vojenské služby, která byla v Polsku zrušena v roce 2008. Tento krok je součástí snahy vybudovat armádu o síle 500 000 vojáků v reakci na rostoucí hrozbu ze strany Ruska. Informuje například Politico. Polská armáda v současnosti čítá přibližně 200 000 vojáků a je třetí největší v rámci NATO po Spojených státech a Turecku.

O očích psů a koček a o Trumpových hardlinerech

Kdysi se prý odehrála taková televizní debata o lékařských pokusech na zvířatech. Utkal se v ní odpůrce pokusů s jejich obhájcem, medicínským expertem. Odpůrce pravil, pane doktore, popíšu vám takový pokus: Vědci vyňali oči živého psa a živé kočky a vyměnili je navzájem, kočce vložili do očních důlků oči psa a psovi kočky. Pane doktore, jaký tohle může mít smysl? Není to ohavné? – Načež se pan doktor hezky pousmál a rozšafně pravil: Ale prosím vás, je vidět, že vy nemáte vůbec ponětí o oftalmologii, to, co popisujete, je úplně běžný a nutný experiment, který…

Americké císařství

Příběhy, které si jako jednotlivci i jako společnost o sobě vyprávíme, jsou strašně důležité. To je známá a často opakovaná, dalo by se říct banální pravda. Ale pořád pravda. Jsou důležité, i když třeba nejsou ve všech ohledech pravdivé, ledacos je v nich zkresleno či pominuto. Jeden z nejsilnějších příběhů moderní doby je ten americký, který lidé na celém světě vstřebávali nejenom ze zpráv a knih, ale i z popkultury, písniček a filmů známých po celém světě. Už nějakou dobu se ale ten „oficiální příběh Ameriky“ mění.

Eutanazie a přerušené těhotenství

Vyhroceným, často diskutovaným problémem, který se týká nás všech, ale lékařů zvláštním způsobem, je otázka eutanazie a přerušeného těhotenství. Jde o otázky zásadní, protože otázka života a smrti zásadní je. Proto musí být debata o nich vedena věcně, což předpokládá ujasnění pojmů a slov. Euthanasie je řecké slovo tvořené ze substantiva thanatos, smrt, předponou eu (nebudeme si to plést se zkratkou Evropské unie) s významem dobrý, přívětivý, jemný, zjemnělý. Známe slovo eufemismus pro jemnější, ne tak drsné vyjádření nějaké zlé skutečnosti, např. říkáme zesnul místo zemřel, byl společensky unaven místo ožral se apod.

Něčím to připomíná dávná padesátá léta

Profesor Pavel Švanda je názorově konzervativec, což je ovšem pomocné slovo pro určité vztahování se ke světu. Dalo by se to brát jako postoj střídmého racionalisty a vlídného skeptika. Patřil k předním postavám moravského katolického disentu, po roce 89 pak byl oblíbeným pedagogem na brněnských uměleckých školách. Jeho literární dílo je rozmanité a nese pečeť vyhraněné osobnosti, kterých není v této zemi mnoho. Naše setkání začalo nedorozuměním. My máme v Brně dvě Zemanovy kavárny, řekl profesor Švanda, to patří mezi taková brněnská specifika.

Tápání vládní koalice

Rezignací Markéty Pekarové Adamové (TOP 09) na politiku odchází zakladatelská osobnost nejen koalice SPOLU, ale i současné vládní sestavy. Ze tří původních tvůrců SPOLU (Fiala, Jurečka, Pekarová) zbyl jen předseda ODS. Z pěti prvních předsedů vládní pětikoalice zůstali ve stranických funkcích už jen Fiala a Rakušan. Jak se to projevuje na TOP 09, SPOLU a vládní koalici? Od raných 90. let se na české pravici ustavil dualismus. Byla zde silná a masově založená ODS a vedle ní se vždy profilovala doplňková strana, jejímž voličům vadil hlavně tradiční euroskepticismus ODS.

Mohou staří Římané za AfD?

Tvrdit, že rozdělení Německa je na politické mapě stále patrné, je dnes v podstatě klišé. AfD zvítězila v bývalém východním Německu, zatímco CDU/CSU bodovala v oblastech na západ od bývalé železné opony. Právě dědictví někdejší NDR je považováno za jednu z příčin politické odlišnosti východních Němců. Najdou se ale i názory, že rozdělení Německa je mnohem hlubší a trvalejší. Není výsledkem dohody mezi vítěznými mocnostmi, ale sil o stovky let starších. To je například teze Jamese Hawese, britského spisovatele a popularizátora historie.

Kancléř smutné postavy

Friedrich Merz je smutný vítěz. Volby v Německu byly dlouho dopředu označovány za nejdůležitější volby letošního roku. Z odstupu se asi budou jevit spíš jako významná křižovatka, kterou ale Německo projelo rovně. Začněme povahou Merzova vítězství. Křesťanskodemokratická unie (CDU) doplněná v Bavorsku o Křesťansko-sociální unii (CSU) získala 28,5 procenta. Nebýt posledních voleb s ještě nižším výsledkem, chtělo by se napsat, že to je historicky slabý výkon. Bývaly doby, že když se CDU a CSU úplně nedařilo, i tak měly dohromady aspoň 40 procent.

„Nejtěžší kancléřství poválečných dějin.“ Pokud Merz nezmění Německo, vyhraje příště AfD

Navzdory zisku více než 28 procent hlasů je vítězství Friedricha Merze a jeho konzervativní unie CDU/CSU slabé, shodují se komentáře německých médií k výsledku předčasných voleb. Média vyzývají k rychlému vzniku nové stabilní vlády i vzhledem k právě probíhajícímu odklonu USA od Evropy. Slabá Merzova vláda by totiž ve výsledku posílila ambice stále rostoucí pravicové Alternativy pro Německo (AfD), jež ve volbách skončila druhá před sociálními demokraty (SPD) dosavadního kancléře Olafa Scholze.

„Tři roky odporu, tři roky absolutního hrdinství,“ děkoval Zelenskyj obráncům Ukrajiny

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj dnes na síti X vyzdvihl tři roky hrdinství Ukrajinců, vzpomněl na padlé a poděkoval spojencům. Rozsáhlá ruská invaze na Ukrajinu začala přesně před třemi lety na rozkaz ruského prezidenta Vladimira Putina. Napadená země se od té doby brání s podporou především západních partnerů. Už v roce 2014 ovšem Moskva anektovala ukrajinský poloostrov Krym a podpořila separatisty na Donbasu.

Ještě horší, než jsem předpovídal

Pět let před začátkem migrační krize a svou proslulou větou „To zvládneme“ řešila německá kancléřka Angela Merkelová aféru člena představenstva tamní centrální banky Thila Sarrazina. Tomu tehdy vyšla skandální kniha o nezvládnuté integraci muslimské menšiny v Německu Deutschland schafft sich ab, posléze česky pod názvem Německo páchá sebevraždu. Dnes při zpětném pohledu je možné v Sarrazinovi vidět něco jako moderního proroka. Rozhovor pro Echo, který byl veden dva dny po autorových osmdesátinách, se ale neomezuje pouze na migraci a německé volby

Německo ještě odmítá léčbu

Proč by předčasné volby, k nimž Němci půjdou 23. února, měly být významnější než obvykle, dokonce osudové? Mohou se tak jevit v dnešním mezinárodním kontextu: růst cen energií, krize průmyslu, jíž Německo trpí nadprůměrně a přibližně stejně jako Česká republika; rostoucí opozice vůči Green Dealu napříč Evropou a vzestup populistické pravice od Itálie přes Rakousko po Nizozemsko; do toho v USA návrat Donalda Trumpa. Kdyby podobným směrem vykročili ještě i Němci, asi bychom se najednou všichni ocitli v konstelaci, kdy se dají zastavit centralizační procesy v EU a třeba i o kus vrátit.

Co je svoboda řeči?

Americký historik literatury Stanley Fish nazval jednu ze svých nejvlivnějších knih There’s No Such Thing as Free Speech (Nic takového jako svoboda řeči neexistuje). Každý slovní projev vždy patří do nějakého politického kontextu, je „pod napětím“, k něčemu podněcuje, naráží na odpor. Předpokladem srozumitelné řeči jsou zamlčené stipulativní definice, které stanovují, co budeme v dialogu považovat za samozřejmé. V proslulém spise na obranu svobody řeči Johna Miltona Areopagitika (1644) najdeme tuto pasáž: „Jistě chápete, že když mluvím o toleranci a svobodě projevu, nemám na mysli katolíky. Ty totiž musíme vyhladit.“

Povinná vojna v Česku není a nikdy nebyla na stole, zní od Černochové i Fialy

Slova náčelníka generálního štábu Karla Řehky o zhoršující se bezpečnostní situací a nutnosti navýšení vojenských kapacit vyvolala mezi mnohými rozruch. Obdobná slova navíc přicházejí z Bruselu, kde evropští politici vzhledem k situaci na Ukrajině volají po zvyšováni výdajů na obranu a posilování obrany EU. Možnost obnovení povinné vojenské služby ale čeští politici rázně odmítli. Kabinet i Pražský hrad trvají na tom, že posílení obranyschopnosti musí být založeno na jiných formách zapojení občanů do armády.

Překrásný nový svět aneb Konec civilizace

Přes všechny sofistikované meteorologické modely, opřené o družicová pozorování, statistici vědí, že dlouhodobě nejspolehlivější předpovědí zítřejšího počasí je, že bude stejné jako dnes. O takový, byť nevyřčený předpoklad se opírá stejnou měrou stabilita ekonomiky, společnosti a mezinárodní politiky. Je podložený fyzikálními zákony, empirickým pozorováním, setrvačností lidské psychiky i mezinárodními smlouvami a úmluvami.

Kdo obstojí ve „flyntovském“ testu?

Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti hájit vaše právo to říkat. Tahle sentence mylně připisovaná Voltairovi byla po dlouhé roky stálicí české názorové publicistiky, používala se někdy s až legračně veledůležitým důrazem. Jsou horší věci. Nedávno jsem si uvědomil, že jsem na ni už dávno nenarazil. Je to docela příznačné. Důvod, obávám se, není to, že by se stoupenci svobody projevu, mezi něž se počítám, naučili podepírat svoje teze méně okoukanými citacemi. Ale spíš to, že vnímání svobody projevu (i dalších svobod) jako univerzální hodnoty je dnes o dost méně rozšířené než dříve.

Nejlepší podmínky k životu v Česku jsou v Turnově, nejhorší v Podbořanech

Nejlepší podmínky k životu v Česku jsou v Turnově a následně v Luhačovicích a Novém Městě na Moravě. Naopak nejnižší kvalita je v Karlovarském, Ústeckém a Moravskoslezském kraji, které se potýkají s odlivem vzdělaných lidí, exekucemi a nižší délkou života. Nejhorší hodnocení z 206 českých mikroregionů získaly Podbořany v Ústeckém kraji následované Bílinou a Karvinou.

Vždyť my jsme opuštění

Už vícekrát jsem ctěným čtenářům Echa doporučovala mladou londýnskou autorku jménem Freya India a její texty na internetové platformě GIRLS; do sociální, vztahové a mentální problematiky mladých lidí a dívek zvlášť má vhled jako málokdo. Její texty poukazují na jevy, které se mladým lidem vloudily do života a ovlivňují je zcela zásadním způsobem – sociální média a jejich schopnost vyvolat to narcistní a špatné v nás, kult psychoterapie, prohlubující se krizi duševního zdraví, komodifikaci našich životů, zhroucení morálních norem, banalizaci hlubokých traumat, jako je rozvod a rozpad rodiny, či naopak patologizaci běžných problémů.

Nelžete nám o dezinformacích

Americká CIA vydala v sobotu 25. ledna 2025 zprávu, podle níž považuje za „pravděpodobnější, že pandemie covidu-19 vznikla v souvislosti s výzkumem“, byť nelze zcela vyloučit ani přírodní původ viru. Nic z toho není překvapivé. K tezi o úniku se připojovalo stále více vědců, zvláště ve Spojených státech, a postupně tak mnozí přehodnotili původní hypotézu, že virus pochází z čínského tržiště.

Zločin a bezmoc

Americká biskupka episkopální církve Marianne Buddeová zaujala, když se během mše po inauguraci Donalda Trumpa obrátila na prezidenta: „Ve jménu našeho Boha vás žádám, abyste se smiloval nad lidmi v naší zemi, kteří se nyní bojí.“ Zdůraznila, že naprostá většina imigrantů nejsou kriminálníci. Hovořila přímo k moci – odvážně a obdivuhodně. „I my jsme byli hosté,“ citovala Písmo.

Kdo je směšný a kdo nebezpečný?

„Víte, chlapci, přecházet přes hranici Slovenska a Rakouska, to není samozřejmost. Za komunismu to nešlo,“ říká otec svým dvěma malým synům. Je mu odhadem něco přes 40 let, děti jsou ve školním věku, drží se za ruce, napohled slušní lidé. Jdou pěšky z demonstrace v centru Bratislavy, už jedou domů, možná přes hranice, vždyť v rakouských městech a vesnicích žijí tisíce Slováků.