V rozsáhlém článku Orientace LN (18.10) se Petr Kamberský zamýšlí nad historickými důvody krachu české pravice a dochází k závěru, že byla od počátku politický omyl. Dvě třetiny obyvatel se považují za středové až pravicové voliče, zaujímají ale postoj tradiční levice. A jsme také paradoxně jediná země, kde venkov volí levici a města pravici. To ovšem paradox není, totální kolektivizace (až na jihovýchodní Moravu) zničila venkovské náboženské a konzervativní kořeny.
Pokud jsou pobuřující výroky Filipa Turka na sítích pravdivé – a vše nasvědčuje tomu, že spíše ano – a jeho výmluvy o půjčování vlastního mobilu naopak nepravdivé, zbývá v podstatě jediná obrana. Tedy že se jednalo o černý „humor“, a nikoliv o vážně míněné názory. Problém je, že v dnešním světě je občas těžké rozlišit, kde končí nevhodný humor a kde začíná opravdový rasismus. Příkladem je i velmi „turkovská“ kauza, kterou momentálně zažívají Mladí republikáni ve Spojených státech.
Existuje ještě česká levice? Ta otázka se může vnucovat při pohledu na výsledky nedávných sněmovních voleb. Žádná ze stran, které překročily pětiprocentní hranici, se nepovažuje za levicovou. Proč? Je krize zdejší levice jenom lokálním projevem nějakého širšího jevu? Přestává platit tradiční politické rozdělení na pravici a levici? O těch i dalších souvisejících otázkách jsme v Salonu Echa debatovali s publicisty, kteří se tuzemskou levicí dlouhodobě zabývají a jsou jí také ideově blízcí.
Pravicové není hajlování ani sexuální násilí. Uvedl to premiér Petr Fiala (ODS) na adresu Motoristů sobě, které označil za „fanklub Václava Klause“. Šéf strany Petr Macinka zase řekl, že ODS a Fialova vláda pravici v Česku zadlužováním státu „absolutně zdiskreditovala“, zatímco Motoristé nabízí pravicovou alternativu. Právě zklamaní pravicoví voliči a jejich případná neúčast může výsledek voleb výrazně ovlivnit. Tato slova zazněla v superdebatě České televize.
Volby rozhodnou nerozhodnutí – to je jasné. Otázkou ovšem je, z jakého tábora pocházejí. Předvolební situace se totiž láme především na skupině, která bývala oporou „pravicové“ vlády: na zklamaných a nerozhodných voličích. Právě jejich návrat k urnám – nebo odchod do apatie – může rozhodnout o tom, kdo po volbách sestaví vládu. Na jedné straně je rozladění z posledních let, na druhé výzvy k odpovědnosti, spor o rozpočet a závod o to, kdo zvedne střední třídu ze židle.
Vražda Charlieho Kirka kromě toho, že potvrdila vyhrocenou polarizaci americké veřejné debaty, názorně ukázala v Evropě opomíjenou skutečnost: záběry na stovky mladých lidí, kteří se účastnili fatálního setkání s konzervativním influencerem na univerzitě v Utahu, připomínají, že Amerika se ocitla ve zlomovém bodě posledních několik let probíhající bouřlivé debaty o sobě samé, své identitě a budoucnosti. A také, že hnutí MAGA, u nás pohrdavě redukované na „burany z Alabamy“, je prostředím, které mnoha Američanům nabízí promyšlené, ucelené a intelektuálně přitažlivé odpovědi na tyto otázky.
Hnutí Stačilo! se překvapivě zařadilo mezi hrstku kandidátů, kteří se ve volebních programech nezalekli řešit otázku připlácení si za lepší péči ve zdravotnictví. Hnutí chce definovat standardní hrazenou péči. Řešení nadstandardu z volebních programů letos prakticky vypadlo. Seskupení stran, mezi které patří KSČM, se tak v tomto paradoxně staví vedle Motoristů sobě. Ti se totiž dosud jako jediní jasně pro nadstandard v programu postavili. Naopak vládní koalice Spolu, která o tom dlouhodobě mluví, pro nadstandard v programu místo nenašla. Jiné strany ho pak v programech také nezmiňují či přímo odmítají.
Tsunami kvalitních psychologických analýz osobnosti eliminovaného Kirka mě přece jen trochu znejistělo. Pokud tolik erudovaných hlav soudí, že Kirkovy dialogy s progresivním studentstvem, naší budoucností, nebo spíš pokusy o ně (neschopnost této budoucnosti alespoň bazálně argumentovat, tedy myslet, by nás všechny měla k smrti vyděsit), jsou dostatečným důkazem jeho náckovství – kde všude jinde tito odvázaní hlídací psi demokracie, tito strážci brány přepečlivě třídící info od dezinfo jak Popelka hrách od plev, tito ostříži, odhalili třídního nepřítele? Do koho zaťali ten zasloužený dráp?
V Londýně opět probíhá pochod za „sjednocení království,“ který organizuje aktivista Tommy Robinson. Pochod na podporu svobody slova a patriotismu procházel trasou v centru Londýna od Stamford Street poblíž Waterloo Bridge až k jižnímu konci Whitehallu. Robinson akci označil za největší festival svobody slova Velké Británii. Účastníci poslouchají projevy pozvaných řečníků. Podle policie se pochodu účastní až 110 000 lidí, počet demonstrantů na pochodu proti rasismu odhaduje londýnská policie na 5 000.
Norsko v pondělí čekají klíčové parlamentní volby, které mohou zásadně proměnit tamní politickou mapu. O premiérské křeslo se utkají stávající premiér Jonas Gahr Støre z levicové Strany práce a Sylvi Listhaugová z opoziční Strany pokroku (FrP), která sází na tvrdou azylovou politiku, pravicovou ekonomickou agendu a prezentuje se mnohdy provokativní výroky. Podle listu Die Welt by se tak poprvé v historii severských zemí mohlo stát, že funkci premiéra obsadí kandidát vnímaný jako "pravicově populistický".
K revizi klíčového pilíře politiky ODS, tedy Poděbradských artikul, není podle šéfa poslanců občanských demokratů Marka Bendy důvod. Řekl to v rozhovoru pro Echo24 s tím, že ODS se hlavních priorit, jako nezadlužená budoucnost, nadále drží. Dále uvedl, že každá vláda vždycky „odmává“ pár blbostí z nepozornosti, v příštím období by se ale současná koalice na úrovni Evropské unie poučila. Hovořil o budoucnosti koalice Spolu i tvorbě volebního programu, průběhu předvolební kampaně i potenciální situaci po volbách.
Motoristé sobě před rokem zazářili v eurovolbách (10,3 %) a až do letošního jara se drželi i pro sněmovní volby stabilně nad pětiprocentní čarou. Od dubna jsou zpravidla pod ní. Na to předseda Motoristů Petr Macinka zareagoval svoláním „krizového sjezdu“ do Olomouce předminulý víkend. Jak chce docílit zúžení propasti mezi preferencemi a volebním potenciálem, která je u Motoristů bezkonkurenčně největší? Etablování nové strany by bylo velkou změnou na české pravici, jíž dosud dominuje ODS bez ohledu na to, jak hluboko zašla do středu.
Kralují na TikToku, i když mluví o národu a vlastenectví, oslovují sekularizované voliče, i když mají v programu přísnou ochranu života před narozením a zákaz „ideologie LGBT“, získávají podporu na venkově a v menších městech, i když namísto sociálního státu navrhují americký mýtus o soběstačnosti. V těchto dnech zorganizovali v několika desítkách polských měst demonstrace proti migraci, kterých si všiml na svých sociálních sítích dokonce i Donald Trump. Strana Konfederace – aktuálně nejvýraznější projev polské generace Z.
V čem spočívá rozdíl mezi liberálním a národním konzervatismem, mezi starou a novou pravicí? Proč jsou liberální a národní konzervativci tak často na opačné straně barikády, i když sdílejí intelektuální základ? A proč se liberální konzervatismus přežil a jedinou nadějí pravice je národní konzervatismus? V zásadě se veškeré rozdíly mezi liberálním a národním konzervatismem odvíjejí od rozdílného postoje k liberalismu. Pro liberální konzervativce je liberalismus součástí jejich ideologie, jejich konzervatismus stojí na fúzi klasického liberalismu a konzervatismu.
Skandál kolem miliardového daru státu z převodu bitcoinů, který stál místo ministra spravedlnosti Pavla Blažka, vyvolává v celém politickém spektru nebývale ostré reakce. Své oficiální stanovisko k bitcoinové aféře "nemocné ODS“ dnes zveřejnila také strana Motoristé sobě, která varuje před pádem pravice v důsledku "skandálu vládních politiků". V souvislosti s tím přišla i s novým sloganem.
Echo i nadále věnuje pozornost evropskému trendu, v jehož rámci je pravicovým a obecně populistickým kandidátům znemožňováno účastnit se voleb. Rumunský Ústavní soud loni v prosinci zrušil první kolo prezidentského klání, jež překvapivě vyhrál exotický kandidát a suverenista Călin Georgescu. Argumentem pro soud byly nesrovnalosti v jeho volební kampani a kampaně na sociálních sítích údajně iniciované ze zahraničí, čímž se myslí Rusko. Letos v březnu byla Georgescovi zakázána účast i do budoucna. Na jeho místo tak nastupuje výrazně mladší a názorově ukotvenější George Simion, předseda Aliance pro unii Rumunů (AUR).
Definitivně říkám, že nebudu kandidovat do Poslanecké sněmovny v těchto volbách a že žádnou politickou stranu před volbami nezaložím. Uvedl to bývalý ministr financí Miroslav Kalousek. Tím se v zásadě uzavírá skupina relevantních stran, které mohou promluvit do voleb v letošním roce. Vznik nového subjektu, který by měl šanci výrazněji promluvit do podzimních voleb, je podle osloveného experta krajně nepravděpodobný.
Hnut STAN se občas tváří, jako by ve vládě ani nebylo, všechny náklady jdou je za ODS. V podcastu Echo Pavla Štrunce to uvedl ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) s tím, že vláda Petra Fialy (ODS) není pravicová. Přesto se ale představitelé koalice Spolu, které oslovil deník Echo24 shodují, že Starostové jsou nadále nejpřirozenějším koaličním partnerem. To potvrzují i představitelé hnutí STAN. Ministr financí Stanjura v podcastu uvedl, že koalici Spolu čeká složitá volební kampaň.
Proč by předčasné volby, k nimž Němci půjdou 23. února, měly být významnější než obvykle, dokonce osudové? Mohou se tak jevit v dnešním mezinárodním kontextu: růst cen energií, krize průmyslu, jíž Německo trpí nadprůměrně a přibližně stejně jako Česká republika; rostoucí opozice vůči Green Dealu napříč Evropou a vzestup populistické pravice od Itálie přes Rakousko po Nizozemsko; do toho v USA návrat Donalda Trumpa. Kdyby podobným směrem vykročili ještě i Němci, asi bychom se najednou všichni ocitli v konstelaci, kdy se dají zastavit centralizační procesy v EU a třeba i o kus vrátit.
Šéf pravicově populistické Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Herbert Kickl oznámil, že jeho jednání o sestavení vládní koalice s Rakouskou lidovou stranou (ÖVP) ztroskotala a že se vzdává mandátu k sestavení kabinetu. Kickl „informoval prezidenta Alexandera Van der Bellena, že koaliční jednání s ÖVP selhala“, uvedla FPÖ, která bývá označována za krajně pravicovou, v prohlášení.
Od občanských demokratů zaznívají obavy, že ani po volbách v letošním roce, pokud by byla ODS ve vládě, nebude možné nijak výrazně snižovat daně. Podle nich k tomu v současné době nelze sehnat politické partnery. Hovoří tak například o rušení různých daňových výjimek, jako je třeba ta na tiché víno, pokud to podmínky dovolí, tak zvýšení slevy na poplatníka.
Na pravolevé škále politické orientace se nalevo řadí necelá čtvrtina občanů, k pravici se hlásí víc než dvě pětiny Čechů a do středu se zařadila zhruba čtvrtina lidí. Téměř desetina lidí neví, kam se zařadit. Vyplývá to z aktuálního průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Zejména v letech 2012 a 2013 se lidé řadili spíše k levé části spektra. Od roku 2013 do roku 2020 ale jejich podíl vytrvale klesal ze dvou pětin až pod jednu čtvrtinu, kde se ustálil, v posledním roce zase začal mírně stoupat.
Seznamte se s novým šéfem, stejným jako ten starej. Slova z dávné rokenrolové hymny Won’t Get Fooled Again od kapely The Who se často používají jako vyjádření skepse vůči změnám prezentovaným coby revoluční. Nakonec se šéf od šéfa, jedna vládnoucí garnitura od druhé zas tolik neliší. Je to značně zjednodušující tvrzení – mezi šéfy mohou být velice citelné rozdíly, vše vždycky při starém nezůstane, věci se mohou dramaticky změnit, ale jenom do určité míry. Snaha změnit společnost bude vždycky limitovaná danostmi lidské existence, povahou člověka.
Neprávem opomenuta zůstala nedávná výbušná slova Thierryho Bretona. Bývalý evropský komisař zauvažoval nad obcházením pravidel na sociálních sítích. Když se k tomu ještě přidá podezření na zahraniční vměšování, stačí mu to na zpochybnění výsledků voleb: „Udělali jsme to v Rumunsku, možná to budeme muset udělat i v Německu.“ V Rumunsku Ústavní soud, jak známo, anuloval první kolo prezidentských voleb, když ho vyhrál outsider-populista. O zásahu Evropské komise do rozhodování rumunských soudců zatím nic známo není, od Bretona to berme jako výron upřímnosti.
Svobodní jednají o vytvoření širší pravicové platformy pro nadcházející volby do Poslanecké sněmovny. Partnery by jim mohla být strana Motoristů i hnutí SPD Tomia Okamury, které plánuje kandidovat společně s menšími stranami, jako je Trikolora nebo strana PRO organizátora protivládních demonstrací Jindřicha Rajchla. Předseda Svobodných Libor Vondráček v rozhovoru pro Echo24 nevyloučil ani spolupráci s připravovaným projektem podnikatele a někdejšího prezidentského kandidáta Tomáše Březiny.
O Matěji Gregorovi se nově mluví jako o rozeném politikovi a velkém talentu – a říkají to i lidé mimo fanouškovskou obec Motoristů. Na svou kandidátku ho chtěl i Andrej Babiš. Týdeník Respekt varuje, že předseda motoristických mládežníků se svými lidmi se chystají ovládnout univerzity. Na to, že mu je 22 let, už vzbudil dost pozornosti a kontroverzí. Následuje rozhovor o tom, jaké je být student filozofické fakulty a ve volném čase pravičák, zda jsou Motoristé mezi Gregorovými vrstevníky víc v kurzu než Piráti. Padnou i jména Turek, Babiš, Okamura, Šlachta.
Německá salafistická mešita Al-Ikhas v Reutlingenu (východně od Tubinek, jižně od Stuttgartu) nahrála na své internetové stránky následující recitaci z koránu: „Zabíjejte modláře, kdekoli je najdete! Obkličte je, vytáhněte je ze všech úkrytů!“ Ještě nevíme, jestli si to pustil taky vrah z Magdeburku a pak se podle toho zařídil, klidně mohl, imámova výzva k vraždění kulturních křesťanů, tedy nás, na webu visela od léta, ruplo to ovšem dle železných zákonů synchronicity až doslova několik dní před masakrem na adventním trhu.
Do Prahy se o víkendu sjeli motoristé, stoupenci jedné ze stran, která může mít šanci vstoupit po příštích volbách do sněmovny coby reprezentant voličů nespokojených se současnou vládou. Spíš než jako o politické události se o akci psalo jako o zdařilé show. Tak jsem se podíval. A ano, obrázky se promítaly, dynamicky sestříhané byly způsobem, který mohl oslovit mladšího voliče, zvyklého sledovat videa na sociálních sítích. Jedna věc mě ale na tom „vizuálu“ (nemám to slovo rád) zarazila. I když vlastně neměla. Prolínaly jím padající zelené fragmenty kódu odkazující k filmu Matrix.
Byl to snad nejpodivnější začátek sjezdu politické strany v historii. Hodinu před polednem přistoupil v pražské basketbalové hale Královka k mikrofonu místopředseda strany Motoristé sobě Jiří Barták. Komisním hlasem připomínajícím jinou stranu jiné epochy oznámil, že už ráno se sešlo několikačlenné vedení, které si potvrdilo do čela Petra Macinku a jako místopředsedy jeho a paní Renatu Maršíkovou.
Největší frakce v Evropském parlamentu – Evropská lidová strana (EPP) a socialisté – spolu s liberální frakcí Renew Europe podepsaly dohodu o spolupráci na dalších pět let. Tu však experti označují za bezzubou i proto, že EPP může při klíčových hlasováních vytvořit koalici s pravicovými frakcemi Evropských konzervativců a reformistů a Patriotů pro Evropu.
