Tag: umění

Články k tagu

„Máte na rukou krev“. Aktivisté narušili koncert festivalu BBC Proms, obecenstvo bučelo

Koncert Melbournského symfonického orchestru, který byl součástí tradičního festivalu klasické hudby BBC Proms v Londýně, v pátek večer narušili propalestinští aktivisté. BBC o tom informuje na svých internetových stránkách. Orchestr musel koncert, který se konal v síni Royal Albert Hall, přerušit krátce po jeho začátku. Nucená přestávka trvala déle než deset minut. Za protestem stála skupina nazvaná Židovští umělci pro Palestinu, která se označuje za uskupení "protisionistických židovských spisovatelů a umělců"

Střepy z jednoho domu

Význam pevného místa ve vesmíru nelze docenit. V literatuře je tomu stejně: odhadem dobrá polovina prozaických děl, především románů, spočívá na základech nějakého místa, ze kterého vychází děj. Ten se kolem něj točí, vrací se do něj, postavy se nějak k němu vztahují, přicházejí, odcházejí… Ideální je samozřejmě dům, pokud možno větší, trochu třeba i tajemný, s bohatou historií, s rozličnými osudy obyvatel, kteří se nějak stýkají, potýkají, proplétají etc…

Začal filmový festival v Benátkách. Werner Herzog převzal cenu za celoživotní dílo

V Benátkách začal letošní ročník filmového festivalu. V hlavní soutěžní kategorii se představí 21 filmů, premiéru dnes měl nový snímek italského režiséra Paola Sorrentina. Zlatého lva za celoživotní dílo dostal německý režisér Werner Herzog. Premiéru má později večer film Otec režisérky Terezy Nvotové, který vznikl v české koprodukci. Herzoga pořadatelé při předání ceny označili za "posledního velkého dědice německého romantismu".

Písně mezi minulostí a přítomností

Americký hudebník Cass McCombs (nar. 1977) vydal nové album. Interior Live Oak je nahrávka spojená se severní Kalifornií (už sám název odkazuje k odolnému stálezelenému dubu, kterému se daří v podhůří pohoří Sierra Nevada) a nese dvě hlavní zprávy: jednu dobrou a jednu špatnou. Začněme tou dobrou: jde o nejlepší desku jeho kariéry. Pokud ho neznáte (a skoro nikdo ho nezná), není třeba dohánět poslech deseti předchozích. Špatná zpráva je, že je téměř nemožné popsat, co tenhle chlap vlastně dělá.

Vrchol Houellebecqova manýrismu

Mapu a území nyní ve třetím dotisku (a se zatím nejkrásnější obálkou) vydává Odeon. Doslov k tomuto vrcholnému dílu Houellebecqa napsala literární kritička Jovanka Šotolová, končí ho silným názorem: jde prý o román, který nás přežije. Mapu a území jsem četl nedávno znovu a souhlasím. Nejniternější a nejcitlivější Houellebecq. A povinná četba pro všechny, kteří ho kdy falešně označovali za mizantropa.

Krásný ztráty jsou za dveřmi. V pátek vystoupí Michal Prokop, Koubek nebo J.A.R.

Už zítra ožije statek ve Všeticích hudebním festivalem Krásný ztráty Live 2025 v režii Michala Prokopa. Ten zde oslaví své 79. narozeniny i lásku ke komorní hudební scéně. Festival opět láká do malebného prostředí venkovského statku ve Všeticích, kde se uskuteční jedinečné setkání fanoušků živé hudby s předními jmény české i slovenské scény (Janek Ledecký, Jana Kirschner, Václav Koubek, J.A.R., atd.). V sobotu pak návštěvníci budou moci navštívit i živé natáčení podcastu Hej, Slované, nebo Echosalon

Poslední pomazání Ozzyho, slovenský Tom Jones, dýchánky Libora Fáry

Hudebně nemusí být Black Sabbath po chuti každému, ale jedno je nepopiratelné: šlo o kapelu, která vznikla takzvaně „odspodu“. Na počátku 70. let byl rock spíš intelektuální záležitostí – Ozzy Osbourne a Tony Iommi však pocházeli ze skutečných dělnických poměrů. Existují dnes vůbec nějaké dělnické kapely? Bohužel ne – a stav současné rockové hudby tomu odpovídá. Všechno je vyčištěné, uhlazené, bez sebemenší známky nebezpečí. V době, která tak ráda adoruje průměrnost, by Black Sabbath působili jako zjevení stejně jako před pětapadesáti lety.

Turínské plátno Ježíše nezahalovalo, jde o středověké umělecké dílo, tvrdí nová studie

Turínské plátno, o němž věřící po staletí tvrdili, že sloužilo jako pohřební roucho Ježíše Krista, podle nové vědecké studie ve skutečnosti nikdy nepokrylo lidské tělo. Výzkum publikovaný v odborném časopise Archaeometry uvádí, že obraz na plátně spíše vznikl otiskem nízkého reliéfu, tedy sochařského modelu. Informoval o tom server New York Post. Digitální designér Cicero Moraes, který vedl výzkum, vytvořil pomocí 3D modelování simulaci toho, jak by se plátno obtisklo na lidské tělo.

Úspěch českých filmů. Šanci na studentského Oscara mají filmaři z Písku i FAMU

Blýská se na lepší časy české kinematografie? Možná ano. Tuzemští mladí filmaři z Písku a FAMU se dostali do semifinále studentských Oscarů. Akademie filmového umění a věd oznámila na svých internetových stránkách filmy, které byly vybrány do finále prestižní soutěže Student Academy Awards 2025. Do semifinále se mezi 28 snímků z devíti zemí a 26 filmových škol probojoval i hraný snímek Smrt žije a animák Vlček.

Chlape, trápí tě vůbec současný stav světa?

Pokud máte rádi barda amerického písničkářství Neila Younga nebo neodolatelný patos Arta Garfunkela, je tu určitá pravděpodobnost, že by se vám mohl líbit i Cory Hanson. Už obal jeho nové desky působí dojmem, jako by vyšla kdysi dávno – a s jeho hudbou to není o moc „lepší“. Jeden z vrcholů desky, píseň On The Rocks, zní, jako by z hrobu povstal sám legendární Gram Parsons. Když napnete sluch, uslyšíte úsporný songwriting Boba Dylana z období Pat Garrett & Billy the Kid, a dokonce i Eltona Johna z jeho country desky Tumbleweed Connection.

Starobylý svět Olgy Tokarczukové

Podtitul knihy zní: Veškerá lidská moudrost v jediné knize. Na debutový román to tedy rozhodně není malé sousto. Ocitáme se ve Francii roku 1685. Král Slunce – Ludvík XIV. – prosazuje katolicismus jako jediné povolené náboženství. Pravověrní hugenoti proto prchají do Nizozemí v naději, že tam naleznou novou vlast. Jejich exodus sleduje z oken kočáru skupina svérázných cestovatelů: vděčná kurtizána Veronika, úzkostlivý alchymista Markýz, světácký filantrop de Berle a němý kočí Gauche se svým věrným psem.

Román avantgardního manželství

Kunsthalle na pražském Klárově poskytuje svými tematickými výstavami dějepisné lekce z (u nás) zanedbaného oboru evropské výtvarné moderny. Loni tam nabídli opravdu objevnou retrospektivu Lucie Moholy (1894–1989, rozená Schulzová v pražské německy mluvící židovské rodině), fotografky Bauhausu a ženy (o hodně slavnějšího) Lászlóa Moholy-Nagye (1895–1946), klasika předválečné avantgardy. Výstava měla rehabilitovat umělkyni „ve stínu“ – a zároveň nabídla vysoce kvalitní vhled do slavných časů, v němž ještě šlo v umění skoro o všechno.

Dan Brown představí nový román z Prahy v Praze. Knihy si všiml i Netflix

Spisovatel Dan Brown v září přijede do Prahy a představí zde svůj nový román Tajemství všech tajemství. Ten se odehrává v pražské metropoli a zaobírá se místními legendami. Kniha vychází v angličtině i češtině 9. září a slibuje další napínavý, akční, konspiracemi a legendami naditý příběh profesora symbologie Roberta Langdona. Není proto ničím překvapivým, že kniha ještě ani nevyšla, ale už byla oznámena filmová adaptace v režii Netflixu.

Docent svobody

Anton Heinrich Springer (1825–1891) byl patrně nejvýznamnějším historikem umění, který kdy působil v českém hlavním městě. Jeho hvězda však zazářila na předních německých univerzitách, neboť ta pražská zamítla jeho žádost o soukromou docenturu. Protože pochyboval o možnosti češtiny stát se jazykem kultury, a tudíž se neztotožnil s programem českého národního hnutí, vysloužil si mezi obrozenci pověst odpadlíka, od Františka Palackého rovnou nálepku „českého Jidáše“. Jedním z mála, komu Springerovo „odnárodnění“ nevadilo, byl Tomáš Garrigue Masaryk.

O Věstonické venuši a Janečkových

Právě dnes uplynulo sto let od dne, kdy byla na jižní Moravě objevena Věstonická venuše. Existuje vůbec slavnější česká socha? Stará skoro třicet tisíc let, před časem ohodnocená na čtyřicet milionů dolarů, což je přitom pořád málo, vzhledem k tomu, že soška změnila lidský pohled na vlastní minulost a zároveň nás obohatila o tolik dalších uměleckých děl. Psal o ní Eduard Štorch, maloval ji Zdeněk Burian, to každý zná. Pro jistotu připomeňme, že v Knize apokryfů o ní psal v povídce O úpadku doby také Karel Čapek, jenž na ní ukazoval s humorem sobě vlastním přesvědčení starých o tom, že mládež je zkažená a nemravná.

Samotáři z Šumavy i znělka věnovaná Barťákovi

Karlovarský festival se nezadržitelně blíží do finále. Přijely poslední filmové hvězdy jako je Stellan Skarsgård, představily se i poslední filmy v Hlavní soutěži. Mezi nimi byl i dokument Miro Rema Raději zešílet v divočině. Tento poetický dokumentární snímek popisuje život jednovaječných dvojčat Ondřeje a Františka Klišíkových, kteří žijí uprostřed šumavských lesů a hájů mimo civilizaci. Už jejich příjezd na červený koberec před hotel Thermal stál za pozornost. Bylo to patřičně divoké i vtipné.

Klasika i nová krev ve Varech. Na festivalu se představil Barry Lyndon, Homolkovi i české novinky

Karlovarský festival se pomalu blíží ke svému závěru. Kromě pestré nabídky nových, soutěžních i nesoutěžních filmů přitahuje pozornost nejen svou pestrou nabídkou filmů, ale také svými událostmi, které často přesahují rámec kinematografie. Jedním z výrazných bodů letošního ročníku je uvedení starších, digitálně restaurovaných filmů, jež slouží jako připomínka známých osobností a tvůrců. Ve středu jste mohli navštívit ikonickou klasiku Stanleyho Kubricka Barryho Lyndona

Kariéra Marianne Faithfull, terapie ve skafandru, Houellebecq v divadle

Ve svých třiačtyřiceti letech toho má velšská zpěvačka Gwenno Saunders za sebou už dost. Během dospívání byla tanečnicí v Las Vegas, poté zpěvačkou indie popové skupiny The Pipettes. Utopia je její čtvrté sólové album a vychází tento pátek. V textech se objevují odkazy na básníka Williama Blakea, promo materiály hovoří o tom, že jde o její nejvyzrálejší dílo. K takovým prohlášením je vždy třeba být obezřetný, ale v případě Gwenno to smysl dává.

Ve Varech se představil první český viet-film, Tono Stano i bratři Cabanové

Karlovarský filmový festival není pouze o filmech, ale i o osobnostech s nimi spojených. Mezi zajímavé body vedlejšího programu patří například výstava Stars by Tono Stano, nebo Cabani 30 x Opening & Closing Ceremonies. První výstava vzdává hold filmových hvězdám, celebritám a tvůrcům, které zachytil světově uznávaný fotograf Tono Stano. Druhá výstava zase rekapituluje 30 let práce bratrů Cabanových na zahajovacích a závěrečných večerech festivalu.

Zpráva o stavu české architektury

Jubilejní desátý ročník České ceny za architekturu (ČCA) zná své nominované projekty. Pětadvacet stavebních počinů od nenápadné kapličky přes protierozní úpravy krajiny na moravském venkově po prémiový bytový development reprezentují různé podoby architektury i její dnešní témata. Je jedna zdánlivě banální otázka, při které se ale architekti a architektky zpravidla ošívají a dlouze hledají slova: Co je vlastně architektura?

Z temnoty slyšíš ten hlas, který ti říká: Do světla!

K Davidu Lynchovi se historik umění a kurátor pražské galerie DOX Otto M. Urban dostal stejně jako mnoho lidí u nás – v roce 1992, kdy tu měla premiéru jeho Zběsilost v srdci. „Prvních pět minut toho filmu mě naprosto ohromilo,“ vzpomíná. Rok 1992 byl tak trochu i rokem Lynche, krátce po revoluci byli lidé plni touhy po čemkoli novém. Do kin šel i Modrý samet a Česká televize začala vysílat Twin Peaks, Lynchova tvorba tak zasáhla celou generaci. A bylo toho hodně, co u diváků způsobovalo naprosté vytržení a okouzlení.

Karlovarský festival představil hvězdy. Do lázeňského města míří Skarsgård, Johnsonová i Sarsgaard

Karlovarský festival odtajnil filmové hvězdy, které už za pár dní přijedou do lázeňského města. Na 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary se představí čtveřice hereckých osobností světového formátu. Křišťálový glóbus za mimořádný přínos světové kinematografii převezme švédský herec Stellan Skarsgård, zatímco Vicky Kriepsová, Dakota Johnsonová a Peter Sarsgaard budou oceněni Cenou prezidenta festivalu.

Proč Tom Jones poráží Karla Gotta

Před čtrnácti dny oslavil pětaosmdesáté narozeniny velšský nezmar Tom Jones. Bylo by škoda se k nim nevrátit, když už se opožďujeme vinou mé nepozorné poznámky v kalendáři. Tom Jones si ovšem oslavu zaslouží kdykoli, protože je to skoro poslední velký zpěvák klasické éry – chlap, který umí osobitě zazpívat naprosto cokoli a který taky zpíval snad se všemi hvězdami, jež populární západní hudba dala po druhé světové válce světu. Přitom je to hvězda u nás známá málo, jelikož v dobách její největší slávy tu Zápaďáci měli utrum. Ostatně sám jsem ho pořádněji zaznamenal až v prvé půli devadesátých let, když hostoval v černošském sitcomu Fresh Prince.

Ženy jdou po pěšince a dívají se pod nohy

Do tohoto velmi specifického Salonu Echa se mi podařilo shromáždit crème de la crème čili smetánku zdejšího výtvarného umění. A podrobil jsem ho pohlavnímu výběru – u stolu tedy sedí samé dámy, renomované umělkyně, malířky a výtvarnice, podle abecedy: Erika Bornová, Ivana Lomová, Anna Neborová, Kateřina Štenclová a Kamila Ženatá. Skvělou záminkou pro naše setkání byla minulý týden zahájená výstava Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně, která se jmenuje Ženy – mistryně – umělkyně.

Hello darkness, poťouchle škodit, Elbe

Aktuální výstava v Kunstforum Wien je věnována Antonu Corbijnovi. Narodil se v roce 1955 v Nizozemsku a během své kariéry vytvořil nespočet ikonických, většinou černobílých portrétů umělců ze světa hudby, filmu, literatury, umění a módy. Dojde na obligátní snímky Davida Bowieho, kapel Joy Division a Depeche Mode, vzpomínat se bude také na Corbijnovo působení v kultovním britském hudebním týdeníku New Musical Express (NME). K vidění je i ne tak známá série fotografií výtvarníků v jejich ateliérech (např. německý malíř Gerhard Richter).

Paní Dallowayová jde pro květiny

„Květiny obstará sama, řekla paní Dallowayová.“ To je slavná věta moderní literatury, neboť jí začíná román Virginie Woolfové Paní Dallowayová. Ten spolu ještě s několika díly blízkých autorů před sto lety nově definoval literaturu a přivodil koperníkovský obrat v moderní próze, kdy místo objektivního realistického vyprávění převezme vládu „proud vědomí“ (stream of consciousness), základní technika literárního modernismu.

Evropa? Osmdesátnice, možná dementní

Viselo to na Češích. A zklamali. Skoro všechny státy už v referendu hlasovaly. Žádný si nevybral bájný rok 1968. Ale Češi přece milují své pražské jaro. Jistě, ale také nenávidí mrazivé ruské léto. Proto z toho nakonec sešlo. Takto mluví o Češích Georgi Gospodinov, u něhož se běžně objevují přízviska jako „jeden z největších spisovatelů současnosti“. Ve velkolepém románu Časokryt píše o společnostech, které už nechtějí žít „dopředu“. Jednotlivé státy EU si v knize uspořádají referenda o minulostech. Každý stát se smí vrátit do své milované doby. Češi si zvolili devadesátky.

Karlovarský festival odtajnil program. Šanci má i český Sbormistr, nebo Na druhé straně léta

Karlovarský festival odtajnil program Hlavní soutěže i vedlejší sekce Proxima. Tvůrci letošního ročníku představili témata, která se rozpínají od ruské agrese na Ukrajině přes zakázanou lásku až po navazování rodinných vztahů, místa jejich dějů od Afghánistánu přes Colorado až do Lisabonu. Mezi letošními kandidáty na Křišťálový glóbus je i české psychologické drama Sbormistr od Ondřeje Provazníka, nebo dokumentární portrét Raději zešílet v divočině vycházející z populární knihy.

Kohoutův hon na bestii

Romány se nečtou kvůli výročí, ani když je to výročí konce války, ale občas padnou do rukou v onen výroční čas. Tak se v těch rukou po třiceti letech od vydání může objevit román, který jeho autor psal také proto, aby pokud možno vyšel k tehdy padesátému výročí konce oné války, což samozřejmě nebyla motivace jediná a ani určující. Ale před třiceti lety ještě byla silná představa, že romány se píší i kvůli dějinám, ba jakýmsi způsobem dějiny i spolutvoří. To je dnes velmi archaická a naivní ambice, ale lze se domnívat, že jakmile se opustí, význam literatury značně utrpí a literatura se stane tím, čím dnes, lze se obávat, je: okrajovým koníčkem pro neurotiky.