Rok Davida Bowieho

Kulturní redakce začátek roku většinou řeší laciným úskokem – buď sepíšou seznam největších událostí loňska, nebo nabídnou výhled do roku právě začínajícího. Zatěžovat vás ale tím, na jaký koncert máte jít v srpnu, nebudeme, nebojte. Objevila se totiž jedna kniha, která se těmto zvyklostem zimní únavy vzpírá. A dokonce dává smysl i to, proč titul s názvem Lazarus: The Second Coming of David Bowie nevyšel už v prosinci, kdy je knižní trh nejsilnější. Lednové vydání totiž připomíná smutné výročí, o němž se v následujících dnech jistě dočtete prakticky všude: když David Bowie 10. ledna 2016 ve věku 69 let zemřel, jeho odchod rozesmutnil celou Británii snad nejvíce od smrti princezny Diany.

O pětadvacet let dříve se přitom zdálo, že má Bowie nejlepší časy dávno za sebou. Jeho kariéra v osmdesátých a devadesátých letech byla pozvolným sestupem k sebekarikatuře, pokusy o příklon k tvrdšímu kytarovému zvuku či koketování s taneční hudbou končily rozpačitě a art rock, díky němuž si vybudoval své jméno, byl těžce nemoderní. Bowie umělecky tápal a potřeboval ve své tvorbě v podstatě zázrak. A kniha Lazarus ukazuje, že ten se nakonec skutečně stal – a jak k němu došlo. Díky novým a exkluzivním rozhovorům s hudebníky, filmaři a kulturními osobnostmi představuje obšírný náhled na dosud spíše opomíjenou, ale přitom fascinující pozdní fázi Bowieho kariéry, která vyvrcholila jeho posledním mistrovským dílem Blackstar, vydaným v den jeho narozenin a dva dny před jeho smrtí.

Letošní rok bude vůbec rokem „nových vzpomínek“ na Davida Bowieho. V dubnu totiž vyjde také kniha Bowie Odyssey 76 z řady Simona Goddarda, který každý rok publikuje detailní portrét jednoho roku v Bowieho životě. Nejde o klasický životopis: Goddardovo psaní je výrazně literární, pouští se do řady spekulativních výkladů, a dokonce inscenuje dialogy a setkání tak, jak se podle něj mohly odehrát. Před padesáti lety, v lednu 1976, vyšlo Station to Station, jedno z Bowieho vůbec nejlepších alb, po němž se spolu s Iggym Popem překvapivě odebral do Berlína. Právě tomuto slavnému „exilu“ – z nějž později vzešla takzvaná „berlínská trilogie“ – se bude věnovat i grafický román Rockový mesiáš, který v březnu vydá nakladatelství Argo. Komiksový autor Reinhard Kleist už před dvaceti lety podobným způsobem inscenoval příběh Johnnyho Cashe – a výsledek byl zajímavější než většina klasických biografií.

Bowieho dílo si nové interpretace a ohledávání bezpochyby zaslouží – a právě pozdní období jeho kariéry (od desky Heathen z roku 2002 až do jeho smrti) spolu s temným losangeleským obdobím poloviny sedmdesátých let (poznamenaným drogovou závislostí a psychickým vyčerpáním) patří k těm kapitolám, jež dosud neměly takovou pozornost, jakou by si zasloužily. Při příležitosti českého vydání Kleistovy knihy (překlad Lazaruse zatím zůstává jen přáním) se Bowiemu budeme věnovat podrobněji.

Alexander Larman: Lazarus: The Second Coming of David Bowie, Simon & Schuster, 384 str.

Vzdálené zvuky

Akordy klavíru znějící z ledovce, elektrické blues africké pouště, hudba putující mezihvězdným prostorem, písně ztracené a znovu nalezené na sopečném ostrově, melodie ukryté v podmořské jeskyni, havajské ozvěny, které učarovaly Elvisovi, zvukový archiv schovaný v arktickém bunkru, zpěvy jojk inspirující Björk, sibiřský punk z nejchladnějšího města světa… K naslouchání vzdáleným krajinám čtenáře zvou příběhy, ilustrace a mapy, ale také pečlivě sestavené playlisty dostupné prostřednictvím QR kódů.

Víctor Terrazas: Atlas vzdálených zvuků, přeložil Štěpán Zajac, 65. pole, 176 str.

Zjevení

„Je to pro mě debutový román, jaký jsem neměl v ruce dobrých deset patnáct let – americká spisovatelka Rita Bullwinkelová a její Úder na hlavu ve skvělém překladu Olgy Bártové. Byl jsem z toho úplně nadšený. Člověk po letech v nakladatelství ztěžkne a hned tak něco ho nedojme, ale tohle bylo opravdu zjevení,“ říká Petr Onufer, vedoucí edice angloamerických autorů v nakladatelství Argo. A jeho slovo je svaté, takže i když je to proti všem pořádkům, do knihkupectví můžete zavítat klidně i v lednu.

Rita Bullwinkelová: Úder na hlavu, přeložila Olga Bártová, Argo, 200 str.

Don Kaiser

Napjatá atmosféra uvnitř italské enklávy v newyorském Bronxu. Neúnavní hazardní hráči v kasinech lasvegaského hotelu. Kolotoč peněz a sexu ve filmových studiích Hollywoodu… Kniha původně vznikala jako scénář k filmu, možná proto je v ní tolik zdánlivě nikam nevedoucích odboček a vedlejších postav. Mario Puzo se sice na stará kolena rád topil v patosu, opulentní kulisy Las Vegas a Hollywoodu se mu ale podařilo zachytit v celé jejich dekadentní okázalosti. A i kdyby vám to přece jen přišlo jako nastavovaná kaše Kmotra, je tu finální protiargument: putykami ošlehaný hlas Oldřicha Kaisera. Audiokniha má 27 hodin, na zimní večery jak dělané.

Mario Puzo: Poslední kmotr, režie Michal Bureš, čte Oldřich Kaiser, OneHotBook, 27 h.