Tag: umění

Články k tagu

Metafyzika věčnosti

Přáním většiny umělců bývá v skrytu duše nesmrtelnost jejich díla, které bude provokovat pozornost po staletí, zanechá hodnotné stopy v dějinách umění a bude jistým odrazem nadčasovosti uvažování či dokonalosti řemeslného uchopení jejich tvůrce. Pojmy jako pomíjivost a časnost věcí v realitě našeho plynoucího času, zrození a zánik, někdy chladná prázdnota a jindy naopak silné emoce a kontrasty, které se vzájemně doplňují, podmiňují a potřebují, jsou častá témata, o něž se opírá fotograf a „malíř“ světelných kompozic Ivan Pinkava.

Zemřela historička umění a mecenáška Meda Mládková. Bylo jí 102 let

Zemřela historička umění, sběratelka a mecenáška Meda Mládková. Ve věku 102 let podlehla zdravotním obtížím souvisejícím s pokročilým věkem. V tiskové zprávě o tom v úterý informovala Nadace Jana a Medy Mládkových a Museum Kampa, které Mládková založila. Mládková zemřela dnes v brzkých ranních hodinách, uvedl předseda správní rady nadace Jiří Pospíšil. „Celý život věřila myšlence: ‚Přežije-li kultura, přežije národ‘ a tato její myšlenka po ní zůstane,“ dodal.

Krvavé orgie pohádkového dědečka

Bylo to na začátku devadesátých let, vše se nadějně otevíralo, do konečně svobodné země proudily nové podněty a myšlenky, dychtivost poznat „zakázané ovoce“ byla veliká. Na Pražském hradě se konaly výstavy aktuálního světového umění, znalci, snobové i prostě ti, kteří to mají rádi, mohli konečně vidět na vlastní oči díla velkých jmen, o kterých dosud jen něco četli nebo zaslechli.

Zastřená realita

Když nám naše národní instituce nenabízejí zajímavý program, nezbývá než vycestovat tam, kde je úroveň a nabídka výstav stále lákavá. Nyní je blízko českých hranic hned několik důvodů, proč vyrazit třeba na vlak a spojit výpravu za uměním s výletem. Aktuálně se nabízí vycestovat za Edvardem Munchem do Vídně (do 19. 6. v Albertině), tamtéž za Davidem Hockneym (do 19. 6. v KunstForu Wien), Paul Gauguin na vás čeká v berlínské Alte Nationalgalerie (do 10. 6.) a Edward Hopper v Drážďanech (do 31. 7. ve Zwingeru).

Cesta na okraj poutníka Josefa K.

„Poutníkovi stačí manšestrové kalhoty, dobré boty, bavlněná košile… Život v podstatě je výzva k putování, cesta, na kterou není třeba brát si tolik věcí.“ To čteme v půvabné knize Josefa Kroutvora Stará škola; hned by se člověk k tomu poutníkovi přidal. Čtenář jeho textů to ovšem dělá už dlouhá léta, staly se součástí jeho vlastního putování, posloužily mu jako inspirace, zdroj poučení i jako breviář k denní potřebě číst něco vlídného a sdělného, co k němu promlouvá blízkým jazykem.

Možnosti ateismu v Čechách

Podobně jako nás s věkem obohacuje znalost souvislostí, které nám byly před lety zastřené, ať už zkušenostmi, nebo politickou či společenskou situací, a toto nabyté vědomí nám pomáhá zorientovat se v komplikované současnosti, stejně tak někteří umělci přistupují ke svým dílům, a nejen že zúročují své malířské dovednosti nabyté v čase, ale vracejí se v nich ke vzorům z minulosti, které se jako jakési archetypální vzory opakují a vztahují se i k dnešku.

Kvůli inflaci se Češi vrhli na umění. Utratili za ně rekordních 1,5 miliardy

Za umělecká díla loni sběratelé a investoři na tuzemských aukcích utratili rekordních 1,46 miliardy korun. Loňský obrat je nejvyšší v novodobé historii tuzemského aukčního trhu po roce 1989. Novinářům to dnes řekl šéfredaktor časopisu Artplus.cz Jan Stuchlík. Obrat roku 2021 je o 100 milionů korun větší než dosavadní rekord z roku 2017. Účastníci aukcí loni o 77 procent navýšili vyvolávací ceny. Vysokou útratu sběratelů Stuchlík vysvětluje strachem z inflace.

Alain Delon nechce být nemohoucím starcem. Rozhodl se podstoupit eutanázii

Francouzský herec Alain Delon podstoupí na sklonku svého života eutanázii. Podle jeho syna Anthonyho, který Delonův záměr potvrdil pro televizi RTL, se herec pro tento krok rozhodl, aby nemusel procházet nepříjemnými nemocemi. Šestaosmdesátiletý Delon syna požádal, aby ho na poslední cestě doprovázel. Alain Delon se podle slov svého syna odmítá stát nemohoucím starcem a plánuje podstoupit eutanazii. Herec dlouhodobě žije ve Švýcarsku, kde je asistovaná sebevražda legální.

Intuitivní nostalgie

Jedním z českých umělců, kteří se pohybují stejně snadno pod širým nebem jako v akademickém prostředí galerií, je Pavel Dušek. Malíř, jenž dříve maloval inspirován počítačovou grafikou a vizualitou dosovských her 90. let minulého století nebo pracoval spíš se zjednodušenou verzí modernistických osobních krajin, se po čase našel ve dvou silných, prolínajících se rovinách.

Jarní skanzen, umění pro Ukrajinu, lidé Afghánistánu

Fotograf Jiří Turek ve svém výstavním cyklu ukazuje každodennost života běžných lidí v Afghánistánu. Vystavený soubor barevných fotografií není fotožurnalistickým dokumentováním válečné zóny, ale klade si za cíl ukázat tuto zemi jako místo, kde obyvatelé prožívají svoje každodenní životní radosti i strasti.

Sláva umění a hlavně sláva Ukrajině

Umění znovu pomáhá -tentokrát Ukrajině. Například na benefičních koncertech, formou prodeje uměleckých děl na výstavách, přes sociální sítě či formou aukcí. Jedna z nich, navazující na Kulturu pro Ukrajinu s názvem Umění pro Ukrajinu, se uskuteční v nadcházejících dnech a spojila hned čtyři pražské galerie, Trafo, Bold, Chemistry a Centrum současného umění DOX. Tyto instituce nashromáždily téměř stovku uměleckých děl autorů všech generací; výtěžek z prodeje přispěje do rozpočtu Člověka v tísni.

Jak se stát klasikem aneb Michal Cihlář

I ten, kdo by snad neznal Cihlářovo jméno (ale pak musíme předpokládat, že někdo nezná ani jména jako Aleš, Lada, Trnka...), se nejspíš už někdy někde potkal s dílem tohoto výtvarníka. Michal Cihlář dosud graficky upravil a ilustroval na osmdesát knih, své linoryty uplatnil v novinách i v časopisech a svými stylizovanými obrazy zvířat propagoval pražskou zoologickou zahradu tak sugestivně a neodolatelně, že k návštěvě Troje přiměl i toho, kdo má k držení živočichů v zajetí postoj spíš rezervovaný, ne-li rovnou odmítavý.

Sochařské vyhlídky v české krajině

Umění ve veřejném prostoru neslo v naší komunistické minulosti často patos politicky angažovaných umělců nebo spřátelených vazeb, kdy se jen zřídka realizovala díla nadčasová. Dnes se však oproti historii realizuje mnohem méně soutěží, prostředků je v této oblasti zoufale málo a jediná města, která se snaží o opak, jsou například Brno, Litomyšl, Hořice. Velmi pozvolna se v poslední době začleňuje i Praha formou dotačního programu Umění pro město.

Na schovávanou

Bronzové povrchy nové vstupní rampy a deseti velkých písmen měkce objímajících nároží se blyští v nízkém zimním slunci a všem kolemjdoucím tak napovídají, že za zdmi této historické budovy na pražském Klárově se událo něco důležitého. Spolu s bílou nástavbou viditelnou až z druhé strany jsou tyto novodobé vstupy při pohledu zvenčí jedinými poslíčky nové náplně, kterou této nijak zvlášť nápadné stavbě přinesla razantní přestavba probíhající několik posledních let.

Moje hlava ticho neumí

S Viktorem Taušem začíná natáčet film Amerikánka, v Národním divadle se mění v Maryšu a v létě si znovu zahraje Medu Mládkovou a manželku Jana Wericha ve dvou inscenacích na pražské Kampě. Herečka Pavla Beretová má v sobě nespoutanou energii – čas od času ji vybíjí v boxerském ringu, ale uklidňuje se také meditací v klášteře.

Muž a jeho hlas

V pohnutých dnech může člověk cítit mezi událostmi nesouvisejícími a nesouměřitelnými jakousi osudovou shodu. V úterý večer jsem otřesený u monitoru vstřebával projev Vladimira Putina, do toho se objevila zpráva, podle níž ráno toho dne ve svém domě v Irsku zemřel americký zpěvák a písničkář Mark Lanegan (57).

Umění jako rukojmí

V posledních letech zakládají české soukromé instituce, nadace a vlastníci větších sbírek veřejné galerie, muzea či výstavní síně. Ani víc než třicet let od revoluce nám nestačilo na to, přijmout za normální takovou situaci, kdy se umělcům finančně daří, kdy prodávají své práce, nejen aby zaplatili „složenky“, ale kdy mají možnost – adekvátně podle své zručnosti či dovednosti – žít ekonomicky úspěšný život srovnatelný s vyšší manažerskou třídou v jiném sektoru.

Stálo to 800 milionů a sedm let příprav. Kunsthalle Praha se otevřela návštěvníkům

Na pražském Klárově se otevřel nový galerijní prostor Kunsthalle Praha. Za jeho vznikem stojí nadace manželů Petra a Pavlíny Pudilových, která objekt koupila, zaplatila jeho přestavbu a buduje sbírku umění. Příprava Kunsthalle trvala sedm let. Pudilovi do nadačního jmění vložili svou sbírku umění a vznikl nadační fond Kunsthalle Praha. Koupě budovy a její rekonstrukce přišla podle zástupců majitele na více než 800 milionů korun.

Mají ceny cenu?

Začátkem roku ve světě umění a zábavního průmyslu prší ceny a nominace na ně – Oscaři, Lvi, Litery a ledacos dalšího. Těch oznámení a slavnostních večerů neubývá, velký zájem publika ale nepoutají. Oscaři jsou toho křiklavým příkladem – snahou cenu pro diváky nějak zatraktivnit (třeba ne zrovna uvážené zvýšení počtu nominovaných na cenu pro nejlepší film na deset). Velké tajemství letošních Oscarů není ani v tom, kdo vyhraje, ale kdo bude letošní slavnost uvádět a kolik těch moderátorů bude.

Havlova reportáž psaná na obrátce

Václav Havel jednou na otázku (položil mu ji pisatel tohoto textu), zda někdy neměl v úmyslu napsat román, odpověděl, že na to občas myslel, ale ani ne tak na román, spíš na nějakou novelu, do níž se ale nikdy nepustil. Vysvětloval to tak, že aby člověk napsal větší prózu, musí ho psaní velmi bavit, a on není ten, jak řekl, šťastný případ. A dodal: „Dost nerad usedám nad prázdnou stránkou, mám hrůzu z každého začátku, odkládám to, různě od toho unikám.“

Soumrak budoucnosti

V době, kdy si část společnosti kupuje virtuální pozemky a nemovitosti, obléká své avatary v metasvětě a pořádá jim svatbu a jiné rituály, je vlastně taková koupě NFT, tedy nezaměnitelného tokenu, jakési malé želízko v ohni budoucího světa. Verze možné budoucnosti, kdy nás už nebudou tolik zajímat viry a bakterie, ohrožující nás na životech, ale spíš viry softwarové a nestabilita a bujení kryptoměn a jejich mutací, a kdy naše fyzická těla budou připomínat matrixovské zásobníky energie pro lepší verzi života v našich představách.

Tragédie malého člověka

Tragédie je velké slovo. A výraz „tragický hrdina“ asociuje nějakou velikost – není to jen člověk, který dopadne špatně. Příběh chlapíka, kterého cestou do práce zabije padající balkon, je jistě smutný, ale ne nutně tragický, tedy jednotlivce nějakým způsobem přesahující, na osudu jednotlivce odhalující nějaký neměnný rys lidského údělu obecně, jeho potenciální tragičnost, která je lidským bytostem souzena.

Další šichta pro mdlého mesiáše

Jednou z oblíbených fint soudobého, ironií přesyceného dyškurzu je jakási preemptivní (sebe)kritika. Autor, dejme tomu, napíše něco přepjatě patetického, naváže na to ale konstatováním, že si je toho přepjatého patosu dobře vědom, třeba si z něj udělá i trochu legraci. Má se za to, že se tak neutralizuje, zbezvýznamní kritika toho přepjatého patosu a jiných podobným způsobem „ošetřených“ selhání a nedostatků.

Od protoplanety do krystalické současnosti

Výstava je autorským a zároveň kurátorským dílem Jana Dotřela, umělce a kurátora výstavního prostoru pražské galerie Kvalitář. Koncept, který vznikal dva roky, vychází z jeho dlouhodobého zaujetí propojením vědy a umění. Jeho fotografie a konceptuální objekty ilustrují chemické prvky a biologické procesy, ze kterých začal vznikat první život a následně se na planetě Zemi vyvinul. Jan Dotřel tyto fotografie vždy komponuje reálným způsobem, tedy bez techniky retuše či digitální montáže.

Zemřel básník Karel Šiktanc. Psal téměř 70 let

Ve věku 93 let dnes zemřel básník, novinář, spisovatel a překladatel Karel Šiktanc. Uvedla to Česká televize. Katedra české literatury a literární vědy Filozofické fakulty Ostravské univerzity na sociálních sítích uvedla, že „zemřel jeden z posledních velkých básníků 20. a zcela jistě též 21. století, kdy bylo i mezi všemi generacemi nutné sledovat jeho stále výjimečně přítomný hlas“. Psát začínal ještě v 50. letech, jeho počátky byly spjaté s komunismem, za normalizace ho ale režim pronásledoval a jeho sbírky vycházely jen v samizdatu a v zahraničí.

Architekt písmen

Jedním z velkých obdivovatelů architektury, typografie a minimalismu je umělec používající pseudonym Zeb One. Tuto přezdívku uplatňuje ve své tvorbě už od svých writerských začátků, kdy jako teenager maloval na ulicích a piloval své jméno sprejem na fasádách. Writer, téměř až s inženýrským přístupem k malbě buduje na svých plátnech geometrickými tvary a zjednodušením znaků prostorové objekty, které zdánlivě připomínají architekturu či městský prostor.

Pomsta talentovaného podvodníka

Han van Meegeren byl nejslavnější padělatel moderní doby, svým způsobem hvězda a fenomén. On byl autorem onoho díla, které tak vychválil starý profesor, v té době ředitel Mauritshuisu v Haagu, jedné ze slovutných institucí, jež okamžitě po zázračně objevném díle zatoužila. Obrazů tajemného Vermeera není mnoho a pro Holanďany to byl národní svátek, když se objevil nový. Každý Vermeer je zážitek, jak dokazuje i probíhající výstava v Drážďanech. Tam jsou nejspíš praví…

Sociální sutě a jiné příběhy 21. století

Videoart či videoobjekty už nejsou v dnešním galerijním světě neobvyklou součástí, v soukromých sbírkách už jsou trochu vzácnější, nicméně jejich instalace ve veřejném prostoru či v architektuře mají u veřejnosti čím dál větší oblibu. Vzpomeňme Signal festival, který je průkopníkem nejen světelných a kinetických instalací, ale často vyzývá umělce s přesahem do videa, animace, mappingu atp.