Docent svobody
Anton Heinrich Springer (1825–1891) byl patrně nejvýznamnějším historikem umění, který kdy působil v českém hlavním městě. Jeho hvězda však zazářila na předních německých univerzitách, neboť ta pražská zamítla jeho žádost o soukromou docenturu. Protože pochyboval o možnosti češtiny stát se jazykem kultury, a tudíž se neztotožnil s programem českého národního hnutí, vysloužil si mezi obrozenci pověst odpadlíka, od Františka Palackého rovnou nálepku „českého Jidáše“. Jedním z mála, komu Springerovo „odnárodnění“ nevadilo, byl Tomáš Garrigue Masaryk, jenž vysoce ctil jeho historické spisy i politickou publicistiku. O jeho odcizení české národní společnosti napsal: „Mně nepřekáží, naopak je mně v tom celku našeho obrození zvláštním problémem, proč lidé takoví nás vědomě opouštěli.“