Vysokou školu nemůže mít každý a u oborů neužitečných ekonomicky či společensky bude třeba přemýšlet o školném. V seriálu Hlasy nové generace deníku Echo24 to řekl lídr Motoristů sobě v Moravskoslezském kraji a šéf mládežnické organizace Motorgen Matěj Gregor. Zmiňuje, co čeká od přímého souboje s lídrem hnutí ANO Andrejem Babišem, hovoří o pozici Filipa Turka, regionálním školství, ale také třeba o velmi diskutované údajné ambici obsazovat akademické senáty.

Co vás motivovalo ke vstupu do politiky?

Já jsem do veřejného života poprvé promluvil v covidu. Jednak to bylo dáno tím, že v té době nebylo absolutně co dělat, studium, sport, pokusy o podnikání, tohle všechno šlo k ledu. Politika mě přirozeně zajímala, měl jsem v tom nějaký přehled a vnímal jsem, jak se politici chovají k lidem, jak jim omezují životy a celkově, kam se ubírá politická kultura v zemi. Začal jsem se tedy k té situaci vyjadřovat ne jako politik, ale jako blogger. Časem jsem si řekl, že by bylo dobré zkusit živá vysílání. Přirozeně jsem si tedy rozšiřoval obzory a postupně jsem se dostal až k tomu, že jsem do politiky po několika letech sám vstoupil.

Jak to probíhalo?

Má první zkušenost přišla v Ostravě Vítkovicích, kde jsem se narodil a žiji. Obvod s velkými problémy s kriminalitou a nedůvěrou v radnici. Založil jsem občanský spolek a v roce 2022 jsme ve volbách získaly 22 %. Je to velká zkušenost, kde jsem se naučil, co je to opravdová práce pro sousedy, kteří často řeší těžké životní situace. V celostátní politice však po čase přišly evropské volby a já jsem viděl, jak problematický je třeba Green Deal, tak jsem se rozhodl kandidovat. Podobné názory v té době představovali Motoristé, se kterými jsme se chtěli jako Svobodní, jejichž jsem byl tehdy členem, spojit. To ale vedení Svobodných odmítalo. Svobodní si pak postupně jako partnera zvolili SPD, Trikoloru a tak dále. Takže jsme si se Svobodnými po mnoha letech podali ruku a po lidské stránce si popřáli hodně štěstí. Motoristé v tu samou dobu hledali regionální osobnosti, i v Ostravě. U Motoristů jsem měl možnost něco tvořit od začátku, což jsem vnímal jako výzvu. Nebylo to už plkání, ale reálná práce. Setkávali jsme se s lidmi a byl za námi nějaký výkon.

Pro vás tedy spojení s SPD a dalšími subjekty, které jsou s nimi nyní v alianci, není cesta?

Není to styl, ve kterém bych mohl být sám sebou. Ale nepotřebuji na první dobrou Svobodné a jejich rozhodnutí odsuzovat. Můj odchod souvisel s celkovým směřováním Svobodných, kteří zpočátku chtěli přinášet do politiky nové lidi i témata. I když už existovali šestnáct let, tak předseda Libor Vondráček byl mladý, pracovitý a chytrý chlap, v politice vlastně dodnes neotřelý. To stejné jsem vnímal u Motoristů, kteří navíc měli i obrovský tah na branku. Filipa Turka taky předtím politická veřejnost tolik neznala, Petr Macinka je také v aktivní politice novou tváří. Proto mi spojení Svobodných a Motoristů přišlo logické. Když však Svobodní chtěli jinak, tak s ohledem na svůj věk jsem si říkal, že nechci dělat politiku se starými šíbry, kteří jsou v politice řadu let, nepřišel bych si v tom komfortně.

Filip Turek je samozřejmě motoristická tvář číslo jedna. Na jeho adresu občas zaznívá až nekritická podpora ze strany vašich fanoušků. Nevytváří se kolem něj určitý kult osobnosti? Nedopadají na vás kauzy, které se okolo Filipa Turka točí?

Tato otázka má několik rovin. První je ten přístup k Filipu Turkovi, který bych nenazval nekritickým obdivem. Jak jsem poznal Motoristy a hlavně náš mládežnický klub, tak část členů zajímají Motoristé jako takoví a Filip je pro ně jen jedna z osobností. Samozřejmě, že část členů tvoří i dlouholetí Filipovi fanoušci. Vidí v něm vzor toho, co v politice reprezentuje, má podobné vidění světa se strašnou spoustou mladých i zkušenějších lidí, kteří se zajímají o politiku, kulturu i historii, ale zároveň reprezentuje i autentický životní styl, ať už jde o podnikání či auta. Ale samozřejmě, že jsme tým, a proto umíme být i kritičtí. Když se probírala rychlost Filipa Turka na dálnici, tak jsme většinou neviděli důvod, proč fotit tachometr na sociální sítě.

A jak jste to tedy vnímali?

Rozhodně to podle mě není důvod někoho odstraňovat z politiky. Ona teď média vykreslují Filipa Turka jako nějakého nepokorného macha, který lidi uhrane svou aurou a oni mu nekriticky přikyvují. Mám jinou zkušenost. S Filipem táhneme za jeden provaz, je to člověk, který může českou politiku provětrat, jsou za ním už i výsledky. Ve sněmovních volbách máme kromě Filipa Turka spoustu osobností, protože jen Filip Turek Českou republiku nespasí. Kandiduje za nás Renata Vesecká či Vladimír Pikora, který rozumí financím lépe než Filip Turek. Stejně jako Miroslav Krejčí, bývalý šéf Cermatu a já jako učitel rozumíme školství lépe než on.

Filip je náš kolega a kamarád a vnímáme velkou snahu ho pošpinit. Nelíbí se mi ale iluze, že Motoristé jsou jen Filip Turek. Lidsky z těch obvinění na jeho osobu není nikomu úplně dobře, ale my za ním stojíme.

Filip Turek vstoupil do sněmovních voleb až poměrně pozdě a stal se lídrem ve Středočeském kraji. Nezvažovali jste, že byste ho nasadili místo vás jako jedničku v Moravskoslezském kraji proti Andreji Babišovi?

Debatu o nasazení Filipa v Moravskoslezském kraji jsme nevedli, chtěli jsme dbát hlavně na to, aby naši lídři byli ve svých krajích jako doma. Filip je sice rodilý Pražák, ale Střední Čechy jsou s Prahou propojený region, ať už sociálně nebo pracovně, navíc Filip se věnuje průmyslu, i proto nám to spojení dává smysl. Takže cestou stěhování mezi kraji jsme jít nechtěli, stejně jako Petr Macinka, který je rodák z Břeclavi tak nebylo debat, že bude kandidovat právě na jižní Moravě. Já jsem z Ostravy a bylo jasné, že budu kandidovat taktéž doma. Pozitivní pro mě jako učitele je, že kampaň vyjde mimo jiné i levněji, když jezdíte po svém kraji a ne třeba přes celou republiku někam do Plzně či dalších hodně vzdálených regionů.

Neobáváte se střetu s předsedou hnutí ANO, které vede ve všech průzkumech?

Není tajemstvím, že Andrej Babiš stál o to, abych byl součástí hnutí ANO a nabízel mi vyšší místo na kandidátce. Řekl, že se mu líbí způsob, jak komunikuji s mladými lidmi a měl jsem tedy možnost kandidovat za největší stranu. Už v té době jsem však měl kontakt s Motoristy a Andreji Babišovi jsem to řekl. Nabídku kandidovat za ANO jsem tedy odmítl. Věděl jsem, že k tomu střetu asi dojde, protože Andrej Babiš se kandidaturou v Ostravě netajil. Podle mě mají být poslanci zvoleni ve svém kraji, mají ho znát a mají tam mít poslaneckou kancelář, protože za vámi často chodí lidé i firmy a potřebují pomoci s nějakým problémem. Právě v práci pro region se cítím silný.

Druhá věc je, že Andrej Babiš je lídrem hnutí, které má v průzkumech velký náskok, uspěli i v krajských volbách. Ale já se zaměřuji na to, že v roce 2021 získalo Spolu u nás okolo 20 procent hlasů, v krajských volbách měli 11 procent. A my chceme nabízet alternativu právě pro voliče ODS, která splynula v koalici SPOLU. Nemyslím si tedy, že můj střet je přímo s Andrejem Babišem, který má nějaké voliče a my zase třeba jiné. Podívejte se na ministra financí Zbyňka Stanjuru, europoslankyni Kateřinu Konečnou, všechno velmi zkušení politici. Poptávka v politice však může být i po něčem novém s velkým tahem na branku.

Je pro vás jedinou přijatelnou variantou povolební spolupráce ta s hnutím ANO?

Myslím si, že to není vůbec aktuální vzhledem k tomu, že nevíme, kolik stran se do sněmovny dostane a jak to bude. Naší prioritou po volbách by skutečně byla dvoubarevná vláda s hnutím ANO, která by mohla být úspěšnější než vlády předešlé, za tím si jdeme, chceme si to odpracovat. Jak bude vypadat vládní koalice a zda se jí budeme účastnit, nebo ne, se vyřeší opravdu až po volbách.

Jaké jsou vaše priority pro případném zvolení do sněmovny?

Jsem novopečený učitel, pro mě je zásadním tématem školství a celkově život mladé generace a její způsob našeho života. Českému školství by extrémně prospělo zrušení inkluze a vytvoření speciálních tříd, to je něco, s čím do toho jdu a myslím si, že je to jednoduché. Dále zrušení Cermatu a vrácení pravomocí středním školám, změna systému vzdělávání učitelů, aby bylo mnohem více praxe. To jsou podle mě brzdy českého školství. Dalším tématem je pro mě zmíněný život mladé generace. Stejně jako další vrstevníci zažívám, že je problém sehnat bydlení, založit rodinu. Ze strany státu je dost překážek, které bych rád odstraňoval. Nemyslím si, že je to těžké, jen chybí vůle. Je potřeba, aby někdo autenticky popsal a využil zkušenost o tom, co mladé generaci brání v rozvoji a předložil propracovaná řešení. Je potřeba do sněmovny přinést témata, která se dosud neřeší.

Jste pro kompletní zrušení inkluze? Rozlišujete mezi dětmi, které mají třeba fyzické postižení, ale mentálně nemají žádný problém a dětmi s poruchami chování, které jsou třeba ve výuce agresivní?

Když učitel nad tímto problémem přemýšlí, tak řeší hlavně, co je nejlepší pro děti a jak jim zajistit efektivní prostředí, ve kterém dosáhnou svého maxima, budou šťastní a spojení s tím, jací jsou. Nemůžeme teď děti, které jsou zvyklé být v nějakém kolektivu, zničehonic „odsunout“. Musíme znovu začít tvořit infrastrukturu speciálního vzdělávání. Inkluze nyní funguje devět let a až teď se projevila řada problémů, na které se od začátku upozorňovalo, ale nikdo to tehdy nevyslyšel. Chtěli bychom zavést speciální třídy, aby děti trávily čas o přestávce společně, účastnily se třeba sportovních soutěží a bavily se v jedné škole. Zároveň by však výuka pro studenty s poruchami učení probíhala odděleně podle potřeb, bez oddělení prostoru. Je však potřeba také zapracovat na speciálních školách. Je to důležité právě pro děti s fyzickým postižením. Většina škol už je dnes bezbariérových, takže lze potřeby dětí uspokojit i v běžné škole, ale mohou být případy opravdu velmi těžkých fyzických postižení, kdy není možné, aby dítě výuku absolvovalo v pro něj vyhovujícím prostředí. Proto podporuji vznik speciálních škol, což je lepší a zároveň i levnější, protože současná inkluze stála 40 miliard korun za těch sedm, osm let a my jsme si spočítali, že systém speciálního vzdělávání by mohl být až čtyřikrát levnější a vyhověl by úplně všem, které současná podoba inkluze odstavila na okraj. Zároveň se otevře prostor pro práci s talentovanými dětmi, na jejichž rozvoj a podporu poslední ministryně a ministři školství zcela rezignovali.

Mladí lidé často mezi svými prioritami uvádí i duševní zdraví. Právě na školách je možné se věnovat prevenci a některé problémy zachytávat. Podpořili byste intenzivnější zapojení školních psychologů?

Určitě. Školní psycholog není pedagog, má specializované vzdělání a dokáže oddělit to, co učitel nezvládne. Učitel je pedagog, řada věcí se ho ve třídě osobně dotýká a vzhledem k počtu dětí nemůže mít dostatečný přehled a prostor pro individuální psychologickou péči dětí. Motoristé prosazují, aby každá škola měla svůj pevný úvazek jednoho psychologa, což v současné době není možné kvůli kritickému nedostatku dětských psychologů.

Motoristé tedy nemohou po volbách lusknutím prstu zvýšit jejich počet. Bavíme se o tom, že by třeba absolventi bakalářských programů psychologie mohli na částečný úvazek tu práci pod dozorem zkušeného psychologa částečně vykonávat. V příštích dvou volebních obdobích bychom pak měli tento problém vyřešit. A to zvýšením kapacit dětských psychologů a zřízením tohoto oboru na pedagogických fakultách a vytvořit pro budoucí absolventy podmínky na školách pro rozsáhlé možnosti prevence, diagnózy i intervence. Musíme ale také příčiny rostoucích psychických problémů. Například šikanu, nedostatek pohybu či různé závislosti od látek až po sociální sítě. Je to výzva i pro učitele, ale hlavně pro rodiče, kterým psycholog musí být schopen podat pomocnou ruku a ne jen kritizovat, jak vychovávají své dítě.

Vláda nesplnila v tomto období svůj slib dávat učitelům 130 procent průměrné mzdy, který je i v zákoně. Je to podle vás dobrý závazek a jak vnímáte ten nenaplněný slib?

Vláda nesplnila mnohé. Kdybych měl vyjmenovat všechny nesplněné sliby, byl bych tady opravdu dlouho, tak to zkusím ve zkratce a jednoduše. Koalice SPOLU si předem nic nespočítala. Jako začínající učitel jsem pro, aby ve školství nebyly platy spojené pouze s délkou praxe. Z přibližně 27 tisíc se až po zhruba 15 či 20 letech dostanete k platu, který se pohybuje nad mediánem. Chceme, aby rozhodoval také progres, kterého žáci pod vedením pedagoga dosáhnou. Proto vytvoříme kariérní řád, který bude v kompetenci ředitele, ale zároveň bude definován objektivními faktory, podle nichž se učitel mzdově ohodnotí. Je třeba promyslet, co je naše priorita. Zda odměňování učitelů pouze za léta praxe, či za dosažené výsledky. Přesto by odsloužená doba měla hrát roli, jelikož zkušení pedagogové jsou na ZŠ i SŠ velmi potřební. Ve školství by šlo utratit obrovské množství peněz, protože máme okolo 150 tisíc učitelů. Náš kariérní řád bude motivovat i začínající učitele tím, že dobrou prací mohou být lépe ohodnoceni a takto se postupně zvedne prestiž celého oboru od pedagogických fakult až po školská zařízení. Učitelství je nádherná práce.

Na univerzity v roce 2027 přijde nejsilnější populační ročník a vysoké školy chtějí další peníze. Dal byste jim je?

Pokud potečou do univerzit nějaké peníze navíc, tak musí být prioritou věda. Na českých univerzitách je spousta extrémně talentovaných vědců, kteří chtějí českou vědu posouvat a přitahovat i zajímavé investory ze zahraničí. Těm musíme přidat na prvním místě, aby nám neutekli do zahraničí jako otec umělé inteligence, Tomáš Mikolov.

Co se výuky týče, tak zastávám názor, že vysokou školu nemůže mít každý. To však neznamená, že se dostaneme do situace, kdy dojde k populačnímu růstu a část talentovaných mladých uchazečů nebude moci jít studovat. Problém ale je, že v českém veřejném prostoru tento fakt nezaznívá. Populační růst zavčasu nikdo neřešil a zase se to lepí na poslední chvíli. Než se poučíme a ten systém lépe nastavíme, tak musíme vysokoškolské vzdělávání ekonomicky zanalyzovat a podívat se na to, které obory má smysl financovat naplno a v jakém počtu, a které například z veřejných peněz nefinancovat vůbec.

A jak to rozdělit?

Podle mě nemá smysl financovat obory, které bych snad ani nenazval „humanitní“, nýbrž spíše ideologické, typu gender studies. To jsou obory nastartované novými společenskými trendy. Tyto obory uměle navyšují kapacity českých univerzit a peníze pak kriticky chybí tradičním humanitním oborům, mezi které patří nejen historie, ale také filologie / jazyky. Právě tyto obory uchovávají základy humanitního vzdělání pro další generace.

Taktéž je potřeba otevřít univerzity moderním příležitostem a soukromému sektoru, třeba v oblasti umělé inteligence, jako to dělají nejen v USA, ale taktéž i v Polsku. Za rok teď nikdo nevyčaruje peníze pro navyšování kapacit a platů pedagogů zároveň. Pokud budeme ve vládě, určíme u všech oborů na vysokých školách pro každý rok počet studentů, kterým stát školné zaplatí. Tento počet bude vycházet z ekonomických, vědeckých i společenských potřeb České republiky. Studenti, kteří se do této kapacity nevejdou, ale budou jej chtít studovat, budou mít možnost dosáhnout na stipendium až ve výši 100 % nákladů. Existují však také obory, jako zmíněné Gender studies, u kterých nelze najít žádnou přidanou hodnotu a tudíž je jejich financování ze strany státu zcela nelogické a docházelo by tím pouze k podfinancování univerzit, které vidíme dnes. Uchazeči těchto oborů by tak platili školné, které si každá univerzita určí dle svých potřeb pro provoz daného oboru. Konkrétní rozdělení bude součástí programu Motoristů.

Vy jste jako Motoristé hovořili o tom, že chcete dostat své zástupce do akademických senátů a bojovat s progresivismem na univerzitách. Sám jsem členem Akademického senátu UK a tento progresivismus tam nevidím. Jak se vám tyto vaše snahy daří?

Mě poprvé v politickém životě urazilo, když vyšel článek v Respektu o tom, že chceme obsazovat akademické senáty. To není žádný můj výrok, je to lež, opakovaně jsem Ivanu Svobodovou vyzýval k omluvě. Soudit se s ní mi za to nestojí, vyzval jsem ale ke zveřejnění té nahrávky, nikdy k tomu nedošlo. My jsme totiž nikdy neřekli, že budeme obsazovat akademické senáty. Reagovali jsme pouze na dotaz našeho člena, že pokud se někdo z mládežnické organizace Motoristů rozhodne kandidovat do akademického senátu, tak mu v tom členství v naší organizaci dle akademických řádů nebrání. Nevím, jak se nám v Akademických senátech daří, jelikož na toto téma nemám schůzky s členy Motorgenu a neříkám jim, že jsou někde volby do akademického senátu, a ať tam kandidují.

Považuji akademický senát každé univerzity za autonomní orgán. Paní Svobodové jsem taktéž řekl, že Akademický senát na ostravské Filozofické fakultě často rozhoduje o věcech, aniž by je předem projednal se studenty. Třeba když byl tzv. Pride Month, tak senát rozhodl o vyvěšení duhové vlajky na budově univerzity, což považuji za ideologické rozhodnutí. Paní Svobodová si to nějak pospojovala, překroutila to a já pak musel na univerzitě týdny chodit kanálem a čelit ostrakizaci.

Když jste zmínil ten Pride Month, jak se stavíte k manželství pro všechny?

Drtivé většině gay komunity nejde o ten název manželství. Malá část velké komunity do toho vtahuje tu velkou část. V souvislosti s tím názvem jde o respekt k lidem, kteří jsou starší, třeba i 40 let v manželském vztahu. Tito mimochodem lidé zažili i dobu, kdy byla homosexualita trestná, a proto jim argumenty o utlačování nedávají v kontextu dnešní svobodné společnosti žádný smysl, stejně jako mě. Kolem toho názvu se vede příliš hysterická debata. Jsem ale pro to, aby se dotáhla dědická či vlastnická práva, aby lidé bez rozdílu sexuality mohli prožívat plnohodnotný vztah z hlediska práva. Ale u názvu manželství nevím, proč by nemohli ustoupit. Je to spíše záminka pro mnoho neziskových organizací, jak vykazovat svou činnost a udržovat tu část komunity gayů a leseb, která žije aktivismem, ve stálém konfliktu se světem.

Jak byste chtěl řešit každoroční více než čtvrtbilionové schodky rozpočtu? Jde ufinancovat výdaje na obranu, Dukovany a tak dále bez zvyšování daní, případně jak?

Určitě to jde. Byla to otázka pro tvorbu ekonomického programu, na kterém jsem nepracoval, jelikož nemám ekonomické vzdělání. Daně se za Motoristů zvyšovat nebudou. Šetřit se dá hlavně na dotačním sektoru, kdy vzniklo obrovské množství nových dotací, hlavně pak za vlády Petra Fialy. Prostor je také ve zefektivnění správní správy její elektronizací. Stát také jako řádný hospodář musí kontrolovat, jak financuje infrastrukturu, za kolik stavíme dálnice, a za kolik je staví třeba v Polsku a jinde. A nakonec, což je nejdůležitější, nezatěžovat firmy drahými energiemi, které vznikly z velké části státní regulací a daněmi, což pak živnostníkům a podnikatelům komplikuje život. Chceme, aby měli možnost volně pracovat bez státní buzerace.

O zvýšení výdajů na obranu rozhodl summit NATO v Haagu. Jaký význam nyní z pohledu ČR NATO má a jakou roli v tom všem hraje Donald Trump?

Místo ČR je jednoznačně v NATO, protože je to aliance založená na dobrovolnosti. Je to pro nás velká bezpečnostní jistota a Spojené státy, které jsou klíčovým členem NATO, mají zdaleka nejmocnější armádu a garantují tak naši bezpečnost. Donald Trump řídí USA v těžké geopolitické situaci, kdy musí kličkovat mezi Čínou, která je ekonomickým konkurentem, tak Ruskem, které minimálně svou rétorikou ohrožuje bezpečnost spojenců USA.

Donald Trump je pak důvod, proč se intenzivně vede mezinárodní dialog. Navázal stálý kontakt s Ruskem, Ukrajinou i Evropou. Je ve funkci půl roku, a myslím si, že během svého mandátu může Trump v bezpečnosti udělat mnoho práce. ČR nemá důvod vést jakoukoliv diskusi o vystoupení z NATO, ale zároveň je potřeba tvrdě jednat s USA o tom, kolik nám dává smysl vydávat peněz na obranu, protože je možné, že nebudeme na těch pět procent mít v čase, který byl vytyčen a zároveň bychom neměli za co ty peníze utratit. Prioritou musí být bezpečnost, nikoliv rozhazování peněz podle tabulkových %. A 5 % je absurdní představa.

Trump nyní otáčí a směrem k Vladimiru Putinovi je tvrdší. Jakou zahraniční politiku byste jako Motoristé ve vládě vůči Rusku prosazovali?

My jsme jako Motoristé jsme součástí frakce Patriotů pro Evropu. Jsme v úzkém kontaktu s administrativou Donalda Trumpa a chceme plnit závazek vůči NATO, být pevnou součástí aliance a být v souladu se zahraniční politikou Donalda Trumpa, který se nebojí Rusku vytyčit hranice. Ze strany Ruska někdy přicházely až absurdní výhrůžky směrem k Finsku či pobaltským státům. Ve vztahu se zemí, která prosazuje politiku velkohubosti a výhrůžek, se musí nekompromisně vytyčovat mantinely. Rusko je přímou bezpečnostní hrozbou pro řadu zemí, které jsou s námi nejen v EU, ale i v NATO. A my jako Česká republika v tom musíme být zodpovědní, což se nevyznačuje jen výdaji na obranu, ale celkovou zahraniční politikou a schopností diplomaticky jednat. Evropskou diplomacii dnes narušují zelení aktivisté typu Ursuly von der Leyenové, kteří k radosti Ruska přetrhávají evropsko-americké vztahy a dostávají Evropu do nebezpečné geopolitické izolace.

A co EU? Má z vašeho pohledu smysl v EU zůstat a případně jakým způsobem ji reformovat?

Slovo reforma je slabé slovo, které nikdy v Evropské unii nefungovalo. Musíme využít toho, že s řadou zemí máme k mnoha tématům stejný postoj. Známe totiž většinový názor českých občanů k migraci, k euru či ke Green Dealu, což se ukazuje i na výsledcích evropských voleb. A podobné názory má polská, maďarská, ale třeba i italská a čím dál častěji i francouzská veřejnost. S těmito státy musíme sedět u stolu, neoznačovat je za pravicové extremisty a v otázkách bezpečnosti a suverenity vyrazit do boje proti Evropské komisi. Musíme si vytyčit prostor, kde s EU spolupracovat chceme, což je kupříkladu volný pohyb osob či služeb a zároveň chránit prostor, který je v našich rukou – to je migrace a bezpečnost.

Jak se díváte na izraelsko-palestinský konflikt?

Nedaří se mi najít čas, abych si udělal fundovaný názor. Vnímám obrovské emoce mezi mladými lidmi, vnímám, že je to palčivé téma a lidé jsou schopni na obou stranách jít do velkého aktivismu. Přiznám se ale, že když jsem začal konflikt studovat, tak jsem zjistil, jak moc jsou informace zkreslené a nejsem schopen si vybrat ze dvou stran. Hnutí Hamás je teroristická organizace, to je objektivní fakt. Politika v Palestině je řízena terorismem, a to i v přístupu k civilistům a zajatcům. Jejich chování mi přijde barbarské a odporné. Izraelská kultura je nám blíž, nicméně má politika v této věci bude nulová. Diplomacii nechám na zkušených diplomatech, já chci pracovat na budoucnosti českého školství.