Markéta Kutilová

/

Články autora

V oblacích slzného plynu

„Tady mám medvídka od přítelkyně, přilbu, spodní prádlo. Tady žiju posledních osm měsíců,“ říká dvaadvacetiletý Alexa, který studuje druhým rokem Zemědělskou univerzitu v Bělehradě. Nejenže ji studuje, ale univerzita se stala jeho domovem. Alexa se totiž připojil ke studentské blokádě vysokých škol. Už devět měsíců je na univerzitách po celé zemi zastavena výuka a akademická půda se stala základnou pro vedení protestů proti vládě prezidenta Aleksandara Vučiće. Z učebny 35 zmizely židle i stoly. Bývalou posluchárnu už nic nepřipomíná.

Peklo má jméno Karabach

„Mohou odjet jen ženy a děti, nikdo jiný, rychle, rychle nastupujte, musím se dnes otočit ještě několikrát,“ křičí řidič autobusu na nádraží ve Stěpanakertu. Ve městě je panika, v dáli to duní. Dopoledne sem dopadla další raketa. Před autobusem se vine dlouhá fronta žen ověšených dětmi a igelitkami. Všechny chtějí odsud pryč. Už čtyři dny je metropole Náhorního Karabachu ostřelována ázerbájdžánskými raketami, které dopadají do centra. Doteď žili lidé ve sklepích, kryptách kostelů a krytech. Včera se ale vše změnilo. Na město dopadly kazetové bomby, rakety Grad či Smerch a vyhlásili letecký poplach.