Tag: výstava

Články k tagu

Dramatcký život Karla Havlíčka, můj otec zabiják, bolest jménem deprese

Středočeské muzeum v Roztokách prezentuje výstavu připomínající život Karla Havlíčka Borovského, který za své názory skončil ve vyhnanství, zprvu bez manželky Julie (zemřela krátce před jeho návratem) a dcery Zdeňku. A právě jí – tedy kromě Havlíčka – věnuje výstava náležitou pozornost. Směle kupředu! Svět Karla Havlíčka, Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, do 31. 10. 2022.

Život v matčiných poutech, fenomén samota, mladí, ale klidní

Bernarda Alba chce po smrti manžela svůj dům neprodyšně uzavřít a své dcery v něm. Všechny jsou ovšem už dospělé a touží po svobodě, po vlastním životě. Jenže Bernarda se rozhodla uzavírat sňatky svých dcer jen s muži jim rovnými. Dokážou se dívky osvobodit z těsných pout matky? Federico García Lorca: Dům Bernardy Alby, Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra: 20. 5. 2022.

Zastřená realita

Když nám naše národní instituce nenabízejí zajímavý program, nezbývá než vycestovat tam, kde je úroveň a nabídka výstav stále lákavá. Nyní je blízko českých hranic hned několik důvodů, proč vyrazit třeba na vlak a spojit výpravu za uměním s výletem. Aktuálně se nabízí vycestovat za Edvardem Munchem do Vídně (do 19. 6. v Albertině), tamtéž za Davidem Hockneym (do 19. 6. v KunstForu Wien), Paul Gauguin na vás čeká v berlínské Alte Nationalgalerie (do 10. 6.) a Edward Hopper v Drážďanech (do 31. 7. ve Zwingeru).

Nekorektní politická komedie, děravé Vieweghovy paměti, Island Heleny Kadečkové

Politická situační komedie těží z předvolebních tahanic a čachrů nejen v českých zemích. Děj hry má dvě souběžné linie ve dvou prostředích, která má divák stále před očima. Neochvějné postavení předsedy jedné politické strany získává trhliny. Mobily zvoní, preference se přelévají a voda stoupá… Petr Abraham: Mimo záznam, Východočeské divadlo Pardubice, premiéra: 23. 4. 2022.

Oligarchové mezi šejky

Dubajská Marína je známa jako čtvrť expatů, jak si říkají zápaďáci, kteří si nechtějí přiznat, že se stali ekonomickými migranty. Je to také čtvrť pro ty nejbohatší. Táhne se zhruba tři kilometry mezi pobřežím Perského zálivu a korytem umělého kanálu, jejž brázdí jachty světových oligarchů. Z jedné strany je ohraničena Ain Dubai, největším ruským kolem na světě, z druhé umělým souostrovím Palm Jumeirah ve tvaru datlové palmy. Marína je posetá nudnými mrakodrapy postrádajícími jakoukoli architektonickou zajímavost svých sourozenců například na newyorském Manhattanu nebo v londýnské City.

O dobru, zlu a gruntech, cesty ke štěstí, od masopustu po Jana Křtitele

Film Je třeba zabít Sekala (1998) převedlo na divadelní prkna vinohradské divadlo. Ocitáme se v létě roku 1943 a Jura Baran přichází do vesnice Lakotice, aby se ukryl před Němci. Sekal, vychovávaný jako parchant, donáší na sousedy německým úřadům. Rigidní řád majitelů gruntů se obrací proti nim samým. Je třeba zabít Sekala, režie: Pavel Khek, Divadlo na Vinohradech, Praha, premiéra: 8. 4. 2022.

Sever láska a přátelství, festival Struny dětem, když vládnou ženy

Spisovatelku Tove Janssonovou zná každý jako autorku knih pro děti. V tomto svazku se ale seznámíme se dvěma prózami určenými dospělým. Ač mají obě autobiografický nádech, perspektivou se výrazně odlišují – jedna popisuje kouzelné dětství v rodinném kruhu, druhá konec života. Tove Janssonová: Dcera sochaře, Fair Play, přeložily Jana Satrapa Holá, Naďa Bilincová, Argo, 212 str.

Jarní skanzen, umění pro Ukrajinu, lidé Afghánistánu

Fotograf Jiří Turek ve svém výstavním cyklu ukazuje každodennost života běžných lidí v Afghánistánu. Vystavený soubor barevných fotografií není fotožurnalistickým dokumentováním válečné zóny, ale klade si za cíl ukázat tuto zemi jako místo, kde obyvatelé prožívají svoje každodenní životní radosti i strasti.

Jak se stát klasikem aneb Michal Cihlář

I ten, kdo by snad neznal Cihlářovo jméno (ale pak musíme předpokládat, že někdo nezná ani jména jako Aleš, Lada, Trnka...), se nejspíš už někdy někde potkal s dílem tohoto výtvarníka. Michal Cihlář dosud graficky upravil a ilustroval na osmdesát knih, své linoryty uplatnil v novinách i v časopisech a svými stylizovanými obrazy zvířat propagoval pražskou zoologickou zahradu tak sugestivně a neodolatelně, že k návštěvě Troje přiměl i toho, kdo má k držení živočichů v zajetí postoj spíš rezervovaný, ne-li rovnou odmítavý.

Zvířata v Rock Café, daleko od lidí s Lovcem kožešin, apokalyptická Nová divočina

S velitelem Servazem se setkáváme již posedmé. Tentokrát je přivolán k případu autonehody, při níž auto srazilo nahého muže s jelení hlavou. Muže, který se snažil uniknout něčemu hroznému a který má na hrudi vypálené slovo „spravedlnost“. Minierův nový thriller se dotýká složitých otázek o úpadku společnosti. Bernard Minier: Lov, přeložil Jiří Žák, XYZ, 472 str.

Umění jako rukojmí

V posledních letech zakládají české soukromé instituce, nadace a vlastníci větších sbírek veřejné galerie, muzea či výstavní síně. Ani víc než třicet let od revoluce nám nestačilo na to, přijmout za normální takovou situaci, kdy se umělcům finančně daří, kdy prodávají své práce, nejen aby zaplatili „složenky“, ale kdy mají možnost – adekvátně podle své zručnosti či dovednosti – žít ekonomicky úspěšný život srovnatelný s vyšší manažerskou třídou v jiném sektoru.

Přednáška v Museu Kampa, rouhačský Honoré de Balzac, ocenění architekti

V povídkách kratšího rozsahu využívá Honoré de Balzac témata typická pro tehdy oblíbenou literaturu. Je ironický, rouhačský, filozofuje nad unikajícím smyslem života, krutě se vysmívá poměrům panujícím ve společnosti, děsí svou schopností nahlédnout do temných stránek lidské duše. Honoré de Balzac: Elixír života – Fantastické povídky, přeložila Dana Melanová, Odeon, 280 str.

Stálo to 800 milionů a sedm let příprav. Kunsthalle Praha se otevřela návštěvníkům

Na pražském Klárově se otevřel nový galerijní prostor Kunsthalle Praha. Za jeho vznikem stojí nadace manželů Petra a Pavlíny Pudilových, která objekt koupila, zaplatila jeho přestavbu a buduje sbírku umění. Příprava Kunsthalle trvala sedm let. Pudilovi do nadačního jmění vložili svou sbírku umění a vznikl nadační fond Kunsthalle Praha. Koupě budovy a její rekonstrukce přišla podle zástupců majitele na více než 800 milionů korun.

Na výstavě

Zatímco pojem Chelsea má mnohý pán spojený zejména s fotbalem, věřím, že dámy a celá zahradnická obec jej mají spojený s Chelsea Flower Show. Před časem oslavila století trvání; jediným důvodem k přerušení oslav krásy květeny byly války a epidemie. Zahradnímu umění jsou tu sice věnovány jen docela malé zahrádky, ale zážitek je to hutný. Docela jiné měřítko pak nabízí německé BUGA neboli Bundesgartenschau, která se v dvouletých intervalech prodírá do měst i krajiny již sedmdesát let. Tyto události mají v Evropě velikou tradici; a jak květinové exhibice, tak krajinné výstavy se těší obrovské návštěvnosti.

Dva kouzelníci

Musela to být fantastická zahrada, pomyslí si užaslý návštěvník výstavy prezentované pražským Uměleckoprůmyslovým museem a nazvané věcně i metaforicky Josef Sudek / Otto Rothmayer: Návštěva u pana kouzelníka. Se zatajeným dechem si prohlíží desítky Sudkových bromostříbrných kontaktních fotografií a také Rothmayerem navržený kovový zahradní nábytek či zahradní svícny.

S obrazovkou v ruce, do hlubin otcovy duše, příběhy slavných fotografií

Výstava se zabývá tím, jak se po virtuální zkušenosti posílené pandemií proměnilo pojetí našeho soukromí a jaký vliv to má na naše vztahy. Prostřednictvím práce devíti mladých umělců si klade otázku, zda bude další vývoj spíš v duchu dystopických sci-fi filmů, nebo nám naopak virtuální propojení pomůže vyřešit problémy dneška. Digitální blízkost, Národní galerie, Praha, do 10. 7. 2022.

Lichožrouti na divadle, osudy zapsané v genech, útrapám navzdory

Lichožroutský příběh Pavla Šruta zhlédnou diváci v dramatizaci spisovatelky Venduly Borůvkové. Hihlík se po smrti svého dědečka musí naučit postarat sám o sebe, navázat nová přátelství a společně se svou lichožroutskou sestřenkou Ramonou zachránit bratránka Tulamora ze spárů Kudly Dederona. Pavel Šrut, Vendula Borůvková: Lichožrouti, Slovácké divadlo Uherské Hradiště, premiéra: 30. 1. 2022.

Humor Jiřího Slívy, české dámy a jejich klub, legendární hračky Fatra

Jiří Slíva obvykle sází na paradox – staví jinak seriózní a běžné náměty do nečekaných kontrastů. Jeho díla dosahují komiky především groteskností a jedinečností nápadu. Slívův humor je srozumitelný, gentlemanský, humánní a inteligentní zároveň. Humor Jiřího Slívy, Galerie výtvarného umění v Havlíčkově Brodě, 14. 1. – 13. 3. 2022.

Vánoce ve světě, cesta zmizelou zemí, o vypravěči Velkého Gatsbyho

Regionální muzeum v Chrudimi připravilo výstavu, na níž se dovíte, jak slaví vánoční svátky lidé ve víc než 30 zemích světa. Zjistíte, jaké dodržují zvyky nebo kdo jim nosí dárky. Prohlédnete si množství betlémů především z Latinské Ameriky, Afriky a Evropy, získáte inspiraci k přípravě netradičních svátečních pokrmů.  Vánoce ve světě, Regionální muzeum v Chrudimi, 12. 11. 2021 – 9. 1. 2022.

Pomsta talentovaného podvodníka

Han van Meegeren byl nejslavnější padělatel moderní doby, svým způsobem hvězda a fenomén. On byl autorem onoho díla, které tak vychválil starý profesor, v té době ředitel Mauritshuisu v Haagu, jedné ze slovutných institucí, jež okamžitě po zázračně objevném díle zatoužila. Obrazů tajemného Vermeera není mnoho a pro Holanďany to byl národní svátek, když se objevil nový. Každý Vermeer je zážitek, jak dokazuje i probíhající výstava v Drážďanech. Tam jsou nejspíš praví…

Knižní jarmark Knihex, O síle lidského ducha, Vladimír Kopecký na Kampě

Cílem knižního jarmarku Knihex je podpora menších nakladatelů a jejich produkce. Knihex umožňuje menším nakladatelům sejít se a představit se společně veřejnosti, snaží se být nejenom knižním trhem, ale také místem, kde se dá příjemně strávit den. Dospělí i děti mohou pobýt v odpočinkové zóně, pro všechny je připraven doprovodný program. Knihex, Praha-Holešovice, 11.–12. 12. 2021.

Klenot noci

Bývá to hluboký prožitek, pokud najdete v uměleckém díle symbiózu se svým životním příběhem, zkušenostmi, emocemi, zálibami či aktuálními strastmi a pokud ve vás obraz či socha rozehraje správnou melodii, která vás osloví. Takový pocit často nezpůsobí jeden obraz, ale celá kompozice výstavy, cyklus, který nám umožní pochopit autorův záměr, působící ve své intenzitě svou neoblomností a komplexností. Umělec se tak trochu mění v režiséra našich myšlenkových proudů a emocí a je na nás, jestli jsme na jeho dílo naladěni, jestli je dokážeme, chceme či můžeme pochopit.

Ptačí duše spoutaná v kleci

Frida Kahlo (1907–1954) vedle toho, že malovala fantastické obrazy a vedla vášnivý a bolestný život, také sbírala, či spíš hromadila fotografie. Nikoli jakékoli fotografie, ale takové, které se vztahovaly k jejímu životu, a to v širokém slova smyslu. Ona sama nefotografovala, ale její otec Guillermo (Wilhelm) Kahlo, původem německý Žid, rodák z Baden-Badenu, přistěhovalec do Mexika ze začátku 20. století, byl zapáleným fotografem průkopníkem, měl fotoateliér. A když Frida pózuje sama na svých obrazech, sedí vlastně před „otcovým“ fotoaparátem.

Za Večerníčkem či Rumcajsem, jak žila Hana Hegerová, žena a její tělo

Retrospektiva Radka Pilaře Galerie Villa Pellé připravila velkou retrospektivní výstavu představující známá i neznámá díla výtvarníka, ilustrátora a průkopníka multimediální tvorby Radka Pilaře. Vedle Večerníčka, Rumcajse, Manky a Cipíska, provázejících dětství několika generací, nabízí expozice i díla z autorovy volné tvorby, veřejnosti prozatím skrytá. Radek Pilař 90, Galerie Villa Pellé, Praha, do 20. 2. 2022.

Vzpomínky pro budoucnost, myslitelé nové levice, o vztazích milostných i rodinných

Výstava vzdává hold Pavlu Diasovi, stěžejní osobnosti české reportážní a dokumentární fotografie. Třicet dva let navštěvoval vzpomínkové akce v ghettech či vyhlazovacích táborech. Jeho fotografie ukazují místa paměti, chvíle šťastných shledání, pietní setkání nebo pohledy do tematických výstav. Pavel Dias: torzo – vzpomínky pro budoucnost, dům U Černé Matky Boží, Praha, do 28. 11. 2021.

Tradice se mají měnit a výstavy s nimi. Zahradníci dokázali i nemožné

Světem zahrad otřáslo za poslední dvě sezony leccos, jako ostatně čímkoli jiným. Jednou z opravdu šokujících zpráv byla i skutečnost, že tradiční londýnská Chelsea Flower Show se bude konat na podzim, a nikoli na jaře. Poprvé ve víc než stoleté historii se tedy nekonala na konci května, ale na sklonku září. Pro britské zahradníky to byla výzva a už to samo budilo zvědavost, jak si s takovou štrapácí poradí. Vzrušující byl i předpoklad, že se dostanou ke slovu druhy, které celá léta ostrouhávaly, kvetouce tradičně pozdě.

Minka Podhajská: Profesorka hraček v Bubenči

Pro povolební kocovinu, ať už ji způsobí radost, či žal, je nejvhodnější procházka s kulturním cílem. Zde je jeden tip, který je nejlépe dosažitelný pro voliče z Prahy 7, ale dopřát si ho mohou samozřejmě všichni Pražané, ba občané celé republiky, neboť do Bubenče se lze během dne dopravit i z nejvzdálenějších končin země. Je však nutné stihnout to do nedělního podvečera, kdy se objekt procházky zavírá a v něm i výstava, na niž tu chceme upozornit.

Cesta válečné obchodnice, Satanův deník, výpravná kniha o půdě

Když se svět, jak jsme ho znali, zhroutí, musí se každý postarat sám o sebe, nevěří nikomu a ničemu. Matka Kuráž viděla to nejhorší a dávno přišla o iluze. Dívá se na historii zezdola a pociťuje ji na vlastní kůži. Z neznalosti a nemohoucnosti se stává součástí zla. Z něj žije, ale z něj také pramení její bolest. Bertolt Brecht: Matka Kuráž a její děti, divadlo ABC, Praha, 20. 10. 2021.

Bez talentu ani smrt nebere

Zřejmě je to výstava s největším počtem lebek, koster a motivů spojených s umíráním na metr čtvereční. Není to však veletrh pohřebnictví, nýbrž výstava šedesáti současných umělkyň a umělců, kteří vyslyšeli výzvu kurátora Otty M. Urbana a vytvořili díla, která se inspirovala slavnou pasáží z Kazatele: „Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá.“ O výjimečné expozici se diskutuje v Salonu Týdeníku Echo.

Román o lásce a Evropě, pro (ne)milovníky češtiny, co dělá muzeum muzeem

Známý spisovatel přijíždí do grandhotelu Evropa, aby se zde psaním románu vypořádal se ztroskotáním svého vztahu. Kdysi přepychový hotel pomalu chátrá, stejně jako v autorových očích upadá i mocný a skvostný stejnojmenný kontinent, který se v posledních letech stal skanzenem a lunaparkem pro turisty. Ilja Leonard Pfeijffer: Grandhotel Evropa, přeložila Radka Smejkalová, Host, 640 str.