Tag: kinematografie

Články k tagu

Proč magie vítězí nad bohy

Filmová Odyssea dál válcuje kina, vyjádřili se k ní snad už všichni, takže už se ohlasy lze probírat a komentovat je. U některých to skutečně má smysl, protože jsou důvtipné a nabízejí provokativní čtení snímku. Například Ivan Adamovič ve své recenzi napsal, že režisér Christopher Nolan nabídl „ponor spíše do mytologie filmu než mytologie člověka“, což je velice svůdné a provokující stanovisko. A religionista a spisovatel Jan Kozák, jako by na Adamoviče navazoval, se zeptal obráceně, a sice jak je možné, že „film naturalizuje jednu ze zásadních struktur Homérova světa (víru), zatímco jiné nadpřirozené prvky (magické) nechává doslovné“?

Taková malá československá genocida

Na karlovarském filmovém festivalu se v hlavní soutěži představil snímek Pramen pojednávající o nucené sterilizaci romských žen. Film se odehrává v polovině 80. let v zapadlé okresní nemocnici kdesi u maďarsko-ukrajinsko-slovenských hranic a otvírá nevyřešenou kapitolu československých dějin, kdy o možnosti mít děti rozhodoval stát. Velký sál hotelu Thermal přivítal asi třicetičlennou delegaci v čele s hlavními herečkami – Aňou Geislerovou a teprve sedmnáctiletou Simonou Boledovičovou.

Konečně dobrý Jan Svěrák

Se jménem Jana Svěráka se v tuzemských médiích často a desítky let pojil dodatek zhruba ve znění, že jde o „nejúspěšnějšího českého porevolučního filmového režiséra“. To zjevně bylo dáno úspěchy jeho snímků z první poloviny devadesátých let – chceme-li být vstřícní, roztáhneme úspěšné období až do roku 2007, kdy uvedl svůj poslední hit Vratné lahve. Cokoliv potom byl postupný pád do tuctovosti. Ostatně sám Svěrák říká, že další filmy byly de facto vedlejší, pořízené v trénikovém tempu, aby nevypadl ze cviku a nezapomněl točit.

Apokalypsa podle Spielberga

Začátkem roku oznámil americký prezident Donald Trump, že jeho administrativa zveřejní dosud utajované dokumenty týkající se kontaktů s UFO (dnes se pro ten fenomén používá spíš zkratka UAP – Unidentified Aerial Phenomena). Párkrát se k tomu tématu ještě vrátil, neprošlo to bez povšimnutí, očekávání byla, aspoň v určitých kruzích, značná. V květnu byla zpřístupněna první várka, nějaké dějinné odhalení to zatím nepřineslo, zapálení věřící ale něco velkého očekávají dál. Jejich zaujetí přiživila i pozoruhodná shoda.

Proč mě nemiluješ?!

Hlavní postavou filmu Posedlost je mladík, jehož láska ke kolegyni je stejně intenzivní jako jeho plachost a neschopnost ji pozvat na rande. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tak si chlapec v pochybném vetešnictví koupí podivný předmět, který mu údajně splní jedno přání. O něm nemusí dlouho přemýšlet: chce, aby ho dívka milovala. Výsledek se dostaví okamžitě. Slečna je do něj zničehonic zamilovaná, vášnivě a šíleně. Ale něco tu nehraje. V současném světě nekonečných možností se hledání partnera paradoxně stalo těžším, nikoli snazším.

Zlatou palmu v Cannes získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, dnes večer získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord. Informují o tom agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur v exilu žijícího ruského ruského tvůrce Andreje Zvjaginceva. Mungiu se stal desátým filmařem, který získal Zlatou palmu dvakrát. V roce 2007 byl oceněn za snímek o interrupci 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.

Kdo bude novým Jamesem Bondem? Mluví se o Henry Cavillovi nebo hvězdě Euforie

Ruský prezident Vladimir Putin bude příští úterý a středu na návštěvě Číny, oznámil dnes Kreml. Putin bude v Číně jednat se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem o dvoustranných vztazích a vymění si s ním názory na zásadní mezinárodní a regionální otázky, dodal Kreml v prohlášení, z něhož cituje agentura Reuters. Putin a čínský prezident se naposledy viděli loni v září v Pekingu, kdy Si Ťin-pching nazval Putina „starým přítelem“ a Putin čínského prezidenta „drahým přítelem“.

Už třicet let s Koljou

Včera uplynulo třicet let ode dne, kdy měl v kinech premiéru film Kolja – poslední český hraný film, který získal amerického Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Z hlediska měření kvality uměleckého díla je udělení jakýchkoli cen, dokonce i sošek nahatých zlatých mužů bez určeného pohlaví, kritérium sice pochybné, ale ze záhadných důvodů se na něj dá. Patrně proto, že našinec rád uspěje ve velkém světě. Vlastně je letošek výroční rok mnohých českých oscarových ambicí. Před šedesáti lety totiž získal snímek Obchod na korze vůbec prvního Oscara pro náš film a v kinech v témže roce běžely Lásky jedné plavovlásky, nominované na tutéž cenu o rok později.

Mateřství jako horor

Úvodní záběr filmu Kdybych měla nohy, tak ti nakopu patří Lindiným očím – v jejich prázdném, otupělém pohledu se hromadí slzy, zatímco ji obklopuje všudypřítomný hluk. Sedí na rodinné terapii se svou nemocnou dcerou, jejíž jméno film nikdy neprozradí – a jejíž tvář uvidíme až v posledním záběru. Dcera je odkázaná na gastrostomickou sondu, protože trpí poruchami příjmu potravy. Naše hrdinka zároveň dochází na svou vlastní terapii. Ani její terapeut nemá jméno. Je nekompromisní, leckdo by možná řekl až neempatický, a snaží se Lindu přimět, aby konečně začala pomáhat sama sobě.

Co nosí ďábel

Třicet let je v lidském životě dlouhá doba, dost dlouhá na to, aby třeba vyrostl Spasitel nebo se rozvinula legendami opředená republika. Doba, během níž se mohou odehrát události, jež ovlivní třeba celé další generace. Platí to i pro devadesátá léta minulého století. Mezi zásadní sociologická témata tehdy patřila televize jako dominantní masové médium, které určovalo způsob myšlení i chování společnosti. Sociální vědci přicházeli s teoriemi o destruktivních důsledcích televize – měla rozbíjet komunikaci uvnitř rodin, oslabovat sounáležitost a uzavírat jednotlivce do izolovaného individualismu.

Zasmát se tomu nejstrašnějšímu

Film Drama norského scenáristy a režiséra Kristoffera Borgliho je zdařilá provokace. Už to je v dnešních časech docela výkon, za provokativní se v nich často označují díla, pro něž je charakteristická hra na tu nejjistější jistotu – pořádně to napálit do „těch druhých“ a vychutnat si nevyhnutelné ovace od těch svých. Borgli na věc jde, řekl bych, poctivějším způsobem, jeho film může zneklidnit a třeba i pobouřit kohokoli. Viděl jsem ho ve slušně zaplněném pražském kině, nemálo diváků – především mladých – působilo dojmem, že je na film přitáhlo také obsazení.

Prorok paranoidního věku

Je noc, naivní hrdina přijíždí taxíkem k bráně venkovského sídla, čekají u ní dva toporně působící strážní. Řekne jim heslo, převezou ho k honosnému paláci, před ním je zaparkovaných několik rolls-royců. Vstoupí, oblékne si černou kápi a nasadí masku, v paláci je mnoho podobně oblečených hostů, mezi nimi procházejí svlečené mladé ženy. V hlavním sále pod vedením muže v červené róbě a za doprovodu sugestivní hudby probíhá jakýsi vágně okultní, snad satanistický rituál. V dalších místnostech probíhají orgie, sex obnažených krásek a zahalených hostů působí mechanicky, ani trochu smyslně, také je součástí temného rituálu.

Pomsta chutná i po letech, vůně benzinu, lítaj facky

Od posledního filmu Quentina Tarantina už uplynulo dlouhých sedm let – jeho zatím poslední snímek Tenkrát v Hollywoodu měl premiéru v roce 2019. Fanoušci ale zatím příliš netrpí. Ve své knize Cinema Speculation (Filmové spekulace, 2023, česky v překladu Ivy Hejlíčkové) nabídl Mistr vlastní výběr snímků, s nimiž lze smysluplně trávit čas, než se dočkáme jeho údajně posledního, desátého počinu. Tarantino nepředkládá jen seznam oblíbených titulů, ale skládá osobní mapu doby, jež ho formovala jako diváka i tvůrce.

Leviatan v terapii

Po čase jsme se šestiletou dcerou vyrazily do kina. Musela jsem jí slíbit zmrzlinu, radši má divadlo, čemuž se ovšem nedá divit – zatímco loutková představení zůstávají hravou cestou do říše imaginace, globální filmařstvo se rozhodlo nejmenšího diváka emočně naprosto zdrtit, a to jak tematicky (záchrana světa bývá holé minimum), tak krutopřísným zpracováním. Emoce se z plátna valí jak z proraženého hydrantu, dítě nemá šanci, často ani jeho dospělý. K největším překvapením pozdního rodičovství patří, že na současný animák se leze s balením papírových kapesníčků.

Martin Scorsese natáčí v Praze a okolí. „Česko si polepší mezi zahraničními filmaři“

Jeden z největších režisérů současnosti se právě nachází v Praze a točí tu svůj nový film. Režisér Casina, Mafiánů nebo Taxikáře Martin Scorsese natáčí mysteriózní thriller What Happens at Night v barrandovských ateliérech, ale i na Kolínsku a Litoměřicku. Před kamerou se kromě hlavní hvězdy Leonarda DiCapria představí i Jennifer Lawrencová, Mads Mikkelsen nebo Patricia Clarksonová. Sám Scorsese sem přijel už několik dní před natáčením se svojí šestadvacetiletou dcerou Francescou.

Předběhl svůj stín, dělil nulou, teď přešel do režimu nekonečno

Zemřel Chuck Norris a je to jeden z nejvýjimečnějších skonů na planetě. Ne snad pro důvod nebožítkova úmrtí, ale pro reakci, která jej následovala. Totiž kvůli záplavě vtipů na sociálních sítích, reflektujících hercovu nesmrtelnost, nezničitelnost, jeho supermanství. Vlastní osud sportovce, bojovníka a filmaře za tímto nánosem mizí, protože se v posledních dvaceti letech stal jenom maskou vtipů na svůj účet. Prvním žertem je vlastně už to, že celá série krátkých, absurdních a zpravidla velmi suchých hlášek nesla titulek „fakta o Chucku Norrisovi“, tudíž evokovala, že je to všechno pravda.

„Většina mlčela. On ne.“ Karásková a Síbrt o oscarovém dokumentu

Česká kinematografie slaví. Sotva den po udílení Českých lvů získal česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi Oscara za nejlepší dokument. Jedná se o prestižní ocenění tuzemského snímku takřka po 30 letech, kdy cenu Americké filmové akademie získal Jan Svěrák se svým dramatem Kolja. Dokument napsal a režíroval americký režisér David Borenstein a hlavní protagonista Pavel Talankin. Za českou stranu se na dokumentu podílela společnost PINK a producentka Alžběta Karásková a Radovan Síbrt.

Český lev v nejistých časech

V sobotu večer se v Praze udílely filmové ceny Český lev. V televizním přenosu ta ceremonie nepůsobila zrovna strhujícím dojmem, ne snad, že by byl nějak roztahaný, plný zbytečně dlouhých monologů, vytváření atmosféry a podobně. Šlo to vlastně docela rychle, snad až na značně křečovitou úvodní dotáčku. Ale těch kategorií je hodně. Průvodní slovo českoamerické stand up komičky Biancy Cristovao vtipem vskutku moc nehýřilo, mladí filmaři, kteří byli letos vybráni za předávající, se většinou (a rozumně) snažili odbýt si to svoje co nejrychleji, někdy v milých rozpacích, někdy trochu v křeči.

Pan Nikdo proti Putinovi má Oscara za dokument, nejlepším filmem se stala Jedna bitva za druhou

Letošní cenu americké filmové akademie Oscar za nejlepší dokumentární celovečerní film dostal v noci na dnešek SEČ snímek Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v české a dánské koprodukci. K zastavení všech válek vyzval v Los Angeles režisér a jedna z postav dokumentu Pavel Talankin. Podle českých producentů ocenění vysílá signál lidem, aby se nenechali zastrašit bezprávím. V kategorii byly nominované další čtyři snímky.

Hra o trůny se opět vrací. Poprvé může zamířit na velké plátno

Kultovní fantasy svět se možná brzy dočká nové podoby a to tentokrát na velkém plátně. Společnost Warner Bros. rozjela práce na celovečerním filmu ze světa Hry o trůny. Projekt je teprve na začátku, ale už teď je jasné, že studio míří vysoko, píše deník Bild. Server The Hollywood Reporter uvedl, že na scénáři už pracuje Beau Willimon. Ten se podílel na seriálu Andor pro Disney+ a dříve vytvořil politické drama House of Cards.

Třetí Anděl Páně jako lekce PR

Tak už je oficiálně venku, že se točí druhé pokračování neboli třetí díl pohádkového vyprávění Anděl Páně. Běžně se tvrdí, že se o něm léta spekulovalo, ale to je zabalování reality do zbytných zástěr. Ve skutečnosti bylo dlouho jasné, že ten film se uskuteční. Zaprvé jako o dobrou a suverénně výdělečnou značku o něj všichni stojí (ostatně naposled ji úspěšně ždímalo ústřední herecké duo Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka, když osobně vezlo pomoc na válkou sužovanou Ukrajinu a chtělo motivovat spoluobčany k další pomoci). Ale především zadruhé: dlouho je jasný klíč k filmu, totiž to, jaké období bude vyprávění rámovat.

Završení „války“ nabídek. Warner Bros. podepsala smlouvu o převzetí Paramountem za více než 2 biliony korun

Společnost Warner Bros. Discovery (WBD) v pátek podepsala smlouvu, podle níž ji za 110 miliard dolarů (2,2 bilionu Kč) přebírá mediální skupina Paramount Skydance (PSKY). Vyplývá to ze záznamu globální porady firmy, který má k dispozici Reuters. Druhý zájemce o převzetí filmových studií a streamovací divize konglomerátu WBD, společnost Netflix, předtím odmítl zvýšit svou nabídku. Spojením obou firem vznikne jedno z největších filmových studií na světě.

Vzniká Anděl Páně 3, objeví se v něm i nenahraditelný Bartoška, uvedl režisér Strach

Jiří Bartoška se posmrtně objeví v novém díle Anděla Páně. Potvrdil to režisér Jiří Strach, podle kterého je Bartoška v roli Pána Boha nenahraditelný. Film už vzniká několik let, práce na něm byly přerušeny právě kvůli zdravotnímu stavu Jiřího Bartošky, který zemřel 8. května 2025 ve věku 78 let. Jiří Bartoška se v roli Pána Boha objevil v původním filmu Anděl Páně (2005) i v pokračování Anděl Páně 2 (2016).

Česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi získal britskou cenu BAFTA

Snímek Pan Nikdo proti Putinovi, který vznikl v české koprodukci, dnes získal cenu BAFTA za nejlepší dokumentární film. Britská filmová akademie o tom informuje na svých internetových stránkách. Film byl nominován i na Oscara. Pan Nikdo proti Putinovi ruského režiséra Pavla Talankina a amerického dokumentaristy působícího v Kodani Davida Borensteina vznikl ve spolupráci dánské produkční společnosti Made in Copenhagen a české společnosti PINK.

Nejlepším filmem Berlinale porota zvolila snímek Gelbe Briefe režiséra Çataka

Zlatého medvěda za nejlepší snímek 76. ročníku filmového festivalu Berlinale získal film Gelbe Briefe (Žluté dopisy) německého režiséra tureckého původu Ilkera Çataka. Na slavnostním večeru v Berlíně to dnes oznámil předseda mezinárodní poroty, německý režisér Wim Wenders. Film, který vznikl v německo-francouzsko-turecké koprodukci, vypráví příběh tureckého uměleckého páru, který se stane terčem politického pronásledování. Cenu za nejlepší dokumentární film si odnesla česká režisérka Pepa Lubojacki.

Bouřlivé výšiny pro tiktokovou generaci

Po skončení nové verze Bouřlivých výšin, která šla do kin příznačně na Valentýna, si jedna divačka v již poměrně důstojném věku sedící za mnou znechuceně odfrkla: „Kristepane, Emily Brontëová se musí v hrobě obracet.“ Ani militantní feministky pak nezůstaly ve svém rozhořčení na sociálních sítích pozadu: „Román vznikl v době, kdy byly ženy naprosto utlačované, a Emily Brontëová jej musela vydat pod mužským pseudonymem Ellis Bell. Psala o třídních předsudcích, sexismu i rasismu… a místo toho je ten film postavený na pornografii!“

Byla a je jedna barabizna

Celovečerní dokument režiséra Tomáše Hlaváčka Dům bez východu se od svého vítězného uvedení před dvěma lety na festivalu v Jihlavě vynořuje na různých místech a platformách, nyní se občas promítá třeba v artovém kině Atlas na pražské Florenci, kde ho konečně viděl redaktor časopisu, jenž sociální témata ne snad ignoruje, ale řekněme přenechává jiným. Jde opravdu o film sociální, někdo by řekl aktivistický. Součástí filmu je kolektivní angažmá ve věci jednoho odporného chování „majitele“ domu ke svým nájemníkům, kterým filmaři a lidé z „neziskovek“ pomáhají.

Kauza Sbormistr vrcholí. Tvůrci přejmenují hlavní postavu

Spory kolem Sbormistra vrcholí. Tvůrci filmu v čele s režisérem Ondřejem Provazníkem a producentem Jiřím Konečným se rozhodli, že změní jméno hlavní postavy v rámci dalšího uvádění snímku. Jedná se tak o jasnou reakci na nedávnou žalobu od Karolíny R., která tvrdí, že filmaři bez jejího souhlasu využili její životní příběh spojený se sborem Bambini di Praga. Film, který měl premiéru na karlovarském festivalu a vyhrál cenu pro nejlepší film a nejlepší herečku pro Kateřinu Falbrovou v rámci Cen české filmové kritiky, je inspirovaný kauzou sexuálního zneužívání kolem Bohumila Kulínského.

Sbormistr míří k soudu. Ve hře je zákaz uvedení filmu v televizi a žaloba na 10 milionů

Kauza kolem filmu Sbormistr nabírá na obrátkách. Film inspirovaný kauzou sexuálního zneužívání ve sboru Bambini di Praga čelí soudní žalobě od jedné z obětí dirigenta Bohumila Kulínského a hlavní svědkyně Karolíny R. Ta už s pomocí svého bratra, dokumentaristy a producenta Radovana Síbrta proti tvůrcům filmu vystoupila krátce poté, co byl Sbormistr uveden na karlovarském festivalu. Karolína R. nedávno podala žalobu, kde žádá zákaz uvedení filmu v televizi v ČR a částku 10 milionů korun určenou obětem sexuálního násilí.

Co si má člověk počít?

Filmový režisér Džafar Panahí a spoluscenárista jeho posledního snímku Drobná nehoda Mehdi Mahmoudian se potkali v roce 2022 ve vězení. Světoznámý disidentský filmař a lidskoprávní aktivista tam spolu prožili sedm měsíců. Íránský režim tehdy tvrdě zasáhl proti vlně protestů, jež následovaly po zabití dvaadvacetileté Mahsá Amíníové, zatčené za nevhodně upravený hidžáb. Mahmoudian byl zavřený i loni v létě, v době izraelských náletů na Írán. Vybombardovaná byla i věznice Evin, kde jsou často drženi političtí vězni, prý pomáhal z trosek zachránit i zasypané strážce.