„Ale zkusil jsem to, ne? Kristaboha, aspoň jsem to zkusil.“ Klasická, dnes by se řeklo skoro motivační hláška Jacka Nicholsona v roli Randla McMurphyho u nás zlidověla. Viděli jste ten film určitě mnohokrát, a přestože je americký, je svým způsobem součástí i naší národní identity. Teď hollywoodský klenot Přelet nad kukaččím hnízdem režiséra Miloše Formana slaví 50. výročí od svého natočení speciálním promítáním restaurované verze. Ta svoji cestu odstartovala letos na filmovém festivalu v Cannes, od 13. července bude k vidění v redistribuci v amerických kinech a slavnostní českou premiéru uvede hvězdná delegace na festivalu v Karlových Varech (KVIFF).

Vznik snímku natočeného podle stejnojmenné divadelní hry (vycházející z románové předlohy spisovatele Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven), do nějž se dá dosadit boj o svobodu v jakékoli totalitě, provázela pevná česko-americká „linka přátelství a důvěry“, v níž významné místo hraje herec a producent Michael Douglas. Ten na žádost Miloše Formana přijel do Karlových Varů už v roce 1998, kdy si festival pomalu budoval svou reputaci moderní evropské filmové přehlídky. A vrací se na něj, vlastně velice symbolicky, letos znovu, právě jako hlavní součást delegace k filmu, v jehož sílu Douglas věřil i během všech těch let jeho komplikovaného vzniku.

Rodinný klan ve Varech

Miloš Forman už v půlce devadesátých let, kdy do Varů ještě ty největší hvězdy tolik nejezdily, zavolal Michaelu Douglasovi a v podstatě ho postavil před hotovou věc: „Prosím tě, mám kamaráda, jmenuje se Barťák, má v červenci festival v Čechách. Přijedeš, viď? Tak fajn, díky!“ A Douglas přijel, i se synem Cameronem. V rámci pocty Douglasovi tehdy Vary vybraly ke slavnostnímu promítání snímek – taky kultovní a nadčasový – Volný pád.

Michael Douglas je, stejně jako samozřejmě Miloš Forman, ale i legendární producent Formanových filmů Saul Zaentz a herec Danny DeVito, který ztvárnil v Přeletu jednoho z pacientů psychiatrické léčebny, držitelem karlovarského Křišťálového glóbu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii. Douglase, Zaentze i DeVita navíc Forman naučil říkat česky a jadrně „hovno“, což si všichni tři navždy zapamatovali: Danny DeVito pak tohle slovo kongeniálně použil ve svém kondolenčním tweetu po režisérově smrti v roce 2018.

Saul Zaentz přijel do Varů společně s Michaelem Douglasem v roce 1998, DeVito pak do Varů zavítal v roce 2007. V roce 2003 se v Čechách objevila i Michaelova maminka, herečka a první manželka Kirka Douglase Diana Douglasová (1923–2015), znovu s vnukem Cameronem. Michael, Cameron i Diana si tehdy zahráli v rodinném filmu Tak to chodí; ve Varech se také promítal. Diana, která měla před sebou rovněž slibnou hereckou kariéru, ale obětovala ji synům Michaelovi a Joelovi, mi při tehdejším rozhovoru potvrdila, že jí syn Michael dával číst všechny scénáře, které mu nabídli. Schválila mu – i když to pro ni prý nebylo jednoduché – i Základní instinkt…

„Je nám velkou ctí představit film Přelet nad kukaččím hnízdem u příležitosti jeho 50. výročí,“ říká výkonný ředitel KVIFF Kryštof Mucha s tím, že účast Michaela Douglase, Paula Zaentze a Formanovy rodiny učiní z této události nezapomenutelný moment v historii festivalu. Ano, letitý filmařský i přátelský kruh se točí dál – bude přítomna rodina Miloše Formana, ale do Varů přijíždí také synovec producenta Přeletu Saula Zaentze Paul Zaentz, který s Milošem Formanem úzce spolupracoval na filmech Amadeus a Goyovy přízraky a který se o rekonstruovanou verzi Přeletu výrazně zasadil. V jednom z rozhovorů z Cannes Paul Zaentz řekl: „Je to jeden z ikonických filmů. Zabývá se vzpourou proti autoritám. Kniha byla napsána v roce 1962 před válkou ve Vietnamu a film vyšel v roce 1975 na konci války, ale v USA jsme stále pociťovali její dopady a v jistém smyslu jimi procházíme dodnes.“

Producentská válka Douglasových

Přelet nad kukaččím hnízdem už mimochodem dávno předtím vešel do dějin světové kinematografie jako komplikovaný projekt rodiny Douglasů, ovšem projekt s happy endem v podobě devíti oscarových nominací, z nichž pět bylo na sošku Oscara proměněno.

Za původním plánem na film totiž stojí Michaelův otec Kirk Douglas (1916–2020), legendární herec a také producent. Natočil devadesát hollywoodských filmů – hrál muže tvrdé i zranitelné, hrdiny i zločince, v ikonickém Spartakovi byl jako otrok ukřižován, v Esu v rukávu ho jako cynického novináře ubodali, ve filmu Vikingové přišel o oko, v Žízni po životě si jako Vincent van Gogh musel uříznout ucho. Patřil k absolutní špičce, jeho blízkými přáteli byli John Fitzgerald Kennedy, Jimmy Carter i Ronald Reagan, jeho největšími kamarády byli Laurence Olivier a Burt Lancaster, s oběma hrál v roce 1959 ve filmu Pekelník. Dle amerického bulváru měl „stovky žen“, což by nebylo zajímavé, kdyby do seznamu nepatřily třeba Marlene Dietrichová, Rita Hayworthová nebo Joan Crawfordová.

A právě Kirk koupil (za 47 tisíc dolarů) autorská práva k divadelní hře podle románu Kena Keseyho Vyhoďme ho z kola ven už v roce 1962: hrál tehdy, v letech 1963–1964, hlavní roli pacienta McMurphyho právě v této divadelní adaptaci (už pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem) na Broadwayi. Kirk měl svou úlohu nesmírně rád, ale inscenace měla premiéru jen pár dní před atentátem na Kennedyho, a tak moc úspěšná nebyla, brzy byla stažena – herec tudíž do filmového zpracování, ve kterém samozřejmě počítal sám se sebou pro hlavní roli, vkládal velké naděje. Nedokázal však tehdy přesvědčit žádné studio, aby film, který teď všichni tak dobře známe, financovalo a realizovalo.

Zajímavé je, že námět Kirk nabídl osobně Miloši Formanovi coby hvězdě československé nové vlny už při své tehdejší návštěvě Prahy v 60. letech: tolik se mu líbily Lásky jedné plavovlásky, že Formanovi slíbil, že mu scénář Přeletu ihned po návratu domů do Ameriky pošle. A jak řekl, tak také udělal: poslal balíček, který ale nikdy nedorazil, pravděpodobně jej zabavili českoslovenští cenzoři. Miloš Forman to proto hodil za hlavu, neb si myslel, že na něj velký herec, jak jinak, zapomněl. Což ale zase netušil Kirk Douglas a vysvětlil si jeho mlčení jako nevychovanost – vždyť Forman za zásilku ani nepoděkoval, natož aby napsal, jak se mu to líbilo!

V té době byl Michael Douglas úspěšným televizním hercem v seriálu Streets of San Francisco, ale toužil se stát i producentem. Požádal proto otce o práva k této divadelní hře. Ten ale odmítl s tím, že to stejně nikdo natočit nechce. Práva na Keseyho hru předal Kirk do rukou svého syna až v roce 1974 – a ten velmi dobře věděl, koho kontaktovat. Miloš Forman už měl v té době na kontě svůj americký debut Taking Off, ale na velký průlom, ubytován ve vyhlášeném hotelu Chelsea v New Yorku, stále čekal…

Michael Douglas na vznik filmu vzpomíná ve svém květnovém rozhovoru pro server Deadline: „Nalezení Miloše pro nás bylo velkou katarzí. Milovali jsme snímky Hoří, má panenko a Lásky jedné plavovlásky. Mluvili jsme i s dalšími filmaři, ti si však koncept, v jakém chtějí film natočit, nechávali pro sebe. Miloš s námi úzce spolupracoval a byl ve svých režijních plánech na natáčení velice otevřený, navzdory svému evropskému backgroundu, v němž je režisér vždy na vrcholu tvůrčí pyramidy. Když Miloš přijel do mého domu v Los Angeles se Saulem (dalším producentem filmu Saulem Zaentzem – pozn. red.), byli jsme přemoženi emocemi a sedli si, abychom si scénář společně přečetli.“

Psal se ale už rok 1975, a tak stárnoucího Kirka Douglase nahradil Jack Nicholson. I takové bývají osudy filmů: mladý Michael Douglas jej toužil produkovat, aby dokázal přízeň svému otci, a přestože tento původní plán (samozřejmě na přání režiséra) opustil, vytvořil nezapomenutelné dílo. A Kirk Douglas přišel o roli, kterou pro sebe považoval za životní. „Byl to prý mimořádně bolestný moment, při němž si Kirk Douglas uvědomil, že dny jeho filmové slávy jsou už sečteny,“ píše mimo jiné deník Guardian. Jeho syn Michael se mu však vyrovnal nejen v rovině herecké (jmenujme aspoň Honbu za diamantem, Osudovou přitažlivost, oscarovou Wall Street, Válku Roseových, Skandální odhalení, Volný pád nebo Základní instinkt), ale vlastně ho, v rovině producentské, předčil.

Mezi sestrou Ratchedovou a systémem

Všichni to víme, ale pro jistotu: Přelet nad kukaččím hnízdem sleduje příběh rebelujícího hazardního hráče Randla McMurphyho, který svým vzdorem proti autoritám rozvrátí přísný režim v psychiatrické léčebně. Nadčasové podobenství o svobodě a odporu proti kontrole představuje zlomový okamžik v kariéře Miloše Formana, který mu otevírá cestu k dalším ceněným filmům. Přelet byl jako teprve druhý film v historii udělování Cen Akademie oceněn Oscarem v pěti hlavních kategoriích: za nejlepší film (Douglas a Zaentz), za nejlepší režii (Forman), dále Oscara získal nejlepší herec v hlavní roli (Jack Nicholson), nejlepší herečka v hlavní roli (Louise Fletcherová) a nejlepší adaptovaný scénář (Lawrence Hauben, Bo Goldman). Film, jehož výroba trvala třináct let a který byl odmítnut nespočtem předních herců i studií, se stal druhým nejvýdělečnějším americkým filmem roku 1975 (celosvětově vydělal přes 100 milionů dolarů), lepší byly pouze Čelisti.

„Myslím, že film odráží, co se právě teď děje v Americe, pokud jde o prezidentský úřad a boj, který jsme v naší zemi nikdy nečekali: boj za demokracii. Existuje paralela mezi sestrou Ratchedovou a systémem, v němž působí, a tím, co se dnes děje v Americe. V naší zemi jsme v současné době rozhodně pod útokem,“ říká v roce 2025 pro Deadline Michael Douglas, který si zaslouží uznání za to, že poznal, že tento film prostě musí vzniknout. Jeden z diváků v Cannes o něm podle Paula Zaentze ostatně řekl: „Kdybych nevěděl, že ten film je padesát let starý, myslel bych si, že je úplně nový!“