V půlce dubna Nejvyšší soud Spojeného království vynesl přelomový rozsudek. Tvrdí v něm, že právní definice ženy se má zakládat na biologickém pohlaví. Tedy právo má pohlížet na trans ženy jako na muže a na trans muže jako na ženy. Můžeme to číst jako tečku za dlouhým ústupem transgenderismu v Británii. Přitom to není tak dávno, co se zdálo, že otázka „Co je žena?“ je v Británii nezodpověditelná.
Již na základní škole se děti učí, že státní moc se dělí na zákonodárnou, výkonnou a soudní. Je to jeden ze základních kamenů moderní demokracie, zajišťující systém vah a protivah, který brání úpadku do tyranie. Ve Spojených státech je Kongres, tedy moc legislativní, a prezidentský úřad, moc exekutivní, pod kontrolou republikánů. Veškeré naděje demokratů se tak upírají k soudům. Věří, že právě ty zastaví agendu Donalda Trumpa. Prezidentovi podporovatelé to vnímají podobně. Neustále si stěžují na aktivistické soudce, kteří údajně brání prosazení vůle lidu.
Donald Trump sliboval, že pokud se stane prezidentem, zařídí mír na Ukrajině do 24 hodin. Velmi rychle se ale ukázalo, že vyjednat klid zbraní mezi Kyjevem a Moskvou je spíše maraton než sprint. A Američanům docházejí síly. Podle serveru Axios předložili Ukrajincům „finální“ mírovou nabídku. Pokud ji Kyjev nepřijme, Washington je připraven si nad celým procesem umýt ruce a odejít. A pravděpodobnost, že se tak stane, se v posledních dnech velmi zvýšila. Protože mírový plán, tak jak ho zveřejnil Axios, je v současné podobě pro Ukrajinu nepřijatelný.
Marine Le Penová, hlavní tvář francouzské strany Národní shromáždění, byla odsouzena za zpronevěru. Té se měla dopustit tím, že z financí určených na provoz europoslanecké kanceláře v Bruselu platila i stranické aktivity ve Francii. Součástí trestu je okamžitý pětiletý zákaz kandidovat do veřejných funkcí. Jelikož Le Penová momentálně vede ve volebních průzkumech prezidentských voleb v roce 2027, mnozí to považují za nepřípustné zasahování soudců do politické soutěže. Zda tomu tak opravdu je, jaké má Le Penová možnosti rozsudek zvrátit a jaký to bude mít vliv na politický vývoj ve Francii, o tom debatovali Petr Drulák, Vít Hloušek a Matěj Široký.
Záchrana světa je pro britského tajného agenta Jamese Bonda rutinou. V každém díle svých dobrodružství odvrátí nějakou katastrofu, která hrozí poškodit západní svět, vyvolat válku, nebo dokonce apokalypsu. Život skutečných špionů se však jen zřídka vyrovná tomu Bondovu. Zpravodajská práce je úmorná a pomalá, automobilové honičky jsou vzácností a pouze zlomek informací dokáže skutečně zvrátit chod dějin. Jedním z mála, komu se to podařilo, byl Oleg Gordijevskij, pravděpodobně nejvýznamnější západní agent studené války. Zemřel začátkem března v Londýně.
Žádné vyšetřování znásilňování nezletilých dívek pákistánskými gangy nebude. I tak by se dalo interpretovat prohlášení britské ministryně pro ochranu žen a dívek Jess Phillipsové v parlamentu. Tento skandál na začátku tohoto roku znovu propukl naplno. Tehdy vláda slíbila důkladné prošetření celé kauzy. Nyní Phillipsová od tohoto požadavku couvá. Krátké shrnutí celého skandálu: v Británii desítky let organizované gangy, tvořené převážně Pákistánci, hromadně zneužívaly převážně bílé dívky ze sociálně špatných poměrů.
Zdálo se, že jednou z výhod současného týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa je jeho soudržnost. Zatímco během prvního Trumpova období to vypadalo, že v Bílém domě hrají „škatulata, hejbejte se“ – prostřídali se například čtyři mluvčí, čtyři poradci pro národní bezpečnost a pět personálních šéfů –, nynější prezidentský tým působil velmi soudržně. Když unikl interní chat, kde se koordinoval úder proti Húsíům, působilo to, že Trumpův tým dobře funguje i v zákulisí. Trumpova cla ale tuto idylu narušila. Rýsuje se spor mezi zastánci volného trhu a protekcionisty.
Když Donald Trump ve středu hodil granát do globální ekonomiky vyhlášením nejvyšších cel od dob velké hospodářské krize, řada komentátorů to považovala za spravedlivý trest pro svět. Jedná se prý o reciproční cla. Řada zemí a území, například EU, má na výrobky z USA uvalena větší cla než Američané na ně. Trump tedy tato cla dorovnal či předčil ve snaze vyvolat vyjednávání, které povede k oboustrannému snížení cel. Tato teorie má ale jeden velký háček. Nová americká cla nejsou reciproční ani náhodou.
Asi každý umělec sní o tom, že jeho dílo bude mít zásadní společenský přesah, že vyvolá diskusi, upozorní na důležitý problém, možná dokonce donutí politiky k akci. To se přesně povedlo tvůrcům seriálu Adolescent. Tento hit od Netflixu od svého uvedení 13. března posbíral přes 96 milionů zhlédnutí a stal se devátým nejsledovanějším seriálem na platformě. Vypráví o vraždě dívky, kterou ubodal internetem radikalizovaný spolužák. A i když redakční kolegy Ondřeje Štindla a Jakuba Peřinu příliš neohromil, kritici ho z velké části vychvalují do nebes.
Talleyrand, Metternich, Bismarck, Kissinger. Tyto velikány světové diplomacie spojuje trpělivost, pracovitost a cynismus, které každému v jeho době dovolily do velké míry určovat světovou politiku. Americký prezident Donald Trump by jejich úspěchy jistě rád napodobil – jeho triumfem má být ukončení války na Ukrajině.
Když Donald Trump během volební kampaně prohlašoval, že do 24 hodin po svém zvolení zajistí příměří na Ukrajině, jen málokdo to bral doslova. Pro mnohé to však bylo vítané znamení, že jeho administrativa to s ukončením války myslí vážně a že konec bojů je na dohled. Tato iluze se rychle rozplývá. Grigorij Karasin, vedoucí ruské delegace v Rijádu, kde probíhala jednání s Američany, prohlásil, že očekávat průlom už na prvním setkání je naivní. Podle něj je pravděpodobné, že jednání se protáhnou až do roku 2026, přičemž nejbližší možný termín dohody vidí na konci letošního roku.
Americké finanční trhy zažily několik turbulentních týdnů. Na začátku března hlásily ztráty ve výši čtyř bilionů dolarů. Většina analytiků to přičítá nejistotě ohledně cel, která slibuje zavést americký prezident Donald Trump. Ten od 12. března uvalil celosvětové 25procentní clo na ocel a hliník, od poloviny dubna mají začít platit evropská reciproční cla. O dopadech Trumpovy politiky jsme hovořili s bývalým britským ministrem obchodu Gregem Handsem, který má kontakty na obou březích Atlantiku. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při Univerzitě CEVRO.
V posledních zhruba deseti letech se objevily dva zásadní seriály zobrazující americkou politiku. První je Dům z karet, podle něhož je dění ve Washingtonu, kde spolu soupeří amorální cyničtí manipulátoři, kteří se v honbě za mocí neštítí ničeho, ani vraždy, napínavým thrillerem. Druhým je Viceprezident(ka). V něm jsou politici rovněž cyničtí, ale o dost méně schopní. Svou energii plýtvají v žabomyších válkách a hašením skandálů, které většinou sami vyvolali svou naprostou neprofesionalitou.
Příměří v Gaze skončilo. Izrael v noci z pondělí na úterý bombardoval pozice Hamásu v Pásmu Gazy. Teroristické hnutí tvrdí, že v důsledku toho zahynuly stovky lidí. Zároveň však potvrdilo smrt pěti vysoce postavených příslušníků, což naznačuje, že nešlo o bezcílné zlovolné bombardování Palestinců, ale o cílené údery. Hamás následně odpověděl obnovením raketových útoků na Izrael, čímž potvrdil zhroucení klidu zbraní. Cílem Izraele je donutit Hamás, aby propustil zbývající rukojmí.
Na londýnské konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) jsme se setkali s teologem a historikem Nigelem Biggarem, který se proslavil obhajobou teze, že Britské impérium nepáchalo pouze samé hrůzy. Hovořili jsme o jeho zkušenostech z kulturních bojů v akademickém světě a o tom, proč zasáhly právě Británii tak silně. Co si myslíte o nedávném návrhu, že by Spojené království mělo platit odškodné za otroctví? Nedává to smysl. Ano, někteří lidé v této zemi až do 19. století obchodovali s otroky. Ale otroctví je univerzální instituce, kterou praktikovali lidé všech barev kůže na každém kontinentu.
Dnes měl být zlomový den války na Ukrajině. Americký prezident Donald Trump telefonoval svému ruskému protějšku Vladimiru Putinovi, aby s ním projednal ukončení bojů. Šlo o první kontakt na nejvyšší úrovni od doby, co Ukrajinci přijali americký návrh na bezpodmínečné třicetidenní přiměří. Podle oficiálního vyjádření Kremlu Putin s ničím takovým nesouhlasil, naopak si klade další podmínky. Putin podle Kremlu požaduje jako podmínku příměří „konec nucené mobilizace“ na Ukrajině, stejně tak zastavení dalšího zbrojení.
Způsob, jakým se Spojené státy snaží vyjednat příměří mezi Ukrajinou a Ruskem, je přinejmenším neobvyklý. Administrativa Donalda Trumpa soustavně a tvrdě tlačila na Kyjev, aby učinil ústupky, zatímco v Moskvě tomu pobaveně přihlíželi. V úterý došlo ale k průlomu. Ukrajinci akceptovali návrh na třicetidenní příměří. Naopak v Rusku se staví k návrhu zdrženlivě. Vladimir Putin sice příměří přijal, ale staví si řadu podmínek a tvrdí, že musí dojít k řešení „původních příčin“.
Ti, kteří doufali v příznivější politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa vůči Ukrajině, se opírali o zkušenosti z jeho prvního mandátu, kdy v reálných krocích postupoval proti Moskvě velmi tvrdě. Nyní nastal čas vystřízlivění pro ekonomy a investory. Než zasáhl covid, Trump během svého prvního pobytu v Bílém domě předsedal rapidně rostoucí ekonomice. Tento týden se ukázalo, že jeho druhé volební období bude ekonomicky zřejmě značně jiné.
Chování amerického prezidenta Donalda Trumpa v posledních týdnech znejistilo jeho evropské spojence v tom, zda se mohou nadále spoléhat na vojenskou pomoc Spojených států, což podnítilo debaty o evropském zbrojení. V tomto rámci premiér Petr Fiala ohlásil plán zvýšit výdaje na obranu na tři procenta HDP do roku 2030. Co přesně takový požadavek zbrojení v českém kontextu znamená?
Nemine snad týden, aby ze světa nepřišla nějaká děsivá zpráva. Tentokrát jde o Sýrii, kde islamistické milice zaútočily na menšinu alavitů. Podle deníku The New York Times v „bojích“, ale lepší označení jsou masakry, zemřelo kolem 1000 lidí, z toho 700 civilistů, některé zdroje však hovoří o počtech až desetkrát vyšších. Nastal tedy konec naděje na stabilní, přátelskou, i když možná ne demokratickou Sýrii. Rozhodně to momentálně tak vypadá. Současný syrský lídr Ahmad Šara, předtím známý jako Abú Muhammad al-Džaulání, se zařekl, že zanechal svou džihádistickou minulost daleko za sebou a po pádu Bašára Asada chce vybudovat režim akceptovatelný pro Západ.
V roce 2020 rozvášněný dav svrhl a hodil do řeky sochu bristolského mecenáše Edwarda Colstona kvůli jeho zapojení do obchodu s otroky v 17. století. Šlo o rozšíření amerických protestů Black Lives Matter do Británie. Přestože Spojené království nikdy nezavedlo segregaci a již v roce 1845 si americký černošský sociální reformátor Frederick Douglass liboval, že v zemi zažil „dokonalou absenci všeho, co se podobá té odporné nenávisti, s níž jsme pronásledováni v USA“, aktivisté tvrdili, že Británie je stejně zatížena historickým rasismem.
V úterý to vypadalo, že roztržka mezi Kyjevem a Washingtonem je zažehnána. Ukrajinský lídr Volodymyr Zelenskyj vyjádřil politování nad událostmi v Oválné pracovně. „Můj tým a já jsme připraveni pracovat pod silným vedením prezidenta Trumpa na dosažení trvalého míru,“ tweetoval mimo jiné. Donald Trump ho za to následně pochválil v projevu před Kongresem. Nicméně pozastavená americká pomoc nebyla obnovena. Naopak, Američané ukončili sdílení zpravodajských informací.
Americko-ukrajinské vztahy jsou na bodu mrazu. Rusové oslavují kroky amerického prezidenta Donalda Trumpa. Evropa přemýšlí o světě, kde se nebude moci spolehnout na podporu USA. Stará spojenectví se hroutí. Dává tento chaos vůbec nějaký smysl? Pro pochopení je dobré zrekapitulovat si dění posledních týdnů. Dne 12. února dorazil do Kyjeva americký ministr financí Scott Bessent. Přivezl také dohodu o amerických investicích do ukrajinského nerostného bohatství.
Celý svět stále vstřebává katastrofální ukrajinsko-americké jednání před novináři, které skončilo vyhoštěním prezidenta Volodymyra Zelenského z Bílého domu a jehož dopady hrozí narušit transatlantické vazby. Oněch 50 minut již nyní podrobně analyzují komentátoři i experti a v následujících desetiletích je budou rozebírat historici. Tvoří se tábory, které se přou o to, zda za selhání rozhovorů může Zelenskyj, nebo jeho americký protějšek Donald Trump. Existuje však i třetí možnost: na vině může být twitter, který se v Oválné pracovně zhmotnil v osobě viceprezidenta J. D. Vance.
Tvrdit, že rozdělení Německa je na politické mapě stále patrné, je dnes v podstatě klišé. AfD zvítězila v bývalém východním Německu, zatímco CDU/CSU bodovala v oblastech na západ od bývalé železné opony. Právě dědictví někdejší NDR je považováno za jednu z příčin politické odlišnosti východních Němců. Najdou se ale i názory, že rozdělení Německa je mnohem hlubší a trvalejší. Není výsledkem dohody mezi vítěznými mocnostmi, ale sil o stovky let starších. To je například teze Jamese Hawese, britského spisovatele a popularizátora historie.
Uběhly tři roky od začátku ruské invaze na Ukrajinu. Říct, že situace na politické scéně se pro Kyjev nevyvíjí nejlépe, by bylo značné podcenění. Americký prezident Donald Trump, na jehož podpoře je Ukrajina existenčně závislá, v několika prohlášeních a tweetech ostře zaútočil na bojující zemi. Nejdřív během tiskové konference prohlásil, že válku začala Ukrajina. Pak řádil na sociálních sítích. V dlouhém příspěvku označil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského za diktátora, který vylákal ze Spojených států 350 miliard dolarů. Trump zatím překonává ty nejčernější scénáře.
Nebylo to dobrých pár posledních dní. Zatímco za Atlantikem Donald Trump rozjel rétorickou ofenzivu proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému, až to vypadá, že Spojené státy se chystají změnit stranu, kterou v konfliktu podporují, na Blízkém východě Hamás vydal těla rodiny Bibasových. Devítiměsíční Kfir a čtyřletý Ariel byli odvlečeni do Gazy společně se svou matkou Širi. Zvláště roztomilý ryšavý Kfir se stal tváří zajatců. Pokud Izrael něčí osud opravdu prožíval a modlil se za bezpečný návrat, bylo to právě v případě bratrů Bibasových.
Nejzajímavější a nejspíš i nejchytřejší člen týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa je jeho viceprezident J. D. Vance. Ten svým projevem šokoval účastníky mnichovské bezpečnostní konference, každoročního sletu státníků a expertů z celého světa. V něm zmínil válku na Ukrajině jen okrajově, za největší nebezpečí pro Evropu prohlásil snahy, které se v rámci ochrany demokracie snaží omezit svobodu slova, a migraci. Část Evropanů to pobouřilo. Durdí se, že v momentě, kdy Američané začínají s Rusy jednat o ukončení ukrajinského konfliktu, zároveň vyjadřují podporu silám, které s Moskvou sympatizují. Vance má v lecčem pravdu.
Naplňují se nejhorší obavy ohledně přístupu Donalda Trumpa k Ukrajině. Naděje, že požadavek na ukončení války by mohl být podpořen silným americkým tlakem na Rusko, pomalu mizí. Naopak se zdá, že Trump preferuje rychlé ukončení konfliktu i za cenu významných ústupků Vladimiru Putinovi. „Právě jsem měl dlouhý a velmi produktivní telefonát s ruským prezidentem Vladimirem Putinem,“ oznámil předvčírem americký prezident na sociální síti Truth Social, kde informoval o zahájení vyjednávání o ukončení války na Ukrajině. „Jak jsme se oba shodli, chceme zastavit miliony úmrtí ve válce Ruska/Ukrajiny,“ pokračoval.
Po pár intenzivních dnech ve znamení uvalení cel ze strany Spojených států se potvrzuje, že Donald Trump v první řadě opravdu zkouší, kam koho dotlačí. A že je to součást hry. To však rozhodně neznamená, že je namístě se nechat ukolébat a že žádná celní válka nenastane. Čína na Trumpem dodatečně uvalené tarify už odpověděla a žádná eskalace není žádaná. A až 20procentní cla na dovoz z EU mohou být stále na pořadu dne. Nedostatečný boj s nelegální migrací a pašováním fentanylu je opravdu spíše zástupný důvod zavádění cel.
