Už více než rok a půl žijeme v době, jež je vymknuta z kloubů. Společnost nejen v Česku se ostře štěpí v pohledu na řešení covidové pandemie. Názorové rozdíly panují v rodinách, v zaměstnání i v akademické obci. Pojďme si rozebrat to, co způsobuje onu atmosféru nepřátelství a rozpolcení společnosti.
Vláda vyhlásila přitvrzení v restrikcích i jejich kontrolách. Jakou však mají opatření podporu mezi lidmi, zůstává otázkou. Sociologická data spíš potvrzují známý obraz z každodenní reality: v řadě případů už vládní nařízení příliš respektu veřejnosti nebudí. Lidé mají nejvíce rizikových kontaktů za poslední rok a půl, netestují se příliš ani s příznaky a nízká je i míra obav či protektivního chování. Čísla pozitivních záchytů rostou a vláda se rozhodla zareagovat přitvrzením v opatřeních.
Když Ivan Krastev ve své knize Po Evropě, žalozpěvu na zklamané naděje východní Evropy z demokracie, popisoval nové globalizované východoevropské elity, vypíchl, jak jsou odpoutané od zkušeností svých krajanů. Nezáleží jim na stavu místního školství ani zdravotnictví – využívají soukromé. „Ztratily schopnost sdílet vášně svých spoluobčanů… Meritokratické elity jsou velmi propojené, ale jejich sítě jsou horizontální. Přední ekonom v bulharské Sofii se důvěrně zná se svými kolegy ve Švédsku, ale nemá znalosti o starostech těch svých spoluobčanů, kteří v technokratických zkouškách neuspěli.
Kandidát na ministra zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) už odhaluje možné změny v zásadním resortu. Spolu s předsedou České vakcinologické společnosti Romanem Chlíbkem začal sestavovat expertní skupinu, která by se měla stát hlavním poradním orgánem pro řízení epidemie. Válek pro Seznam Zprávy zmínil, že by se do čela řízení epidemie měl postavit někdo s jinými kompetencemi, než je současná hlavní hygienička Pavla Svrčinová, říká pro deník Echo24 Roman Chlíbek.
V Česku přibylo dvakrát více případů než za stejný den před týdnem, testy v úterý odhalily 3246 případů, což je nejvíce od 20. dubna. Epidemie zrychluje už několik týdnů v řadě a situace se podobá počtem případů i hospitalizovaných přelomu loňského září a října, kdy v Česku šíření nákazy začalo strmě stoupat. V nemocnicích je v tuto chvíli 620 lidí. Také lidí s covidem-19 v nemocnicích přibývá, od předchozího úterka jejich počet stoupl o dvě pětiny na 620.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) ve středu vládě navrhne, aby personál restaurací musel kontrolovat testy či očkování zákazníků. Chce také obnovit povinné nošení respirátorů uvnitř v zaměstnání. Vládě předloží znovu návrh na zkrácení doby platnosti negativních testů na covid-19, zároveň ale chce zkrátit dobu karantény, pokud bude ukončena negativním PCR testem. Od prosince by také testy neměly být hrazeny ze zdravotního pojištění, pokud je nenařídí lékař či hygienická služba.
Základní škola v Seattlu zrušila tradiční halloweenský průvod. Podle školní skupiny pro rasovou rovnost totiž tento svátek a jeho oslavy přehlíží žáky, kteří kvůli své etnicitě Halloween neslaví. Informuje server Fox News nebo The Seattle Times. „Existuje řada komunitních a sousedských akcí, které mohou studenti a jejich rodiny oslavit Halloween, pokud chtějí,“ uvedla mluvčí seattleských veřejných škol v rádiu KTTH.
Pirátská strana založila svůj ideologický institut π, které má „rozvíjet liberální ideologická východiska“. Na svých stránkách publikovali nabídku právě pro ředitele nového institutu, ale hledají i „zájemce o působení v akademickém či dobrovolnickém kruhu“. Institut π „má především rozvíjet liberální ideologická východiska a soustředit se na dlouhodobý výhled pirátských politik i témat. Hlavními nástroji ústavu bude výzkumná, publikační, vzdělávací a kulturní činnost“.
Na pozvání Aliance pro rodinu cestovala koncem září po České republice Katy Faustová, ředitelka americké neziskovky Them before us, česky Ony před námi, míněny děti před dospělými. Hlavní prioritou skupiny je obhajoba definice manželství jako svazku muže a ženy a tím i obhajoba tradičního modelu, v němž se děti adoptují jen do heterosexuálních rodin. Faustová je dcerou ženy, která po rozvodu s jejím otcem začala žít s jinou ženou. Nakolik ji to nasměrovalo na dráhu aktivistky?
Facebook se znovu ocitl pod palbou. Deník Wall Street Journal zveřejnil sérii článků o vnitřním fungování společnosti a je to znepokojivé čtení. Například firma si je vědoma, že zvláště v rozvojovém světě je její sociální síť využívána zločinci. Na Blízkém východě ho používají obchodníci s lidmi, aby nalákali své oběti. V Etiopii zase ozbrojené skupiny na něm rozdmýchávaly etnickou nenávist. Sociální síť Instagram, rovněž vlastněná Facebookem, má zase podle interních výzkumů špatné dopady na mentální zdraví uživatelů.
Každých několik dní se objevují nové studie o koronavirové pandemii, a to nejenom z hlediska nemoci, ale také proměny společnosti i jednotlivců. Ukázalo se třeba, že mnohým lidem, kteří během nemoci na čas ztratili čich či chuť, se obojí časem vrátilo, ale ustanovilo se jinak. Opouštějí dříve oblíbená jídla, pijí jiné druhy vín a ženy si kupují jiné voňavky, než jaké používaly celý život. Jako by se organismus „resetoval“.
Zvolení Donalda Trumpa prezidentem v roce 2016 mimo jiné znamenalo obžalobu tehdejšího amerického intelektuálního provozu. Otázky, které Trump otevřel a na nichž zvítězil, komentátoři a experti na levici i na pravici neotvírali. Pokud má být jejich rolí zajišťovat oběh myšlenek a zkušeností ve společnosti, tak v tom naprosto selhali. Opakovali staré mantry, a nevšimli si, že už nikoho neoslovují.
Dostalo se mi onehdá čtenářského ohlasu. V reálném světě jsem potkal čtenáře této rubriky, který mi se stopou znechuceného údivu v hlase sdělil, že v ní nachází zprávy ze světa, jemuž ani trochu nerozumí. A já ho úplně chápu. Hladina „bizáru“ ve virtuální sféře stoupá, její pochopení navíc někdy vyžaduje znalost „bizáru“ předcházejícího, obeznámenost s „bizárem“ ve všech jeho vrstvách. Prostě to chce tvrdou práci. A taky tu drobnou, každodenní. Pořád nějakou práci.
Chaty a chalupy migrantům? Nikdy! Takto nesmiřitelné odhodlání zabránit převzetí tuzemských rekreačních objektů cizorodými živly projevil na Facebooku premiér Andrej Babiš. To vyjádření bylo součástí delší sérii podobně silných stanovisek, byla publikovaná v noci, někoho to mohlo vést k úvahám, zda šéf ANO neměl v tu chvíli drobnější výpadek soudnosti nebo něco takového.
OSN se snaží držet prst na tepu doby a zakládá si tak účet na nových sociálních sítích, jako je u mladších ročníků populární TikTok. Nedávným videem s dívkou, která tancuje před pozadím Valného shromáždění a „odpovídá“ na časté otázky ohledně OSN ale vyvolala spíše posměch a nevíru. Usměvavá dívka před pozadím VS v budově OSN v New Yorku tančí na instrumentální skladbu The Magic Bomb od vietnamského umělce Hoànga Reada a rozhazuje rukama.
Zřejmě je to výstava s největším počtem lebek, koster a motivů spojených s umíráním na metr čtvereční. Není to však veletrh pohřebnictví, nýbrž výstava šedesáti současných umělkyň a umělců, kteří vyslyšeli výzvu kurátora Otty M. Urbana a vytvořili díla, která se inspirovala slavnou pasáží z Kazatele: „Marnost nad marnost, všechno je marnost! K čemu je člověku všechno to pachtění, kterým se pachtí pod sluncem? Jedno pokolení odchází a jiné přichází, země však nehnutě trvá.“ O výjimečné expozici se diskutuje v Salonu Týdeníku Echo.
Je něco protivnějšího než vulgární rappeři měřící svou hodnotu v množství zlata a cashe, které mohou ukázat na kameru? Je. Bohatí lidé tvářící se, že jim na bohatství nezáleží, že oni dokonce proti chudobě a nerovnosti bojují. Ale veřejnost si na to tak zvykla, že na různé akce, kde se spojuje užitečné s příjemným, už ani nereaguje, pokud někdo neprovede něco zvlášť doslova nechutného. Třeba když v roce 2013 francouzský módní návrhář přišel s tričkem s nápisem „Nezaměstnaný“, které nabízel za 285 eur.
Změny klimatu považují v Česku za závažný problém více než čtyři pětiny lidí ve věku od 15 do 20 let. Dvě třetiny mladých pokládají za důležité, aby Česká republika snižovala své emise skleníkových plynů bez ohledu na postup jiných zemí. Vyplývá to z dnes zveřejněných výsledků průzkumu, který připravila katedra environmentálních studií Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně a organizace Green Dock ve spolupráci s organizací Člověk v tísni.
Spory o městskou cyklistiku v Praze mají už svůj zaběhaný ráz. Ze zastánců představy, že každý si může vystačit s dopravou na kole, se zpravidla vyklubou mladí lidé bez závazků, které starší spoluobčané upozorní na to, že ne vše lze obstarat na kole. To není překvapivé, protože exponenti podobných hnutí bývají pokrytci. Oni sami tomu říkají, že „problém je systemický“.
Kdybyste někomu koncem 90. let jako posel z budoucnosti pověděli, jak krátká éra po konci studené války bude, asi by vám nevěřil. Doba, z níž dodnes přežívá řada pojmů – globalizace, demokratizace, neoliberalismus –, trvala jen jednu dlouhou dekádu, do 11. září 2001. Od té doby uplynulo už dvacet let, tedy stejně dlouho, jako trvala třeba československá normalizace.
Po letech jsem se vrátil k novele Srdce temnoty anglického spisovatele polského původu Josepha Conrada, poprvé vydané v roce 1902. Je to jedna z nejznámějších anglických próz, během desetiletí byla předmětem zájmu mnoha badatelů interpretována mnoha způsoby – od politického k psychoanalytickému. Ta otevřenost mnoha výkladům jistě je součástí jejího přetrvávajícího magnetismu. Dotýká se také témat, která se právě teď hojně diskutují.
V naší soudobé společnosti probíhá barbarský a netolerantní zápas o převrat v naší civilizaci, obává se kardinál Dominik Duka. Prohlásil to v pátek na mezinárodním eucharistickém kongresu v Budapešti s tím, že křesťansko-židovské základy společnosti ohrožují především ideologie marxismu, maoismu a anarchismu. Podle něj se to dotýká i římskokatolické víry, již označil za Pravdu s velkým P, která prý čelí zlovolným ideologiím. „Často používají i ‚archaický způsob boje‘ – zbraně a demagogii, ale i moderní mediální lynč.
Ve Státech vychází literární časopis Barren, před několika měsíci v něm začala dělat editorku poezie Danielle Roseová. Minulý pátek na Twitter napsala: „Byla bych ráda, kdyby básníci pochopili, že normální lidi vůbec nezajímá, co děláme, když mluvíme, obracíme se jen k sobě navzájem. Od bludné představy, že poezie má nějakou moc, vede přímá linka k toxickým pozitivitám, jimiž nakonec jen obelháváme sebe samé.“
Dánsko k dnešku jako první stát Evropské unie po 548 dnech zrušilo všechna opatření proti šíření koronaviru v běžném životě. Podle místních úřadů si to země může dovolit díky vysoké proočkovanosti. Agentura AP ale uvádí, že omezení stále platí pro vstup do Dánska ze zahraničí. Návrat k běžnému životu byl postupný a s dneškem skončilo i poslední omezení, kterým byla povinnost předkládat digitální covidový pas při vstupu do nočních klubů.
Že by se situace na frontě obracela? Minulý týden přišly se svou kritikou americké tzv. woke revoluce dvě velké, etablované centristické publikace, respektive autoři – britský The Economist a v americkém Atlanticu Anne Applebaumová. Economist má sice články nepodepsané, nicméně v textu zmiňuje interesantní detail, že James Bennet, redaktor, který loni odešel z New York Times po progresivistickém povstání v redakci, nyní pracuje v Economistu. Není nad osobní zkušenost.
Kancelář pro začleňování cizí kultury a dekolonizaci na kanadské Mount Royal University v Calgary odvrhla pravidla anglického jazyka a všechna slova píše jen malými písmeny. Protestuje tím proti postavení původního obyvatelstva v Kanadě. Jejich postavení vzbuzuje pozornost poté, co byly na několika místech v Kanadě nalezeny neoznačené hroby stovek indiánských dětí. V čele symbolického protestu stojí doktorka Linda ManyGunsová, viceprezidentka kanceláře indigenizace a dekolonizace.
Že pýcha předchází pád, může brzy zjistit kanadský premiér Justin Trudeau. Člověk inklinující ke konzervatismu nemůže než cítit jisté zadostiučinění. Trudeau je nejspíše nejotravnější světový lídr, nejlepší symbol prázdného progresivisty, který říká ty správné věci, ale sám se jimi neřídí. U moci je od roku 2015. Ve volbách 2019 však neuhájil absolutní většinu, a vede tak menšinovou vládu závislou na menších stranách.
Jestli nějaký termín v posledních několika málo letech zažil hodně prudký pád popularity, ztrátu respektu, je to pojem „liberální demokracie“ (ve smyslu demokratické zřízení založené na individuálních právech, pluralismu a podobně). Najednou se k ní málokdo hlásí, a pokud ano, tak třeba značně účelovým způsobem – dovolává se jejích principů, protože se mu to zrovna hodí, je právě v menšině nebo má dojem, že jsou jeho práva porušována.
Před premiérem Babišem a jeho suitou se zjevil jeho syn se svojí suitou a vmetl otci do tváře obvinění, při nichž tuhla krev v žilách. Všechno bylo pochopitelně nahráváno a natáčeno a okamžitě posláno k lidovému posouzení na sociální sítě. Někdo se radoval, někomu se udělalo nevolno, jiný si řekl, že tohle snad už nemáme zapotřebí. Ale asi máme. Objevilo se hned dosti komentářů, které se jaly věc posuzovat.
Do voleb zbývá měsíc. Ten rozhodující. Až polovina lidí neví, jestli k volbám půjde a komu dá svůj hlas. O ostré fázi předvolebního finiše debatují v Salonu Týdeníku Echo ti, kdo tráví čas nad daty, podle čeho se voliči rozhodují. Sociologové Martin Buchtík, ředitel analytického institutu STEM, která zpracovává předvolební průzkumy pro televizi CNN Prima News, Renata Týmová z České televize, která zadává předvolební výzkumy agenturám, a Daniel Prokop.
