Nový grafický román reportéra Joea Sacca

Jak velebit zemi i sami sebe

Nový grafický román reportéra Joea Sacca
Jak velebit zemi i sami sebe

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Přihlásit se můžete zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Obsah dostupný jen pro předplatitele.
Předplatné můžete objednat zde.

Pokud nemáte předplatné, nebo vám vypršelo, objednat si ho můžete zde.

Echo Prime

Americký novinář, reportér a komiksový tvůrce maltského původu Joe Sacco (nar. 1960) je tuzemskému čtenáři znám ze svých grafických reportáží o válce v Bosně a o situaci v Izraeli. Na jednom uzavřeném, ale přece neustále doutnajícím konfliktu a na druhém dlouhotrvajícím, jehož řešení je naopak v nedohlednu, autor předvedl, že realita bývá složitější, než si média denní produkce a následně i společnost, která je konzumuje, jsou ochotny připustit. Zatímco v bosenských příbězích zkoumal, jak vzniká, vyvíjí se a po staletí až ke genocidnímu střetu prohlubuje vzájemná nenávist národů, v židovsko-palestinském vyprávění přemýšlel, jak najít cestu k smíření. Jako vypravěč poctivě obchází všechny strany konfliktů, naslouchá jim, rozmlouvá s nimi, doptává se a následně předkládá dějiny formou roztočeného víru – zdá-li se kterýkoli problém nazřen, vyjeví vypravěč nějaký jeho nový rozměr, který předešlé informace zkomplikuje.

Vážnou perspektivu Saccových děl podtrhuje černobílá kresba zpravidla bez pevného rámování, plná překvapivých a pečlivě vykreslených detailů. Zrovna tak seriózně jsou zpodobněni respondenti, s nimiž reportér hovoří. V realistickém albu jediným, jehož rysy předvádí v přehnaných konturách, je on sám jako přiznaný průvodce příběhy.

Bezpečně vyzkoušenou metodu předkládá rovněž Saccova novinka, jeho páté česky vypravené dílo, zpřístupněné opět v překladu Viktora Janiše; jmenuje se Zaplatit zemi. Je to důmyslně víceznačný název, míní snad stát? Půdu? Planetu? A znamená zaplatit splatit, anebo uhradit? Nakonec všechny možnosti jsou správně. Autorovým zájmem totiž je přírodní národ Denéů z kanadských Severozápadních teritorií, rozměrné oblasti za šedesátou severní rovnoběžkou, kde žije pouhých čtyřicet tisíc lidí a jež je bohatá na ropu, zemní plyn a diamanty.

Sacco začíná představením někdejšího způsobu života Denéů v divočině, který byl opřený o lov, silnou komunitu a vědění předávané vyprávěním ze starých na mladé. Následně rozvrhuje fresku druhé půle 20. století, předvádí, kterak do života staleté neměnnosti zasáhli nejprve misionáři, ještě ochotní učit se původní jazyky a pobývat s lidmi v divočině. A kterak následně přibyli byznysmeni, právníci a těžaři, toužící dobýt ze země její nerosty. Připomíná politizaci stmelených Denéů, jejich úspěšný soudní boj za práva na vlastní půdu v sedmdesátých letech i jejich následné kmenové rozklížení kvůli rozdílným názorům na to, co si počít s neústupným průmyslem. Letmo, ale nepřehlédnutelně ukazuje, jak se i na dalekém severu mění přírodní podmínky vlivem globálního oteplování – řeky, kdysi bohaté na ryby, jsou poloprázdné, chladumilovné pstruhy vytlačuje bující vodní flóra.

Především ale Sacco zachycuje rozklad společnosti a její proměnu v jinou. Připomíná instituci kanadských církevních internátních škol, kam byly násilně odváděny domorodé děti a kde jim bylo vštěpováno zapomenout vlastní kulturu včetně jazyka, aby se mohly „zkulturnit“ podle euroatlantických norem. Výsledkem stopadesátileté praxe, od které Kanada upustila až v roce 1999 a za niž se omluvila až roku 2008, jsou generace zdeptaných lidí bez sebevědomí, utápějících se v alkoholu a čekajících na státní dotace na živobytí. Místo hrdé pospolitosti ztracení jedinci, místo ryzosti někdejší divoké kultury její festivalové zbytky. Komplikovaný vztah států a vítězných civilizací k menšinám přesně vystihla rakouská esejistka Bettina Balàka, která má zkušenosti s korutanskými Slovinci a Lužickými Srby: „S jazyky je to jako se zvířaty: Po staletí se je snažíme vyhubit, a když se nám to skoro podaří, zavádíme hektická opatření, abychom je udrželi při životě.“

Joe Sacco ve svém románu předvádí, že 20. století nebylo jen věkem světových válek a atomové bomby – ty jsou pouze nejviditelnějším výsledkem fungování civilizace, která se vyvíjí tak překotně, že nestíhá vnímat samu sebe. Bylo věkem pozbývání paměti, v čemž si dovolujeme pokračovat.

Joe Sacco: Zaplatit zemi. Přeložil Viktor Janiš. Vydalo nakladatelství BB/art, 270 str.

 

17. června 2022