Tag: divadlo

Články k tagu

Rád bych do papíru obtiskl své tělo

Nedávno vyšla v českém překladu kniha Leszka Kolankiewicze Svatý Artaud. Kolankiewicz (nar. 1954) je polský divadelní antropolog a kulturolog, osobností Antonina Artauda se zabývá od svého mládí, dalo by se tedy říct, že je pro něj jeho životní prací. Kniha shrnuje a uvádí do kontextu Artaudovy myšlenky obsažené ve sbírce esejí Divadlo a jeho dvojenec i v jiných textech, jejichž hlavním tématem je hledání takových forem divadla, které by byly lékem na – podle Artauda – nemocné lidství, nemocný svět.

Velký slovenský herec jemného jména

V devadesáti letech zemřel Štefan Kvietik, velký slovenský herec – velký vzrůstem a velký ovšem i významem. Nejsem si jist, zda ještě pro mou generaci lidí středního věku jde o všeobecně známé jméno, bohužel. Ale pro generaci mých rodičů, která ještě s nostalgií vzpomíná na slovenské televizní pondělky, to jistě zásadní jméno bylo. Na druhou stranu, důležitý i pro mě byl Kvietikův výkon ve filmu Tisícročná včela. Ve vzpomínkách trčí mi právě jeho výkon, nezpochybnitelný, nepřehlédnutelný.

SSSR a Amerika, tragédie a šílenství

Nakladatelství audioknih OneHotBook chystá na nejbližší dny a týdny hned několik zajímavých novinek. O čem všem český národ snil v uplynulých sto padesáti letech? Šestnáct esejů ze souboru České snění od Pavla Kosatíka načetl Petr Lněnička. Řada národních idejí, mýtů či stereotypů na nás Čechy nevrhá zrovna příznivé světlo. Brzy vychází i Americká idyla (Philip Roth) a Žízeň po živote (Irving Stone). Do divadla zveme na Rolanda Barthese.

Národní divadlo Brno chystá provokativní Mešitu o kulturních válkách

Činohra Národního divadla Brno přichází s provokativní inscenací o kulturních válkách. Hra Mešita si všímá také dalších aktuálních fenoménů, jako jsou polarizace, hyperkorektnost nebo cancel culture, tedy ostrakizování lidí třeba za různé nepohodlné postoje. Premiéra bude 28. února v Redutě, oznámil za činohru Petr Tlustý. Hra je společným dílem Martina Glasera, ředitele Národního divadla Brno a budoucího ředitele pražského Národního divadla, a Olgy Šubrtové.

Novým šéfem Národního divadla bude Martin Glaser, dosavadní ředitel ND Brno

Generálním ředitelem pražského Národního divadla (ND) bude Martin Glaser. Stávající ředitel ND Brno první scénu povede od srpna 2028. Nahradí Jana Buriana. Jméno vítěze výběrového řízení dnes oznámil ministr kultury Martin Baxa (ODS). Glaser za zásadní označil otevření rekonstruované Nové scény a potřebu plnohodnotné zkušebny, která by umožňovala zvýšit výnosy divadla plnějším obsazením scén. Zmínil potřebu úzké spolupráce s ministerstvem kultury a finanční náročnost úkolů, které bude ND řešit.

Jediný způsob, jak se potkat, je bouračka…, věřit ve zlo, lahodná upířina

Současné tuzemské divadlo s čím dál tím větší oblibou čerpá pro své nové inspirace náměty z aktuální české prózy. Tento trend stvrzuje i nejnovější román Kateřiny Tučkové Bílá voda, který se objevil jak na brněnských (Městské divadlo), tak i pražských divadelních (Národní divadlo) scénách. Své divadelní ztvárnění si ale našel i román Elsy Aidse Přípravy na všechno (Masopust) nebo mysteriózní povídková kniha Pavla Klusáka Uvnitř banánu (Divadlo Na Zábradlí).

Herci Lábus či Dejdar se obávají konce Ypsilonky. Nový ředitel chce změnit koncepci

Děkan Divadelní fakulty AMU (DAMU) v Praze František Tománek se od 1. března stane ředitelem Studia Ypsilon. Tománek divadlo plánuje přeměnit na výukové a umělecké pracoviště DAMU. Studio je nyní příspěvkovou organizací města, podle Tománka by tak mělo fungovat do června 2026. Herci ale mají obavy ze zrušení souboru. Náměstek primátora Jiří Pospíšil (TOP 09), který má v gesci kulturu, uvedl, že divadlo rozhodně nezanikne. Jen se musí transformovat, aby mělo lepší ekonomické výsledky.

Filmový kritik Quentin Tarantino

Kino Aero zatím ohlásilo pouze dvě dvojité projekce, ale snad se bude pokračovat dál. Bylo by krásné vidět na velkém plátně nějaký polozapomenutý špinavý western od Sergia Corbucciho (spojený s Nespoutaným Djangem) či něco z fascinujícího žánru blaxploitation (soul, disko a spravedlivá pomsta černochů!) v hlavní roli s Pam Grier (pouštěný před Jackie Brown).

Návrat racka do Čechova

Bez Čechova si už sto dvacet let nelze představit divadlo, herce a herectví a také divadelní obecenstvo. Každý, kdo do divadla nějakou dobu chodí, nutně už má několik svých Čechovů za sebou, každý také nějak tuší, o čem je řeč, když se řekne Čechov nebo čechovovský… Vždyť to víme: nic se v těch hrách neděje, jen řeči se nekonečně vedou, samovar bublá, postavy trpně snášejí život, který se kolem nich kamsi ubírá a oni s tím nemohou a ani nechtějí nic dělat.

Hromy divo bijú

Pokud jste stejně jako já nemístně dlouho váhali, jestli si pustit nejúspěšnější slovenský film loňského roku Miki, teď je nejlepší doba, kdy tuhle zbytečnou chybu můžete napravit. Už na konci ledna totiž do kina zamíří Černák, jeho pokračování. Příběh ve zkratce: Miki, původním povoláním řidič autobusu, v sobě postupně objevuje schopnosti k tomu, aby vybudoval jednu z nejobávanějších mafiánských skupin v zemi a posléze pronikl i do politiky. O čemž bude druhý díl, jde tedy spíše o jeden film rozdělený do dvou částí. Reflexe 90. let je v československé kinematografii poměrně smutnou podívanou, o nějaké alespoň trochu upřímné snaze zachytit ducha té doby nemůže být řeč. Miki se o to pokouší.

Jako pára nad hrnkem s vodou

Překypující umělecké nadání režiséra Jana Antonína Pitínského (nar. 1955) se projevilo v desítkách jeho divadelních inscenací vykouzlených na moravských i českých scénách od konce 80. let do současnosti. Snad vždycky nějakým způsobem překonávaly hranice mezi dramatem a literaturou, mezi slovem a imaginací. Asi by se dalo říct, že Pitínský byl (a je) básník divadla, které mu sloužilo jako místo pro uskutečňování vnitřních vizí, jejichž původ je v osobitém vyjádření nevšedního způsobu vnímaní světa a reality vůbec. To je čistě poetické, neúčelové, nedidaktické, nerealistické, nadčasové.

Na Hradčany, vévodkyně a kuchařky, venetština

Co může být malebnějšího než taková předvánoční procházka po Hradčanech. Spojte ji s návštěvou Galerie Josefa Sudka, kurátor Jan Mlčoch (záruka kvality) zde připravil výstavu dnes bohužel skoro pozapomenuté výtvarnice Heleny van der Kraan. Narodila se roku 1940 v Praze jako Helena Mázlová, v roce 1968 emigrovala do Nizozemska a kolem roku 1970 se začala cíleně věnovat fotografii.

Krvácející srdce Emy Bovaryové

Ema Bovaryová právě ztrácí poslední naději, že se jí podaří získat peníze na zaplacení horentního dluhu. Její věřitel už nepočká ani den. Ema si půjčovala peníze, kde jen mohla, chovala se přitom jako šílená, jako by si vůbec neuvědomovala, že to může mít nějaké následky. Žila představou, že na to má nárok a právo, neboť jí život něco strašlivě dluží.

Pandořina skříňka otevřena

Pražské Divadlo Na Zábradlí uvedlo premiéru inscenace Ej Áj. Nejde asi mluvit o „divadelní hře“ nebo prostě jakémkoli žánru starého typu, neboť text byl, jak autoři, dramaturg Petr Erbes a režisér Jan Mikulášek, přiznávají, či lépe řečeno oznamují: „kompletně vygenerován pomocí jazykového modelu ChatGPT“. Nic nepřidávali, nic dodatečně nevpisovali, prostě zadali úkol a „umělá inteligence“ jim text vyplivla. Oni pak ho „jen“ editovali, tedy nějak upravovali, možná vylepšovali, ostatně každý, kdo si to s chatem již zkusil, zjistil, že se s tou věcí dá podniknout leccos.

Básníci stavějí domy, architekti píšou básně

Galerie Rudolfinum nabízí intenzivní tvůrčí propojení mezi britským umělcem Antony Gormleyem a českou architektkou a teoretičkou Pavlou Melkovou. Jde o fúzi Gormleyho prostorových instalací, soch a kreseb s minimalisticky poetickými texty Melkové, které jsou hustě rozprostřeny po všech galerijních síních. Spolupráce autorského dua dosvědčuje umělecký trend posledních let: prostřednictvím intermediality se má divák pohybovat na nespecifikované hranici mezi vizuálním uměním, prostorovou architekturou a třeba i básnickým textem.

Má stát pomoci se sebeusmrcením? Konec určili hlasováním diváci

Divadelní představení Bůh od Ferdinanda von Schiracha ve vršovickém divadle Mana v Praze byl zážitek divadelní i debatní. Po pátečním scénickém čtení následovala debata o eutanazii. Diváci neseděli v hledišti, ale po celou dobu byli na jevišti – a jak během scénického čtení, tak během debaty se postupně zapojovali. Knihu Bůh, která je podkladem celého představení a kterou vydalo Echo v nové edici Svár, si můžete koupit na e-shopu Echa.

Nic není ok. V Praze začne divadelní festival německého jazyka

Pražský divadelní festival německého jazyka zahájí letos jednodenní performace Habibi Kiosk Prague: Metamorphosis! mnichovského divadla Münchner Kammerspiele. Podobu představení pro české hlavní město vytvořil soubor ve spolupráci s Goethovým institutem. Inspiroval se dílem Franze Kafky, především povídkou Proměna. Festival od 2. listopadu do 7. prosince představí výběr výrazných německojazyčných inscenací z divadel z Berlína, Mnichova či Vídně.

V Tháliích bodovalo Divadlo Na zábradlí. Vyhráli Císařová a König

Obě letošní Ceny Thálie za činoherní výkony míří do pražského Divadla Na zábradlí. Získali je Kateřina Císařová a Miloslav König. Císařová ztvárnila Káťu ve Vzkříšení, König si zahrál francouzského spisovatele Michela Houellebecqa ve Veřejných nepřátelích. Oba dnes při vyhlášení výsledků poděkovali svému domovskému divadlu. Cenu pro mladého umělce do 33 let v oboru činohry získala členka Národního divadla moravskoslezského Kamila Janovičová.

Rodina je temná věc

Isaak Babel kdysi napsal, že rodina je temná věc. Pokud toto tvrzení převedeme do současné doby, společnost mu dává spíš za pravdu, ale trochu zjednodušeněji a možná i hloupěji. Přívlastek temná v kontextu rodiny nahrazuje něco jako nefunkční, přežitá nebo zastaralá. Být temný přitom v tom výroku neznamená jen nástroj útlaku, traumat a bolesti. Babelův bystrý komentář v sobě jistě obsahuje něco zlověstného, ale zároveň i metaforicky produktivního v tom smyslu, že rodině přisuzuje i jakousi psychoanalytickou archetypální hloubku. Ta se nemusí zrcadlit pouze ve fatalistickém odmítání, ale i v nějaké prapůvodní síle, jíž jsme postiženi/obdarováni úplně všichni. V autorské inscenaci brněnského Divadla 3KK nazvané Franz Kafka žije! – Žranice je rodina vykreslena na pozadí šikany, drbů, patriarchátu a neschopnosti sebelásky.

Karel Heřmánek: Muž s tváří do westernů

Karel Heřmánek představoval mužský herecký typ, jichž bylo a je v Česku vždy jak šafránu. Ostře řezaná tvář, heroický profil, sošná stavba těla, prostě tvrdý chlapík, který by v Americe, když se ještě točily, hrál ve westernech, střídavě padouchy a střídavě šerify. U nás hrál fešáky, frajery, svůdníky, hrdiny poněkud směšnohrdinské, ale vždy takové, kteří mají jiskru a šmrnc, na něž je pěkné pohledět a nechat se jimi okouzlit.

Zemřel herec Karel Heřmánek. Bylo mu 76 let

Ve věku 76 let zemřel v sobotu divadelní a filmový herec Karel Heřmánek. Na facebooku Divadla Bez zábradlí, které Heřmánek spolu se svou manželkou založil, to oznámila rodina. Heřmánek ztvárnil řadu výrazných filmových rolí. Diváci si ho pamatují například jako fešáka Huberta, Lucifera z pohádky S čerty nejsou žerty nebo tatínka Poppera z filmu Smrt krásných srnců.

Pravda je jako včelí žihadlo. Bývá uprostřed

Někde to i uprostřed horkého léta mají rádi ještě více horké. Zdá se, že třeba na Slovensku… Odkud přicházely minulý týden zprávy o tom, jak je společnost na nohou, na náměstích se protestuje, píší se petice, solidarizují se čeští umělci. Svobodná kultura je totiž v ohrožení. Příčinou či záminkou je odvolání ředitele Slovenského národního divadla Mateje Drličky a ředitelky Slovenské národní galerie Alexandry Kusé. Odvolala je ministryně kultury Martina Šimkovičová. Jde o to, že ty dva „vyhazovy“ znamenají něco jiného než jen dva vyhazovy.

Státní tajemník přerušil představení divadla a vyháněl diváky. „Promítali perverzní film,“ tvrdí Kuffa z SNS

Státní tajemník a náměstek slovenského ministra životního prostředí Štefan Kuffa hrubě přerušil divadelní představení Moje baby Národního divadla Košice a začal vyhánět diváky. Nic šílenějšího, nehoráznějšího a ponižujícího jsem nezažila, uvedla herečka Ľuba Blaškovičová, která v představení hraje. Na incident, který se odehrál nedaleko východoslovenské obce Malá Franková, upozornil novinář a šéfredaktor Zamagurských novin Lukáš Marhefka, jenž byl na akci jako divák.

„Pane premiére, zachraňte slovenskou kulturu.“ Svěrák, Polívka i Trojan proti Šimkovičové

Dění na poli slovenské kultury v posledních dnech nabírá na obrátkách. Vyhazov ředitelky Slovenské národní galerie (SNG) a šéfa Slovenského národního divadla (SND) kritizují jak osobnosti a občané na Slovensku, tak v Česku. Bratislavské ulice v pondělí zaplnily davy lidí, kteří kritizují slovenskou ministryni kultury Martinu Šimkovičovou a volají po její rezignaci. Nově se k protestům přidalo i Národní divadlo (ND) v Praze.

Nekonverzační nekomedie

Autorský pohled divadelního a filmového režiséra, scenáristy a herce Jiřího Havelky na lidi i na to, jak reagují v extrémních situacích, je tu zábavný, tu nemilosrdný, tu dojemný. Jeho filmový debut Vlastníci o tom, jak klopotně se učíme zacházet se soukromým vlastnictvím, je už klasikou. Svůj zatím poslední celovečerní film, který právě přichází do kin, nazval Zahradníkův rok a do hlavní role obsadil Oldřicha Kaisera. Je volně inspirován skutečnou událostí, kdy ruský oligarcha zničil drobné hospodářství Reného Mandyse v Dolní Olešnici. Klasická komedie to není, ale důležitý film, jak už to u Jiřího Havelky bývá, ano.

Jak se vyrovnat s minulostí, metodami a debakly

Pražské Divadlo Na Zábradlí uvedlo světovou premiéru nové inscenace, a třebaže samo nepoužilo toto spojení, jež je jinak v českém divadelním prostředí běžné, stojí za připomenutí a pozornost, jelikož lícuje s tím, co novinka zpracovává. Jmenuje se Bůh v Las Vegas a pojednává o „legendárním“ zájezdu populárních československých umělců do jednoho z center americké zábavy na konci šedesátých let. Titulním demiurgem je míněn Karel Gott, jenž na věhlasu zaoceánského varieté tehdy založil rozvoj své zdejší umělecké pověsti.

Nejlepší regionální divadlo na světě – plus další kulturní tipy

Kdyby Horácké divadlo v Jihlavě hrálo fotbal, určitě by nekopalo druhou ligu jako FC Vysočina Jihlava, ale směle by mohlo konkurovat i nejslavnějším pražským klubům. Může za to i jeho nový umělecký šéf, jeden našich nejuznávanějších divadelních režisérů Michal Zetel. Jeho cílem je udělat nejlepší regionální divadlo na světě, přičemž slovo regionální nevnímá negativně. Asi i proto krátce po svém nástupu odrežíroval původní muzikál Nad Sázavou, který se poťouchle s až jakousi „sklepáckou“ podvratností strefoval do jednoho z nejdéle provozovaných českých hnutí – trampingu.

Divadlo Karlín upravilo svůj muzikál Anděl Páně. Podle režiséra Stracha nemají autorská práva

Hudební divadlo Karlín (HDK) vypustí pasáže muzikálu Anděl Páně, o kterých režisér Jiří Strach tvrdí, že kopírují jeho technický scénář k filmu Anděl Páně. I když karlínské divadlo Strachův nárok neuznává, rozhodlo se do soudního vyřešení celé záležitosti muzikál uvádět v pozměněné podobě. "Hudební divadlo Karlín garantuje, že díky drobným úpravám, nebudou diváci ochuzeni o silný zážitek z muzikálu tak, jak tomu bylo doposud," uvedl mluvčí divadla Tomáš Matějovský.

Ano, život je prazvláštní

Toto je rozhovor starých známých. Jáchyma Topola jsem se na to chtěl léta zeptat, ale vlastně to ani nebylo nutné. Pak umřel Vlastimil Harapes a Jáchym sám řekl, hele, možná bych o tom, jak žil Vlastík s mým tátou, něco řekl. A já řekl: Myslíš? Jo, lepší, než když kolem toho bude taková divná mlha. Ale začali jsme něčím jiným, Věrou Sosnarovou.