NATO je protiruská aliance. Když byla v roce 1949 založena, jejím výslovným smyslem bylo zadržování Sovětského svazu. Měla zabránit rozšíření komunismu zbraněmi Moskvy do té části Evropy, která zůstala svobodná. Po roce 1989 a rozpadu východního bloku Aliance zdánlivě ztratila smysl své existence. Bývalí členové Varšavské smlouvy sice urychleně požadovali vstup do NATO v strachu, že úpadek třetího Říma nebude trvalý, Kreml však přestal představovat prioritu.
Pavel Janák vchází na pódium pražského klubu Lávka a vypadá jako Michael Jackson. Zná dokonale jeho pohyby, umí se obléknout jako on, a jak sám říká, jeho úkol je, aby diváci šíleli z představy, že vidí samého krále popu. Příchod je podle něho nejdůležitější. Za pomoci efektů a kouře. Imitátor z Libhoště u Nového Jičína mívá padesát vystoupení za rok. Jde ale pouze o taneční show, zpívá na playback. A proč imituje právě Jacksona? Je jeho fanouškem už od dětství a na diskotékách to při jeho hitech rozjížděl natolik, že mu DJ Miroslav Rešl nabídl, aby vystoupil na jedné akci.
V první fázi se třískalo dveřmi, v druhé se elegantně mizelo, ale ten závěr je hořký. Prý jsme líní. Takto lze v několika heslech shrnout náš vztah k práci v průběhu pandemických vln i po nich. Připomeňme, že ještě během pandemie začaly hlásit Spojené státy i některé evropské země množící se výpovědi ze stávajících pozic. Fenomén přerostl ve vlnu výpovědí, pro niž se uchytil poetický výraz: velká rezignace. Lidé prý přehodnocují, kým že chtějí být. Jenže rezignovaní byli už po několika měsících na nových pozicích. Takže se nic nestalo? Ne tak docela. Brzy se začaly ozývat další hlasy.
Nevíme, co bude letos, ale začínáme řešit, co bude příští rok. Poslanecká sněmovna startuje projednávání zásahů do daní, důchodů a sociálních dávek, které před dvěma měsíci poprvé představila koaliční vláda Petra Fialy. Ty by spolu se škrty dotací a peněz na platy zaměstnanců státu měly snížit očekávaný schodek státního rozpočtu na příští rok o 84 miliard a na rok 2025 o 150 miliard korun. To má být výsledek všech těchto zásahů, kterým se ve veřejné debatě říká „konsolidační balíček“.
Karel Kuchař z Prahy si udělal na konci května výlet do Francie. V Cannes se totiž konal filmový festival a on lovil podpisy slavných, domů však přijel s nepořízenou. „To je život, nedostal jsem se k těm hercům tak blízko jako ostatní,“ komentoval svůj nezdar. O týden dřív se zúčastnil srazu Klubu sběratelů autogramů v Praze, odkud si do své sbírky, která čítá přes 17 tisíc podpisů slavných lidí, odnesl další. Podpisy bývalý strážník sbírá zhruba osm let, začal až v důchodu. Za tu dobu si pořídil 107 památníčků, kde své úlovky pečlivě střeží. Podpis Karla Gotta má pětkrát.
Spojené státy jsou republika, která oficiálně zakázala veškeré šlechtické tituly. To ale neznamená, že americká aristokracie neexistuje. První přistěhovalci, kapitáni průmyslu, podnikatelé, vytvořili vládnoucí vrstvu, jež se tradičně uchází o ty nejvyšší posty v zemi. Morganové, Rockefellerové, Bushové a samozřejmě ten nejznámější americký rod, Kennedyové, to jsou nefalšovaná americká knížata. Každá rodina má nějakou černou ovci. Kennedyové jich mají rovnou několik. Zakladatel rodu Joseph Kennedy byl antisemita, který podporoval appeasement s Hitlerem.
Dne 14. června dorazila oficiální zpráva, podle níž Nizozemsko koupí pro Ukrajinu čtyři pasivní sledovací systémy Věra-NG od české firmy ERA za 150 milionů eur, tedy víc než 3,5 miliardy korun. Jde o další z řady impozantních zakázek, které český průmysl získal díky probíhající válce, jež pro něj představuje naprosto bezprecedentní impulz. Ačkoli řada médií stále tvrdí, že z Česka na Ukrajinu směřují zejména „dary“, skutečnost je úplně odlišná, neboť z čistě finančního hlediska jde o gigantický profit. Řeč je samozřejmě především o obranném průmyslu, protože Česká republika se řadí do první desítky největších dodavatelů vojenské podpory pro bránící se zemi
Na první pohled působí trh s léky poněkud chaoticky. Čeští pacienti se už měsíce musejí potýkat s výpadky, které byly obzvlášť závažné během zimy a stále pokračují. Zprvu tomu příliš nepomáhala ani komunikace ministerstva zdravotnictví, která slibovala později nenaplněné odhady či přinesla „slavný“ výrok ministra Vlastimila Válka (TOP 09), že přece stačí obvolat stovku lékáren a lék se vždycky najde. Místo toho se pomalu blíží další podzim a obavy z výpadků zůstávají. K zpřehlednění situace bohužel příliš nepomůže ani druhý pohled. Umožní však pochopit, že ministerstvo zdravotnictví a v lecčem i samo Česko je minimálně na část problému krátké.
Svět výtvarného umění není vděčným zdrojem novinářských kauz, snad až na nějaký ten padělek. Buď to jsou záležitosti, jež by se mohly stát kdekoli, anebo laikovi nepochopitelná interní politika – s kterýmkoli ředitelem Národní galerie je vždy někdo nespokojený. Loňský dokumentární film Zkouška umění z toho vybočil. Pohled na přijímací zkoušky na pražskou Akademii výtvarných umění ukázal, že se tam děje cosi zvláštního.
Kdyby nehrozila destabilizace americké demokracie, byla by to skvělá komedie. Dne 8. června velká porota na návrh zvláštního prokurátora Jacka Smithe obvinila Donalda Trumpa v 37 bodech. Bývalý prezident prý porušil zákon o špionáži (ten pokrývá i nevhodné zacházení s utajovanými informacemi), spikl se za účelem maření spravedlnosti, skrýval tajné dokumenty a lhal FBI. Smithův úřad zveřejnil zdůvodnění obvinění. Je třeba mít na paměti, že jde o verzi jen jedné strany, navíc podanou v co nejlepším světle. S jistotou však můžeme říct, že Smith má na Trumpa slušně nabito.
Vláda pětikoalice tento týden odesílá do parlamentu k ratifikaci Istanbulskou úmluvu (IÚ), oficiálně Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí. Roku 2011, kdy úmluva vznikla, se ještě vážně vedla přístupová jednání Turecka s Evropskou unií (byť úmluva vznikla v rámci Rady Evropy, která s EU nemá nic společného). Muslimské společnosti se vyznačovaly a dosud vyznačují ultrapatriarchálním modelem rodiny, podřízeností ženy a fyzickým násilím, jaké jsme na Západě vesměs dávno opustili.
Historici sice nemají jasno v tom, kdy se Adam Smith přesně narodil, ale nejčastěji se uvádí datum 5. června. O roku 1723 naštěstí žádných pochyb není. Připomeňme si tedy v těchto dnech kulaté třísté výročí jeho narození. Spor není a nemůže být o tom, že Adam Smith svým dílem, zejména svou knihou Pojednání o podstatě a původu bohatství národů (zkráceně se často mluví jen o Bohatství národů), založil ekonomii jako akademickou vědní disciplínu. Existovali samozřejmě ekonomové už před ním, určitě za zmínku stojí zejména merkantilisté a francouzští fyziokraté, ale jeho objemná kniha z roku 1776 znamenala zásadní zlom.
Ze zpravodajství českých i světových médií by se mohlo zdát, že náš severní soused se potácí na hraně pravicové diktatury. „Demokracie v Polsku prožívá smrtelnou agonii,“ tvrdil titulek na serveru Novinky.cz. „Polsko není přítelem, jak si Západ myslí,“ byl název komentáře v The New York Times. „Polsko má zákon, kterým může trestat opozici. Čistá putináda, píší média,“ hlásaly Seznam Zprávy. Všechny titulky se týkaly nového zákona přezdívaného „lex Tusk“. Celé je to samozřejmě složitější. Polsko není krůček od autoritářského režimu. V takové zemi by asi stěží mohla opozice pořádat obří demonstraci,
Vládní koalice si ve sněmovně schválila, že letošní schodek státního rozpočtu bude 295 miliard korun. Máme za sebou pět měsíců a už za ně dosahuje 271 miliard korun. Tomu, že svůj vlastní a vůbec nejdůležitější zákon, jímž státní rozpočet je, dodrží, už nevěří vůbec nikdo. Včetně Národní rozpočtové rady. „Již nyní je zřejmé, že dosažení plánovaného deficitu je krajně ohroženo, respektive je krajně nepravděpodobné, že by plánovaný deficit mohl být vůbec dosažen,“ píšou v aktuálním komentáři radní.
Když bylo v roce 1843 třicáté výročí bitvy u Lipska, té, ve které maršálek Karel Filip ze Schwarzenbergu (1771–1820) porazil Napoleona, sešli se členové rodiny orlických Schwarzenbergů na jedné lesní tišině mezi Orlíkem a vsí Zalužany a na místě, kterému se pak říkalo „stromy přátelství“, zasadili každý jeden dub. Celkem jich bylo sedm, nebudeme zde vypočítávat všechny, ostatně jsou na nich cedulky se jmény příslušných sázečů. Uvedeme ale, že vedle „nejčestnějšího“ dubu, který patřil vdově po Karlu I., „paní maršálkové“ Marii Anně, se má stále k světu dub, který tam zasadil její nejstarší syn, Bedřich.
„Wagnerovci“, ruští žoldnéři z tzv. Wagnerovy soukromé vojenské společnosti, se již zařadili do seznamu běžných témat zpráv (nejen) z Ukrajiny. Jejich šéf Jevgenij Prigožin často vydává úderná prohlášení, jež evidentně zapadají do mocenského „přetlačování“ v ruském vedení, ale o jeho skutečných motivech se pouze spekuluje. „Wagnerovci“ navíc nejsou zdaleka první ani jedinou „soukromou armádou“ v Rusku. Počet těchto subjektů roste alarmujícím tempem, což může pro Kreml věštit vskutku temnou budoucnost.
Nedávno francouzský prezident Emmanuel Macron apeloval na kolegy v Evropské unii, aby si po letech potírání klimatické změny a snižování emisí všeho možného dali regulační pauzu. Nejdůležitější souboj s regulátory se dnes vede nad návrhem normy Euro 7 pro emise aut. Drama vrcholí v těchto týdnech, s významnou českou účastí. Už od normy Euro 1 z roku 1992 míří tato řada předpisů pro auta nikoli na emise oxidu uhličitého, ale na emise látek, které mohou bezprostředně ohrožovat zdraví.
Věc zašla tak daleko, že holandští psychologové diskutují možnost zařadit utrpení z únavy životem mezi situace, které umožňují eutanazii. Znepokojivým tempem totiž roste počet starších lidí, kteří trpí existenční osamělostí nebo mají pocit, že jejich duše odešla do nějakých vzpomínkových krajin, a nevidí žádný rozumný důvod, proč by se měla vrátit do tohoto světa. Když prožijete válečné tažení, povodeň nebo destruktivní hurikánovou sezonu, tak máte asi dvacetiprocentní šanci, že během dalšího roku, ale někdy i několika let, se začnete trápit nějakým posttraumatickým syndromem.
Lze dnes vyslovit slovo elita bez přízviska „takzvaná“? V onom zákeřném „takzvaná“ nezřídkakdy spatřujeme výbavu člověka, pro něhož se našlo ohavné slovo dezolát. Nevěří institucím, médiím, jede si konspirační teorie. Francouzský filozof a politolog Olivier Roy, profesor na European University Institute sídlícím poblíž Florencie, přichází v knize Zploštění světa s novým pohledem na zmíněný atribut – a tou interpretací činí „dezoláty“ z nás všech, obyvatel západního světa. Hranice mezi šarlatánem a vědcem se stírá,“ poznamenává Roy a ilustruje to na debatě o vědecké hodnotě argumentů proti očkování.
Je to bianko šek k vzniku základen americké armády na našem území, nebo snad dokonce komplot Fialovy garnitury na potlačování nastávajících protivládních nepokojů americkými vojáky? Jana Černochová minulý týden ve Washingtonu podepsala Dohodu mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (DCA). Podle naší ministryně to je moment srovnatelný se vstupem do NATO či EU. Po bližším ohledání smlouva tak přelomový význam, jaký jí přisuzuje naše ministryně obrany a z druhé strany radikálnější kritici vlády, nemá.
Stačí si několikrát hlasitě přeříkat Havlovu maximu o tom, že „pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“, abychom pocítili, z jak vzdálené a jiné doby tento výrok pochází. Zajisté je láska nějakým způsobem v hloubce silnější a odolnější než nenávist a v posledku vždycky nějak pomalu přeroste všechny trosky vyprodukované nevolí jako mech či travnatý pokryv, ale je rovněž jasné, že jde o proces pomalý, asi tak ve stylu alpinského vrásnění. Potíž je ta, že oba členy polárního páru pocitů a konání lidi nějak těší, ať už všechny, nebo aspoň některé.
Po celé tři dny bylo londýnské počasí neanglicky slunné. Čtvrť Westminster, po staletí centrum britské politické moci, vypadala náramně. Poblíž se tyčila gotická majestátnost Westminsterského opatství, o kus dál Big Ben a budovy parlamentu. Před kostelem přebudovaným na konferenční Emmanuel Centre stála skupinka asi tří aktivistů, kteří drželi protibrexitovské bannery a na celou ulici pouštěli nesnesitelnou hudbu. Tam jsem potkal první „celebritu“ dne. Třiapadesátiletý Steve Bray je ve Westminsteru známou postavou.
Jsou situace, kdy jsou fakta tak zjevná, že slova, která se je snaží vyvracet, omlouvat a zlehčovat, působí spíš jako parodie. K realitě, kterou byl záměr zamluvit a vysedět, pozornost spíš přitáhnou. Jistou maximou tohoto žánru je rozhovor bývalého lucemburského premiéra Jeana-Clauda Junckera pro francouzský levicový deník Libération ze září roku 2016. Juncker byl daleko za hranicemi své země znám velmi kladným vztahem k většímu množství alkoholu. Něco ve stylu bývalého prezidenta Miloše Zemana v jeho bujarých letech.
Švýcarští novináři a uživatelé sociálních sítí mají za sebou perné dny. Museli nově zhodnotit informaci, na kterou se dosud snažili pohlížet jako na vadný světonázor. Vždyť na Západě by byl málokdo natolik zpátečnický, aby tvrdil, že mladé ženy touží po tradičních rolích. Jenže pak uděláte tu chybu, že se těch žen zeptáte – a neštěstí je na světě.
Na sociálních sítích běhá video od různých žen, kopírující tentýž scénář. Všechny ty ženy tvrdí, že nikdy moc nepily, dokud neměly dítě, pak si lehce rozcuchané s kulisami plínek a rozházenými hračkami nalévají sklenici vína s tím, že jinak se to nedá. Má to být vtip. Jenže realita tak vtipná není. Za rok je na protialkoholní ženské oddělení v Psychiatrické léčebně v Praze-Bohnicích přijato průměrně 750 žen. „Patnáct procent žen na rodičovské dovolené pije rizikově, tedy víc než jednu sklenici nápoje (0,5 litru piva, 0,2 litru vína, 0,05 litru destilátu) denně a používají alkohol k relaxaci a úniku od starostí,“ říká Olga Pecinovská.
Když u nás lidé zabývající se politikou slyší o západních kulturních válkách, jejich první impulz bývá mávnout nad tím rukou: Netahejme to do politiky, je to osobní, intimní záležitost. Bohužel, i o této válce platí to, co o jiných – můžete se o ni nezajímat, ale ona se zajímá o vás. A transgenderismus, nejbizarnější projev této války, se už o nás zajímá. Přednedávnem vyšel na webu Refresher článek, jenž shromáždil stížnosti pacientů sexuologa Petra Weisse, jednoho z těch nemnoha „strážců brány“, kterou u nás musí projít každý zájemce o změnu pohlaví
Německým Zeleným snad poprvé trochu popadaly masky. Strana založená koncem 70. let hipíky a neteroristickou částí krajní levice se od těch dob těší pověsti morálních politiků, a i proto stranou pro lepší lidi mezi voliči. Celkově je asi pořád můžeme považovat za idealisty, což jen vynikne poté, co zelený program převzaly tradiční, vesměs bezzásadové strany. Zelení by však mohli posloužit i jako příkladová studie pro hypotézu, že kde se idealismus na jednom místě vyskytuje příliš dlouho, tam nakonec proroste s materiálními zájmy zúčastněných.
18. února 2014. Jednání sněmovny. U řečnického pultu stojí poslanec Petr Fiala, přesně před měsícem zvolený novým předsedou ODS. Tepe vládu premiéra Bohuslava Sobotky, jehož ministrem financí je vůdce ANO Andrej Babiš, za zvětšující se schodky státního rozpočtu. „A tehdejší lídr ČSSD Vladimír Špidla, který je nyní shodou okolností vedoucím poradcem pana premiéra, na otázky, kde sociální demokracie, kde vláda jí vedená vezme finanční prostředky, odpoví větou: ‚Zdroje tu jsou.‘ A už o rok později, v květnu 2003, se ukázalo, že zdroje tu nejsou.
Mládí zestárlo. Mileniálové dosud platili za jeho ztělesnění. Ti nejstarší z nich se však narodili v roce 1980, takže jim táhne na čtyřicátý čtvrtý rok, většina mileniálů jsou třicátníci. A to znamená jediné: buď jsou uprostřed krize středního věku, nebo na ně co nevidět dolehne. Nesouhlasíte? Pravděpodobně máte i vy krizi středního věku spjatou spíš s padesátníkem, který si pořídil nové auto a milenku. Tím jsme u samého problému „krize středního věku“.
Architektem britské korunovace je svatý Dunstan, arcibiskup z Canterbury v letech 959 až 988. Je to jeden z těch středověkých svatých, se kterými nebylo radno si zahrávat. Nejznámější legenda praví, že Dunstana, který byl zároveň zdatný kovář, navštívil sám Ďábel. Dunstana to nerozhodilo, nažhavil své kovářské kleště, chytil Satana za nos a vyhodil ho ze své cely. Dunstan, tehdy opat z Glastonbury, se roku 956 účastnil korunovace krále Eadwiga. Eadwig po korunovaci zmizel, neúčastnil se hostiny se svými šlechtici.
