Tag: konzervatismus

Články k tagu

Proč byla v Polsku opět „konzervativní“ většina

Pohled na titulky některých českých médií a některé reakce na sociálních sítích po překvapivém vítězství Karola Nawrockého v polských prezidentských volbách byl často dost hororový. Prý zvítězila temná venkovská masa, která se v životě nepodívala dál než do vedlejší vesnice, hlavu má vymytou katolickými faráři a ze závisti hledí na úspěšné a kosmopolitní obyvatele velkých měst, kteří – řečeno s klasikem – přece nemohou za jejich pos*ané životy. Zajímavé bylo i to, že nikdo moc nezkoumal zjevný nesoulad mezi obdivnými články o „polském ekonomickém zázraku“, které plní česká média v posledních letech, a tímto obrazem.

Souboj o podobu pravice: liberální vs. národní konzervativci

V čem spočívá rozdíl mezi liberálním a národním konzervatismem, mezi starou a novou pravicí? Proč jsou liberální a národní konzervativci tak často na opačné straně barikády, i když sdílejí intelektuální základ? A proč se liberální konzervatismus přežil a jedinou nadějí pravice je národní konzervatismus? V zásadě se veškeré rozdíly mezi liberálním a národním konzervatismem odvíjejí od rozdílného postoje k liberalismu. Pro liberální konzervativce je liberalismus součástí jejich ideologie, jejich konzervatismus stojí na fúzi klasického liberalismu a konzervatismu.

Proti všem

„Rafał Trzaskowski jede do prezidentského paláce po široké dálnici,“ psala na podzim levicová polská revue Krytyka Polityczna. Po emotivním závěru kampaně a dramatické nedělní volební noci můžeme říct, že dálnice nebyla dost široká. Prezidentem Polska byl zvolen Trzaskowského konzervativní soupeř Karol Nawrocki. Jak se stalo, že relativně zkušeného politika, který jen těsně prohrál volby v roce 2020, a byl tedy postavou všeobecně známou, porazil soupeř, kterého ještě před půl rokem většina voličů neznala?

Výhra Nawrockého je tvrdou ranou pro Tuska

Vítězství Karola Nawrockého, politického spojence opozičních národních konzervativců, v prezidentských volbách v Polsku znamená tvrdou ránu pro proevropského premiéra Donalda Tuska a jeho vládní koalici, zaznívá v komentářích některých médií k výsledku nedělního hlasování. Historik Nawrocki těsně porazil liberálního starostu Varšavy Rafala Trzaskowského z Tuskovy Občanské koalice. Podle deníku Rzeczpospolita je vítězem kromě Nawrockého také americký prezident Donald Trump.

Nic lepšího na práci než honit Orbána

V Budapešti se už potřetí koná americká konzervativní konference CPAC; někomu přijde zvláštní, že mezi hlavními hosty této víceméně MAGA akce jsou takoví ne-konzervativci jako Robert Fico nebo Andrej Babiš. Ovšem jedna z důležitých dělicích čar dneška vede mezi suverenisty a globalisty. Fico i Orbán rozhodně suverenisty jsou (Babiš je zvláštní kapitola a vydal by na jiný text). Uplynulý týden byly Budapešť a v menší míře i Bratislava ostřelovány právě za to, že trvají na zbytku své suverenity – především v zahraniční politice. Mají jiný názor na rusko-ukrajinsko-americko-evropskou válku a ovšem i kulturní války.

Už nejsme nejchytřejší

Americký sociální vědec Charles Murray byl konvenčním liberálním světem umístěn do oblasti skládek toxického odpadu označených výstražnými tabulemi „kontroverzní“ a „rasista“. Vysloužil si to tím, že po knize Ztracená půda (Losing Ground, 1984), v níž analyzoval neúčinnost sociálních programů, přišel (se spoluautorem Richardem Herrnsteinem) s knihou Gaussova křivka (The Bell Curve) o lidské inteligenci. To je škoda, protože ta nálepka je nezasloužená a protože Murray, který je ve svých 82 letech stále činný, napsal mnoho zajímavého i o jiných věcech než o rase.

Bruselská elita podkopává základní hodnoty evropské civilizace, uvedl Babiš na konferenci CPAC

Evropa není Brusel, jsou to hlasy občanů, kteří chtějí být slyšeni, řekl dnes bývalý premiér a lídr hnutí ANO Andrej Babiš na Konferenci konzervativní politické akce (Conservative Political Action Conference, CPAC) v Budapešti. Dodal, že Evropská unie byla původně ušlechtilou vizí, nyní jde o centralizovaný systém, který podkopává základní hodnoty evropské civilizace a ten, kdo neposlouchá, se dostane do izolace.

Trápí mě Trumpova nestabilita

Právník a konzervativní myslitel Christopher DeMuth je veteránem amerických intelektuálních válek. Byl dlouholetým šéfem známého think-tanku American Enterprise Institute (AEI), sloužil pod dvěma prezidenty a dalším radil. O vývoji konzervativního myšlení, o tom, proč vyústilo ve vládu Donalda Trumpa a jaké se k němu vážou naděje i obavy, hovoří pro Týdeník Echo. Vy jste začínal svou kariéru v administrativě Richarda Nixona, nejspíše jednoho z nejvíce fascinujících amerických prezidentů. Jaký podle vás byl?

Přestřelka s viceprezidentem

Rory Stewart, (neúspěšný) expolitik britské Konzervativní strany, zleva kandidoval na předsedu a po porážce stranu opustil, se dnes živí rozhovory a komentáři na centristickém podcastu nazvaném A zbytek je politika, a protože mu to je málo, tak denně „švitoří“ (twittering) na X. „Stewart, v určitých kruzích pověstný jako zdravotní sestra Florencie z Belgravie (exministr pro pomoc Africe), navyklý pátrat v médiích po nějakém výživném výroku politika, jehož by mohl vypráskat, propadl trucovitosti a kvůli neschopnosti vyhnout se vlastnímu blábolu se zapletl do sporu s viceprezidentem USA.“

Zmatek „primitivního antikomunisty“

Jeden z prvních (ne-li ten vůbec první) významných politických střetů na sociálních sítích v Česku se vedl o opodstatněnost – nebo naopak zpozdilost antikomunismu. Měl i nějaké praktické odůvodnění, stoupenci tuzemské levice – a zvlášť její mladší a progresivnější část – se snažili změnit porevoluční zvyklost ostrakizovat na politické scéně KSČM. Důsledkem toho totiž byla faktická nemožnost ustavit v Česku čistě levicovou vládu, která by nutně musela vzít komunisty do koalice, nebo se aspoň opírat o jejich podporu. Aby se tak mohlo stát, musela by se rozpadnout „antikomunistická dominance“.

Tažení proti zvrhlíkům

V posledních letech došlo k inflaci používání slova populismus, narazíme na něj všude možně – i tam, kde označuje prostě síly a tendence, které se „nám“ nelíbí. Tak se stane, že směřuje ke schválení novelizace trestního práva vpravdě populistická, a to prosazená průřezovou skupinou poslanců v naší Poslanecké sněmovně, v níž mají většinu strany, jež si říkají nepopulistické, v čele s poslankyní za vládní stranu STAN. A postaví se jí na odpor politik deklarovaně konzervativní, což je orientace, jež v očích některých komentátorů s populismem sousedí. Mluvíme o tzv. dětském certifikátu.

Trumpova cla napáchají škody, historie mluví jasně

Americké finanční trhy zažily několik turbulentních týdnů. Na začátku března hlásily ztráty ve výši čtyř bilionů dolarů. Většina analytiků to přičítá nejistotě ohledně cel, která slibuje zavést americký prezident Donald Trump. Ten od 12. března uvalil celosvětové 25procentní clo na ocel a hliník, od poloviny dubna mají začít platit evropská reciproční cla. O dopadech Trumpovy politiky jsme hovořili s bývalým britským ministrem obchodu Gregem Handsem, který má kontakty na obou březích Atlantiku. V Praze byl na pozvání think-tanku PCTR při Univerzitě CEVRO.

Kdo je tady rasista?

Na londýnské konferenci Aliance zodpovědných občanů (ARC) jsme se setkali s teologem a historikem Nigelem Biggarem, který se proslavil obhajobou teze, že Britské impérium nepáchalo pouze samé hrůzy. Hovořili jsme o jeho zkušenostech z kulturních bojů v akademickém světě a o tom, proč zasáhly právě Británii tak silně. Co si myslíte o nedávném návrhu, že by Spojené království mělo platit odškodné za otroctví? Nedává to smysl. Ano, někteří lidé v této zemi až do 19. století obchodovali s otroky. Ale otroctví je univerzální instituce, kterou praktikovali lidé všech barev kůže na každém kontinentu.

Něčím to připomíná dávná padesátá léta

Profesor Pavel Švanda je názorově konzervativec, což je ovšem pomocné slovo pro určité vztahování se ke světu. Dalo by se to brát jako postoj střídmého racionalisty a vlídného skeptika. Patřil k předním postavám moravského katolického disentu, po roce 89 pak byl oblíbeným pedagogem na brněnských uměleckých školách. Jeho literární dílo je rozmanité a nese pečeť vyhraněné osobnosti, kterých není v této zemi mnoho. Naše setkání začalo nedorozuměním. My máme v Brně dvě Zemanovy kavárny, řekl profesor Švanda, to patří mezi taková brněnská specifika.

Kancléř smutné postavy

Friedrich Merz je smutný vítěz. Volby v Německu byly dlouho dopředu označovány za nejdůležitější volby letošního roku. Z odstupu se asi budou jevit spíš jako významná křižovatka, kterou ale Německo projelo rovně. Začněme povahou Merzova vítězství. Křesťanskodemokratická unie (CDU) doplněná v Bavorsku o Křesťansko-sociální unii (CSU) získala 28,5 procenta. Nebýt posledních voleb s ještě nižším výsledkem, chtělo by se napsat, že to je historicky slabý výkon. Bývaly doby, že když se CDU a CSU úplně nedařilo, i tak měly dohromady aspoň 40 procent.

Identita v balíčcích

Známe to všichni. Mobilní operátor namísto toho, aby nám dovolil vybrat si služby na míru, prodává „výhodné“ balíčky, takže když chceme volání zdarma do zahraničí, dostaneme i dvacet sportovních televizních kanálů. Ale kdybychom místo nich požadovali Netflix a HBO, neuspěli bychom, protože ty zase jdou dohromady jen s neomezenými daty. Ve zrychlené éře sociálních sítí fungují stejné předpřipravené názorové sety stále víc i ve veřejném prostoru. Před třemi lety jsem v jednom rozhovoru zmínil, že hrdinná ukrajinská obrana proti obrovské přesile nám může znovu zpřítomnit vlastenecký a rytířský étos

Porodila jsem Muskovi 13. dítě, oznámila konzervativní influencerka Ashley St. Clair

Ashley St. Clairová, šestadvacetiletá influencerka, autorka a konzervativní osobnost, nyní prozradila, že před pěti měsíci porodila Elonu Muskovi třinácté dítě. Uvedla to v příspěvku sdíleném na Valentýna. V oznámení také podrobně popsala, že tuto informaci držela v tajnosti, aby ochránila bezpečí a soukromí svého dítěte, ale vzhledem k tomu, že média plánovala tuto zprávu zveřejnit, rozhodla se udělat to první.

Británie naruby. Odpůrce imigrace Farage by ve volbách těsně porazil labouristy i konzervativce

Strůjce Brexitu a konzervativní politik Nigel Farage a jeho pravicová strana Reform UK vede u britských voličů. Každý pátý Brit, který volil v loňských červencových volbách konzervativce, by nyní dal svůj hlas protiimigrační pravicové straně Reform UK Nigela Farage. Vyplývá to z průzkumu agentury YouGov, o kterém informovala stanice Sky News. Poprvé tak v průzkumu YouGov strana, která bývá označována za populistickou, těsně předstihla vládnoucí labouristy i opoziční konzervativce, kteří se dlouhodobě střídají u moci.

Boj za Dejvickou nádražku – kauza pro konzervativce

Vzal jsem to dost zeširoka, ale nakonec se přece jenom dostávám k Dejvické nádražce. Je to jedna z posledních klasických nádražních hospod, podniků spíše ošoupaných a nepředstavujících vrchol co do úzkostlivé hygieny a sledování gastronomických trendů. Konzervativec je člověk, který si stoupne před rozjetou historii a křičí na ni, aby se zastavila, a dělá to v době, kdy k tomu nikdo jiný nemá sklon a nikdo nemá ani trpělivost s lidmi, kteří to prosazují.

Pravicoví soudruzi woke levice

Seznamte se s novým šéfem, stejným jako ten starej. Slova z dávné rokenrolové hymny Won’t Get Fooled Again od kapely The Who se často používají jako vyjádření skepse vůči změnám prezentovaným coby revoluční. Nakonec se šéf od šéfa, jedna vládnoucí garnitura od druhé zas tolik neliší. Je to značně zjednodušující tvrzení – mezi šéfy mohou být velice citelné rozdíly, vše vždycky při starém nezůstane, věci se mohou dramaticky změnit, ale jenom do určité míry. Snaha změnit společnost bude vždycky limitovaná danostmi lidské existence, povahou člověka.

​ Řval jsem radostí

Rod Dreher je významný americký intelektuál, známý ostatně i u nás také díky českému vydání knihy Benediktova cesta. Autora rozhovoru napadlo obrátit se na Drehera s žádostí analyzovat vítězství dvojice Donald Trump / J. D. Vance z toho prostého důvodu, že poprvé o Vanceově existenci slyšel kdysi od něho. Ostatně leitmotivem Benediktovy cesty byla pesimistická předpověď, že skuteční konzervativci nemají vkládat naděje do vysoké politiky,a místo toho radši mají budovat neformální sdružení, v nichž přečkají, až se přežene radikální vlna woke. Otázka ale je, jestli máme staronového prezidenta Trumpa brát za politický, nebo za civilizační úkaz.

Jak Donald Trump porazil woke (progresivisty)

Vytáhl na ně smrtící zbraň. Bullshit, nepřeložitelné slovo, provokoval zjevnými hovadinami jako na estrádě a oni spadli do jeho pasti a napadali jej za nehorázné lži. „Haiťani v Ohiu chytají (k obědu) kočky a psy.“ Jeho přívrženci věděli, že kecá a tímto způsobem upozorňuje na příliv imigrantů. „Vyženu všechny nelegální přistěhovalce!“ Všechny? Jen těch starých a s dětmi je podle odhadu 10 milionů a žijí v Americe bez dokladů po léta. Už osm let na Trumpa levice hystericky útočí jako na šílence, usvědčeného zločince, fašistu a smrtelnou hrozbu demokracie.

Kemi Badenochová – nová Margaret Thatcherová?

V anglosaském světě proběhly jedny důležité volby. Ne, nemáme nyní na mysli výběr amerického prezidenta. Britští konzervativci si vybírali nového lídra. Ten předchozí, Rishi Sunak, rezignoval po prohraných volbách v červenci. Nově torye povede Kemi Badenochová, možná nejzajímavější člověk v čele Konzervativní strany od dob Margaret Thatcherové.

Pravice a levice neexistují?

Řada politických hráčů se snaží přeformátovat českou politiku. Ruku v ruce s tím jdou jejich pokusy ukrást slovům obsahový význam, což umožňuje zatemnit skutečné cíle. V jakém prostoru se odehrává česká politika? Hlavní politické konflikty se stále odehrávají na horizontální ose pravice–levice. Tyto spory se týkají sociálně-ekonomických témat. Tedy míry přerozdělování, zdanění, zadlužení státu, jsou to spory o rozsah státních intervencí do ekonomiky atd. Tradiční pravice je pro menší a štíhlejší stát, s nižšími daněmi a rozumnou mírou regulací. Česká levice se vyprofilovala jako protiklad k těmto hodnotám

Která forma postdemokracie je ta vaše?

Kdekdo rád poslouchá, že právě tyto volby jsou přelomové. Lze snést dost důvodů pro to, že tyto volby samy o sobě velký zlom nepřinesou. Fenoménem, který se tyčí nad americkou politikou posledních let, je Donald Trump. Trumpovy svérázné vlastnosti se nějakým zvláštním způsobem „našly“ se současnou dobou, ten fenomén má prostě svůj poločas rozpadu a mechanickými zásahy zvenčí, třeba volbami, ho lze ovlivnit jen omezeně.

Waterloo pro neokony

V politice se jedna událost často dá vyložit diametrálně odlišně, podle sympatií pozorovatele. Takže když na 200 spolupracovníků čtyř někdejších prezidentů za Republikánskou stranu letos v létě otevřeným dopisem podpořilo Kamalu Harrisovou, bylo to bráno jako další důkaz, že Donald Trump je nemožný, neudržitelný kandidát. Odvrací se od něj jeho vlastní strana!

Dilemata „národního konzervatismu“

Republikánský kandidát na viceprezidenta J. D. Vance byl hostem podcastu Joea Rogana, podobně jako Donald Trump se s ním bavil tři hodiny. Nemůžu říct, že bych patřil mezi jeho fanoušky, rozhodně bych mu ale neupíral inteligenci. Projevil ji, myslím, když mluvil o motivaci stoupenců Demokratické strany a vůbec soudobých amerických velkoměstských elit. Podle něj ti lidé vyrůstali v době, kdy v americké společnosti existoval široký konsenzus a vysoká důvěra. Obojí je pryč a demokratické elity se snaží důvěru obnovit jaksi shora, společnosti ji vnutit, přivést ji k tomu, aby přijala jejich vnímání, hodnoty a společenské představy.

O toleranci v rozštěpené společnosti

Nedávno jsem četl v Orientaci (příloha MfDnes) smutnou úvahu o naší názorově rozpolcené společnosti. Když se Amerika nachladí, dostaneme chřipku, říkají Angličané, avšak stín ideologické nenávisti z rozštěpené Ameriky dopadá i na naši mírnou českou krajinu. Lidé spolu kvůli odlišným politickým názorům nemluví, tak jako můj celoživotní přítel, a diskutovat s lidmi postiženými „politickým náboženstvím,” by bylo jako debatovat s jehovisty.

Novou šéfkou britských konzervativců se stala Kemi Badenochová z Nigérie

Po konci Rishiho Sunaka mají britští konzervativci novou předsedkyni Kemi Badenochovou. V závěrečném kole hlasování porazila Roberta Jenricka, když získala 57 % hlasů členů konzervativní strany. Informuje například The Telegraph. Voleb nového předsedy se zúčastnilo rekordně nízké množství členů, když hlasovalo 72,8 % konzervativců. Badenochová také získala rekordně nízkou podporu 56,6 %.

Proč je důležité, aby v Americe vyhrál Trump

S nadsázkou se občas říká, že Evropané by měli mít právo na účast v nadcházejících volbách amerického prezidenta. Jejich výsledek bude mít dopady nejen na poměry ve Spojených státech, ale ovlivní i běh věcí na starém kontinentě. Naštěstí je to jen čirá fantazie a Evropané na americké volby vliv mít nebudou. Stačí už, že vidíme pokřivený obraz americké společnosti a politiky.