Tag: film

Články k tagu

Svěží starosvětskost aneb kouzlo „křesťanského“ Na nože

Na konci listopadu uvedl Netflix na své platformě film Na nože: Probuzení mrtvého muže režiséra a scenáristy Riana Johnsona. Jde již o třetí snímek v „nožařské“ řadě, který se vrací k žánru klasických detektivních záhad podle poirotovské šablony a zasazuje je do současnosti: na úvod se vždy setkáme se zlotřilou vraždou, za niž musí být odpovědný někdo z úzké množiny barvitých a vzájemně provázaných postav, které mají vlastní kostlivce ve skříni, šrámy na svědomí a choulostivá tajemství, jež nechtějí nikomu prozradit, ale na něž se stejně nakonec přijde – stejně tak jako na pachatele.

Warneři odmítají nabídku Paramountu. Fúze s Netflixem je výhodnější, tvrdí správní rada

Hollywoodský obchod století stále není u konce. Správní rada Warner Bros. Discovery (WBD) oficiálně vyzvala své akcionáře, aby odmítli „nepřátelskou nabídku“ Paramountu a preferovali největšího streamera na trhu Netflix. To znamená, že produkční společnost má preferovat menší nabídku ve výši 72 miliard dolarů (zhruba 1,5 bilionu korun) od Netflixu, než 108,4 miliardy dolarů (zhruba 2,3 bilionu korun) od Paramountu. Správní rada tvrdí, že Paramount nepředložil dostatečné finanční záruky.

Největší z Čechů?

Který Čech se po druhé světové válce stal největší světovou celebritou ve sféře, řekněme, umělecko-společensko-intelektuální? Václav Havel určitě. Ale kdo pak? Milan Kundera? Miloš Forman? Možná je to Tom Stoppard. Sice se v Československu jen narodil, byl Angličan, který Anglii miloval, ale s léty se ke svému českému původu v myšlenkách i v díle vracel stále víc. Stoppard, jak sám říkal, žil báječný či čarovný život. Byl vtipný, okouzlující, měl šťastnou povahu.

Zmizet tiše a beze stopy

Film Clinta Bentleyho Sny o vlacích je sympatické dílo, zvlášť v kontextu toho, čím Netflix v současnosti krmí svoje uživatele. Není na něm znát dotek ruky algoritmu ani úporná snaha ilustrovat nějakou předem danou a triviální tezi. Ta sympatičnost, řekl bych, přebíjí některé problémy toho snímku, nebo přesněji to, že jeho potenciál někdy a v některých ohledech není naplněný, jakkoli o něm americká kritika píše jako o bezmála zjevení. Ale stejně. Bylo by dobré, kdyby tenhle film měl pokud možno širokou a pozitivní odezvu, aby se šéfové streamovacího průmyslu nezdráhali dát zelenou nějakému dalšímu podobnému projektu.

Viktimizovaný proti traumatizovanému

Ve světě streamovacích společností se projevuje jistá setrvačnost. Jeho těžiště se sice – hlavně v případě Netflixu – přesouvá ke standardizovaným žánrovým kusům určeným publiku, které se dívá jaksi napůl (vedle toho scrolluje na mobilu, uklízí, vaří a podobně). Nemělo by proto být obtěžováno požadavky na soustředěnou pozornost, vše by se mu mělo řádně a pokud možno několikrát vysvětlit, neznepokojovat ho tím, že by konzumovaná zábava nějak vybočila z algoritmem stanoveného rámce. Zároveň ale ještě dobíhají starší projekty a koncepty z časů, kdy služba chovala jiný typ ambicí.

Netflix v Česku ztrácí předplatitele, boduje Prime Video a HBO. Kolik si připlatíte za streamovací služby?

Český trh se streamovacími službami dál roste, zdražuje a mění se rychlým tempem. Podle nejnovější analýzy společnosti JustWatch za třetí čtvrtletí roku 2025 si vedoucí pozici stále drží Netflix, i když jeho náskok začíná slábnout. Podle analýzy vycházející ze sledování více než 250 tisíc uživatelů vyplývá, že Netflix má v Česku nyní 27 procent trhu – o procentní bod méně než ve druhém kvartálu. Podívejte se na přehled streamovacích služeb dostupných v Česku.

Možná největší obchod v Hollywoodu. Netflix kupuje Warnery a videotéku HBO Max

Největší obchodní transakce v Hollywoodu je na spadnutí. Netflix převezme část zábavní skupiny Warner Bros. Discovery za 72 miliard dolarů (1,5 bilionu korun) a stane se majitelem práv například na filmovou sérii Harry Potter, seriál Hra o trůny, nebo na superhrdiny ze světa DC. Podle některých insiderů by to mohlo i způsobit snížení ceny předplatného a vítězem by mohl být samotný předplatitel služby, který bude mít kromě netflixovského obsahu i celou knihovnu Warnerů.

Stranger Things a nostalgie na druhou

Občas i dojatě vzpomenu na to, jak jsme s rodinou vyrazili do kina na první díl Pána Prstenů. Nejstarší dcera z kina odcházela s očima navrch hlavy a hlásila, že by dala milion, kdyby mohla vidět druhý díl hned teď. Samozřejmě si musela počkat, ale netrvalo to tak dlouho. Další pokračování bylo v kinech po roce, za dalších dvanáct měsíců mělo premiéru finále. Neviděli jsme na tom tenkrát nic zvláštního. Ale aby mohla být trilogie uvedena takhle rychle, musela produkční společnost New Line Cinema strašně zariskovat. Souhlasit s tím, že před uvedením první části bude natočena celá trilogie.

Přelet myšilova nad filmovou a divadelní krajinou

Jako dravec sleduje krouživým pohybem svého oka myši pod sebou, tak recenzent hledá ubohou oběť, do níž by zaťal své drápy. Rád by zahlédl nějaké tučné sousto, na nějž by zaútočil, snesl by se ze svých výšin, vrazil by do něj pařáty i zoban a začal trhat, drásat, škubat, až by peří či chlupy létaly. Shlíží tedy pod sebe ze své výše, jeho orlí zrak zírá dolů na hemžení pod ním, už se chystá zvednout perutě a vytasit ostří kritické. Dlouho však otálí, máloco zdá se mu hodné jeho pozornosti, mnohokrát nechá cíl přejít, máloco vzruší jeho touhy krvelačné.

Bubák: konečně parádní dětský film

Už půl druhého týdne se v kinech promítá nový český dětský film Bubák. Prozatím ale straší nenápadně. Návštěvnost je nízká, ostatně na dopolední projekci v pražském multikině jsem byl včera sám se třemi dětmi. Dosavadní přehlížení jmenovaného dílka je ovšem ke škodě milovníků filmu, protože natrefit na tak pěkné, promyšlené a povedené dětské vyprávění je vzácnost. Předloni se sice stejně pěkně vyvedly Děti Nagana, ale jinak je inteligentní tuzemský dětský film, postavený nikoli na tricích a atrakcích, nýbrž na duchaplném vyprávění, výjimečné zboží.

Vytočená paní ve šťastném světě. Nic lepšího teď není k vidění

Dočtu-li se dnes o nějakém uměleckém díle, že „klade otázky“, jímá mě podezření, že opak je pravdou, že otázky neklade žádné, jenom polopaticky ilustruje nějaké odpovědi. Mám proto velkou radost, když mohu ctěným čtenářům oznámit, že jsem na dílo, jež skutečně klade otázky, narazil, a ty otázky jsou navíc relevantní ve vztahu k dnešnímu světu, mohou člověku docela vrtat hlavou, když si je připustí. Je chytré a pronikavé, ale nijak zaumné, k publiku mluví snadno srozumitelným, nekomplikovaným jazykem, nevyžaduje od něj dlouhodobou přípravu, otrlost vůči někdy náročnému jazyku vysokého audiovizuálního umění.

Bouchne to? A co pak?

Nukleární válka, atomový výbuch jsou děsivé možnosti, které zároveň dráždí představivost. Je to ten nejspolehlivější „McGuffin“, generace filmových superagentů se honily po plátnech kin, aby katastrofě tohoto druhu na poslední chvíli zabránily. A je-li moment velké exploze ve filmu často užíván jako svým způsobem orgastický, pak výbuch atomovky představuje ze všech vrcholů ten nejvrcholnější. Existují ale filmy, jež nukleární zbraň nepoužívají jako dráždidlo – deklarují spíš ambici vykreslit, jak by mohlo vypadat, kdyby skutečně začaly létat rakety s jadernými hlavicemi, či jak by k tomu mohlo dojít.

Muž s posláním a jeho život

Dílo amerického režiséra Martina Scorseseho je součástí filmového kánonu, jeho tvůrce je certifikovaný velikán. Jeho veřejný obraz je už jaksi ustálený – aktivní tvůrce, který je zároveň ztělesněním historie filmu posledního víc než půlstoletí, všeobecně respektovaný a také oblíbený. I lidé, kteří jeho dílo moc či vůbec neznají, vědí, že je to veliká postava. Jedním z mnoha potvrzení jeho statusu je i to, že o něm velká streamovací společnost (Apple TV+) nechala natočit pětidílný dokument.

Bartoška byl přísný, ale spravedlivý šéf. Pochválil by nás, říkají Kryštof Mucha a Jan Jírovec

Po smrti Jiřího Bartošky se Karlovarský filmový festival ocitl na historickém rozcestí. Jeho dlouholetý výkonný ředitel Kryštof Mucha a investiční partner Jan Jírovec ze skupiny Rockaway, která je vlastníkem festivalu, byli hosty Dalibora Balšínka. „Jiří Bartoška se nahradit nedá. Byl prezidentem, který festival přetvořil, přenesl ho do nové éry a my teď máme za úkol pokračovat v tom, co vybudoval,“ říká Mucha a popisuje tenkou hranici mezi přátelstvím s Bartoškou a jeho prací pro něj.

Predátorovo dospívání

„Žijeme ve světě plném značek a franšíz – nejbezpečnější je dnes oživit něco, co už má své publikum,“ řekl při propagaci svého nového seriálu Vince Gilligan, jeden z nejoceňovanějších scenáristů posledních dvaceti let (Perníkový táta, Volejte Saulovi). „Dostat do výroby něco, co nevychází z předchozího filmu, komiksu nebo videohry, je těžší než kdy dřív. Každá generace si zaslouží vlastní příběhy, ne jen ty, které vyprávěli její prarodiče.“

Černý povětroň aneb rasistou proti své vůli

Stačí málo malinko a člověk je odhalen. Co hůř: stane se, panebože, jen to ne – rasistou snad úplně ne, ale zkoumatelem věcí rasových… Což tedy opravdu nechtěl. Ale přihodí se mu to nečekaně a nechtěně. Ale nemůže si pomoci. Je, ehm… rasistou. Proti své vůli – ale co naplat? Asi – tedy je? To usedne (s nejlepším úmyslem a bezelstně) k sledování nového česko-slovensko a taky srbského (což se ovšem nijak neprojevuje, jde nejspíš o grantovou alchymii) hraného filmu Tichá pošta.

I dnes Moskvou prochází ďábel

Ještě před začátkem války na Ukrajině natočil v Rusku americký režisér Michael Lockshin adaptaci klasického románu Michaila Bulgakova Mistr a Markétka. Po velkých peripetiích se snímek dostal do ruských kin, měl veliký úspěch, vzbudil ale prudce odmítavou reakci oficiálních míst, která dobře pochopila, že fantaskní a vášnivý příběh o lásce, ďáblovi v Moskvě a střetu spisovatele se stalinistickou mocí má v dnešním Rusku velmi aktuální dimenzi. Do Moskvy, kde vyrůstal, se Lockshin vrátit nemůže, film se ale pomalu dostává do světových kin včetně těch českých.

Neutíkat před sebou, pij a modli se, zvukové ponory

Bruce Springsteen patří mezi největší jména světové hudby, ale jeho celosvětová popularita se do návštěvnosti kin příliš nepromítla. Hudební životopisný film Springsteen: Deliver Me From Nowhere, který vypráví o vzniku jeho ceněného akustického sólového alba Nebraska z roku 1982, v kinech propadá – v USA utržil jen slabých sedm milionů dolarů. Není těžké dopátrat se důvodů. Na rozdíl od filmů jako Bohemian Rhapsody nebo Rocketman se Deliver Me From Nowhere soustředí pouze na jednu, méně komerční kapitolu ze Springsteenovy kariéry.

Vlasta hrála s noblesou i svoji poslední roli

Kameraman a režisér Jaroslav Brabec vystřídal řadu žánrů, od symbolistních filmů po hororově laděné snímky přes dramata po pohádky či detektivní seriál. Ve všem je ale znatelný jeho rukopis, který byl oceněn i třemi Českými lvy. V rozhovoru vzpomíná na normalizační dobu, kdy začínal tvořit hned v několika oborech. Ale i na polistopadové období, kdy se jeho tvorba protnula s Vlastou Chramostovou, o níž natočil dokument, který bude uveden na tomto ročníku festivalu „Nezlomní a obětování“. A řeč došla i na Odcházení Václava Havla, které měl původně točit.

Mnoho otců, mnoho tragédií

V Hollywoodu se to někdy zvláštně sejde a dva dělají totéž, aniž by o tom věděli. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let tam tak vznikly dva ambiciózní přepisy románu Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti, první režíroval Stephen Frears a druhý Miloš Forman. V letech 2005–2006 byly uvedeny dva celovečerní hrané filmy o tom, jak Truman Capote psal Chladnokrevně (Capote a Pochybná sláva). A letos dvě minisérie, jejichž děj se točí kolem kamarádů, kteří v současné Filadelfii přepadají domy, v nichž svůj byznys dělají drogoví dealeři, jde to hladce, dokud se to pořádně nezadrhne.

Nesmrtelní depešáci, vinylové vyprávění, Pynchon se vrací

„Pamatuj na smrt,“ připomněli svým posledním albem Memento Mori (2023) Depeche Mode. Patnáctou studiovou desku, poznamenanou náhlým úmrtím dlouholetého člena kapely Andyho Fletchera, následně představili i živě – samozřejmě v doprovodu všech svých velkých hitů. Nyní míří do kin film Depeche Mode: M, který koncertní záběry propojuje s hlubokou meditací o smrtelnosti. A kde jinde mluvit o smrti než v Mexiku, že? Día de los Muertos! Film zkoumá propojení mexické kultury se smrtí, vyprávění rámují záběry z posledního turné Depeche Mode.

Zemřel „nejkrásnější chlapec na světě“. Proslavila ho Smrt v Benátkách

Ve věku 70 let zemřel švédský herec Björn Andrésen, kterého proslavila role ve filmu Smrt v Benátkách Luchina Viscontiho. Andrésen roli chlapce Tadzia, do kterého se zamiluje starší muž, získal, když mu bylo 15 let. Když Visconti s médii hovořil o tomto snímku z roku 1971 natočeném podle románu Thomase Manna, nazýval Andrésena „nejkrásnějším chlapcem na světě“. Toto označení Andrésenovi k jeho nelibosti pak už zůstalo a o spolupráci s Viscontim později mluvil jako o špatné zkušenosti, která ho poznamenala na zbytek života, uvádí The Guardian.

Příliš mnoho laskání

Odvysíláním osmé epizody skončilo v pátek v České televizi tuzemské uvedení „federálního“ seriálu Příliš mnoho lásky (federálního proto, že se odehrává jak v Česku, tak na Slovensku a že obě prostředí jazykově tematizuje – o tom jsme psali před několika týdny). Závěr to byl vpravdě pozoruhodný, proto se k seriálu vraťme. Ačkoli nejen proto: vlna televizních seriálových premiér je letos na podzim výrazně bohatší, než byla na jaře, nabídka je pestrá a nyní postupně bude přicházet na finále sérií, takže se snad sluší u některých z nich zastavit. Třeba když mají, tak jako jmenované dílko, ambici vyslovit se k současnosti a jejím potížím či náladám – například k polyamorii.

Chladná mrcha v minovém poli

Už po uvedení filmu na festivalu v Benátkách zaznívalo, že to je dílo antifeministické, oživuje překonané stereotypy, provedením úvodních titulků a výběrem hudby k nim odkazuje ke snímkům Woodyho Allena a podobně. O Obvinění bylo víckrát napsáno, že to je „postMeToo“ film, myšleno to bylo sice většinou pejorativně, je to ale docela přesná charakteristika. Guadagninův film totiž popisuje drama svých postav způsobem, který nerespektuje konvenci příběhů dotýkajících se tématu sexuálního obtěžování a zneužívání, jež se ustavila v několika posledních letech také pod vlivem kampaně MeToo.

Jaromír Kačer – muž, který měl oko

Základní způsob komunikace se světem je dívat se na něj, dívat se na něj pozorně. Jaromír Kačer to, myslím, věděl, těmito slovy by to ale asi neřekl, nebyl přítelem rádoby vznešených životních velkopravd. Jaromír Kačer se taky dívat uměl, díky tomu dokázal i vidět a viděné zaznamenat. Být kameramanem se může zdát jako velmi technická profese – všechny ty objektivy, parametry toho či onoho, světla, expozice a bůhvíco dalšího.

Ivo Mathé odstranil palestinské bannery z budovy FAMU

Bouřlivé reakce mezi absolventy pražské filmové školy rozpoutaly propalestinské bannery. Na Filmové a televizní fakultě AMU (FAMU) se rozhořel spor o propalestinský banner, který studenti vyvěsili den před výročím útoku hnutí Hamás na Izrael. Transparent s nápisem "Studující FAMU za konec genocidy v Gaze" měl podle nich upozornit na situaci v Pásmu Gazy, kde kvůli válce nezačal nový semestr. Jak ale informují SeznamZprávy, banner z chodby školy z vlastní iniciativy odstranil docent Ivo Mathé.

Zemřela Diane Keatonová, hvězda filmů Woodyho Allena

Ve věku 79 let zemřela americká herečka Diane Keatonová, která v roce 1978 dostala Oscara za roli Annie Hallové ve stejnojmenném filmu režiséra Woodyho Allena. Podle agentur dnes sdělil mluvčí rodiny časopisu People. Podrobnosti o jejím úmrtí nebyly zveřejněny. S Allenem se Keatonová seznámila v New Yorku, kde se po studiích herectví v rodném Los Angeles uplatnila především v muzikálech. V roce 1970 ji Allen obsadil do své broadwayské hry Zahraj to znovu, Same.

Hollywood vytáhl do boje s Open AI. Je libo „nacistického Spongeboba“ nebo Super Maria jako piráta silnic?

Hollywood vytáhl do boje s umělou inteligencí. Studia jako je Netflix, Amazon nebo Paramount se spojila a vyzvala Open AI, aby omezila nástroj Sora 2 a respektovala autorská práva. Ty totiž tato platforma na generování videí ignoruje a porušuje. Podle studií společnost Sama Altmana využívá jejich duševní vlastnictví a vytváří obsah, který je může poškodit. Sám Altman to uznal a nařídil upravit pravidla pro používání platformy.

Revolucionáři v bizarní Americe

Americký režisér Paul Thomas Anderson je zcela právem považován za jednoho z největších filmových tvůrců dneška. Jeho nejlepší snímky (pro mě to jsou Mistr a Nit z přízraků) jsou v dobrém slova smyslu grandiózní – provedením, ambicí, intenzitou… A také jistou unikavostí, tím, že se vzpírají různým úhledným interpretacím. Nedá se z nich abstrahovat poselství, jež by bylo možné shrnout na třech řádcích textu. Neznamená to ale, že jsou „o ničem“, jejich témata jsou často zjevná, nejsou to filmy jaksi zašifrované.

Věřit v rock’n‘roll, hranice umění, ve stínu Říše

Mohou být první velkou americkou rockovou kapelou generace Z – tou, která obrací naši pozornost k budoucnosti rocku, nikoli k jeho minulosti. Přesně tak vyznívají nadšené články zahraničních médií, které teď o mladé americké kapele Geese vycházejí. V něčem ta až přehnaná mediální pozornost připomíná příběh kapely Jonathan Fire*Eater z konce devadesátých let či The Strokes ze začátku nultých let – období, kdy stejně jako dnes už málokdo věřil v sílu rock’n’rollu. Dnešní doba je k mládeži s kytarami opět nastavena spíše pohrdavě.