Ženský box se utápí v další kontroverzní genderové hádce. Další boxerka Sitora Turdibeková z Uzbekistánu opustila olympijský ring v slzách poté, co prohrála s "mužskou boxerkou" Lin Yu-Tingovou z Tchaj-wanu. Stalo se tak přitom jenom o den později, co alžírská boxerka Imán Khelifová, které byly prokázány mužské chromozomy XY, vyhrála nad rivalkou z Itálie za pouhých 46 vteřin, píše britský deník Daily Mail.
Mezinárodní olympijský výbor (MOV) odsoudil "agresi", které podle něj na pařížských hrách čelí dvě boxerky, jež byly loni "svévolně" vyloučeny z mistrovství světa v Dillí kvůli příliš vysoké hladině testosteronu. Jak Alžířanka Imán Khelífová, jejíž čtvrteční vítězství za 46 sekund nad Italkou Angelou Cariniovou vzbudilo pozdvižení, tak Lin Jü-tching z Tchaj-wanu, která má boxovat dnes, smějí podle regulí MOV na olympijských hrách startovat.
Olympiádou i sociálními sítěmi hýbe v posledních dnech boxerský zápas v ženské kategorii, ve kterém nastoupila Angela Cariniová z Itálie proti Alžířance Imán Chalífové. Zápas trval jen něco málo přes 40 sekund, poté italská boxerka po ráně do tváře boj vzdala. Problém byl v tom, že alžírská boxerka měla fyzicky výrazně navrch , její tělo se podobá mužskému a kvůli přítomnosti chromozomů XY v DNA a vyšší hladině testosteronu v těle byla dokonce loni vyloučena z mistrovství světa konaného organizací IBA.
Přenosy olympijských her na České televizi i letos stejně jako v minulých letech vyvolávají zájem diváků. Lidé na sociálních sítích komentovali například zahajovací ceremoniál, nejvíce ale zaujaly výkony některých komentátorů – konkrétně upuštění od zvyku přechylovat cizí ženská příjmení. „Kdo je ten odvážlivec, co na přenosu z plavání nepřechyluje? Úplná revoluce na ČT Sport,“ ptal se jeden z uživatelů na síti X.
Velikým rétorem Kamala Harrisová není. Její veřejná vystoupení jsou dokonce tak úžasně špatná, že se na sítích stala samostatnou lingvisticko-humoristickou kategorií. Občas ale i Harrisová promluví zcela jasně. Například o jejím názoru na rovnost výsledku („equity of outcome“) nelze mít pochyb. Před pár dny někdo na sociální síti X oprášil viceprezidentčin výrok z podzimu 2020, a sice že „spravedlivé zacházení znamená, že všichni skončíme na stejném místě“. Rovnost výsledku totiž neznamená rovnost podmínek, tedy uspořádání startovní čáry pro různé lidi tak, aby dopředu vykročili se srovnatelnou zátěží.
Bývalý prezident Donald Trump hájí agentku tajné služby, která ho během atentátu v Butleru, z kterého se mu podařilo vyváznout pouze se zraněným uchem, chránila vlastním tělem. Ta je nyní vystavena kritice kvůli tomu, jak kandidáta na prezidenta chránila. „Bránila mě vším, čím mohla,“ reagoval Trump na sobotním shromáždění v St. Cloud v Minnesotě. Postup Trumpových ochránců z tajné služby se stal veřejným tématem poté, co se ukázalo, že nedokázala včas eliminovat střelce.
Podle víc než tří čtvrtin Čechů a Češek se mají o péči o děti podělit oba rodiče. Začal převládat názor, že by oba partneři měli doma vařit či by měli finančně zabezpečovat domácnost. Ukázal to průzkum Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM). Od března do června odpovídalo 951 lidí starších 15 let. Podle zjištění CVVM postupně ubývá zastánců tradičního rozdělení rolí. Roste naopak podíl těch, podle nichž mají muž a žena různé činnosti dělat stejně. Za poslední čtyři roky se zvedl víc než v předchozích obdobích.
Česká tenistka Barbora Krejčíková (28) vyhrála tenisový Wimbledon. Ve finále porazila Italku Jasmine Paolinovou 6:2, 2:6, 6:4 a raduje se z premiérového vítězství v All England Clubu. Krejčíková ovládla Wimbledon z pozice 31. nasazené hráčky, na turnaji přišla jen o tři sety. Finále s Paoliniovou ovládla za hodinu a 56 minut a stala se osmou různou vítězkou turnaje za posledních osm let. Za vítězství získá prémii 2,7 milionu liber (přes 81 milionů korun).
Světové celebrity, podnikatelé a politici se dnes začali sjíždět do indické Bombaje na svatbu nejmladšího syna jednoho z nejbohatších mužů v Asii Ananta Ambáního s Rádhikou Merčantovou. Čtyřdenní obřad plný extravagance a luxusu bude podle mínění mnohých svatbou roku, napsala agentura AP. Čtyřdenní oslavy začnou dnes tradičním hinduistickým svatebním obřadem. Po něm bude následovat hostina, která má pokračovat celý víkend.
Tenistka Barbora Krejčíková zvládla svůj čtvrteční semifinálový zápas na Wimbledonu. Ve dvouhodinové těžké bitvě, kterou navíc po prvním setu prohrávala, zdolala česká hráčka Kazašku Elenu Rybakinovou, turnajovou čtyřku a předloňskou šampionku, po setech 3:6, 6:3, 6:4. Se svou soupeřkou tak vyhrála i třetí vzájemný zápas. Ve finále se turnajová jednatřicítka Krejčíková utká s Italkou Jasmine Paoliniovou, nasazenou sedmičkou.
ÚHEL POHLEDU: „Je to staré,“ setřela šéfredaktorka Harper’s Bazaaru Nora Grundová v Salonu Týdeníku Echo z 27. června tezi filozofa a dominikána Josefa Bocheńského, že protože ženy nejsou muži, je nesmyslné po nich chtít, aby plnily ve společnosti tytéž funkce. Mnich je sice třicet let po smrti, přesto prokázal pozoruhodné prognostické schopnosti. I když křišťálovou kouli k tomu asi nepotřeboval. Spíš si prostě už tenkrát dokázal dát dvě a dvě dohromady.
Vypadat dobře je pro zelenou německou ministryni zahraničí Annalenu Baerbockovou velmi důležité. Aby na svých schůzkách ve světě vypadala dobře nechává se ročně zkrášlovat za neuvěřitelných 136 552 eur, tedy v přepočtu za zhruba 3,42 milionu korun. Baerbocková je tak jedním z nejdražších členů německé vlády. Informuje o tom například deník Bild.
Vychyluje se Evropa doprava? Dokonce se stává konzervativní? Takto laděné otázky lze zaznamenat stále častěji. Dosud směřovala starost především do Polska či Maďarska, po evropských volbách ovládla mnohé veřejné debaty i jinde. Má jednu chybu: podsouvá, že být pravicový nebo konzervativní je společensky nebezpečné, případně charakterové selhání. Problém, kterému čelíme spíš než nástupu nebezpečných ideologií, je zvláštní patologie naší mysli: jednotlivé světonázory, ať liberalismus, konzervativismus, nebo socialismus, identifikujeme s jejich krajnostmi. Kdyby člověk soudil jen podle médií, asi by seznal, že už se může bavit jen se svými.
Z jakýchsi důvodů se občas, stane, že se na diskusi, jako je Salon Týdeníku Echo, sejdou samí muži. Říká se takovým panelům mamel. To je právem kritizováno, dokonce je mužům vyčítáno, že se toho účastní. Mně se stalo minule, že jsem jednu takovou debatu organizoval – a byli tam jenom muži, přestože jsem dámy zval. Nyní, abych tomu předešel, pozval jsem jen samé ženy, ctihodné dámy. A ony přišly, za což jim děkuji.
Slyšeli jsme dost nenápaditých důvodů, proč Filipu Turkovi fungovala #hranatost, respektive proč tak dobře zabírala u mužů (dvě třetiny mužů vnímají Turka pozitivně nebo neutrálně) a tak málo u žen (nadpoloviční většina žen ho vnímá negativně). Rozpor se vysvětluje buď příklonem k primitivnímu machismu, nebo naopak jeho uvědomělým odmítnutím, z čehož je zjevné, které pohlaví z toho vychází jako lepší lidi, což obloukem podporuje feministický mýtus o ovládání a utlačování a společenskou prospěšnost dosazování žen na vedoucí pozice bez ohledu na kompetence.
Studie zjistila, že sportovkyně dosahují lepších výsledků při menstruaci. Výzkum, který publikoval časopis Neuropsychologia, naznačuje, že ženy během menstruace dělají méně chyb a rychleji reagují. Vedoucí autorka Flaminia Ronca uvedla, že by překvapivé výsledky mohly změnit způsob, jakým se o výkonech sportovkyň uvažuje v souvislosti s jejich menstruačním cyklem. Informovaly servery BBC a The Guardian.
Spojené státy jsou republika, odmítnutí krále a království je podstatný element příběhu, který o sobě vyprávějí. Přesto ale jednoho krále měly. Respektive Krále, Elvise Presleyho. Postavu, k níž se vzhlíží, je uctívána jaksi zdola, není „jedním z nás“, je lidská a zároveň víc než lidská. A na Elvisovi nebo na jeho obrazu v kolektivní paměti je nadlidské prakticky všechno – hlas a magnetismus jeho pódiového projevu, popularita a vášnivé zbožňování fanoušky a fanynkami, jeho královské sídlo Graceland, dodnes jedna z nejznámějších amerických atrakcí, jeho příběh, v němž krále ničí cynický a majetnický manažer plukovník Parker.
Vítězkou nedělních prezidentských voleb v Mexiku se zřejmě s velkým náskokem stala bývalá starostka hlavního města a kandidátka vládní strany Claudia Sheinbaumová. Podle agentur AFP a Reuters to vyplývá z řady povolebních průzkumů, které zveřejnily místní média a sociologické agentury. Pokud se výsledky potvrdí, Sheinbaumová bude první ženou v čele země od vyhlášení nezávislosti. Vítězství vládní kandidátky potvrzují i průběžné výsledky sčítání hlasů.
Situace „stárnoucího bílého muže“ je tak nelehká, ba svízelná, že mu přichází na pomoc píšící psychoterapeutka Iva Hadj Moussa svou knihou Těžké duše. To je samozřejmě řečeno s nadsázkou: Hadj Moussa (to příjmení je od manžela, což tu píšu jaksi pro orientaci, sama je původem z Milevska) je nejen profesní „léčitelkou duše“, ale již, dalo by se říci, zavedenou spisovatelkou. Napsala tři úspěšné prózy, tato je čtvrtá, má své čtenáře a svůj styl, který je účelný, nekomplikovaný, srozumitelný, přímočarý. Psaním se zjevně baví, ale nepíše jen pro sebe, představa, že je její „píšící já“ centrální osou vesmíru, je jí dost vzdálená, naopak typický je pro ni nadhled, odstup a jaksi „zdravá mysl“, což neznamená, že nemá se svými postavami soucit, právě naopak, prostě psychoterapeutka.
Izraelský spolek bojující za osvobození rukojmích z Pásma Gazy The Hostages Families Forum ve středu zveřejnil záběry pořízené kamerou jednoho z radikálů islamistického hnutí Hamás loni 7. října kolem deváté ráno. Video zachycuje únos pěti izraelských vojaček ze základny Nahal Oz asi kilometr od hranic z Pásma Gazy. Spolek, který sdružuje i rodiny dotyčných vojaček, se zveřejněním pokouší přimět vládu Benjamina Netanjahua, aby se vrátila k vyjednávání s Hamásem o příměří a propuštění rukojmích.
Vlajkový debatní pořad České televize, který už dvě desítky let moderuje Václav Moravec, by se podle spekulací mohl dočkat změn. Ředitel televize Jan Souček, který už v počátku svého funkčního období řešil stížnosti na moderátorovo jednání, změny popírá, podle deníku Blesk však z vedení televize zaznívá, že by v příštích měsících mohl pořad dostat moderátorskou „posilu“, relaci by tak ob týden moderovala žena.
Důchod pobírají v průměru skoro o dekádu méně, zdraví jim drží kratší dobu. Muži se v současnosti nedokáží dostat ani ke kýženým 21,5 roku pobírání důchodu, které si v průměru představuje do budoucna udržet ministr práce Marian Jurečka (KDU-ČSL). Vkrádá se tak otázka, zda by vlastně nebylo spravedlivější, kdyby se u nich věk odchodu do důchodu naopak zkracoval. Je to ale v praxi tak jednoduché?
ÚHEL POHLEDU: Než zas dostanu čočku kvůli domnělému ultrakonzervatismu, což v podstatě znamená ochotu nemyslet nalevo od Lenina, ráda bych vytkla před závorku, že současnou českou legislativní úpravu interrupcí považuji za správnou – a to navzdory tomu, že katolíci mají pravdu.
Řada čtenářů si jistě povšimla alarmujícího trendu, který je zdokumentovaný na Západě a podle všeho se i k nám ve velkém přelévá. Dívky na prahu dospělosti jsou skleslé, úzkostné, deprimované a narůstají u nich sebevražedné sklony, a to dokonce natolik, že se počtem sebevražd začínají přibližovat chlapcům, kteří v této smutné statistické kategorii tradičně vedli. Fenomén je patrný od roku 2020, ale zřejmě je jen kulminací dlouhodobějšího vývoje. Německý psychiatr Michael Schulte-Markwort tomuto jevu věnoval i knihu Mutlose Mädchen – Deprimované dívky. Jaký má tento jev společenské pozadí?
Režim Tálibánu znovu v Afghánistánu zavedl veřejné bičování a kamenování žen, které se dopustily cizoložství. Nový kurz v Kábulu tak pohřbívá poslední záblesk svobody, který ženy po americké invazi roce 2001 získaly. Píše o tom dnes italský deník Il Giornale.
„Rodina je základem státu, bohužel. Ženské myšlení nemá smysl pro revoluci, žena chce klid a spokojený život. V malých poměrech se o politice diskutuje v hospodě, ale s konečnou platností se řeší doma. Ženská ideologie trvale ovlivňuje mužské myšlení střední Evropy.“ Tato slova čteme v pozoruhodné esejistické sbírce Potíže s dějinami od Josefa Kroutvora. Kniha vyšla roku 1990 a je dosud podnětná, zvlášť čte-li se na pozadí současnosti.
Dnes k tématu, které se dá asi právem označit za naprostou prkotinu, domnívám se ale, že v něčem vystihuje, dejme tomu, myšlení specificky dnešní. Je to taková drobnost ze světa filmu. Možná jste postřehli, že v českém prostředí došlo k pověstnému „rozproudění debaty“ o postavení žen ve zdejším průmyslu, má docela široký záběr – od (myslím oprávněných) požadavků, aby filmařky měly možnost brát si na natáčení dítě a produkce tomu vyšla vstříc třeba zřízením dětského koutku, po věci s tématem související velmi volně.
V průběhu uplynulých dvou týdnů se česká média i sociální sítě zaplnily vyjádřeními k přerušení projevu režisérky Darji Kaščejevové při předávání filmových cen Český lev. Nemá smysl vracet se k televiznímu přenosu, tento text ostatně nechce ani hodnotit nic z toho, co se kolem oněch několika nešťastných, nepovedených a tvůrci relace nedobře vyřešených vteřin strhlo. Jednak už éra největšího vzrušení zaplaťbůh přešla a jednak se už vyjádřil skutečně snad každý a zaznělo patrně všechno, co zaznít mohlo. Objevily se reakce příčetné i nepříčetné, takže se patří dodatečně poznamenat leda to, že v úhrnu šlo o ukázkovou debatu posledních let.
Komunistům se po právu vyčítalo, že na ženy hodili dvě směny. Feministickým majstrštykem je v rámci pocitu rovnoprávnosti péči o rodinu outsourcovat, praktičtěji vůbec ji nezakládat. Virtue-signaling – „mávání ctností“ – sice není kardinálním hříchem, ale to jen proto, že katolická tradice neznala sociální sítě a politické možnosti z nich vytěžitelné. MDŽ je k této těžbě jako stvořený. Různí Mirkové Dušínové tak přinesli svou špetku do mlýna údajné genderové diskriminace.
Ačkoli je Mezinárodní den žen událost letos již odbytá, protože proběhla před dvěma dny, rád bych se k ní výjimečně vrátil i po expiraci. Pátek byl pro mě totiž dlouho běžný den, řešil jsem pracovní neduhy i duhy, spoustu dalších povinností a nakonec se snažil nakoupit na víkend v nějakou rozumnou odpolední dobu. Zkrátka standardní program. Avizovaný svátek začal mě dohánět až v podvečer, po návratu domů, kdy na mě žena vážně pohlédla a seriózně se mě zeptala, zda ještě otálím, anebo zda už jsem zavolal své mamince a popřál jí k svátku.
