Lidovci se sami označují přízviskem klidná síla. Tentokrát jim však už došla trpělivost s poklesem stranických preferencí a obměnili většinu vedení své strany. Pomůže to? Když v jakékoli politické straně usilují o funkci předsedy víc než dva lidé, je to svědectvím o stranické nejistotě. Jak kdysi řekl Churchill, stranický lídr se nevolí, on prostě je, nebo není.
Založení „buržoazní republiky“ se za komunismu moc nepřipomínalo. Teprve roku 1988, rok před kolapsem režimu, byl 28. říjen prohlášen za státní svátek. Ve starších kalendářích z Husákovy a Jakešovy éry najdeme u (pracovního) 28. října několik vysvětlivek, jako třeba vyhlášení čs. federace (1968) a den znárodnění (1945). Vyhlášení federace bylo pro Slováky důležité, dokonce asi tak důležité, že mnozí z nich kvůli němu považují rok 1968 za vcelku úspěšný rok, kdežto v české části bývalé federace bude už navždy spojen s invazí Varšavské smlouvy a rozdrcením pražského jara. Nicméně za komentář stojí i ten druhý bod: „den znárodnění“.
„Transgenderové dítě je něco jako veganská kočka. Všichni víme, kdo za tím stojí,“ provokuje konzervativní youtuber(ka) Blaire White. Zdánlivě střílí do vlastních řad – sám je trans žena, ale ani deset let na hormonální terapii ho nezbavilo soudnosti v tom smyslu, že – opět cituji – „se jako trans žena nepovažuje za poddruh ženy, ale za poddruh muže“. V tom by mohl být mnohým inspirací. Seminář o transgenderismu jako pasti na děti proběhl před týdnem ve sněmovně. O traumatu rodičů, kterým trans ideologie vzala děti, jsme již psali.
Dnes končí letošní ročník největšího světového knižního veletrhu, jenž se tak jako každý podzim koná v německém Frankfurtu nad Mohanem. Za dva roky bude čestným, tedy hlavním hostem tohoto veletrhu ČR, což je veliká čest a veliký úspěch zdejší diplomacie a literárních kolegů, kteří se o to svým úsilím zasloužili. Zároveň to není první takový úspěch: už v roce 2019 bylo Česko hlavním hostem druhého největšího německého knižního veletrhu v Lipsku. Pokud jde o nadcházející Frankfurt, už vloni potvrzené české hostování samozřejmě znamená, že přípravy na něj dávno běží.
Říjen by mohl být prohlášen za měsíc naivních malířů, neboť používá stejně pestrou paletu barev jako oni. Oba, říjen i ti malíři, si malují pro radost, bezelstně, pudově, bez zbytečných komplikací vybarvují listí, oblohu, trávu, hladinu rybníků, řek a tak dále. Ví, že zanedlouho všechno skončí, nastane šeď a temnota, a až na jaře se začnou barvy vracet. Vyvrcholí to zase v říjnu. Toť úvod k sobotnímu doporučení pro výstavu, kterou tu občas provádíme. Lze na ní spojit barevnost podzimu s barevností obrazů. Vede do galerie Arthouse Hejtmánek v Praze Bubenči (Goetheho 17), kde vystavuje (či lépe: je vystavován) naivní malíř par excellence Josef Kotrba.
Jedním z větších témat nynějšího summitu EU je (vlekoucí se) diskuse o zpřísnění imigrace do Evropy a azylového řízení. Druhým, a svou přítomností ho osobně podpoří Volodymyr Zelenskyj, má být, jak jinak, Ukrajina. Podle společného stanoviska premiérů České republiky, Nizozemska a Dánska v předvečer summitu musí EU zajistit další dodávky munice. Příští rok prý „bude pro Ukrajinu v jejím boji za národní suverenitu a svobodu rozhodující“.
„Vládne čas, ne car,“ praví staré gruzínské přísloví. Je pozoruhodné sledovat, jak jsou dřívější činy, záslužné i ohavné, v průběhu času pomalu zaváty prachem zapomnění. Ač si při pohřbech i po velkých událostech vždy slavnostně slibujeme, že „nikdy nezapomeneme“, praxe za tím, co by duch snad chtěl, poněkud pokulhává. I právo ostatně zná instituci promlčení (ještě lépe zní německé Verjährung – od Jahr, rok, cosi jako převrstvení léty), byť vražda je zdánlivě pořád vraždou, i po pěti stech letech. Co se jen v historii na každém čtverečním metru země událo rekovných, ušlechtilých, strašlivých i odporných činů, počítáme-li jenom ty lidské, na které se vztahují naše etické představy (a co teprve těch udávených hrabošů a aktů obětavé hraboší mateřské lásky!).
Máme nového ministra průmyslu Lukáše Vlčka. Znamená to pro nás něco? Ne, vůbec nic. Spolu s Vlčkem máme také jeho novou vládní hospodářskou strategii, která si dává za cíl zařadit Česko do roku 2040 mezi 10 nejbohatších zemí Evropské unie. Také má prý samozřejmě nastartovat hospodářský růst a zvýšit naši konkurenceschopnost. Znamená pro nás něco nová strategie? Také ne. Asi bychom nespočítali, kolik takových strategií už bylo slavně představeno, ale ve finále se buď žádné plány nedotáhly, nebo se pro jistotu nezačalo dělat vůbec nic a plynule se na ně zapomnělo.
Kdybychom měli mluvit trochu v nadsázce, dalo by se říci, že ekonomie je plodem hybridní války mezi sociálními a exaktními vědami. Visí mezi nimi jako nepříliš jistý most bez důkladné podpěry, opíraje se na jedné straně propasti o sofistikovanou matematiku a na druhé straně o různé intuitivní soudy o povaze lidí. Všechno je ovšem k něčemu dobré, i ta chvějivá nejistota. Jedním z jejích důsledků je, že má-li někdo dostatečný talent, dokáže psát o ekonomii čtivě, což by se v tvrdších oborech typu organické chemie dělalo podstatně hůř.
Jak málo času někdy v politice uběhne, než se z člověka se skandalizovanými postoji stane jeden z mnoha hlasatelů standardních postojů. A nikoli jeho splynutím s hlavním proudem, ale tím, že se hlavní proud přiblížil k němu. Ano, u Filipa Turka se primárně skandalizovala jeho slabina pro nacistické memorabilie, ale kdyby nekandidoval s radikální kritikou klimatické politiky EU a kdyby se ta kritika neukázala být chytlavá, nikdo by interiér jeho bytu na starých fotografiích neprozkoumával. Včera v diskusním pořadu České televize tvořil Turek málem národní frontu s Martinem Jahnem. Ten by mohl být jednotkou korporátního myšlení, tedy nemyšlení.
Minulý týden uplynulo sedmdesát pět let od vzniku Německé demokratické republiky. Je to výročí, které u nás nebylo příliš připomínané, samozřejmě z pochopitelných důvodů – vždyť kdo by se namáhal s dějepisem sousední totalitní země, když máme dost problémů se svou vlastní minulostí. Nehledě na to však jde o důležité výročí, jelikož tři čtvrtě století je doba, jíž se dnes lidé běžně dožívají, takže mezi námi chodí mnoho těch, kteří si vznik NDR pamatují a prožili v ní značnou část života. Bývají ještě v plné mentální kondici.
Britští konzervativci neztratili vůli žít. Před třemi měsíci byli vypráskáni v nejhorší volební porážce ve svých dějinách. Mluvilo se o možném konci strany. Na záda jim v průzkumech dýchala pravicově populistická Reform UK Nigela Farage a vážně hrozilo, že je nahradí coby hlavní sílu na pravici. Nyní překonali svou depresi a dalším lídrem bude člověk, který dokáže Farage odrazit. Konzervativci vybírají nového lídra v několika kolech. Nejdříve volí pouze poslanci. V každém kole vypadne kandidát s nejméně hlasy. To se opakuje, dokud nezbydou pouze dva. Mezi nimi pak vybírají všichni členové strany.
Příští víkend budeme znát jméno nového předsedy lidové strany. Všichni si přejí jihomoravského hejtmana Jana Grolicha. Ten však v příštích sněmovních volbách očekává porážku, takže si chce počkat a pak se rozhodnout, zda má smysl něco zachraňovat, nebo založit něco úplně nového. Většinový lidovecký postoj – čekání na Grolicha – je tak ve skutečnosti čekáním na budoucí porážku. Ale přijde po ní Grolich vůbec? Nejsilnější jihomoravská krajská organizace nominovala na předsedu strany ministra zemědělství Marka Výborného.
Internetoví podvodníci se podle bezpečnostní firmy Eset nově zaměřili na rezervační systémy pro ubytování, jako je Booking.com a Airbnb, které jsou populární i v Česku. Zneužívají legitimní účty hotelů a pronajímatelů ubytování a snaží se přimět oběti, aby zadaly údaje z platebních karet do formulářů na falešných webových stránkách. Útočníci byli nejvíce aktivní během letní sezony, kdy počet těchto podvodů více než dvojnásobně překročil počet podvodů na on-line tržištích, uvedl Eset
Po takové smršti negativních zpráv z automobilek to vlastně vypadá jako ta nejpřirozenější věc, že se český premiér a jeho ministr dopravy distancují od zákazu nových aut na fosilní pohon. Ten má v EU platit k roku 2035 – a Petr Fiala s Martinem Kupkou minulý týden vklouzli do role ochránců klasického auta. Vydrží jim to, aspoň navenek, nejspíš jeden celý rok, tedy do sněmovních voleb. Změna v rétorice představitelů ODS by přirozeně nepřišla, nebýt špatných výsledků u krajských a senátních voleb. Je na to trochu pozdě a nikdo už jim neodpáře, že to bylo i za jejich vlády, kdy něco tak hmatatelného, a proto nepopulárního jako zákaz klasických aut EU definitivně schválila.
