Komentáře - 14. dubna

Tereza Viry

Německo raketovou rychlostí zapomíná všechno, co ho naučil pád nacismu

Kdy si nadšení budovatelé komunismu – ale pozdější disidenti uvědomili, že sedli na lep? Docházelo jim to pozvolna, v úporné sérii srážek s realitou, kdy každé další ráno bylo zas o chlup těžší předstírat, že černá je bílá a bílá je černá, než ten sud prostě přetekl? Anebo to byl ostrý řez? (Tanky?) Z iluze o nejvíc nejlepším Německu všech dob bylo posledních pár let možno procitat jak postupně, tak šokově. Aktuální příležitostí k léčbě šokem je odsouzení šéfredaktora onlinového média Deutschland-Kurier Davida Bendelse na sedm měsíců podmíněně.

13. dubna

Jakub Peřina

V umění morální kompas nefunguje

Známou francouzskou herečku Marii Trintignantovou zbil v červenci 2003 její partner Bertrand Cantat tak, že skončila v nemocnici. Slavný zpěvák (frontman skupiny Noir Désir, někdejších velkých hvězd francouzského rocku) tvrdí, že to byla nehoda. Obhajoba zlehčovala Cantatovu odpovědnost, ale pitevní protokol mluvil jasně. Ostře sledovaný soudní proces ještě ani nezačal a celá Francie už se rozdělila na dva tábory. Tímhle způsobem láká Netflix na svou novou dokumentární sérii Z rockera vrahem. Nebudeme soudit poněkud bulvární úroveň seriálu, mnohem zajímavější je v umění věčná otázka, která se po zhlédnutí nabízí: Lze oddělit život umělce od jeho díla?

12. dubna

Martin Weiss

Sůl země

Komentář ve formě několika nespojitých bodů je z literárního hlediska jistý únik, impresionistická objížďka vyvození logického důsledku, který by mohl být testován. Jenže co si počít v chaosu navozeném Trumpovým „dnem osvobození“, když ho „způsobil jeden člověk, který může kdykoli změnit názor. Každý, kdo tvrdí, že ví, co bude následovat, je lhář“? Tak to velmi přesně popisuje bod 6 takového impresionistického výstupu jednoho twitterového komentátora. Velmi výstižný je rovněž jeho bod 5: „Jediní lidé, kteří obhajují cla, jsou ti nejhloupější, které znáte.“

11. dubna

Jiří Peňás

Komu by dnes psal influencer Havel?

Před padesáti lety, 10. dubna 1975, poslal Václav Havel dlouhý dopis Gustavu Husákovi, který začíná zdvořilým oslovením „Vážený pane doktore“. Za týden mu přišla odpověď ze sekretariátu generálního tajemníka, že se dopisem zabývat nebudou, neboť skutečným adresátem není generální tajemník ÚV KSČ (Husák tehdy ještě nebyl prezidentem, tím se stal až za měsíc), ale západní sdělovací prostředky, kterým Havel skutečně dopis také poskytl, což mělo „dokázat jeho skutečný záměr – posloužit antikomunistické propagandě k útokům proti československému státu, straně a lidu naší vlasti“.

10. dubna

Daniel Kaiser

Být stále ve střehu

Na podzim se prý bude rozhodovat o dalším charakteru státu. „Budou to volby o tom, jaká bude míra svobody v České republice,“ prohlásil minulý týden Petr Fiala. Jedna z důležitých svobod – svoboda projevu – přičiněním vlády mezitím inkasuje rány, byť „jen“ převodem unijních nařízení do českého práva. Máme už tady zákon o digitální ekonomice, který do českého práva převádí unijní Nařízení o digitálních službách (DSA). O rizicích tohoto nařízení píšeme opakovaně, jeho smysl je v tom, aby sociální sítě pod hrozbou pokut mazaly různý obsah, i takový, který nedosahuje úrovně trestného činu.

09. dubna

Ondřej Šmigol

Občanská válku u Trumpů kvůli clům

Zdálo se, že jednou z výhod současného týmu amerického prezidenta Donalda Trumpa je jeho soudržnost. Zatímco během prvního Trumpova období to vypadalo, že v Bílém domě hrají „škatulata, hejbejte se“ – prostřídali se například čtyři mluvčí, čtyři poradci pro národní bezpečnost a pět personálních šéfů –, nynější prezidentský tým působil velmi soudržně. Když unikl interní chat, kde se koordinoval úder proti Húsíům, působilo to, že Trumpův tým dobře funguje i v zákulisí. Trumpova cla ale tuto idylu narušila. Rýsuje se spor mezi zastánci volného trhu a protekcionisty.

08. dubna

Daniel Kaiser

Tak prosím vás, Rusko nás neosvobodilo

Europoslankyně STAN Danuše Nerudová má metodu chodit do střetu s vybranými protivníky, takovými, o nichž může předpokládat, že mezi jejími voliči vzbuzují odpor. Takhle pomohla k překvapivě dobrému výsledku při eurovolbách Filipu Turkovi, ale pomohla i sobě. Takhle se pouští do komunistky Kateřiny Konečné. Ale dělá to mezitím tak, že Konečné pomůže a sobě uškodí. Včera během televizního duelu o něčem úplně jiném obě europoslankyně zabrousily do historie a Nerudová prohloubila svůj výklad konce druhé světové války na našem území.

07. dubna

Tereza Viry

Co s věkem prvovoličů? Zvýšit na 21 let

S přáním snížit věk prvovoličů na 16 let přišla šéfka Mladých starostů Zdena Kašparová (CNN Prima NEWS), není sama. Že právě to u dosud apatických juniorů probudí, nebo snad dokonce vyrobí intenzivní vzplanutí pro věci veřejné, se domnívají také mladí Piráti nebo prezident Pavel. Tomu to hodně leží na srdci: poté, co absolvoval besedy se středoškoláky, shledal, že se mládež v politice orientuje lépe než jejich rezignovaní rodiče. V té části o rezignaci dospělých se s ním dá souhlasit. Naopak o orientovanější a principiálně aktivnější mládeži mám určité pochyby.

06. dubna

Maciej Ruczaj

Když se z elfů stávají skřeti

Příčinou „naší nynější krize“, projevující se růstem polarizace a vzestupem „populistů“, jsou sociální sítě a dezinformace, které tyto napomáhají šířit. Z této odvážné teze, kterou by před deseti lety podepsali asi jen největší fanoušci devadesátkového filmu Spiknutí s Melem Gibsonem, je dnes tisíckrát opakované dogma. Dogma užitečné, protože namísto zamyšlení se nad nutností změn, které by demokratickým společnostem vrátily stabilitu, definuje viníka a z jeho vymýcení dělá recept na návrat ke starým dobrým časům. Jak tedy s tímto zlem našich časů bojovat?

05. dubna

Daniel Kaiser

Fiala straší neonormalizací

Ve čtvrtek premiér Petr Fiala zorganizoval v pražské La Fabrice konferenci Bezpečná budoucnost. Vystoupila na ní i autorka Echa Tereza Matějčková, její příspěvek byl, dovolím si tvrdit, nejzajímavější (i kdyby jen tím, že ho autorka pojala mimoběžně a nepřistupovala na „narativ“ osazenstva Fialovy konference; podívejte se sami). A pak se v La Fabrice odehrál ještě jeden nesmírně zajímavý moment, během panelové diskuse. Jeden z panelistů, novinář deníku (rudé) Právo Alexandr Mitrofanov, se v posledních letech čím dál ofenzivněji vyrovnává se svým ruským původem, o který se ani nezasloužil, ani za něj nemůže.

04. dubna

Martin Weiss

Až na dno? Jasně!

Čtenáři si možná vzpomenou na pojem „čitelnost“, který rozvinul antropolog James Scott ve své knize Vidět jako stát. Analyzoval v ní, jak v dějinách snaha (nejen) státní moci o efektivnější ovládání šla ruku v ruce se snahou o lepší informovanost o tom, co se „tam dole“ děje, a jak se tato snaha o zčitelnění, o převedení různých aktivit na měřitelné a operacionalizovatelné veličiny, promítala do podoby civilizace. Scott svou knihu vydal v roce 1998, tedy mimo jiné ještě před expanzí kamerových monitorovacích systémů a internetu do dnešní podoby. Ty mění civilizaci dost pronikavě, a to přímo na úrovni každého jednotlivého individuálního vědomí.

03. dubna

Martin Weiss

Le Penová a zplošťování světa

Marine Le Penové byla francouzským soudem zakázaná účast v prezidentských volbách a je nápadné, kolik lidí od Moskvy po New York má jasno v tom, co se tam stalo. Až by jim člověk, který případ dlouhodobě nesledoval, neumí francouzsky a o životě ve Francii toho zas tak moc neví, záviděl jejich vhled do situace. Tedy dokud nezjistí, že řada těch lidí taky případ dlouhodobě nesledovala, taky neumí francouzsky a taky o Francii moc neví. Je to do jisté míry přirozené. Když se někde válčí a umírají nevinní, taky si člověk přeje, aby to skončilo, aniž by věděl vše o kořenech dotyčného konfliktu.

02. dubna

Ondřej Šmigol

I Putin umí Trumpa naštvat

Talleyrand, Metternich, Bismarck, Kissinger. Tyto velikány světové diplomacie spojuje trpělivost, pracovitost a cynismus, které každému v jeho době dovolily do velké míry určovat světovou politiku. Americký prezident Donald Trump by jejich úspěchy jistě rád napodobil – jeho triumfem má být ukončení války na Ukrajině.

Zpět na hlavní stranu