V poslední době je jedním z nejviditelnějších důsledků globalizace stírání bariér mezi domácí a zahraniční politikou. Na jedné straně jsou zahraničněpolitická rozhodnutí stále častěji podřízena čistě domácím okolnostem. Na straně druhé je zdrženlivost ve vnějším „vměšování se“ do volebních rozhodnutí občanů cizích státu, která kdysi patřila mezi základní diplomatické ctnosti, také tatam.

Tento týden se v Řešově konala polská odnož konference CPAC, původně stranické akce amerických republikánů. Dorazila i ministryně pro vnitřní bezpečnost Kristi Noemová, která při té příležitosti jednoznačně podpořila kandidáta opozičních konzervativců Karola Nawrockého. Totéž mimochodem udělal před prvním kolem sám Donald Trump, který v neobvyklém gestu přijal kandidáta Práva a spravedlnosti v Bílém domě. Polsko se tak zařadilo, po boku Německa a Rumunska, mezi země, na nichž hnutí MAGA zkouší svoji koncepci budování určité „alt-right“ internacionály sdružující politické odpůrce „globalistických liberálních elit“. Zda to bude se stejně mizerným výsledkem jako v minulých případech, uvidíme v neděli.

Republikáni se do polské kampaně vložili i dopisem, který Evropské komisi adresoval Výbor pro zahraniční politiku, jenž žádal prošetření ilegálních internetových kampaní na podporu kandidáta liberálů, které zaplavily polské sociální sítě a v nichž nechyběla ani americká stopa (realizátor kampaně, ve Vídni registrovaná společnost Estratos, je úzce provázaná s americkými firmami z okruhu Demokratické strany). Tyto internetové kampaně a reakci na ně Echo24 poměrně podrobně popsalo. Vedle toho však republikánští kongresmani zmínili skutečnost, že Tuskova vláda zablokovala opozici přístup ke státním subvencím, a tedy výrazně handicapovala soupeře ve volební kampani.

Evropská komise na dotaz z Kongresu odpověděla podle očekávání, že volební procesy jsou zcela v kompetenci členských států. Což jí pochopitelně nepřekáží ve vyvíjení mnohem méně okázalé, nicméně jednoznačné „podpory“ svého spojence, jímž je bezpochyby polský premiér Donald Tusk.

Francouzský Le Monde publikoval článek, který nepochybně dodal munici konzervativcům hledajícím potvrzení své teze, že „Brusel“ od začátku „hraje na Trzaskowského“. Francouzský večerník připomíná, že Donald Tusk má „z pochopitelných důvodů“ velký kredit u svých evropských partnerů, a tedy může oprávněně očekávat jejich „vstřícnost“, která se projevila už těsně po Tuskově volební výhře odblokováním evropských fondů pro Polsko, aniž by byl splněn jediný legislativní požadavek, které Komise předtím od vlády konzervativců vymáhala.

Když v únoru přímo na společné tiskové konferenci ve Varšavě Donald Tusk oznámil, že Polsko nepřijme žádné migranty v rámci přerozdělování schváleného v migračním paktu, Ursula von der Leyenová nereagovala. I když všechny expertizy potvrzují, že v této fázi už členské státy nemají prostor pro vzdor. Předsedkyně Komise podle francouzské autorky Virginie Malingreové „raději neotevírá téma, protože počítá s tím, že po volbách bude mít Donald Tusk větší sklon dodržovat závazky“. Konzervativní europoslanec Piotr Józef Müller, který v této věci poslal Komisi už v dubnu poslaneckou interpelaci, obdržel odpověď, že Komise na jeho dotaz oficiálně odpoví až… 2 června, tedy den po volbách.

Autorka s odvoláním na bruselské zdroje tvrdí, že i v řadě dalších otázek Komise zpomalila práci tak, aby nepříjemná rozhodnutí pro polské voliče přišla až po prezidentských volbách. Na červen byla posunuta rozhodnutí v otázce pokračování výjimky na export ukrajinských zemědělských produktů na trh EU, které jsou problematické pro polské zemědělce. Kvůli stejné skupině údajně zpomalily přípravy smlouvy EU s latinskoamerickým sdružením Mercosur. Podle Le Monde dokonce i publikace rozhodnutí o redukci emisí do roku 2040 čeká na „uklidnění“ politické situace v Polsku.

Zásahy Trumpovy administrativy ve prospěch jednotlivých kandidátů, realizované s pověstnou grácií slona v porcelánu, mají zatím převážně zcela opačný efekt. Zároveň má Evropská komise ve svých rukou mnohem silnější a reálnější nástroje, jak ovlivňovat situaci v jednotlivých členských státech Unie. A často nemusí dělat „něco“ – stačí, když neudělá nic.

Je ovšem fakt, že nejen v Polsku se voliči mění pomaleji než politická realita a stále platí, že na podezření, že jim někdo zvnějšku vnucuje toho či onoho kandidáta, reagují dost alergicky. O polských volbách tak nakonec rozhodnou spíše vnitropolitická témata.