Tag: kinematografie

Články k tagu

Karlovarský festival zmenšil sošku. Do Varů přijede Aragorn, Winter Soldier nebo režisér Dannyho parťáků

Herec a režisér Viggo Mortensen, herec Daniel Brühl, režisér a kameraman Steven Soderbergh nebo herec Clive Owen budou letošními hosty 58. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Vedení festivalu ve složení prezidenta Jiřího Bartošky, výkonného ředitele Kryštofa Muchy a uměleckého ředitele Karla Ocha představili hvězdy, které navštíví lázeňské město. Největší filmovou událost v Česku zahájí snímek Až na konec světa, který napsal a režíroval právě představitel Aragorna Viggo Mortensen.

Nejlepší regionální divadlo na světě – plus další kulturní tipy

Kdyby Horácké divadlo v Jihlavě hrálo fotbal, určitě by nekopalo druhou ligu jako FC Vysočina Jihlava, ale směle by mohlo konkurovat i nejslavnějším pražským klubům. Může za to i jeho nový umělecký šéf, jeden našich nejuznávanějších divadelních režisérů Michal Zetel. Jeho cílem je udělat nejlepší regionální divadlo na světě, přičemž slovo regionální nevnímá negativně. Asi i proto krátce po svém nástupu odrežíroval původní muzikál Nad Sázavou, který se poťouchle s až jakousi „sklepáckou“ podvratností strefoval do jednoho z nejdéle provozovaných českých hnutí – trampingu.

Vraždění je práce pro vrahy

Někdy je člověk rád, když se zmýlí. Například já. Před několika týdny jsem na síti viděl trailer osmidílné minisérie Ripley z produkce Netflixu a ptal se: Proč? Vypadal docela elegantně, ale stejně. Měl jsem z něj dojem dalšího projevu snahy vytěžit něco z kdysi známé značky, která už byla vytěžená do poslední mrtě, bezradnosti streamovacích společností a velkých studií, pro něž je čím dál obtížnější přijít s něčím původním a novým.

Rok Sandry Hüllerové

Pokud jste si toho nevšimli, tak rok 2023 byl v evropské kinematografii rokem Sandry Hüllerové. Tato německá herečka hrála hlavní role ve filmech Anatomie pádu, který získal Zlatou palmu v Cannes, a Zóna zájmu, který získal druhou nejprestižnější cenu, Grand prix, i Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Svět měl možnost všimnout si Hüllerové v roce 2016 ve filmu Toni Erdmann, o němž jsme v Echu tehdy psali. Není to žádná konvenční kráska, ale nesmírně všestranná herečka, schopná dát každé roli osobitost – máte pocit, že máte před sebou člověka s jedinečným výrazem, tiky a myšlením, jakého jste nikdy jindy neviděli. Zkusmo bychom ji mohli přiblížit jako Ivu Janžurovou současného německého filmu.

Nolanův Oppenheimer má sedm Oscarů. Také za nejlepší film, režii i herce v hlavní roli

Životopisné drama Oppenheimer režiséra Christophera Nolana potvrdilo roli favorita na 96. ročníku předávání filmových cen americké Akademie filmového umění a věd, Oscarů. Na ceremonii v Los Angeles získalo celkem sedm sošek, včetně té pro nejlepší film minulého roku. Nolan si odnesl Oscara za nejlepší režii a 47letý irský herec Cillian Murphy, představitel "otce" jaderné bomby Roberta Oppenheimera, dostal Oscara pro nejlepšího herce. Sošku pro nejlepší herečku v hlavní roli má Emma Stoneová díky výkonu ve filmu Chudáčci.

Oči plné písku

Při pročítání kulturních rubrik tuzemských i zahraničních médií mohl člověk minulý týden snadno nabýt dojmu, že do kin vstoupil nejlepší sci-fi film všech dob. Jmenuje se Duna: Část druhá, natočil ho kanadský režisér Denis Villeneuve podle literární předlohy Franka Herberta. Podobně nadšené jako kritika je i publikum, na fanouškovských serverech má druhá část Duny velmi vysoké hodnocení. Možná skutečně na svět přišlo dílo, které bude jednou považováno za klasické. Taková hromadná extáze je vždycky podezřelá a zvlášť v časech silných názorů, jako jsou tyto.

Souboj o vesmírné koření vrcholí. Sci-fi epos Duna kraluje českým i světovým kinům

Filmový vizionář Denis Villeneuve se po třech letech vrací s pokračováním vesmírného eposu Duna: Část druhá. Návrat na pouštní planetu Arrakis, kde se bojuje o vzácné a drahocenné koření i nebezpeční pouštní červi, je hodnocen velmi dobře jak filmovými recenzenty, tak samotnými diváky. To potvrzuje i víkendová návštěvnost českých kin, kterou ovládlo právě pokračování filmové adaptace z románové série spisovatele Franka Herberta. Pouze za první víkend utržilo v českých kinech 25,8 milionu korun, přičemž ho zhlédlo přes 121 tisíc diváků.

Trapní a prokletí

V situaci, kdy nějaká skutečná ojedinělost či novost jsou vzácné, ale může zapůsobit o to silněji, setká-li se člověk s dílem, které skutečně nové a ojedinělé je, a to dokonce v takové míře, až je těžké ho popsat v nějakém tradičním výkladovém rámci (například ideologie). Uniká a znejišťuje. Mezi taková díla patří desetidílná minisérie The Curse (Kletba) vytvořená Nathanem Fielderem a Bennym Safdiem, v Česku v nabídce streamovací služby SkyShowtime.

Dílo by mělo být lepší než jeho autor

Scenárista, režisér, spoluzakladatel humanitární organizace Člověk v tísni, účastník řady humanitárních misí a v neposlední řadě také pedagog Slezské univerzity v Opavě Petr Jančárek dokončil dlouho očekávaný film Tady Havel, slyšíte mě?. Časosběrný snímek dokumentující poslední tři roky života Václava Havla bude v kinech od 11. dubna. S Petrem Jančárkem hovoříme nejen o Václavu Havlovi, ale také o etických hranicích dokumentaristy či jeho potřebě nevstupovat do děje před kamerou.

Nejlepším loňským filmem je podle českých kritiků černá komedie Přišla v noci

Nejlepším filmem roku 2023 je podle českých filmových kritiků černá komedie Přišla v noci od režisérů Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara. Snímek obdržel i cenu za režii a cenu pro nejlepší herečku, kterou získala Simona Peková za roli Valerie. Ocenění za scénář připadlo Alici Nellis za snímek Němá tajemství a nejlepší mužský herecký výkon podle kritiků předvedl Karel Roden ve filmu Tancuj Matyldo. Dnešní slavnostní vyhlášení Cen české filmové kritiky se konalo v pražském Divadle Archa.

Odvážná hra na jistotu

O filmu Chudáčci režiséra Yorgose Lanthimose se píše a mluví jako o filmové události sezony. Co se vymyká nivelizované většinové produkci, ukazuje něco nečekaného a nevídaného a neomezuje se nějakou předběžnou opatrností. Lanthimosův snímek už vyhrál prestižní festival v Benátkách, dostal Zlatý glóbus pro nejlepší drama, očekávají se ceny ještě významnější, zvlášť pro představitelku hlavní role Emmu Stoneovou, jejíž výkon je popisován jako nejenom skvělý, ale také vskutku odvážný.

Aristokratka ve varu se dostala do čela návštěvnosti českých kin

Komedie Aristokratka ve varu režiséra Jiřího Vejdělka, pokračování filmu Poslední aristokratka, se o premiérovém víkendu dostala do čela návštěvnosti kin. Adaptace části stejnojmenné humoristické knihy Evžena Bočka přilákala 75.500 diváků a vydělala 12,8 milionu korun. Na druhé místo odsunula dosud vedoucí česko-slovenskou komedii Jedeme na teambuilding. Vyplývá to z údajů na webu Unie filmových distributorů. Koprodukční snímek Jedeme na teambuilding režisérky Zuzany Mariankové za měsíc v kinech nasbíral přes 166.000 diváků

Oppenheimer ovládl Zlaté glóby. Má cenu za nejlepší drama i režii

Zlatý glóbus za nejlepší drama získal film Oppenheimer, a korunoval tak svůj velmi úspěšný večer při předávání těchto filmových cen v Los Angeles. Snímek Christophera Nolana o otci atomové bomby obdržel také ceny za nejlepší režii či mužské herecké výkony v dramatu pro Cilliana Murphyho a Roberta Downeyho Jr. Za nejlepší komedii nebo muzikál vybrali porotci snímek Chudáčci režiséra Jorgose Lanthimose.

Pozlátko bez koltů

Jisté je, že snímek ONEMANSHOW: The Movie bude hit, minimálně premiérový víkend tomu nasvědčuje. Projekcí totiž bylo nejvíc, co jich kina pamatují, ostatně přidávány byly jedna za druhou, jelikož jejich první várka se brzy vyprodala, takže kinaři vyšli vstříc maximalizované poptávce. Například konkrétně v multikině v pražských Letňanech to vypadalo tak, že k prvnímu promítání, začínajícímu „vtipně“ minutu po půlnoci, aby se přesně dodržel avizovaný premiérový filmový termín 17. srpna, byla vždy s odstupem minuty přidána ještě tři další představení.

Boj o budoucnost filmu

V Hollywoodu již čtvrt roku stávkují scenáristé a o prázdninách se k nim přidalo sto šedesát tisíc herců a hereček sdružených v odborech. Usilují o zlepšení platových a pracovních podmínek. Budoucnost filmového průmyslu je otevřená, boj o ni se vede teď. Jak vypadá? Co přináší? V Salonu Echa diskutují programová ředitelka festivalu, novinářka a překladatelka Iva Hejlíčková, filmový historik a teoretik, zástupce vedoucího Ústavu filmu a audiovizuální kultury MUNI Radomír D. Kokeš a novinář specializující se na hollywoodské zákulisí a zakladatel portálu MovieZone Václav Rybář.

Životopisná balada, jakých je málo

Letošní prázdniny nabízejí v kinech program bohatý a hojný, jako by se svět filmu vrátil o několik let zpátky a nepostihla ho ani covidová pandemie, ani ekonomická krize, ani pokusy pátrat po nových formách ideální distribuce skrze streamovací platformy, zkracující, nebo dokonce úplně odstraňující časové prodlevy mezi uvedením snímků v biografech a v „televizi“. Ukázalo se totiž, že uvedení souběžné či velmi brzké puštění filmu do televizí odčerpává diváky z kina – zatímco dřív byli ochotni chodit na veřejná filmová představení i čtvrt roku po jejich premiéře, protože jinde je vidět nemohli.

Barbie trhala rekordy. Oppenheimer překonal očekávání

Film Oppenheimer o tvůrci atomové bomby o víkendu v amerických a kanadských kinech utržil 80,5 milionu dolarů (asi 1,738 miliardy Kč), čímž podle společnosti Universal Pictures překonal očekávání svých tvůrců. Ovšem nový film Barbie o ikonické panence v severoamerických kinech odhadem dosáhl 155 milionů dolarů (3,346 miliardy Kč), čímž vytvořil rekord jako nejúspěšnější premiéra letošního roku, uvedla v neděli agentura Reuters s odvoláním na společnost Warner Bros.

Do kin jde bizarní spojení atomovky s Barbie. „Za 30 let jsem nic podobného neviděl“

Do kin po celém světě vstupuje ve stejný den dvojice snímků, která snad nemůže být odlišnější, přesto je internet a filmoví fanoušci už nadobro spojili dohromady. Na jedné straně „roztomilá“ a růžová Barbie, na druhé straně vážné a ponuré drama režiséra Christophera Nolana o vynálezu atomové bomby Oppenheimer. Z tohoto zvláštního kontrastu vznikl fenomén pojmenovaný Barbenheimer, který míří i do českých kin – mnohá chystají společné projekce a diváci se zase připravují na pětihodinový filmový maraton.

Vezmi mi prst a dám ti celou ruku

Aniž ještě vstoupil do tuzemských biografů (kam se dostává až tento týden s čtvrtletním prodlením oproti uvedení v jiných západních zemích), již se nejnovějšímu a celkově doposud čtvrtému snímku anglického dramatika, scenáristy a režiséra Martina McDonagha nazvanému Víly z Inisherinu (v originále The Banshees of Inisherin) dostalo u nás desítek ohlasů od diváků, kteří film zhlédli buď řádně na platformách oficiálních, anebo pokoutně na těch kradených – což je výsledek právě oné časové průrvy při čekání na zdejší kinodistribuci jmenovaného titulu, která nehledě na ceny, jež film mezitím nasbíral přinese zřejmě malou návštěvnost.

Spielberg a zase Spielberg. Slavný režisér si odnáší dva hlavní Zlaté glóby

Zlatý glóbus za nejlepší filmové drama si v noci na dnešek odnesl částečně autobiografický snímek Stevena Spielberga Fabelmanovi, který je volně založený na režisérově dětství a dospívání. Spielberg byl za stejný film oceněn také v kategorii režie. Cenu za nejlepší komedii či muzikál dostal na Zlatých glóbech film Víly z Inisherinu režiséra Martina McDonagha, který měl nejvíce nominací. Zlatý glóbus za nejlepší mužský výkon v dramatu porota udělila herci Austinu Butlerovi za biografický snímek o Elvisovi Presleym s názvem Elvis.

Geniální kretén filmu 20. století

Koneckonců jsem kretén. Úvodní konstatování Michela Poiccarda, jež pronese Jean-Paul Belmondo, gaunerský a přitom sladký hrdina Godardova debutu U konce s dechem (1960), rozpůlila dějiny filmu na dvě poloviny. Byl film předtím a byl film poté. Neznamená to, že by se náhle všechno změnilo a všechny filmy už vypadaly jinak, ale jsou to jiné poloviny. Godardův film, běžně označovaný jako „poetická gangsterka“, nebyl samozřejmě první chaotický, zmatený a „jiný“, řekněme pro srozumitelnost „kreténský“ film, který kdy vznikl.

Vykořenění je vždycky epičtější

Dva staří muži, muklové, se vydávají na poslední cestu, cestu mstitelů. Jsou spojeni osudem, vůlí a slabým tělem. Jejich obětí má být dožívající stařík, kdysi nelítostný prokurátor, dnes nehybná troska. Pomsta se blíží… Stalo se to však jen ve filmu Staříci, o kterém tu řekneme, že je to malý velký film. Jeho autory je dvojice mladíků (středního věku) Martin Dušek (režisér) a Ondřej Provazník (scenárista). Jeden Severočech, druhý ze Žižkova.

Když se lid stane kritikem

Já chodím jenom na červené filmy, vysvětlila mi před pár roky základní princip svého filmového diváctví jedna náhodně potkaná slečna. Chviličku trvalo, než mi došlo, co tím myslí. No, ovšem. Filmy, jejichž hodnocení je v Československé filmové databázi (CSFD) v červeném čtverečku, což znamená, že dosáhlo alespoň sedmdesáti procent. Ta slečna zcela nepochybně není sama, podobným způsobem si filmy a televizní seriály ke zhlédnutí vybírají miliony a miliony dalších v mnoha zemích světa, na CSFD se měsíčně podívá kolem 1,5–2 milionů unikátních návštěvníků.

Čáry pana Prokouka

Karel Zeman byl mág, tvůrce pracující s jinou dimenzí, než jakou je běžné vídat. Byl to autor, který skutečně přišel s vlastním stylem. Snadno rozpoznatelným, a přitom nenapodobitelným. Byl to hledač, jenž pátral po schopnostech filmu, který neustále zkoušel, kam až lze zajít ve spojení média a jeho osobité náplně.