V nastávajících volbách do europarlamentu by pravice měla posílit. Zelení naopak o desítky křesel přijdou. Posílit by měla jak frakce Evropských konzervativců a reformistů, tak frakce Identity a demokracie. Takové výsledky průzkumu před eurovolbami zveřejnil server Politico. Podle něj výzkum reflektuje vzestup pravicových stran napříč Evropou.
Vláda pod vedením ODS plánuje výrazně přitvrzovat v oblasti pracovního práva. „Suchá nit“ přitom nemá zůstat na drobných podnikatelích, zaměstnavatelích ani dohodářích, kteří místo dříve zvažovaného zvýšení limitu pro odvody zřejmě dostanou přinejlepším pár set korun navíc či v horším případě vyhazov. Návrhy z dílny ministerstva práce, které vede předseda koaličních lidovců Marian Jurečka, tak možná poněkud překvapují tradiční voliče ODS.
18. února 2014. Jednání sněmovny. U řečnického pultu stojí poslanec Petr Fiala, přesně před měsícem zvolený novým předsedou ODS. Tepe vládu premiéra Bohuslava Sobotky, jehož ministrem financí je vůdce ANO Andrej Babiš, za zvětšující se schodky státního rozpočtu. „A tehdejší lídr ČSSD Vladimír Špidla, který je nyní shodou okolností vedoucím poradcem pana premiéra, na otázky, kde sociální demokracie, kde vláda jí vedená vezme finanční prostředky, odpoví větou: ‚Zdroje tu jsou.‘ A už o rok později, v květnu 2003, se ukázalo, že zdroje tu nejsou.
Poprvé to vyhmátl Antonio García Martínez loni v březnu, když napsal článek s titulkem Proč zní Tucker Carlson jako levičák z Berkeley?. Kalifornské Berkeley, sídlo nejznámějšího kampusu univerzity UCLA, je od šedesátých let mytologickým epicentrem amerického radikalismu. García Martínez se tehdy právě vrátil z cesty na Ukrajinu a do Polska a měl na mysli primárně zahraniční politiku. Přístup tzv. nové pravice podle něj charakterizují dva principy.
Švédské demokraty vynesl nesouhlas s imigrační politikou předchozích vlád až na pozici druhé nejsilnější parlamentní strany. Přestože nejsou členy vlády, jejich podpora a tolerance vlády je pro přežití tří vládních stran klíčová. Nyní jejich předseda Jimmie Åkesson v komentáři pro deník Aftonbladet, uvedl, že je možná na čase přehodnotit členství Švédska v unii. Informuje například švédský Local. Švédští demokraté byli dlouho označováni za pravicové populisty až extrémisty.
Vláda Petra Fialy (ODS) si seškrtala programové prohlášení. Některé stěžejní body, které definovaly program spíše pravicového kabinetu, zmizely, což premiér i jeho ministři obhajují neudržitelností veřejných financí, a tedy nutností šetřit. Na počínání nejsilnějších koaličních občanských demokratů však míří kritika za to, že na své pravicové sliby rezignovali.
Koncem prosince zažil Twitter souboj dvou opravdových gigantů. Jednoho z účastníků netřeba představovat, jde se o všeobecně oblíbenou prorokyni zelené zkázy a švédskou nepřítelkyni CO2 Gretu Thunbergovou. Na odpor se jí postavil Andrew Tate, ještě nedávno obskurní postava, který se během posledních pár let stal oblíbencem těch pochybnějších koutů pravicového internetu a guruem mladých mužů. Ve skutečnosti si Tate začal, když tweetoval, že má 33 aut a aby mu Thunbergová dala e-mailovou adresu, na kterou by jí mohl poslat kompletní seznam i s jejich „obřími emisemi“. Thunbergová ve své odpovědi naznačila, že Tate má malý penis.
Dánský levicový blok v čele se sociálními demokraty premiérky Mette Frederiksenové si po úterních volbách udrží v parlamentu těsnou většinu, uvedla dnes veřejnoprávní stanice DR po sečtení všech hlasů. Sociální demokraté získali 27,5 procenta hlasů, což je podle agentury Reuters jejich nejlepší výsledek za posledních více než dvacet let. I přes zřejmé volební vítězství Frederiksenová oznámila, že ještě dnes podá demisi do rukou královny Margarethe II., aby tak otevřela cestu k jednání o sestavování příští koalice.
Novým švédským premiérem bude šéf konzervativní Umírněné koaliční strany Ulf Kristersson. V dnešním hlasování o tom rozhodl parlament. Kristerssonova strana byla součástí opozičního pravicového bloku, který vyhrál zářijové parlamentní volby. Vládnout bude s podporou protiimigrační strany Švédští demokraté, kteří tak budou mít poprvé přímý vliv na vládní politiku. Kristerssona jako premiéra dnes v 349členném parlamentu Riksdagu podpořilo 176 poslanců, proti bylo 173 zákonodárců.
V zářijových italských parlamentních volbách celkem jasně zvítězila středopravicová koalice. Její nejvýraznější součástí, a nyní největší stranou v italském parlamentu, jsou Bratři Itálie (Fratelli d’Italia), vedení pětačtyřicetiletou Giorgiou Meloniovou. Ti mají svůj původ v postfašistickém Italském sociálním hnutí. Jejich vítězství tudíž provázelo zděšení, varování před návratem fašismu a titulky o nástupu extrémní pravice. Jak to tedy strana s fašismem má, proč uspěla ve volbách a co lze očekávat od nové italské vlády, vysvětluje poslanec Evropského parlamentu za Bratry Itálie Pietro Fiocchi.
V Itálii byly volby a jako nejsilnější z nich vyšla strana Bratři Itálie. Globální média o tom informovala nápadným způsobem – možná si všimnete určitého společného motivu. Jedná se o sestřih z amerických televizí, ale západoevropská média reagovala podobně a taky od těch amerických novináři jinde zpravidla přebírají tón. Vypadá to, jako by si divák měl ze zpravodajství odnést informaci, že ve volbách zvítězila strana, jejíž plný název zní Extrémně pravicoví Bratři Itálie.
Nedělní předčasné parlamentní volby v Itálii vyhrál pravicový blok se zhruba 44 procenty hlasů. Ukazují to údaje po sečtení 95 procent okrsků zveřejněné ministerstvem vnitra. Druhý je středolevicový blok kolem Demokratické strany s 26 procenty a třetí Hnutí pěti hvězd, které s 15 procenty zabodovalo hlavně na jihu země.
Pětikoalice volby do obecních zastupitelstev a do Senátu brala velice vážně. To ostatně dokumentuje nenápadné povolební oznámení ministra průmyslu Jozefa Síkely, že zastropované ceny elektřiny budou platit jen do nějakého stupně celkové spotřeby, pak zřejmě nastoupí ty „tržní“, drastické. Například v Praze přitom koalice Spolu na billboardech voliče se společnou fotografií premiéra a pražského lídra kandidátky přesvědčovala slovy: „Zastropovali jsme ceny energií (! – vykřičník red.) pro vás.“
Italové v neděli vyberou v předčasných volbách nové složení parlamentu. Největší šance na úspěch má pravicový blok, který by podle některých odhadů mohl získat většinu mandátů. Italům pravicové strany slibují prosazování národních zájmů v Evropské unii (EU), striktnější politiku proti migraci, větší podporu rodinám a porodnosti či snížení daňové zátěže živnostníků. EU sleduje výsledky podle odborníků s obavami.
Italská široce rozkročená vláda centristy a technokrata Maria Draghiho končí. Na sklonku září čekají třetí největší ekonomiku Evropy předčasné volby. Favorit se skrývá na pravici. Mezi potenciálními stranami pravicové vlády dnes vévodí Bratři Itálie (Fratelli d’Italia) a jejich lídryně, 45letá politička Giorgia Meloniová. Západoevropský a americký mainstream tu našel další důvod k obavám: je to nástup strany s přímými vazbami na neofašismus (The Independent).
Budapešť o minulém víkendu hostila významnou americkou konferenci CPAC (Conservative Political Action Conference). Ve Spojených státech pořádá Americká konzervativní unie tuto konferenci každoročně, první ročník v roce 1974 otevřel svým proslovem Ronald Reagan. Uvádí se, že vystoupení Donalda Trumpa na téže konferenci roku 2011 zahájilo jeho politickou kariéru, která vedla do Bílého domu a posléze ještě k ovládnutí Republikánské strany trumpovským, „populistickým“ křídlem.
Značnou nelibost mezi stoupenci pokrokářské levice vyvolal text spisovatelky Petry Hůlové v HN (23. 3.). Autorka v něm tvrdí, že levice dlouho zlehčovala nebezpečí, jež pro Evropu představuje Putinův režim, i jeho povahu, projevovala pro něj nemístné pochopení, válka na Ukrajině ji usvědčila z toho omylu. Kritici ten článek na sociálních sítích označovali za argumentačně chabý a nekoherentní, snůšku absurdních a neopodstatněných tvrzení, hlavním Putinovým spojencem na Západě přece je nacionalistická pravice.
Vladimir Putin si za léta, co je u moci, na Západě vybudoval nepříliš početný, ale o to hlasitější fanklub. Jeho členové se rekrutují jak na levici, tak na pravici. Na levici se jeho obdivovatelé dají rozdělit do dvou skupin. První jsou staří nostalgici po sovětském impériu. Ti v současném Rusku spatřují pokračovatele komunistické supervelmoci. Do této skupiny patří třeba bývalý šéf britské Labouristické strany Jeremy Corbyn.
Lídři evropské konzervativní pravice a některých populistických stran dnes ve Varšavě jednali o spolupráci, která by měla přinést změnu Evropské unie. Ta se podle nich teď chová jako superstát, který ignoruje tradice i pravomoci členských zemí sedmadvacítky. Lídři deklarovali užší spolupráci při obraně suverenity jednotlivých unijních států v Evropském parlamentu. Novou politickou sílu v něm ale neutvoří, uvedla agentura AP.
Místopředseda Evropské komise Frans Timmermans představil minulou středu tzv. energeticko-klimatický balíček. Pod názvem Fit for 55 se v něm skrývá sedmnáct konkrétních návrhů, jak EU do roku 2050 dosáhne uhlíkové neutrality. Patří k nim faktický zákaz aut se spalovacím motorem (do roku 2035), rozšíření emisních povolenek na stavebnictví, zemědělství, lodní a leteckou dopravu, také zdražení povolenek v oborech, v nichž jsou již zavedeny.
Čerstvý osmdesátník Václav Klaus svého času osvěžoval veřejnou debatu úvahami, že je snowboard levicový a lyže pravicové. Na levici řadil i salát nebo džínovou bundu. Džíny prošly. Kvalifikovaly se na pravici. V tom, co je levicové a pravicové, je ve veřejném prostoru čím dál větší zmatek. Nálepky, které se bez argumentů různým politikům vystavují, jsou často velmi zavádějící, protože jen málo korespondují s tím, co ti politici skutečně prosazují.
Lenka Zlámalová v hlavním tématu nového vydání Týdeníku Echo má jasno. Levice v Česku vyšla z módy. Tak zní základní teze jejího textu, protože tvrdí, že čím jsou lidé u nás mladší, vzdělanější a bohatší, tím se cítí pravicovější. Samozřejmě že sama autorka ví, a dokonce jsme otázku několikrát řešili na redakční poradě, že „pojmy pravicové a levicové se rozostřily a každý si do nich projektuje něco jiného“.
Uvnitř ODS vzniká frakce, která chce podle svých slov prosazovat skutečně pravicovou politiku. Současní občanští demokraté se totiž od původního směřování strany odklonili, tvrdí její spoluzakladatel Luboš Boleček, člen ODS na Praze 2. Takzvaná Tea Party odkazuje ke stejnojmennému americkému pravicově-konzervativnímu politickému hnutí, její členové chtějí mimo jiné v podzimních volbách do sněmovny podporovat pravicové kandidáty ODS.
Rozdělení politiky na pravici a levici přestává dávat smysl, sdělují mnohé expertní hlavy. A člověk s nimi někdy má sklon souhlasit, v některých západních zemích se strany tradiční pravice začínají opírat o chudší, módním žargonem řečeno marginalizované voliče, zatímco progresivní levice, soustředěná na identitářskou politiku, nachází podporu ve velkém byznysu a vůbec vrstvách ekonomických a kulturních elit.
Padesát vojáků podezřelých z náklonnosti k pravicovému extremismu odhalila v řadách německé armády od letošního května vojenská zpravodajská služba MAD. Informovala o tom agentura DPA. Před čtyřmi měsíci se tajná služba zabývala podezřením z příslušnosti ke krajní pravici u 428 vojáků, nyní je to již 478.
Nejvážnější společenské boje dneška se vedou v širším slova smyslu na kulturním poli a hranice rozdělení v nich probíhá jinudy než dřív. Přetrvává představa, že politická pravice je strana bohatých, zatímco levice zastupuje zájmy těch chudších.
Přečetl jsem si tu zprávu ČTK pro jistotu dvakrát: „Brněnští hasiči museli v noci po 3:00 likvidovat požár tří osobních aut ve Francouzské ulici ve vyloučené lokalitě. Shořely Mercedes za milion korun, dále Renault a částečně Hyundai, celková škoda dosáhla 1,3 milionu.” Byl jsem dlouho pryč a někdy mívám potíže s výrazivem. Prezident a ministr financí sice také, ale ti si to mohou dovolit. Zkoušel jsem si představit vyloučenou lokalitu, ale moc mi to nešlo. Je zřejmé, že jde o nějaké místo v Brně, ale kdo ho z Brna vyloučil, a proč?
Konzervatismus stojí na dvou pilířích. Primárně jde o postoj, sklon přemýšlet a jednat jistým způsobem v společenských a politických otázkách. K tomu přistupují jisté hodnoty, které do značné míry konzervativní postoj odrážejí. Konzervatismus na Západě vždy patřil ke konstitutivním politickým směrům s obecným cílem zachovávat jeho kulturní a duchovní podstatu. Dnes je však progresivně vytěsňován na okraj panujícím levicově liberálním řádem, který směřuje k radikální proměně Evropy. Je úkolem konzervativců se usebrat a tento trend zvrátit.
