Komentáře - 26. srpna

Jiří Peňás

Holka, co ji Danny potkal v Praze

Josefa Škvoreckého vždycky těšilo, když někdo nebyl hulvát a patřičnou pozornost věnoval jeho ženě Zdeně. Protože se na ni zapomínalo. Protože se třeba často říkalo: nakladatelství Josefa Škvoreckého ’68 Publishers… A ono to bylo spíš nakladatelství Zdeny Salivarové. To ona totiž doslova na koleně a v garáži vydupala ze země „podnik“, který se stal nejdůležitější kulturní institucí českého exilu a dalo by se říct, že po roce 1968 zachraňoval českou literaturu. To ona dělala všechnu tu úmornou práci, která obvykle není vidět, ale je nutná, aby knížky vyšly a pak je někdo četl.

25. srpna

/

Slováci se nadvládě Čechů vždy bránili, Češi naopak po vládě Slováka touží

Naši předci nebyli vůči Slovákům zdaleka tak otevření, jako my dnes. Jazykově jsme si byli odedávna blízcí, nakonec Dobrovský bral Slováky jen jako český dialekt – něco jako Moravany. To ovšem změnila jazyková odluka v roce 1843, kdy Ludovít Štúr a Jozef Hurban odmítli biblickou češtinu, kterou prosazovali evangelíci. Rakousko-Uherské vyrovnání pak výrazně oddělilo Čechy od Slováků, protože vznikly dva téměř samostatné státy.

24. srpna

Maciej Ruczaj

Toxický plán obnovy

Polsko platí v Česku za zemi, která obzvlášť efektivně dokázala investovat prostředky získané z evropských fondů. Věta „oni postavili dálnice, my jsme stavěli rozhledny“ je už téměř klišé. Obrovská aféra vztahující se k čerpání prostředků z tzv. Plánu obnovy, jež se prohnala polskými médii (a zaujala i ta zahraniční), má šanci tímto stereotypem otřást. Jde nicméně o hodně specifickou část evropských prostředků, odlišnou od standardních kohezních (sloužících k vyrovnávání rozdílů mezi regiony EU) či zemědělských fondů, které pomohly polským zemědělcům nejen přežít vstup do Unie, ale taky dominovat na regionálním trhu.

23. srpna

Martin Weiss

Nebuďte jako Kundera

Schůzka Trump–Putin přinesla u nás i ve světě gejzíry moralizování, před nimiž nebylo úniku. Chudák ministr Lipavský musel v úsilí o co nejefektnější připomenutí Mnichova sáhnout po citátu Anthonyho Edena, o němž většina příjemců netuší, kdo to byl, protože všechny Churchillovy citáty už zřejmě byly rozebrané. To je jen jeden příklad za všechno, čemu člověk přes veškerou snahu neunikne.

22. srpna

Ondřej Šmigol

Trump se bojí pekla

Donald Trump bývá považován za celkem jednoduchého člověka. Jeho politické úspěchy jsou přisuzovány „zvířecímu instinktu“, ne dlouhodobé strategii. Političtí protivníci o něm rádi mluví jako o „oranžovém muži“, což připomíná označení pro nějaký druh pravěkého člověka. Je to člověk poháněný svými egoistickými tužbami, emocemi a pudy.Ke změně ale údajně došlo po neúspěšném atentátu na Trumpa loni v červenci. Tehdy Trump unikl jen o pár centimetrů smrti, když na poslední chvíli otočil hlavou a atentátníkova kulka pouze poškrábala jeho ucho. Americký prezident několikrát od té doby prohlásil, že ho zachránil sám Bůh.

21. srpna

Martin Weiss

Jak Tchaj-wan platí za Ukrajinu

Na americkém internetu se objevily dva články o Tchaj-wanu, ze kterých může načerpat leccos zajímavého nejen ten, komu leží na srdci tato ostrovní země. V úterý 5. srpna se objevil na webu Domino Theory text Christiana Whitona Jak Tchaj-wan ztratil Trumpa, který byl citován na americké pravici, ale taky vyšel v překladu na Tchaj-wanu, kde byl prý až sebemrskačsky citován, neřkuli politicky instrumentalizován. Scéna pro to byla nachystaná po dvou pokořujících událostech, jež Tchajwanci nemohli ignorovat. USA uvalily na Tchaj-wan dvacetiprocentní základní cla, tedy vyšší než na Japonsko, Koreu i EU.

20. srpna

Adam Růžička

Vraťte nám patolízala!

Před měsícem jsem v článku „Zamilovat se do stroje“ citoval varování psychologa Michaela Inzlichta před nekonečnou empatií a přílišnou úslužností velkých jazykových modelů. Umělá inteligence je natolik vřelá a povzbuzující, že se s ní uživatelé, často osamělí, baví čím dál častěji a popisují dokonce pučící vztahy, v některých případech i emocionální závislost. Objevila se i řada svědectví o tom, že modely nadšeně přiživovaly zjevně iluzorní či přímo psychotické představy konverzačních protějšků, což bludy dále posilovalo, a několik nešťastníků kvůli tomu muselo být i hospitalizováno.

19. srpna

Dalibor Balšínek

Vláda Petra Fialy ohrožuje důvěru ve stát

O nejdůležitějších událostech posledních dnů není pochyb. Na prvním místě jsou to jednání mezi americkým prezidentem Trumpem a jeho ruským protějškem Putinem, která mají vést k míru, nebo alespoň k ukončení bojů na Ukrajině. První setkání obou představitelů klíčových světových mocností se odehrálo minulý týden na Aljašce. Jednání žádný jasný výsledek nepřineslo, a tak se hned spustila vlna spekulací, pochval i odsudků, v zásadě kopírujících obvyklé sympatie či antipatie k Donaldu Trumpovi.

18. srpna

Tereza Viry

Proč za sebe feministky nechávají zaplatit navzdory emancipaci

To se takhle jednou sejdou v baru alfa samec a feministka. Začíná to jako vtip, avšak očité svědectví z kontroverzní události bylo nahráno na TikTok, kde bude až do skonání věků strašit studenty antropologie a zároveň udrží mimozemské civilizace v bezpečné vzdálenosti od nápadu spustit k nám byť jen průzkumný modul. Večer tedy nějak proběhl. Ve chvíli, kdy přinesou účet a feministka už už vytahuje peněženku, jí tento vtiskne do ruky svou platební kartu a se slovy „Jsem hned zpátky, objednej si cokoli, na co máš chuť“ se vzdálí.

17. srpna

Maciej Ruczaj

Jsme tráva? O slonech a střední Evropě

„Pamatujete si na starou africkou pravdu, kterou tak rád opakuji? Je jedno, jestli se sloni bijí nebo spolu mají sex, vždy trpí tráva. Ať jednání slonů 15. srpna dopadne jakkoli, trpět bude tráva, v tomto případě Ukrajina.“ Tato slova, která pronesl milovník neotřelých přirovnání, slovenský premiér Robert Fico, na svém facebookovém profilu, vyvolala pochopitelnou ostrou reakci ukrajinského ministerstva zahraničí a sérii rituálních odsouzení. A také mnoho nadšených výkřiků ze strany „tábora míru za každou cenu“, který si liboval v tom, že „konečně někdo popsal věci tak, jak jsou“.

16. srpna

Ondřej Šmigol

Dlouhá cesta na Aljašku

Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, svět nejspíše pomalu zjišťuje, co se událo na Aljašce mezi Donaldem Trumpem a Vladimirem Putinem. Rozporcovali si Ukrajinu? Unudil Putin Trumpa k smrti svým výkladem ruských dějin? Vyhlásili si navzájem válku? Ať je výsledek jakýkoliv, mnoho komentátorů a analytiků již samotné konání summitu považuje za Putinovo vítězství. Málokdo opomene připomenout, že Aljaška bývala ruské území, než ho v roce 1867 USA koupily, a uštěpačně dodat, jestli ji Trump vrátí. Nelze si ale nevzpomenout na jinou aljašskou událost týkající se Ruska, jež je mnohem mladšího data.

15. srpna

Martin Weiss

Misgendering náš a jejich

Web Reduxx, který se specializuje na dobře zdokumentované zprávy o politickém prosazování genderové ideologie a příbuzných perverzí, přinesl článek o osudu brazilské feministky jménem Isabella Cêpa, který je zajímavý hned z několika ohledů. Cêpa v roce 2020 zesměšňovala trans ženu jménem Erika Hilton, jež si užívala slávy coby žena, jež získala nejvíc hlasů v komunálních volbách v São Paulu a v celé Brazílii. Ta na Cêpu podala trestní oznámení. Policie je vyslechla, dlouho se nic nedělo, až se v červnu Cêpa dozvěděla, že je obviněna a hrozí jí až 25 let vězení.

14. srpna

Ondřej Šmigol

Generace úzkostných neurotiků

Při vysvětlování společenských změn, ať jde o vývoj chápání morálky, trendy v seznamování, či nové vzorce chování, máme tendenci klást důraz na myšlenky a ideologii. Teze univerzitních profesorů o intersekcionalitě tak vedou k růstu nejrůznějších progresivních hnutí zabývajících se sociální spravedlností. Názory feministek se zase promítají do vztahů mezi pohlavími. Na druhé straně agitace krajně pravicových politiků může stát za nárůstem rasismu. Tyto faktory jistě hrají roli, ale v debatě o myšlení může zanikat vliv technologií na změny ve společnosti.

Zpět na hlavní stranu