Jednou ze stálic maďarské politické scény byl po dlouhá léta Ferenc Gyurcsány, bývalý předseda maďarské socialistické strany. V letech 2004–2009 byl dokonce maďarským premiérem. Roku 2009 katastrofálně (a zaslouženě) prohrál volby s Orbánem, leč předsedou socialistů zůstal. O dva roky později založil novou stranu, Demokratickou koalici, s ní prohrál troje další volby, ale ani jedna z těch porážek ho nepřiměla složit funkci předsedy. Věčný předseda nakonec odešel přímo do důchodu v květnu 2025, kdy mu bylo 64 let.

Každá politická strana, ba dokonce každá organizace musí řešit vnitřní rozpor mezi tím, co je jejím kolektivním cílem („vyhrávat volby“ nebo třeba „vydělávat peníze“) a co je cílem jednotlivých jejích činovníků (například „zastávat prestižní pozici a mít vliv“). Nedokáže-li pak organizace tento rozpor zvládnout, může ji to úplně zničit.

A to je důvod, proč by měl Fiala odejít. A nechápe-li to, měl by být nekompromisně odejit.

ODS hleděla poslední dva roky na drtivý vývoj preferencí jako ptáčátko na blížícího se hada a doufala v zázrak. Zázrak se nestal a bývalá státostrana skončila se 27 poslanci, takže jich má o osm méně než před volbami. Naopak TOP 09 a KDU-ČSL, dvě strany, které by při separátní kandidatuře nejspíš ani neprošly do parlamentu, se za pomoci kroužkovacích mechanismů svezly na jejích zádech, topka s devíti a lidovci s šestnácti poslanci.

Strana má teď už jen dvě možnosti. Buď pokračovat v kultu osobnosti jako maďarští socialisté s Gyurcsánym; v takovém případě je namístě „velká fúze“ s topkou a lidovci do jednoho celku. Anebo se pokusit o vnitřní obrodu a znovunalezení vlastní identity, což ale znamená poslat Fialu do politického důchodu a navolit si zcela nové vedení, ideálně odjinud než z Brna.

Ta druhá možnost by byla lepší, účelových slepenců už jsme měli v politice až moc. Jenže by vyžadovala určitou odvahu od „vnitřního disentu“ – a bývalý vnitřní disent ODS se dnes vesměs nachází u Motoristů. Najde se někdo, kdo zvedne rebelský prapor?