Komentáře - 14. srpna

Martin Weiss

Dekl je zpátky na žumpě

Hnutí ANO má vlastně velké štěstí, že aféra poslankyně Balaštíkové kulminovala odhalením, že si chtěla objednat zabití psa. Nebylo na co čekat. Politici ANO, kteří předtím volili vyčkávací reakci ve stylu „Pokud se to potvrdí, tak … ale vy zas máte kampeličku a dozimetr“, měli teď jasno. Zejména pokud jsou sami milovníci psů. Zatímco Andrej Babiš den předtím „žádal vysvětlení“, teď na něj nečekal a rozhodl poslankyni vyškrtnout z kandidátky. Nejméně čtyřicet procent domácností má pejska. Úplně každý má jasno v tom, že zabít někomu psa je odporné, to dělá spodina a estébáci.

13. srpna

Ondřej Štindl

Potíže s „pravdivými“ příběhy

Členové České filmové a televizní akademie vybírali hlasováním film, který by měl Česko reprezentovat mezi díly, z nichž bude americká akademie vybírat kandidáty na Oscara pro nejlepší neanglicky mluvený snímek. Stane se jím dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, nekonvenčně a působivě pojatý portrét fotografky Libuše Jarcovjákové. Volba, proti jejímuž výsledku nelze nic namítat. Předcházela jí však místy vyhrocená diskuse o jiném snímku – Sbormistrovi scenáristy a režiséra Ondřeje Provazníka (recenzi najdete v Echu č. 29/2025 – pozn. red.).

12. srpna

Dalibor Balšínek

Češi potřebují ostřejší pejsky. A Brusel taky

Uprostřed léta se obvykle spíše řeší kruhy v obilí, utonulí opilci na přehradách či otravy houbami, ale teď se blíží sněmovní volby, v nichž půjde – jako vždycky – o všechno. I když o všechno, musíme si přiznat, že máme pramalý vliv na zahraniční politiku, a to i na blízké evropské úrovni. Už nejsme ti nevypočitatelní, bláznivě nepochopitelní švejci nebo – mnohem výstižněji a poetičtěji řečeno s dnes už opomíjeným klasikem Bohumilem Hrabalem – „smějící se bestie“. Teď připomínáme spíše roztomile se tvářící kudrnaté pudly, běhavé whippety či rozkošně hloupoučké briardy.

11. srpna

Tereza Viry

Platili vše fifty-fifty, ale pak po ní chtěl náklady na epidural

Po náročné sérii okurkových témat si dnes dáme něco skutečně pohodového, vyloženě odlehčeného: partnerské finance. Proč je ve světě genderové rovnováhy domácí rozpočet politickou manifestací? Kdy se z našeho stalo moje a tvoje? Co zvířecího se aktivuje ve feministce, když jí alfa samec v baru koupí drink? A kdo za koho platí na rande v generaci Z? To poslední je chyták! Jak by ne. Zetkaři se totiž „nejvíc cítí sami sebou doma, případně o samotě“, nepohodlnému seznamování se tudíž nevystavují, čímž se šikovně vyřeší také otázka placení.

10. srpna

Maciej Ruczaj

Ufňukaná maskulinita

Otázka „proč se nerodí dětí“ patří v českých médiích mezi hlavní témata posledních týdnů. A je to samozřejmě dobře, protože těžko budeme hledat téma závažnější. Na druhé straně se nelze ubránit pocitu, že je to trochu hit okurkové sezony, na předvolebních billboardech odkazy na něj nenajdeme, pokud tedy k pokusům řešení této krize nepočítáme uzákonění eutanazie navrhované STAN. Je zajímavé, že vlna zájmu o příčiny celozápadního demografického propadu se objevuje paralelně s narůstajícím zájmem o vzestup fenoménu „manosféry“ a „návratu toxické maskulinity“.

09. srpna

Adam Růžička

Nenávist je nenávist. Doba ledová je doba ledová

„Nenávist do společnosti nepatří,“ prohlásila v úterý ministryně spravedlnosti Eva Decroix ve videu, v němž poukazuje na fakt, že nový zákoník bude zpřísňovat předsudečné trestné činy. „Proč? Protože je to správné,“ deklaruje, aniž by krok nějak blíž vysvětlila. „Je to spravedlivé. A spravedlnost musí být spravedlivá,“ dodává s úsměvem učitelky v mateřské škole. Necháme stranou podivně infantilní komunikační styl ministryně. Důvodem pro prázdné floskule totiž nemusí být nutně sklon nahlížet na své diváky jako na malé děti.

08. srpna

Daniel Kaiser

Chtějí nám strkat nosy všude

Předsednictví EU na půl roku si většinou všimne veřejnost jen v předsedající zemi, a to ještě kdoví jestli. Tentokrát by to mohlo být jinak. Od 1. července předsedá Unii Dánsko, které se s pozoruhodnou vervou ujímá starších plánů Evropské komise na prohlížení textových zpráv, tedy chatování, jehož se dopouštějí uživatelé internetu na WhatsAppu, Signalu, Facebooku a podobných platformách. To vše pod ušlechtilým praporem boje proti dětské pornografii. Komise už ve svém původním návrhu vymyslela mechanismus, který se nemusíme bát označit jako širokou sledovací operaci.

07. srpna

Martin Weiss

Nezničitelná biomasa

Při pozorování politiky Donalda Trumpa se snažíme nepodléhat apokalyptické perspektivě tamních či našich liberálů, kteří vyhlašují každý jeho krok za nástup diktatury a konec demokracie a Západu. Otupí to vaši pozornost vůči tomu, co se doopravdy děje. Zejména vůči tomu, když Donald Trump opravdu provede nějaký krok, který posouvá USA směrem k banánové republice. A takového kroku se Trump dopustil minulý týden, když vyhodil komisařku statistického úřadu ministerstva práce. Ne že by snad panovaly pochybnosti o tom, zda na to má zákonné právo.

06. srpna

Ondřej Šmigol

Je třeba si promluvit o radikalizaci žen

I do České republiky již dorazila panika ohledně radikalizace mladých mužů a temného působení „manosféry“. „‚Musíš se k holce chovat víc jako šmejd‘ je jedno z jemnějších poselství manosféry. Objevuje se tu něco temného, říká Hanel“ je titulek rozhovoru DVTV se spisovatelem Petrem Hanelem. „Manosféra mu rozvrátila psychiku i vztah. „‚Nevěděl jsem, kdo jsem,‘ říká Petr, který propadl videím Turka a dalších“ je titulek serveru Heroine. „Sex, nebo nenávist! Manosféru zrodil odpor k emancipaci žen, část z ní je čistý byznys“ je příspěvek Českého rozhlasu k diskusi.

05. srpna

Dalibor Balšínek

Oto nebo Pavel, už je to passé

Každý, kdo se rozhodne vstoupit do veřejného prostoru, je nakonec vystaven obrovskému tlaku, který dopadá nejen na něj, ale i na jeho nejbližší okolí. Vůbec nejtěžší je dnes vstoupit do politiky. Každý výrazný člověk, který by díky svému pohledu na svět mohl posunout společnost dál, v sobě nese mnohé dobré i špatné. Lidé, kteří jdou s davem, v sobě takové rozpory nemají, prostě plynou, nedělají problémy, a když se proud otočí, umějí se mu přizpůsobit. I takoví lidé jsou důležití, každý člověk má svou roli, někteří plynou s proudem, jiní ho mění, směřují jinam, často k dobré změně proudu.

04. srpna

Tereza Viry

Proč je Pride kontraproduktivní?

Má rezervovanost má hlubší i úplně mělké důvody. Banální důvod je ten, že je to nařvaný kýč. Vůkolní výtrysk duhových praporků všem kromě šťastně barvoslepých připomenul, že zas je další rok v čudu. Průvod Pride se stal podobně pevným bodem našich životů, jako jsou Vánoce, Velikonoce nebo masopust, jehož účastníky s účastníky Pride pojí puzení převlékat se do nerealistických outfitů a pak v nich rozpustile dovádět ulicemi města. Autorku tohoto textu, ale možná i leckoho jiného, pak Pride každoročně postaví před paradox: ačkoli na sobě celkem neshledáváte nic středověkého

03. srpna

Lukáš Novosad

Proč musí Maďarsko zůstat stranou války

Před týdnem, v sobotu 26. července, přednesl maďarský premiér Viktor Orbán na letní univerzitě v karpatské obci Bálványos svůj tradiční dlouhý prázdninový projev. Je to akce, která má ideologicky i personálně blízko k vládnoucí straně Fidesz, a tak šlo letos o projev uzavírající stávající volební cyklus, protože napřesrok na jaře proběhnou v Maďarsku parlamentní volby. Na to konto Orbán žoviálně podotkl, že doufá, že za rok na tomtéž místě přednese projev otevírající nový vládní cyklus. Ostatně ten letošní lze sotva označit za bilanční.

02. srpna

Ondřej Štindl

Obrácený mluvčí

Život občas nabere nečekaný směr. Ví to kdekdo, například i Jiří Ovčáček. Postava, již část české veřejnosti po několik let sledovala s jakousi často naštvanou a někdy pobavenou fascinací. Začínal jako pilný redaktor komunistických Haló novin, později pracoval pro někdejšího předsedu ČSSD Jiřího Paroubka, s nímž se ale rozešel ve zlém, pak psal do Práva. Jeho „hvězdná hodina“ ale nastala, když se stal mluvčím prezidenta Miloše Zemana. V té roli vystupoval konfrontačním způsobem, svoje invektivy občas formuloval velmi exaltovaně a se značnou snahou o jakousi literárnost.

01. srpna

Ondřej Šmigol

Cenzura ve jménu dětské bezpečnosti. Británie ukazuje, jak neregulovat internet

Že Velká Británie není žádnou oázou svobody slova, se již tak nějak ví. Lidé jsou tam běžně vyšetřováni, stíháni a zavíráni do vězení za své posty na sociálních sítích. V roce 2023 bylo za „urážlivou online komunikaci“ zatčeno přes 12 tisíc lidí, tedy asi 30 denně. Z toho bylo přes 1100 nakonec i potrestáno. Pravda, ty příspěvky jsou často urážlivé, nevhodné a sprosté. Na liberální demokracii se však jedná o neobvykle drsný režim omezování svobody vyjadřování. A ten se nyní pouze utuží – vše kvůli zákonu o online bezpečnosti.

31. července

Adam Růžička

Ztratíme schopnost myslet?

Vzdělání je to, co přetrvává i ve chvíli, kdy jsme zapomněli vše, co jsme se ve škole naučili. Tento aforismus se v Česku mnohdy připisuje Karlu Čapkovi, v zahraničí zase Albertu Einsteinovi (Einstein větu skutečně zmínil v proslovu z roku 1936, ale sám se odkazoval na blíže nespecifikovaného rozumbradu). Nezáleží na tom, kdo s těmi slovy přišel; podstatné je, že s sebou nesou jistou pravdu a poukazují na zásadní rozměr vzdělávání, jenž není zcela zřejmý.

30. července

Martin Weiss

Kde se ti divní lidé berou

Koalice SPOLU pokračuje ve volební kampani, jejímž cílem zřejmě je přesvědčit co nejvíc voličů, aby ji nevolili. Uznáváme, že toto není literárně nejelegantnější úvod, ale je prostě těžké nějak originálně popsat zhola nepochopitelné chování protagonistů této strany. Ministryně spravedlnosti Eva Decroix se pochlubila na sociální síti X novinkou schválené úpravy trestního zákoníku, díky níž „opakovaná drobná krádež již nebude trestána přísněji než drobná krádež“. To má být dobře, kvůli tomu je lidé mají volit.

Zpět na hlavní stranu