„Já si asi začnu dělat čárky vždycky, když zmíníte Rusko,“ reagoval minulý týden šéfredaktor serveru Aktuálně.cz Matyáš Zrno v rozhovoru s předsedou vlády. Petr Fiala skutečně skloňoval jméno východního nepřítele tak často a dokázal jej našroubovat do témat natolik rozličných, že to působilo až parodickým dojmem. Věděli jste například, že Rusku nahrává i komentování průzkumů a poukazování na to, že ve volbách pravděpodobně dojde k porážce vládních stran?

Fiala byl v tomto ohledu neústupný – když byl malý, viděl tanky a ty k nám znovu přijedou, pokud se nebudeme bránit naléhavým hrozbám. Jednou z nich má být i Andrej Babiš, který nás posune na Východ do sféry ruského vlivu. Když redaktor oponoval, že šéf hnutí ANO má většinu byznysu v Evropě, dozvěděl se, že na tom nezáleží, neboť Babišovi zavolá Vladimir Putin a něco mu nabídne. A nepomůžou nám ani pojistky v podobě prezidenta a Senátu, což je prý velký omyl, jak jsme se překvapivě dozvěděli od premiéra, který je zároveň profesorem politologie – jediné, na čem záleží, jsou tyto volby a nic jiného, neboť teď jde o všechno. „Nežijme v iluzi, svět je hrozně nebezpečný,“ zaklínal se Fiala v rozhovoru.

Sdělení pro voličskou veřejnost by se dalo shrnout do krátkého hesla: Bojte se a volte nás! Toto urputné apelování na strach přináší v politické komunikaci řadu výhod, což platí dvojnásob, pokud jste v pozici, kdy po čtyřech letech vládnutí za sebou nemáte moc výsledků a čelíte značnému zklamání svých příznivců. Není totiž třeba diskutovat o konkrétních návrzích na změny, skládat účty za minulá selhání, porovnávat programová prohlášení ani smysluplné programy vytvářet, neboť naprosto cokoli se bude jevit jako lepší alternativa, nachází-li se na druhé straně nabídky pád do propasti. V nedělní debatě České televize dokonce premiér prohlásil, že nevznikne-li vláda na půdorysu stávající koalice, je jedinou možností „vláda národní zrady“. Poněkud silná slova.

Zjevným důsledkem této „strategie strachu“ je ale vyprazdňování politiky a ztráta jejího významu, což můžeme již nyní zřetelně pozorovat. Zosobněním tohoto vývoje se stal ministr vnitra a předseda Starostů Vít Rakušan, u něhož se v posledních týdnech zdá, že zanevřel na propagaci vlastního hnutí, když roznáší letáky svých politických konkurentů a jako prioritu deklaruje dosazení „101 demokratů“ do sněmovny ve jménu boje proti populistům a extremistům. Za normálních okolností by podobná iniciativa působila příliš okatě jako cynická snaha udržet se u moci za každou cenu (jaký koherentní názorový překryv najdeme například mezi koalicí Spolu a Piráty se Zelenými?), nicméně Rakušan zřejmě sází na to, že se účelová politická beztvarost ukryje pod závoj hrozby.

Sázka na strach představuje zoufalý vabank současné vlády, která v průzkumech skutečně zaostává za opozicí a jež hraje právě o hlasy zklamaných a nerozhodnutých, které se tímto snaží mobilizovat k tomu, aby přišli k volebním urnám. Je ovšem diskutabilní, zda se tato taktika promění v úspěch – v posledních letech se totiž strašilo hojně (covid-19, očkování, dezinformace, ostatně i samotná hrozba Ruskem je už dost ohraná) a můžeme tu spatřovat i jistou vyčerpanost a otupělost veřejnosti, která již nemá síly nechat se dále jitřit. V tom ostatně tkví i určitá nezodpovědnost ledabylého užívání vyhrocené rétoriky: protože skutečně mohou nastat časy, kdy budou obavy namístě, a je otázka, zda se tím nepřipravujeme o důležitý mobilizační potenciál, který nám pak bude chybět.

Ovšem snad ještě větší nebezpečí představuje možnost, že to u významné části lidí zafunguje. A tady nemluvím o tom, kdo vyhraje volby, kde (omlouvám se) opravdu nejde o všechno. Ve hře je dlouhodobější degradace demokratické kultury, která by nás možná měla znepokojovat mnohem více než krátkodobé politické body. V celé řadě zemí pozorujeme varovné trendy, které se mimo jiné projevují propadem důvěry v systém a vzrůstající polarizací. Jak naložit s tvrzením, že více než polovina populace je ochotna podporovat nedemokratické zrádce? A uvěříme-li tomu, má pak demokracie vůbec smysl? To jsou otázky, které by nás znepokojovat měly.