Komentáře - 27. května

Marian Kechlibar

Stát rozhodně nejsme my všichni

Nedělní večerní duel Jana Zahradila a Otakara Foltýna dostupný na Echo Podcastech stojí za poslech sám o sobě, byť tam nic zcela nečekaného neuslyšíte. Foltýn se projevuje jako obvyklý arogantní vševěd a Zahradilovi se nedaří do tohoto krunýře sebevědomé ignorance proniknout žádným ze svých ostrých, někdy možná až příliš ostrých, oštěpů. S těmito plukovnickými typy nic nenaděláte. Inteligenci mají značnou, ale moudrost v podobě aspoň miniaturní pochybnosti o sobě sama se jich ani nedotkla. Možná je to někde v zákopech výhodné; pro „strategického komunikátora“ české vlády je to katastrofa

26. května

Tereza Viry

Německo mohutně investuje do infrastruktury pro bonzáky

Portály náhradní justice byly původně zavedeny jako ochrana pro whistleblowery (podnět přišel z Evropské unie), ale v praxi nezvratně mutují v nástroj politického udávání a osobní msty. Může to být tak rok a půl, kdy česká média nadšeně přejala zprávu BBC o vlně udávání v Rusku. Vracejí se k prověřené sovětské praxi, psala, soused práší souseda kvůli diskreditaci armády a šíření dezinformací o válce, následují pokuty, ztráta zaměstnání anebo vězení. Z článků čišelo zlomyslné uspokojení, že RuSSákům zkrátka není rady ani pomoci, když hledají a opět slavně nacházejí zrádce ve vlastních řadách.

25. května

Maciej Ruczaj

Není vměšování jako vměšování aneb Bukurešť ve Varšavě

Opakované rumunské prezidentské volby skončily – alespoň pro většinu evropských médií – happy endem. „Moskva prohrála v Rumunsku“ – radovaly se české sociální sítě. Nechme teď stranou, že lze o poraženém kandidátovi Georgi Simionovi říct ledacos kontroverzního, ovšem nikoliv to, že je „proruský“. Rumunské volby nám zanechaly dvojí „odkaz“, který daleko přesahuje význam jejich konečných výsledků. Zaprvé, klíčový faktor mobilizace. Ve druhém kole rozhodlo nejen to, že většina voličů jiných kandidátů se sešikovala za Nicusorem Danem, ale především do voleb šlo o 12 procent více lidí.

24. května

Ondřej Šmigol

Globalizovaná intifáda je tady

„Globalizujte intifádu“ je častý slogan antiizraelských protestů. Intifáda znamená povstání a je to termín pro dvě vlny palestinského odporu proti Izraeli. Zvláště druhá intifáda z let 2000 až 2005 byla krvavou záležitostí, sérií teroristických útoků cílících na izraelské občany. Volání po globalizované intifádě je tedy voláním po globálním teroru proti Izraelcům a Židům. V noci ze středy na čtvrtek jsme byli svědky toho, k čemu tyto výzvy vedou. Levicový radikál Elias Rodriguez zabil dva mladé zaměstnance izraelské ambasády ve Washingtonu. Podle policie zastřelil Sarah Milgrimovou a Jarona Lischinského.

23. května

Martin Weiss

Simulakrum úspor

Předpovědi, jak umělá inteligence (AI) promění celou ekonomiku, zatím kontrastují s tím, jak se většina z nás s umělou inteligencí setkává. Jednoznačně vyznívají zprávy o schopnostech umělé inteligence v programování. Tam skutečně může způsobit revoluci na pracovním trhu. To je ale velice specifický způsob použití, který pro většinu z nás nepokrývá celé spektrum toho, co si představíme pod pojmem inteligence, a stejně tak je to dost ostře vymezený segment pracovního trhu. Umělá inteligence zjevně snížila náklady investičních podvodů, při jakých přicházejí o úspory senioři.

22. května

Markéta Malá

Co způsobil strašáček

I letos ještě stát stihne vytěžit bohaté podnikatele se stamilionovými majetky. Takhle loni kádroval premiér Petr Fiala minoritní akcionáře ČEZ. Je to asi nejlegendárnější výrok směřovaný na jejich adresu, bohužel ale ne jediný. Přesvědčení poslance STAN Ondřeje Lochmana o tom, že kdo moc vydělá, toho můžeme spravedlivě zdanit, také stojí za připomenutí. Tak teď ještě připomeňme, aby to nezapadlo, že na celé „dani z neočekávaných zisků“ stát za dotčená tři zdaňovací období vybere dohromady přes sto miliard. To je dost děsivé číslo. A ještě děsivější je fakt, že drtivou většinu z toho odvedl a ještě odvede ČEZ.

21. května

Markéta Malá

Jen takový strašáček pro naše majetné podnikatele

Nedávno se šéf poslanců ODS Marek Benda dopustil roztomilého výroku. V televizní debatě na CNN Prima News tvrdil, že nepovedená snaha vlády snížit podíl hlasů akcionářů pro přeměny obchodních společností a družstev, tzv. lex ČEZ, byl jen takový „strašáček“. A úsměvná jsou i Bendova slova o tom, že vládní návrh nakonec neprošel, protože sama vláda nechtěla, aby prošel. Pro připomenutí, celá věc se týkala snahy ovládnout ČEZ, a to dost nečestnou cestou.

20. května

Ondřej Šmigol

Divadlo pro Trumpa

Schůzka mezi ukrajinskými a ruskými vyjednávacími týmy, první po více než třech letech, dopadla podle očekávání – nijak. Kromě dohody o výměně tisícovky válečných zajatců nepřinesl Istanbul žádné hmatatelné výsledky. Vlastně to není nijak překvapivé – nešlo totiž tolik o negociace o ukončení krvavé války, ale hlavně o divadlo pro amerického prezidenta. Donald Trump si zřejmě opravdu přeje ukončit válku na Ukrajině a je frustrovaný z toho, že se mu to nedaří. Kyjev i Moskva si uvědomují, že pokud se jim podaří přesměrovat americký hněv na protivníka, mohly by získat zásadní výhodu.

19. května

Tereza Viry

Máme rádi teroristy, protože nemáme rádi sami sebe

Projekce je psychologický proces přenášení vlastních nejistot, strachů a agrese na okolí. Vlastní nežádoucí pocity zavěšujeme na kamaráda samozřejmě proto, abychom se s nimi nemuseli konfrontovat, řešit je či nedejbože přijmout, že někde uvnitř nás bydlí i to, co jsme nezvali. Ovšem čím horlivěji projektujeme, tím víc to roste. Tak třeba ženy, které tak trochu nenávidí muže, vidí ve všem mizogynii. Pak muže nenávidí ještě o trochu víc. O vlastní projekci často (ale ne vždycky) nevíme.

18. května

Alexander Tomský

Trump: Nabízím prosperitu, nebo sankce

Americký prezident Donald Trump sám sebe označuje za politického obchodníka, jenž dokáže vyjednat nejen výhodné smlouvy pro Ameriku, ale také zajistit mír, aniž by nutně vyhrožoval válkou. Jeho voliči si ostatně po fiasku okupace Afghánistánu a Iráku žádnou intervenci v cizí zemi rozhodně nepřejí. A pro Trumpa osobně to znamená výhru nad hloupým moralizováním svých předchůdců, kteří ve slavné tradici zakladatelů Města na hoře reprezentovali svobodnou republiku, univerzální touhu světa po svobodě a někdy i věřili, že lze násilím prosazovat svobodné volby a demokracii, rovnost mužů a žen i lidská práva.

17. května

Ondřej Šmigol

Istanbulská bitva o Trumpův mozek

Po více než třech letech se v Istanbulu setkali ukrajinští a ruští vyjednavači, aby se pokusili nalézt cestu ze zničujícího konfliktu. Očekávání nebyla velká. V tomto smyslu se vyjádřil například americký ministr zahraničí, taktéž přítomný v Turecku, Marco Rubio. Skepse se ukázala jako oprávněná, když jednání skončilo zhruba po 90 minutách bez zřejmého posunu, kromě dohody o vzájemné výměně zajatců. Pravdou je, že o mír v Istanbulu tak úplně nešlo. Před setkáním se nadšeně spekulovalo o tom, kdo bude vést delegace. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj totiž prohlásil, že k negociačnímu stolu přijede osobně, a vyzval Vladimira Putina, aby učinil totéž

16. května

Daniel Kaiser

Mír nikdy

Dvě diplomatické události – v Istanbulu pokus o mírové jednání Rusko–Ukrajina a souběžně v Antalyi summit ministrů zahraničí NATO – se odehrávají ve stejné zemi, ale jsou v konkurenčním vztahu. Nejde tu až tolik o mediální pozornost, jako spíš o to, že logika obou akcí vede opačným směrem. Summit NATO si klade za cíl dohodu o vyšších výdajích na zbrojení. Místo kýžených dvou procent HDP by členské státy měly zvyšovat k 3,5 procenta HDP výdaje na armádu a k 1,5 procenta na infrastrukturu, jakou správná členská země potřebuje pro válčení. Dohromady pět procent HDP ročně je nesmírná suma.

15. května

Martin Weiss

Něco vědět? Proč?

V posledních letech se rozrostly tzv. predikční trhy, tedy svého druhu burzy, kde můžete sázet na pravděpodobnost různých událostí. Často dávaly velmi dobré výsledky, třeba při amerických prezidentských volbách, takže je dnes mnozí fanoušci technologického pokroku považují za další případ, kdy davy prostých lidí, vyzbrojených novými technologiemi, odstavily samozvané „experty“, tedy predikční týmy establishmentových médií, na smetiště dějin. Tak se podívejme, jak si predikční trhy vedly při volbě papeže.

Zpět na hlavní stranu