Komentáře - 08. září

Tereza Viry

Už jen čekám, kdy školy začnou povinně afirmovat anorexii

V necelých čtrnácti jsem si vyrobila mentální anorexii. Důvody byly osobní, pramenily z obtížné rodinné situace, naopak chyběly „patriarchální požadavky na ženské tělo“ a ambice vypadat jako Kate Moss; ani pokročilé šílenství mě nedokázalo připravit o elementární soudnost. Ostatně existenci topmodelky a příslušný typ estetiky jsem vnímala jen okrajově, o internetu jsem neslyšela ještě roky, čímž pádem jsem ale přišla o svou dávku devastující inspirace z tzv. pro-ana blogů.

07. září

Lukáš Novosad

Pravda o původu Slovanů

Vždycky je legrace, když se objeví zpráva, která staví na hlavu zprávy předešlé. Tak třeba před čtyřmi dny se v tuzemských médiích vděčně psalo o tom, že podle nového výzkumu nyní již skoro bezpečně víme, odkud se v Evropě vzali Slované a kdy do ní přišli. Ten závěr je samozřejmě nevyvratitelný, jednak proto, že s ním přišli našinci (vědci z Masarykovy univerzity), jednak proto, že je opřen o výzkum DNA. A tak je konečně jasné, že Slované „skoro jistě“ přišli z pomezí Běloruska a Ukrajiny. Nikoli z Polska, nikoli z Balkánu, konkrétně z jeho charvátských držav, jak se také někdy udává, nýbrž z pravoslavného východu.

06. září

Pavel Kohout

Kdo ochočí zlověstnou berušku? Rozjímání nad dějinným objevem

Můj praděd Josef Kohout, sedlák v Německém a nyní Havlíčkově Brodě, byl v poslední z bezpočtu generací, které si po staletí předávaly čtvero živlů – zemi, vodu, oheň a vzduch – spolu s koněm, krávou, kozou a stále zdatnějším pluhem. Můj děd Kohout Jan, šéfinženýr Lárišových dolů v Karviné, jenž s první partou sfáral do hlubin po výbuších, zůstavivších na tři sta vdov a tisíc sirotů, jak to skvěle popsala paní Lednická v románu Šikmý kostel, si užil civilizačního ohňostroje tří vzpěračů – páry, plynu a elektřiny.

05. září

Martin Weiss

Pokrok a harm reduction

Evropská unie slíbila Spojeným státům, že nebude klást jejich produktům regulatorní překážky, díky čemuž lze mimo jiné očekávat, že by se mohla v Evropě rozšířit samořídící auta rychleji, než si dosud „regulatorní supervelmoc“ představovala. Nevíme, nakolik je v Evropě známo, že pokrok této technologie je velmi reálný. Samořídící taxíky firmy Waymo najezdily v provozu už přes 90 milionů kilometrů. Došlo přitom k méně zraněním (o 79 procent) než při běžném automobilovém provozu, těžkých zranění bylo dokonce o 85 procent méně. Waymo, projekt Googlu, tak předstihl Teslu.

04. září

Daniel Kaiser

Únos státu

Následuje text o tom, že sněmovní volby bývají v mnoha ohledech méně důležité, než by si politicky angažovaný občan myslel. Letos se nám prodávají jako kosmický souboj Babiš–Fiala. Ale v důležitých ohledech jsou tyto volby spíš jen bojem o pozice. Fatální by ten boj začal být teprve tehdy, kdyby jeden z možných premiérů projevil odvahu udělat něco s hlubokým státem, konglomerátem ústřední správy a neziskového sektoru, jištěným zpravidla penězi a směrnicemi Evropské komise. Nebo kdyby si ten možný premiér k sobě pořídil menšího partnera, který tento český „deep state“ vnímá jako problém a bude ve vládě ochoten s ním jít do střetů.

03. září

Ondřej Šmigol

Konec stoleté jistoty?

Velkou Británii znovu zachvátily protiimigrační protesty. Ale letos je situace jiná než loni v létě. Vláda i policie tehdy rázně proti násilným demonstracím zakročily, nyní je ale nedoprovází rabování a vypalování, takže se úřadům jeví jako bezpečnější. Táhnou se již několik týdnů a nezdá se, že by nějak utichaly. A zatímco loni s protesty chtěl být spojován málokdo, letošní mírnější podoba má mnoho zastánců v médiích i v politice. Epicentrem dění je nyní předměstí Londýna Epping, kam úřady do jednoho z hotelů umístily migranty čekající na vyřízení žádostí o azyl.

02. září

Marian Kechlibar

Konec habešského císaře

Před padesáti lety, 27. srpna 1975, zemřel poslední císař Etiopie, Haile Selassie I. Starý muž, svržený z trůnu klikou důstojníků o rok dříve, nedostal ani šanci dožít své poslední roky v exilu. Zemřel ve vazbě, přičemž není zcela jisté, zda jej nezavraždili. V zemi, kde císař hrál roli zástupce Boha na zemi a jejíž královská dynastie odvozovala svůj původ od legendárního krále Šalamouna, bylo nebezpečné nechat takovou ikonu naživu. Tento skoro zapomenutý okamžik byl pro Afriku daleko přelomovější, než se zdá.

01. září

Daniel Kaiser

Tomáš Pojar o směšnosti

Musíme se ještě ohlédnout za čtvrteční schůzkou Fiala–Pavel. Premiér s prezidentem tentokrát hodně hovořili o zahraniční politice státu, prý je mezi nimi shoda. Jenže předtím se Petr Pavel vícekrát otřel o stanovisko české vlády k válce v Gaze. Podle prezidenta je podpora k válce Izraele v Gaze bez výhrad – a to se mu nezamlouvá. Fiala se ještě den před schůzkou ohradil, že to není pravda a že se vláda na Blízký východ „nedívá s klapkami na očích“.

31. srpna

Lukáš Novosad

Zřejmě naprosto nezajímavé slovenské výročí

Ta dvě výročí od sebe dělí týden: 21. srpna si připomínáme okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, 29. srpna začátek Slovenského národního povstání. A jako každý rok je to stejné. Češi si připomínají okupaci, hodně o ní mluví, je to stále datum formující identitu jednotlivců i státu. Stále živá je ta událost díky tomu, že žijí její pamětníci a vzpomínky starých na ten den se předávají v rodinách z generace na generaci (opakujme si: s německou březnovou okupací z roku 1939 to tak nemáme; to už je dávno zasutá historie...).

30. srpna

Ondřej Štindl

Proč se s těmi druhými vůbec bavit?

Ještě nedávno patřilo k často (i mnou) užívaným floskulím tvrzení, že je důležité, aby se v rozdělené společnosti lidé spolu – bez ohledu na to, kam v tom rozdělení patří – dál bavili. Zdá se mi, že tohle přesvědčení nebo aspoň sklon ho veřejně deklarovat poslední dobou slábne. V závěru hojně diskutovaného dokumentu Velký vlastenecký výlet říká jeho režisér Robin Kvapil, že ho zkušenost z natáčení na Ukrajině přivedla k tomu, že s lidmi pevně ukotvenými na druhé straně nemá význam se bavit a snažit se je přesvědčovat. Na podobně formulované stanovisko jsem narazil víckrát a přicházelo od lidí ze všech stran dnešních kulturních a dalších válek.

29. srpna

Daniel Kaiser

Ano, Rakušan byl pro „rozlepování soukromých dopisů“

V předvolebním čase se stane, že veřejná pozornost, pomyslné reflektory se zastaví na nějakém tématu. To je pak nasvíceno dostatečně dlouho na to, aby se ukázal většinový postoj veřejnosti. Pokud je negativní, tak jako teď navrhované směrnice EU o kontrole chatu, „chat control“, z úmyslu celou věc nechat projít se stává veřejný závazek, že jejímu přijetí budeme naopak vzdorovat. O povinnosti IT firem, komunikačních platforem, aby samy kontrolovaly soukromé zprávy posílané uživateli, jestli nejsou trestným obsahem, má 13. října s definitivní platností rozhodovat evropský summit.

28. srpna

Daniel Kaiser

Přátelé, máte holý zadek

Od nás to tak nevypadá, tady jsou Slovensko a Maďarsko v mediální nelibosti. Ale mezi těmito dvěma zeměmi a jejich společným sousedem na východě se děje něco nebezpečného. Ukrajina minulý pátek, už potřetí během deseti dnů, raketou nebo drony zasáhla ropovod Družba, tentokrát přečerpávací stanici Uneča poblíž rusko-ukrajinsko-běloruského trojmezí, pochopitelně ještě na ruské straně.

27. srpna

Martin Weiss

Dvojí migrační politika

V Česku začínají platit změny v azylovém zákoně a v zákoně o pobytu cizinců. Jeden zpravodajský server je shrnuje takto: „V případě tří závažných přestupků během jednoho roku budou moci úřady od ledna 2026 odebrat cizincům ze třetích zemí povolení k pobytu. Pokud bude cizinec vyhoštěn, nebude už moci žádat o azyl… Migranti budou nově procházet epidemiologickým vyšetřením. A policie či úřady budou smět k odhalení jejich totožnosti využít i informace z jejich mobilu. Zrychlit by se pak mělo i vyřizování žádostí o azyl.

26. srpna

Marian Kechlibar

Když se rudá promísila s hnědou

Toho srpna se Moskva zahalila do slavnostního a vyvěsila prapory s hákovými kříži … moment?! Ano, s hákovými kříži. To je to, čím se dnešní milovníci Ruska nijak nechlubí a ani od hnutí Stačilo! o tom neuslyšíme, ani od těch soudruhů, kteří tak horečnatě vzpomínají na blaho reálného socialismu. Nicméně ani oni nedokážou vymazat ze světa fakt, že 23. srpna 1939 se Hitler a Stalin, tedy prostřednictvím svých ministrů zahraničí Ribbentropa a Molotova, dohodli na rozdělení Evropy.

Zpět na hlavní stranu