Pokud příští vládu povede Andrej Babiš, buďme připraveni na častá varování před čistkami ve státní správě ve prospěch Babiše nebo Agrofertu. Vyloučit je skutečně nelze, když si člověk vzpomene, jak svého času ministr financí Babiš obsazoval lidmi z Unipetrolu – svými byznysovými partnery – státní podniky, od Mera po vedení Českých drah. Nic to nemění na skutečnosti, že dnešní stav si říká o změnu takřka revoluční. Za Petra Fialy totiž rychlým tempem pokračovala kolonizace státu neziskovým sektorem.

Přitom ani za Babiše I. neplatilo, že by nevládní skupiny měly přístup do státních institucí zakázaný. Jednu z prvních schůzek, kterou designovaný ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) svolal, měl se zástupci nevládních ekologických skupin včetně Zeleného kruhu, Hnutí DUHA nebo Calla. Schůzky se účastnil i Babiš. Ekologisté si politikům ANO postěžovali, že předchozí ministři, hlavně ti za ODS, „s nevládními organizacemi vůbec nekomunikovali“. Byla slíbena náprava, načež aktivisté přestali zpochybňovat vhodnost jmenování Brabce, kdysi generálního ředitele Lovochemie, a přestali ostřížím zrakem monitorovat prohřešky provozů Agrofertu. A jako na potvoru dostali větší prostor ve správách národních parků, aby tam s elánem rozšiřovali bezzásahové zóny.

Tato vzájemná účelovka víceméně zůstala omezena na jedno ministerstvo. Generální průnik neziskovek přišel až s pětikoalicí. Začněme Úřadem vlády.

Klára Laurenčíková, už před deseti lety osoba primárně zodpovědná za radikálně pojatou inkluzi na základních školách, se před čtyřmi roky na návrh STAN a Pirátů stala zmocněnkyní vlády pro lidská práva. Ve veřejném prostoru si i pozorný člověk jejích aktivit (jako když loni na jaře pomáhala tlačit na nakladatelství Albatros, aby ustoupilo od vydání knihy kritické k hnutí za změnu pohlaví) sotva všimne. Zato úředníci ministerstev, kteří mají na starosti psát meziresortní připomínky k novým zákonům, převodům evropských směrnic a nařízení, zblízka pozorují setrvalý vodopád připomínek z Úřadu vlády. Posílá je Laurenčíková, nad níž v organizačním pavouku Úřadu vlády stojí už jen premiér, který zřejmě nemá kapacitu připomínky číst a schvalovat.

Za Fialy dosáhl třetí sektor významného zastoupení na ministerstvu práce, kam si lidovec Marian Jurečka vzal jako poradce Martina Sedláka ze Svazu moderní energetiky, nebo na ministerstvu průmyslu – soudě podle slov, jimiž si Eliška Beranová ze skupiny Frank Bold pochvalovala svůj život: „Na práci ve Frankovi nejvíc oceňuji její různorodost. Jeden den člověk píše novelu energetického zákona, další den běží na schůzku do Senátu.“ Pozice neziskovky samozřejmě upevnily na ministerstvu životního prostředí, kam ostatně časem od Jurečky přešel i zmíněný Sedlák. Ojedinělé tahy v protisměru – jako přílepek k zákonu, který utlumí chuť ekoaktivistů stěžovat si na stavební povolení – mají na svědomí občanští demokraté (v tomto případě Pavel Blažek a Marek Benda), ODS se tím ale s ohledem na koaliční partnery nechlubí.

Asi aby všechny ty průniky aktivistů na ministerstva měly nějaký systém, přijala Fialova vláda minulý týden dlouhý dokument s dlouhým názvem Metodika participace nestátních neziskových organizací (NNO) v poradních a pracovních orgánech a při tvorbě dokumentů státní správy. Metodika stanoví zastoupení neziskovek, čteme v ní: „Je žádoucí, aby složení poradních a pracovních orgánů bylo vzhledem k zastoupení NNO paritní vůči jiným zastoupeným skupinám“, tedy například státní správě nebo profesním komorám. Stát má pokud možno NNO „poskytovat alespoň částečnou finanční podporu“. Pointa spočívá v tom, že na této skandální metodice se začalo pracovat na základě vládní strategie přijaté v létě 2021, kdy ještě byl premiérem nějaký Babiš.

Takže už nějakou dobu, bez ohledu na výsledky voleb, si stát podmaňují aktivisté, kteří jsou pak často mocnější než ministr s životností maximálně čtyři roky. Některým aktivisticky nastaveným zaměstnancům na Úřadu vlády ČR dokonce posílá mzdu Evropská komise. Devalvuje to státní suverenitu a význam parlamentních voleb. Proti erárním aktivistům by se k moci musel dostat nějaký antiaktivista, který se nebojí shitstormu a hlavně je důsledný.