Tag: film

Články k tagu

Umění blbého fóru

Blbý fóry, to je žrádlo, zpívá se v písničce z filmu Zítra nehrajeme, posledního díla klasika americké kinematografie Roberta Altmana. Umět najít tu správnou míru blbosti je ovšem vzácný dar. Když se o to pokusí tvůrce přízemní a opatrný, skončí v bažinách přiblblosti. Pokud někdo šlápne na plyn nohou příliš těžkou, vystřelí ho to do sféry, pro niž se ujal termín z komedie Tropická bouře: full retard. Etalonem blbosti radostné a místy k popukání bývaly filmy trilogie Bláznivá střela, natočené na přelomu 80. a 90. let.

Okouzlující Cassandra Jenkins, Tarantino a Altman, mlč aspoň chvíli

Newyorská hudebnice Cassandra Jenkins se proslavila kritikou oceňovanými alby An Overview on Phenomenal Nature (2021) a My Light, My Destroyer (2024). Ve své tvorbě vytváří vrstevnaté zvukové krajiny, nejde však o pouhý experiment pro experiment – naopak, její poslední dvě desky patří k tomu nejlepšímu, co v posledních letech vzniklo na současné scéně. Album My Light, My Massage Parlor volně navazuje na desku My Light, My Destroyer.

Velký vlastenecký pokus o diskusi

V kinech běží Velký vlastenecký výlet a kdekdo o něm hovoří. Rozhodl jsem se přidat a pro natáčení podcastu Hej, Slované! na něj zajít s dvěma přáteli: překladatelem Viktorem Janišem a podnikatelem Pavlem Kopřivou, kteří mají na válku v Ukrajině odlišné názory. Janiš od jejího začátku intenzivně překládá publicistiku a denní analýzy, jež se konfliktu věnují, aby česká společnost měla dostatek informací o tom, co se děje. Kopřiva, který žije v Německu, po ruské invazi ubytoval ukrajinské uprchlíky, na Ukrajině plánoval podnikat a tvrdí, že má tytéž názory jako hrdinové snímku Petra, Ivo a Nikola. Film jsme viděli všichni poprvé. Známe se a tykáme si.

Chuck Norris přijede do Prahy na Víkend s legendou. Ostatně, kdo jiný...

Herec Chuck Norris, hvězda akčních filmů a představitel tvrdých chlapíků, se 22. až 23. listopadu v Praze zúčastní akce Víkend s legendou. Vedle pětaosmdesátiletého Norrise, který je známý například jako nesmlouvavý muž zákona ze seriálu Walker, Texas Ranger, organizátoři postupně odhalí i další hvězdy programu. Novináře o tom dnes informoval Petr Větrovský z pořádající agentury VDN Promo.

Žádný si ji nezaslouží. Cenu Andreje Stankoviče poprvé nedostane žádný film, ale trojice osobností

Dvacátý třetí ročník cen Andreje Stankoviče ocení trojici osobností, které jsou podle poroty mimořádně společensky a kulturně přínosné. Od předchozích ročníků se však bude tento lišit tím, že nedojde k ocenění žádného filmu, uvedli zástupci cen v tiskové zprávě. Podle poroty si to totiž žádný loňský film nezaslouží. Iniciátorem ceny za opomíjená díla, kterou v pondělí porotci předají potřiadvacáté, byl Andrej Stankovič (1940 až 2001) známý pod přezdívkou Nikolaj.

Lockdown jako stav ducha

Od začátku covidové pandemie a souvisejících lockdownů začátkem roku uplynulo pět let. V těch časech se zrodil dnešek, nebo v nich aspoň prudce akcelerovaly trendy, které jsou pro tvář dneška určující, existuje na tom dokonce široká shoda, spor se vede jenom o to, co to tenkrát vlastně akcelerovalo a k čemu to vedlo. Covidové časy jsou ve veřejné debatě a vůbec veřejném životě přítomné na jednu stranu silně a na druhou skoro vůbec. Na sociálních sítích dál a dál běží hádky o „tradiční“ covidová témata.

Barry Lyndon na Žižkově, dojmout se v Berlíně, zapomenutá kreslířka a sochařka

Americký písničkář Christopher Owens se narodil do rodiny náboženských fanatiků – vyrůstal v komunitě, kde byla zakázána televize i rádio, a s populární hudbou se během dospívání prakticky nesetkal. Možná právě proto na něj později zapůsobila tak drtivě. Klišé, že hudba někomu zachránila život, je v jeho případě skutečně pravdivé. Po deseti letech tvůrčího mlčení (ach ty drogy!) se loni vrátil ke skládání a jeho comebacková deska I Wanna Run Barefoot Through Your Hair patřila k nejlepším nahrávkám roku.

Proč se s těmi druhými vůbec bavit?

Ještě nedávno patřilo k často (i mnou) užívaným floskulím tvrzení, že je důležité, aby se v rozdělené společnosti lidé spolu – bez ohledu na to, kam v tom rozdělení patří – dál bavili. Zdá se mi, že tohle přesvědčení nebo aspoň sklon ho veřejně deklarovat poslední dobou slábne. V závěru hojně diskutovaného dokumentu Velký vlastenecký výlet říká jeho režisér Robin Kvapil, že ho zkušenost z natáčení na Ukrajině přivedla k tomu, že s lidmi pevně ukotvenými na druhé straně nemá význam se bavit a snažit se je přesvědčovat. Na podobně formulované stanovisko jsem narazil víckrát a přicházelo od lidí ze všech stran dnešních kulturních a dalších válek.

Velký vlastenecký pokus: dezolát a válečný analytik spolu na filmu. Shodnou se, nebo zhádají?

Tři dlouholetí známí, vlastně kamarádi, se vypravili do kina, aby spolu zhlédli film, o němž mluví všichni: Velký vlastenecký výlet. Předem vědí, že nemají stejné názory. Jeden se označuje za dezoláta, druhý rozhodně nikoli. A třetí usiluje jejich rozhovor moderovat. Jak to může dopadnout? Mohou se na kvalitách filmu shodnout, anebo vůbec ne?

„Jedno z mých nejtěžších rozhodnutí.“ Nemocný Bruce Willis už nemůže žít doma, oznámila manželka

Hollywoodský herec Bruce Willis, který trpí frontotemporální demencí, nyní nežije se svou manželkou Emmou Heming Willisovou a dětmi doma. Rodina se rozhodla pro jeho přestěhování do "bezpečného prostředí s celodenní péčí", přesto s ním zůstává v každodenním kontaktu. Willisová to oznámila v rozhovoru se serverem ABC. „Bylo to jedno z nejtěžších rozhodnutí, které jsem kdy musela učinit,“ přiznala Willisová ve speciálu ABC „Emma a Bruce Willis – Neočekávaná cesta“

Začal filmový festival v Benátkách. Werner Herzog převzal cenu za celoživotní dílo

V Benátkách začal letošní ročník filmového festivalu. V hlavní soutěžní kategorii se představí 21 filmů, premiéru dnes měl nový snímek italského režiséra Paola Sorrentina. Zlatého lva za celoživotní dílo dostal německý režisér Werner Herzog. Premiéru má později večer film Otec režisérky Terezy Nvotové, který vznikl v české koprodukci. Herzoga pořadatelé při předání ceny označili za "posledního velkého dědice německého romantismu".

V zajetí pravdy filmových dokumentů

V Česku už několik dní rezonuje snímek Velký vlastenecký výlet, který popisuje výpravu filmového štábu a tří nevěřících tomášů z lidu na Ukrajinu za zjištěním, jestli skutečně v Evropě zuří válka. Anebo jestli žádná není, protože obrázky, které nám servírují média, jsou důmyslný a jistě drahý filmový špektákl, jenž má za úkol ověsit nosy celého důvěřivého světa bulíky. Svár o tento film už několik dní sytí sociální sítě, podcasty, intelektuální i veřejnou debatu. Nechci se k této vlně připojovat posouzením filmu – především proto, že jsem ho ještě neviděl.

Vrchol Houellebecqova manýrismu

Mapu a území nyní ve třetím dotisku (a se zatím nejkrásnější obálkou) vydává Odeon. Doslov k tomuto vrcholnému dílu Houellebecqa napsala literární kritička Jovanka Šotolová, končí ho silným názorem: jde prý o román, který nás přežije. Mapu a území jsem četl nedávno znovu a souhlasím. Nejniternější a nejcitlivější Houellebecq. A povinná četba pro všechny, kteří ho kdy falešně označovali za mizantropa.

Lidé s názorem na cestách

Záběr ukazuje scénu z Charkova někdy v roce 2024. Ulice druhého největšího města na Ukrajině jsou i přes den prakticky prázdné, na domech jsou vidět stopy po ruském ostřelování, co chvíli se rozezní sirény, lidé přežívají hodiny a hodiny v protileteckých krytech, i děti se učí v podzemí, z dálky je slyšet dělostřelba, občas dopadne raketa. Ulicí jdou návštěvníci z Česka, štáb dokumentárního filmu a jeho aktéři. Blíží se auto, hodně omlácený žigulík na pokraji rozpadu. Jeden z aktérů si ho všimne, obličej se mu roztáhne do vřelého úsměvu.

Groteskní pohádka o smutných zbraních

Horor už dlouho představuje jakousi zkratku, po níž se dostatečně oprásklý mladý tvůrce může dostat do světa „velkého“ filmu třeba i z pozice outsidera. Je to žánr velice filmový, ambicióznímu autorovi může posloužit, aby předvedl, jak zvládá formu nebo jak inovativně dokáže pracovat s nějakou konvencí. Horor se k tomu hodí, protože se v něm snáz než v jiných žánrech dají obejít omezení, která s sebou nese „punkový“ způsob natáčení, mizivé produkční možnosti, neznámí a třeba ani ne moc dobří herci…

Slovenský Antigott

Představa, že se jednou natočí nadupaný film o Karolu Duchoňovi (1950–1985), kde bude tento „šohaj“ stylizován jako podtatranský Elvis Presley, by se generaci, jež ho zažívala v reálném čase, jevila jako poněkud bláznivá. Duchoň byl pro ni vzorný představitel tesilového popu, té nejoficiálnější a nejkoženější odrůdy socialistické popkultury, do které dobře zapadaly jeho vypjaté kantilény v národně-patetickém stylu a k jejíž prkennosti přispíval jeho bačovský zjev navlečený do krimplenu s největším možným motýlkem. Samozřejmě že tento dojem mohl být povrchní a nespravedlivý.

„Nemáte autorská práva od Hamásu.“ V Torontu zrušili promítání o masakru 7. října

Filmový festival v Torontu na poslední chvíli zrušil promítání, který vypráví příběh záchrany izraelské rodiny během masakru teroristů z Hamásu během 7. října 2023. Festival to odůvodnil obavami o bezpečnost a z právních důsledků možného promítání. Podle Times of Israel festival požadoval důkazy o autorských právech k záběrům masakru z kamer teroristů. O požadavcích festivalu a stažení filmu The Road Between Us: The Ultimate Rescue (Silnice mezi námi: Poslední záchrana) jako první informoval server Deadline.

Potíže s „pravdivými“ příběhy

Členové České filmové a televizní akademie vybírali hlasováním film, který by měl Česko reprezentovat mezi díly, z nichž bude americká akademie vybírat kandidáty na Oscara pro nejlepší neanglicky mluvený snímek. Stane se jím dokument Kláry Tasovské Ještě nejsem, kým chci být, nekonvenčně a působivě pojatý portrét fotografky Libuše Jarcovjákové. Volba, proti jejímuž výsledku nelze nic namítat. Předcházela jí však místy vyhrocená diskuse o jiném snímku – Sbormistrovi scenáristy a režiséra Ondřeje Provazníka (recenzi najdete v Echu č. 29/2025 – pozn. red.).

Neumíme mluvit s vlastními rodiči

Na nový film Letní škola, 2001 už přišlo přes dvacet tisíc diváků. V českých podmínkách jde o výjimečný výsledek, který potvrzuje, že nejen laciná komedie, ale i autentický příběh má sílu oslovit široké publikum. Letní škola, 2001 je první český film z vietnamského prostředí, který natočil režisér vietnamského původu. Mluví se v něm vietnamsky a vypráví příběh komunity, s níž se denně potkáváme, ale o níž stále víme překvapivě málo. Zároveň nabízí první filmový pohled na tuto komunitu očima generace Vietnamců, která v Česku vyrostla. O Češích se říká, že Vietnamcům automaticky tykají, sotva vejdou do večerky.

Smuteční síň stěží stačila zájmu o rozloučení s Jiřím Krampolem

Přátelé, herečtí kolegové a veřejnost se v pátek ve strašnickém krematoriu v Praze rozloučili živou hudbou a zpěvem s hercem Jiřím Krampolem. Během smutečního obřadu zazpívala Šárka Rezková, melodii ze seriálu Cirkus Humberto zahrál saxofonista Felix Slováček a ze záznamu zazněla skladba Dnes už to vím v podání Krampola. Smuteční síň jen stěží stačila náporu zájemců o poslední rozloučení s oblíbeným hercem, dabérem a bavičem, který zemřel po dlouhodobých zdravotních problémech v sobotu 26. července. Bylo mu 87 let.

Poslední pomazání Ozzyho, slovenský Tom Jones, dýchánky Libora Fáry

Hudebně nemusí být Black Sabbath po chuti každému, ale jedno je nepopiratelné: šlo o kapelu, která vznikla takzvaně „odspodu“. Na počátku 70. let byl rock spíš intelektuální záležitostí – Ozzy Osbourne a Tony Iommi však pocházeli ze skutečných dělnických poměrů. Existují dnes vůbec nějaké dělnické kapely? Bohužel ne – a stav současné rockové hudby tomu odpovídá. Všechno je vyčištěné, uhlazené, bez sebemenší známky nebezpečí. V době, která tak ráda adoruje průměrnost, by Black Sabbath působili jako zjevení stejně jako před pětapadesáti lety.

Úspěch českých filmů. Šanci na studentského Oscara mají filmaři z Písku i FAMU

Blýská se na lepší časy české kinematografie? Možná ano. Tuzemští mladí filmaři z Písku a FAMU se dostali do semifinále studentských Oscarů. Akademie filmového umění a věd oznámila na svých internetových stránkách filmy, které byly vybrány do finále prestižní soutěže Student Academy Awards 2025. Do semifinále se mezi 28 snímků z devíti zemí a 26 filmových škol probojoval i hraný snímek Smrt žije a animák Vlček.

Až zas někdo řekne „dělnictvo“

Sebevražda ztýraného skláře, příběh zamilovaných estébáků v kulisách babické kauzy, věznění básníka Jana Zahradníčka, smrt statkáře při osvobozování, zatčení faráře na základě vymyšlených obvinění. Miloš Doležal se ve svých dokumentárních povídkách, plných bezmoci a bezpráví, noří do 50. let minulého století v Československu a popisuje osudy skutečných hrdinů i příslušníků Státní bezpečnosti.

Kontroverze kolem Sbormistra. „Není to fikce, ale realita a bolest. Zvažte nominaci na Oscary“

Film Sbormistr zaznamenal úspěch na karlovarském festivalu i v kinech. Teď se ale dostal do centra sporu. Režisér a producent Radovan Síbrt totiž napsal otevřený dopis, kde vyzývá Českou filmovou a televizní akademii (ČFTA), aby ještě zvážila, zda vyslat Sbormistra do oscarového klání. Tvrdí, že snímek čerpá ze skutečné kauzy sexuálního zneužívání ve sboru Bambini di Praga a z příběhu jeho sestry a jedné z hlavních svědkyň.

VIDEO: Zemřel herec Jiří Krampol, Belmondův hlas a moderátor pořadu Nikdo není dokonalý

Ve věku 87 let zemřel Jiří Krampol. Uvedla to CNN Prima NEWS s odkazem na zdroj z hercova blízkého okolí. Smrt oblíbeného herce redakci potvrdil také hudebník Felix Slováček. Na sklonku života se opakovaně potýkal se zdravotními problémy. Už od dětství navíc trpěl chronicky nemocnými průduškami. Později se k tomu přidaly obtíže se srdcem a ledvinami. Do hereckého nebe tak odešla v sobotu 26. července další výrazná osobnost českého filmu a dabingu.

Steven Seagal končí se svými podnikatelskými aktivitami v Rusku

Americký herec a ikona akčních filmů z 90. let Steven Seagal již ukončil téměř všechny své podnikatelské aktivity a projekty v Rusku. 73letý Seagal, který se v roce 2016 stal ruským občanem, naposledy rezignoval 17. července na funkci generálního ředitele společnosti Five Elements LLC, jak vyplývá z firemní databáze citované ruským deníkem Kommersant a také The Moscow Times. Poslední jeho významnější podnikatelskou aktivitou v Rusku tak zůstává ta ve společnosti Gorki Holding Company LLC

Jako když trávíte čas s přáteli

Citová hodnota, komediální drama o hojivé síle umění, přicestovala na závěr festivalu ve Varech v jediné projekci jako jeden z největších hitů z Cannes, kde získala Velkou cenu. I ve Varech snímek rezonoval: citlivé i vtipné drama slavného dánsko-norského režiséra a scenáristy Joachima Triera přijela spolu se Stellanem Skarsgårdem představit do Varů vycházející herecká hvězda, norská herečka Inga Ibsdotter Lilleaasová. Hraje postavu mladší sestry Agnes. I na hloubavější otázky, které obvykle v malých novinářských junketech nepadají, mimo jiné třeba o podstatě síly skandinávského herectví, odpovídala Inga ve Varech soustředěně, vtipně a s nadhledem.

Zpívat, ale nemluvit

Český film Sbormistr režiséra Ondřeje Provazníka je vzácný příklad díla, o němž média unisono referují jako o velmi dobrém. A člověk se na něj vypraví a zjistí, že skutečně velmi dobré je, že všechny ty aplausy vstoje a pochvalné recenze mají nějaké opodstatnění. Je to taky film, který nejde snaživě naproti diváckým očekáváním, což se v tomto případě dá považovat za přednost. Plakáty na Sbormistra publiku sdělují, že film „inspirovaly skutečné události“, což může Provazníkův snímek přiřazovat do početné skupiny velmi populárních true crime filmů a seriálů.

VIDEO: V rybníku u Prahy se utopil hrdina sobotního vítězného filmu MFF Karlovy Vary

V rybníku v Ohrobci u Prahy objevili svědci v neděli ráno mrtvého muže. Jde o Františka Klišíka, hlavního protagonistu vítězného dokumentu Raději zešílet v divočině, potvrdil serveru Novinky Aleš Palán, autor stejnojmenné knižní předlohy k filmu. Příčina úmrtí je zatím nejasná a bude stanovena soudní pitvou. Klišík, kterému bylo 62 let, strávil většinu života na Šumavě, kde společně s bratrem Ondřejem, druhým protagonistou filmu, zachytil podivínský způsob života mimo civilizaci.

Osoby práce se štítící triumfují

Žijeme v jednadvacátém století. A to už dost dlouho, takže deník New York Times uspořádal anketu mezi 500 hybateli amerického filmového průmyslu – herci, režiséry, producenty, manažery filmových studií – o sto nejlepších filmů posledního čtvrtstoletí. Každý účastník měl uvést deset filmů a redakce pak z počtu hlasů, které filmy dostaly, sestavila žebříček. Když se soustředíme nikoli na pořadí, ale na vzniklou sbírku jako celek, můžeme být příjemně překvapeni. Stovka je asi dostatečně velký počet na to, aby se do ní dostal každý film, kterému byste to přáli, včetně filmů, u nichž jste se obávali, že jsou na takový výběr příliš svérázné anebo stačily už za to čtvrtstoletí sejít z mysli.