Herečka a novinářka Sarah Maria Sanderová přišla o hlavní roli v připravovaném německém filmu poté, co se veřejně vymezila proti teroristickému útoku Hamásu na Izrael a kritizovala část německé kulturní scény. Případ nakonec skončil i u soudu, píše deník Bild. Sanderová měla ztvárnit ústřední postavu ve filmu Die Todessehnsucht der Maria Ohm, jehož natáčení bylo téměř dokončeno.
Mladá hollywoodská hvězda Sydney Sweeney se dostala do problémů. Herečka známá ze seriálu Bílý lotos nebo Euforie se totiž se skupinou svých kolegů v noci vplížila k ikonickému nápisu Hollywood, aby na jednotlivá písmena pověsila spodní prádlo své nové značky Syrn. Podle Hollywoodské obchodní komory nebyla noční instalace luxusních podprsenek a kalhotek v losangelských kopcích povolena. Herečka tak během propagační akce své nové značky porušila komerční pravidla pro využívání památky.
Film Hamnet, adaptace románu Maggie O’Farrellové v režii Chloé Zhao, je velmi vzácné dílo. Vypráví o výjimečných lidech. Na výjimečných kvalitách Hamneta se shodly kritika, filmový establishment i široké publikum, které jej na diváckých databázích ocenilo velmi vysokým průměrným hodnocením. Mimořádnost toho filmu mohu potvrdit i já. Málokdy se mi stane, aby ve mně nějaké umělecké dílo vyvolalo tak prudkou odmítavou reakci, místy až fyzickou. Na konci novinářské projekce jsem seděl v sále, jakoby zalehnutý, zasažený tichem, rušeným jen vzlyky, které se ozývaly z několika míst. Mé oko ale zůstalo suché.
Česká kinematografie slaví mezinárodní úspěch. Mezi nominanty na Oscara v kategorii dokumentárního filmu se dostal i česko-dánský dokument Pan Nikdo proti Putinovi z pražské produkce Pink. Je to vůbec poprvé, co byl dokumentární film z české produkce nominován na Oscara a zabojuje o něj ve finálním klání, uvedla společnost Czech Film Center. Hlavní protagonista a jeden z režisérů dokumentu Pavel Talankin pro Echo24 uvedl, že je z nominace nesmírně šťastný a doma už má připravenou poličku pro „zlatého plešouna.“
„Jsem dvojnásobným držitelem Zlatého glóbu, Jim Carrey. Když večer uléhám ke spánku, nejsem jen obyčejný muž – jsem dvojnásobný držitel Zlatého glóbu Jim Carrey, který si konečně jde dopřát zasloužený odpočinek. A když sním, nesním jen tak ledajaký sen. Sním o tom, že se stanu trojnásobným držitelem Zlatého glóbu Jimem Carreym, protože pak bych konečně byl dost. A mohl bych přestat s tímto vyčerpávajícím hledáním něčeho, co ve výsledku stejně nikdy nenaplní naše očekávání,“ prohlásil před lety Jim Carrey během slavnostního ceremoniálu v Los Angeles.
Začátkem ledna zemřel Béla Tarr. Nezůstaly po něm jen fascinující snímky jako Turínský kůň nebo Werckmeisterovy harmonie (více než sedmihodinové Satanské tango si vám doporučovat netroufám), ale také pár dobrých rad začínajícím filmařům. Jedna z nich zní takto: „Film není příběh. Je to především obraz, zvuk a spousta emocí. Příběhy jsou jen jakousi zástěrkou.“ Zdánlivě banální tvrzení, ale právě současné divácké reakce na díla, která se klasickému „vyprávění“ vymykají, ukazují, jak relevantní ve skutečnosti je.
V tomto roce uplyne 25 let od okamžiku, kdy se na stříbrném plátně poprvé objevila Středozem. Filmové zpracování Pána prstenů od J. R. R. Tolkiena se stalo světovým fenoménem, považovaným za jeden z nejlepších kinematografických počinů všech dob. Není tedy překvapením, že se studio Warner Bros. rozhodlo nyní v lednu v USA znovu uvést celou trilogii. Tolkien se ale nevrací jen do kin. Stále častěji se stává součástí politického diskurzu. Přesněji řečeno, tolkienovské fanouškovství bývá stále častěji spojováno s „krajně“ pravicovou politikou.
Zlatý glóbus v kategorii komedie či muzikál získal v noci na pondělí na slavnostním vyhlašování amerických filmových cen film Jedna bitva za druhou s Leonardem DiCapriem v hlavní roli, který ztvárnil vyhořelého revolucionáře, který pátrá po své dceři. V kategorii nejlepší filmové drama vyhrál snímek Hamnet, který sleduje vyrovnávání se manželského páru Anges a Williama Shakespearových se smrtí jejich syna.
Velký Marty je ale film o ping-pongu asi tak stejně, jako je Taxikář filmem o taxikaření. Je to snímek o zoufale sebestředném hledání sebe sama, o absurdní touze něco si dokázat a o strachu z dospělosti, o vzdorovité potřebě zůstat dítětem, kterému se všechno promíjí. A také o pocitu, že nám něco může utéct – že když si nesplníme své sny teď, už na ně později nebude čas.
Francie dnes pohřbívá hereckou legendu Brigitte Bardotovou. Ta zemřela 28. prosince 2025 ve věku 91 let. Poslední rozloučení v Saint-Tropez se stalo i odrazem francouzské politiky. Rodina nereagovala na nabídku pohřbu s národními poctami od francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který se pohřbu neúčastní. Naopak na posledním rozloučení bude přítomna šéfka Národního sdružení Marine Le Pen. Ta uvedla, že se pohřbu účastní jako přítelkyně Bardotové. Informuje Le Monde či server RFI.
Bylo to někdy v polovině sedmdesátých let, nebylo mi možná ještě ani deset, ocitl jsem se sám pozdě večer doma, a abych se nebál, díval jsem se na televizi, kde i v té době občas běžel nějaký zápaďácký film. Moc jsem mu vlastně nerozuměl: jakýsi spletitý děj snad z Mexika nebo odkud, kníratí chlapíci v sombrerech tam bojovali proti bůhvíkomu, byly tam neuctivé narážky na Angličany a Američany, docela chaos a zmatek, ale zároveň to byl trochu western čili kovbojka, což mě tehdy zajímalo v naději, že tam budou střílečky.
Norský snímek Citová hodnota režiséra Joachima Triera je považován za jeden z nejdůležitějších filmů právě skončivšího roku. Na festivalu v Cannes dostal Grand Prix, obdobu stříbrné medaile, dá se čekat, že se objeví v nominacích na různá výroční ocenění. Trierův film je navíc dílo, které se snaží o jakousi neexkluzivnost, má ambici oslovit širší vrstvy publika, než jsou lidé, kteří pečlivě sledují festivalové trendy. Pokouší se dotknout čehosi univerzálního, nesnaží se publikum poučit o nějaké podobě jinakosti (...).
Ekvádorská fotografka Isadora Romero se pohybuje na pomezí dokumentární a umělecké tvorby. Ve svém novém projektu, který máte až do konce ledna možnost vidět v galerii C/O Berlin, vypráví mnohovrstevnatý vizuální příběh o dvou mlžných lesích ve své vlasti: biosférické rezervaci Chocó Andino de Pichincha v komunitě Yunguilla nedaleko hlavního města Quita a rezervaci Mache-Chindul u Tichého oceánu. Snímky vznikaly víc než rok v úzké spolupráci s místními komunitami, vědci a výzkumnými organizacemi.
Poslední rozloučení s hereckou ikonou Brigitte Bardotovou, která zemřela v neděli 28. prosince ve věku 91 let, se uskuteční ve středu 7. ledna v jihofrancouzském Saint-Tropez. Oznámila to Nadace Brigitte Bardotové. Pohřební obřad proběhne v kostele Nanebevzetí Panny Marie a následovat bude soukromý a neveřejný pohřeb. Francouzská pravice zároveň vyzývá vládu, aby herečce vzdala národní poctu. Někteří levicoví představitelé to však odmítají.
Zemřela francouzská herečka a filmová legenda Brigitte Bardotová. Bylo jí 91 let. Uvedla to agentura AFP s odkazem na Nadaci Brigitte Bardotové. V listopadu se herečka zotavovala po pobytu v nemocnici. Herečka, která poprvé světově proslula ve filmu „A Bůh stvořil ženu“, zemřela ve věku 91 let. Natočila celkem 56 filmů a stala se ikonou obdivovanou muži i ženami. V roce 1973 ukončila svou filmovou kariéru a věnovala se ochraně zvířat.
Je na to spolehnutí každé Vánoce už dvě desetiletí: veřejnoprávní televize vyrobí na svátky narození Páně několik nových filmů, které jsou v programu označeny jako pohádky. Tím si zajistí svůj obvykle nejúspěšnější program za celý rok, na jehož průměrnou sledovanost dva a půl milionu diváků nedosáhne ani finále StarDance a kterou překoná pouze sportovní přenos, když hraje česká hokejová reprezentace finále mistrovství světa. No a pak je jasné, že přijde dav a rozčílí se, že je nová produkce pitomá a nedá se se starými pohádkami srovnat.
Příští rok je natřískaný novinkami ze světa filmu, televize i hudby. Na co se můžete těšit? Je toho opravdu hodně. Do Prahy přijede například Nick Cave, rapová legenda Pitbull nebo kmotr blues Eric Clapton. Hollywood zase přichází s novinkou Christophera Nolana Odyssea nebo třetím dílem sci-fi spektáklu Duna. Streamovací služby a televize zase své diváky zavedou do nových příběhů ze světa Hry o trůny (Rytíř Sedmi království) či Yellowstonu (Marshals: Příběh z Yellowstonu).
„Od privatizace Barrandova jsem nezaměstnaný, takže se téměř 35 let živím příležitostnou prací pro film, divadlo a televizi,“ říká s oblibou režisér a scenárista Zdeněk Zelenka. Ten má za sebou desítky televizních inscenací, filmových komedií, detektivek, psychologických dramat, dokumentů, ale především pohádek. Mezi nimi je kultovní Nesmrtelná teta, oblíbené jsou i pohádkové komedie Kouzla králů, Čarovné dědictví nebo Freonový duch. Kromě toho je podepsán pod scénáři k filmům Requiem pro panenku, Rebelové či Hlídač č 47. Jak prožívá Vánoce autor řady štědrovečerních pohádek?
Který Čech se po druhé světové válce stal největší světovou celebritou ve sféře, řekněme, umělecko-společensko-intelektuální? Václav Havel určitě. Ale kdo pak? Milan Kundera? Miloš Forman? Možná je to Tom Stoppard. Sice se v Československu jen narodil, byl Angličan, který Anglii miloval, ale s léty se ke svému českému původu v myšlenkách i v díle vracel stále víc. Stoppard, jak sám říkal, žil báječný či čarovný život. Byl vtipný, okouzlující, měl šťastnou povahu.
Na konci listopadu uvedl Netflix na své platformě film Na nože: Probuzení mrtvého muže režiséra a scenáristy Riana Johnsona. Jde již o třetí snímek v „nožařské“ řadě, který se vrací k žánru klasických detektivních záhad podle poirotovské šablony a zasazuje je do současnosti: na úvod se vždy setkáme se zlotřilou vraždou, za niž musí být odpovědný někdo z úzké množiny barvitých a vzájemně provázaných postav, které mají vlastní kostlivce ve skříni, šrámy na svědomí a choulostivá tajemství, jež nechtějí nikomu prozradit, ale na něž se stejně nakonec přijde – stejně tak jako na pachatele.
Hollywoodský obchod století stále není u konce. Správní rada Warner Bros. Discovery (WBD) oficiálně vyzvala své akcionáře, aby odmítli „nepřátelskou nabídku“ Paramountu a preferovali největšího streamera na trhu Netflix. To znamená, že produkční společnost má preferovat menší nabídku ve výši 72 miliard dolarů (zhruba 1,5 bilionu korun) od Netflixu, než 108,4 miliardy dolarů (zhruba 2,3 bilionu korun) od Paramountu. Správní rada tvrdí, že Paramount nepředložil dostatečné finanční záruky.
Film Clinta Bentleyho Sny o vlacích je sympatické dílo, zvlášť v kontextu toho, čím Netflix v současnosti krmí svoje uživatele. Není na něm znát dotek ruky algoritmu ani úporná snaha ilustrovat nějakou předem danou a triviální tezi. Ta sympatičnost, řekl bych, přebíjí některé problémy toho snímku, nebo přesněji to, že jeho potenciál někdy a v některých ohledech není naplněný, jakkoli o něm americká kritika píše jako o bezmála zjevení. Ale stejně. Bylo by dobré, kdyby tenhle film měl pokud možno širokou a pozitivní odezvu, aby se šéfové streamovacího průmyslu nezdráhali dát zelenou nějakému dalšímu podobnému projektu.
Ve světě streamovacích společností se projevuje jistá setrvačnost. Jeho těžiště se sice – hlavně v případě Netflixu – přesouvá ke standardizovaným žánrovým kusům určeným publiku, které se dívá jaksi napůl (vedle toho scrolluje na mobilu, uklízí, vaří a podobně). Nemělo by proto být obtěžováno požadavky na soustředěnou pozornost, vše by se mu mělo řádně a pokud možno několikrát vysvětlit, neznepokojovat ho tím, že by konzumovaná zábava nějak vybočila z algoritmem stanoveného rámce. Zároveň ale ještě dobíhají starší projekty a koncepty z časů, kdy služba chovala jiný typ ambicí.
Český trh se streamovacími službami dál roste, zdražuje a mění se rychlým tempem. Podle nejnovější analýzy společnosti JustWatch za třetí čtvrtletí roku 2025 si vedoucí pozici stále drží Netflix, i když jeho náskok začíná slábnout. Podle analýzy vycházející ze sledování více než 250 tisíc uživatelů vyplývá, že Netflix má v Česku nyní 27 procent trhu – o procentní bod méně než ve druhém kvartálu. Podívejte se na přehled streamovacích služeb dostupných v Česku.
Největší obchodní transakce v Hollywoodu je na spadnutí. Netflix převezme část zábavní skupiny Warner Bros. Discovery za 72 miliard dolarů (1,5 bilionu korun) a stane se majitelem práv například na filmovou sérii Harry Potter, seriál Hra o trůny, nebo na superhrdiny ze světa DC. Podle některých insiderů by to mohlo i způsobit snížení ceny předplatného a vítězem by mohl být samotný předplatitel služby, který bude mít kromě netflixovského obsahu i celou knihovnu Warnerů.
Občas i dojatě vzpomenu na to, jak jsme s rodinou vyrazili do kina na první díl Pána Prstenů. Nejstarší dcera z kina odcházela s očima navrch hlavy a hlásila, že by dala milion, kdyby mohla vidět druhý díl hned teď. Samozřejmě si musela počkat, ale netrvalo to tak dlouho. Další pokračování bylo v kinech po roce, za dalších dvanáct měsíců mělo premiéru finále. Neviděli jsme na tom tenkrát nic zvláštního. Ale aby mohla být trilogie uvedena takhle rychle, musela produkční společnost New Line Cinema strašně zariskovat. Souhlasit s tím, že před uvedením první části bude natočena celá trilogie.
Jako dravec sleduje krouživým pohybem svého oka myši pod sebou, tak recenzent hledá ubohou oběť, do níž by zaťal své drápy. Rád by zahlédl nějaké tučné sousto, na nějž by zaútočil, snesl by se ze svých výšin, vrazil by do něj pařáty i zoban a začal trhat, drásat, škubat, až by peří či chlupy létaly. Shlíží tedy pod sebe ze své výše, jeho orlí zrak zírá dolů na hemžení pod ním, už se chystá zvednout perutě a vytasit ostří kritické. Dlouho však otálí, máloco zdá se mu hodné jeho pozornosti, mnohokrát nechá cíl přejít, máloco vzruší jeho touhy krvelačné.
Už půl druhého týdne se v kinech promítá nový český dětský film Bubák. Prozatím ale straší nenápadně. Návštěvnost je nízká, ostatně na dopolední projekci v pražském multikině jsem byl včera sám se třemi dětmi. Dosavadní přehlížení jmenovaného dílka je ovšem ke škodě milovníků filmu, protože natrefit na tak pěkné, promyšlené a povedené dětské vyprávění je vzácnost. Předloni se sice stejně pěkně vyvedly Děti Nagana, ale jinak je inteligentní tuzemský dětský film, postavený nikoli na tricích a atrakcích, nýbrž na duchaplném vyprávění, výjimečné zboží.
Dočtu-li se dnes o nějakém uměleckém díle, že „klade otázky“, jímá mě podezření, že opak je pravdou, že otázky neklade žádné, jenom polopaticky ilustruje nějaké odpovědi. Mám proto velkou radost, když mohu ctěným čtenářům oznámit, že jsem na dílo, jež skutečně klade otázky, narazil, a ty otázky jsou navíc relevantní ve vztahu k dnešnímu světu, mohou člověku docela vrtat hlavou, když si je připustí. Je chytré a pronikavé, ale nijak zaumné, k publiku mluví snadno srozumitelným, nekomplikovaným jazykem, nevyžaduje od něj dlouhodobou přípravu, otrlost vůči někdy náročnému jazyku vysokého audiovizuálního umění.
Nukleární válka, atomový výbuch jsou děsivé možnosti, které zároveň dráždí představivost. Je to ten nejspolehlivější „McGuffin“, generace filmových superagentů se honily po plátnech kin, aby katastrofě tohoto druhu na poslední chvíli zabránily. A je-li moment velké exploze ve filmu často užíván jako svým způsobem orgastický, pak výbuch atomovky představuje ze všech vrcholů ten nejvrcholnější. Existují ale filmy, jež nukleární zbraň nepoužívají jako dráždidlo – deklarují spíš ambici vykreslit, jak by mohlo vypadat, kdyby skutečně začaly létat rakety s jadernými hlavicemi, či jak by k tomu mohlo dojít.
