Tag: film

Články k tagu

„Gangster nemiluje nic jiného než čistou moc.“ Hlavní tváře seriálu Gentlemani pro Echo

Druhá řada seriálu Gentlemani má premiéru na Netflixu už dnes. A při té příležitosti deník Echo24 pořídil rozhovor s třemi hlavními představiteli seriálu Giancarlem Espositem, Rayem Winstonem a Vinniem Jonesem. Kriminální seriál Guye Ritchieho snoubí britskou aristokracii s podsvětím a ukazuje, že rodinná loajalita je cennější než peníze. S legendami britských gangsterek jsme se bavili o „gentlemanské“ etice v organizovaném zločinu i o tom, co dělá filmového padoucha skutečně nebezpečným.

Statečnost osamělých vlků

Do kin vstoupil snímek Osamělý vlk. Dokudrama režiséra Ondřeje Veverky vypráví prostřednictvím kombinace hraných scén a archivních záběrů příběh letce Josefa Františka, rodáka z Otaslavic u Prostějova a jednoho z nejvýraznějších stíhacích es bitvy o Británii. Po německé okupaci Československa uprchl v roce 1939 do Polska, kde vstoupil do tamního letectva. Když Polsko padlo, přes Rumunsko se přesunul do Francie, kde se nepohodl s československými vojenskými úřady, rozhodl se nepřipojit k československému letectvu a zůstal po boku Poláků. Po pádu Francie se dostal do Velké Británie a vstoupil do 303. polské stíhací perutě RAF.

Romantika v síti kulturních válek

Generace Z je posedlá chozením do kina. Chodí tam častěji než mileniálové a hlavně díky ní je letošní rok pro kina už teď nejúspěšnější od roku 2019. Stýskání, že se kina už nikdy nevrátí do předcovidových časů, tak možná bere zasvé. Zachraňují je přitom ti, od nichž bychom to možná čekali nejméně – generace, která strávila velkou část dospívání před obrazovkou mobilu. Nový Spider-Man měl být samozřejmě hit. Takový úspěch ale nečekal prakticky nikdo.

Za Česko bude o Oscara bojovat dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato

Česká republika vyšle do boje o Oscara v kategorii mezinárodní celovečerní film česko-slovenský dokument Kdyby se holubi proměnili ve zlato. Rozhodlo o tom hlasování členů České filmové a televizní akademie (ČFTA). Česká režisérka Pepa Lubojacki v dokumentu natočeném na mobilní telefon zkoumá, proč se její bratr a dva bratranci ocitli bez domova a potýkají se se závislostí. Propojuje v něm deníkové záběry, stylizované vzpomínky, oživlé fotografie i grafické koláže.

Zemřela dokumentaristka Jana Hádková. „Naprostý unikát, svérázná a laskavá“

Odešla zásadní postava českého dokumentu. Ve věku 74 let zemřela dokumentaristka, dramaturgyně a pedagožka Jana Hádková. Ta dlouhá léta působila jako dramaturgyně a kreativní producentka v České televizi (ČT) a za svoji kariéru natočila desítky televizních dokumentů a dokumentárních cyklů a pořadů. V její produkční skupině vznikl například dokument Ústečák, Mág světla a barev Jaromír Šofr nebo Děti bouře. Hádková byla mimo jiné i matkou úspěšných hereckých bratrů – Kryštofa a Matěje Hádkových a lékaře Ondřeje.

Robin Hood – revolucionář i ochránce řádu zároveň

Léto 2026 v kinech patří mýtům, respektive jejich modernizovaným verzím, jež mají mytické hrdiny přizpůsobit soudobému vnímání světa, proměnit je v postavy až typicky dnešní, s jejichž pomocí je vyjadřováno nějaké aktuální téma. K jejich mytičnosti i mýtu jako takovému pak přistupují s opět velmi moderní skepsí. Platí to o Odyssey Christophera Nolana, nejdiskutovanějším filmu a jednom z nejúspěšnějších filmů tohoto roku. Hrdinu ukazuje jako traumatizovaného válečníka pronásledovaného pocity viny.

Proč magie vítězí nad bohy

Filmová Odyssea dál válcuje kina, vyjádřili se k ní snad už všichni, takže už se ohlasy lze probírat a komentovat je. U některých to skutečně má smysl, protože jsou důvtipné a nabízejí provokativní čtení snímku. Například Ivan Adamovič ve své recenzi napsal, že režisér Christopher Nolan nabídl „ponor spíše do mytologie filmu než mytologie člověka“, což je velice svůdné a provokující stanovisko. A religionista a spisovatel Jan Kozák, jako by na Adamoviče navazoval, se zeptal obráceně, a sice jak je možné, že „film naturalizuje jednu ze zásadních struktur Homérova světa (víru), zatímco jiné nadpřirozené prvky (magické) nechává doslovné“?

Karma v Karlových Varech

Na karlovarském festivalu byla s odpovídající publicitou uvedena restaurovaná verze filmu Věry Chytilové Kopytem sem, kopytem tam z roku 1989. Občas se teď objeví v programu kin, dá se taky vidět online. Taky jsem se podíval, poprvé po sedmatřiceti letech. A jistým způsobem to byl velmi silný zážitek. Ne ani tak díky tématu toho filmu, způsobu, jakým byl natočen, jeho výpovědi a přesvědčivosti. To setkání po letech, konfrontace s velice charakteristickým artefaktem těsně předrevolučních časů ve mně silně evokovaly pocit té doby.

I Okamurův chirurg z dovozu je působivější

Americká pravice v těchto týdnech podává další důkaz své tradiční neschopnosti vykonávat vliv ve sféře popkultury. Elon Musk a pár dalších lidí vedlo vytrvalou kampaň proti filmu Christophera Nolana Odyssea. Výsledek? Odyssea se už týden po premiéře zřejmě zaplatila a je na dobré cestě předčit fenomenální úspěch předchozího režisérova filmu Oppenheimer.

Odysseův návrat do konce světa

Na film Odyssea režiséra Christophera Nolana mělo mnoho a mnoho lidí velmi silný názor ještě předtím, než vůbec vstoupil do kin. Na sociálních sítích i jinde se o něm vedly značně intenzivní spory, jejich tón udal Elon Musk, když Nolana v tweetu kvůli obsazení dvou epizodních rolí označil za „zrádce západní civilizace“. Tímto způsobem nastartovaný „diskurz“ místy dosahoval až mozek rozežírající míry stupidity.

Taková malá československá genocida

Na karlovarském filmovém festivalu se v hlavní soutěži představil snímek Pramen pojednávající o nucené sterilizaci romských žen. Film se odehrává v polovině 80. let v zapadlé okresní nemocnici kdesi u maďarsko-ukrajinsko-slovenských hranic a otvírá nevyřešenou kapitolu československých dějin, kdy o možnosti mít děti rozhodoval stát. Velký sál hotelu Thermal přivítal asi třicetičlennou delegaci v čele s hlavními herečkami – Aňou Geislerovou a teprve sedmnáctiletou Simonou Boledovičovou.

Zemřel Sam Neill, hvězda slavného Jurského parku

Herec Sam Neill, kterého po celém světě proslavila role paleontologa Alana Granta ve filmové sérii Jurský park, zemřel ve věku 78 let. O jeho úmrtí v australském Sydney informoval v pondělí ráno jeho instagramový účet. Neill se několik let léčil se vzácným druhem rakoviny krve, ještě v dubnu však uváděl, že je bez známek onemocnění. Informoval o tom například deník Bild i řada dalších médií.

„Nikdy předtím jsem neměl úspěšný seriál.“ Musíte mít štěstí a dělat si, co chcete, řekl tvůrce Sopránů ve Varech

Karlovarský festival nabízí bohatý odborný program a láká hvězdy světového filmu i televize. V rámci Industry Days by KVIFF vystoupil v Císařských lázních legendární scenárista, producent a tvůrce seriálu Rodina Sopránů David Chase. Ten promluvil hlavně o televizní tvorbě a významu mafiánské ságy, ale prozradil i to, že chtěl vždycky dělat filmy. A proč od poslední série Sopránů mlčí? „Napsal jsem spoustu scénářů, které ale nikdo nekoupil. Neměl jsem nějakou dobu moc štěstí,“ vysvětluje cynicky v rozhovoru s novinářem Zacem Ntimem z amerického magazínu Deadline.

České novinky. Film o MMA, „největší hrdina v bitvě o Anglii“ nebo Pramen s Geislerovou

Karlovarský festival každý rok představí řadu českých filmových novinek. Mezi nimi jsou filmy v přípravě, ale i soutěžící snímky nebo speciální projekce. Například režisér, producent a dokumentarista Ivan Ostrochovský ve Velkém sálu hotelu Thermal představil svůj nejnovější film Pramen s Aňou Geislerovou v hlavní roli, který se dostal do Hlavní soutěže. V rámci festivalu měl premiéru i sportovní spektákl Bojovník zasazený do prostředí MMA zápasníků, což je na hony vzdálené válečnému dramatu Osamělý vlk, jenž pojednává o legendárním stíhači RAF Josefu Františkovi.

Je řešení mlátit zlobivé žáky?

Novým streamovacím hitem Netflixu je desetidílný korejský seriál ze školního prostředí, česky nazvaný My vás naučíme. Je to v podstatě obdoba tuzemského Ochránce nebo Ratolestí – tedy vyprávění o tom, že školní prostředí může být také nezdravé, zkažené, zdecimované a že je potřeba s tím něco dělat zřízením instituce, která zjedná nápravu. Akorát že na rozdíl od tuzemských, v podstatě poklidných vztahových čajů jsou Korejci ve zvoleném způsobu vyprávění řekněme záměrně značně spektakulární. Zásadní reflexí, kterou si ze zhlédnutého našinec může odnést, je nevěrohodnost. To patrně u náročnějšího publika. T

Vary nejsou jenom o filmech. Co dalšího dělat na festivalu?

V pátek odstartoval jubilejní 60. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Na kolonádě už nyní můžete potkat dvojnásobného držitele Oscara Dustina Hoffmana, legendárního Harveyho Keitela, herce proslaveného filmem Sociální síť Jesse Eisenberga nebo herečku a režisérku Maggie Gyllenhaalovou s manželem Peterem Sarsgaardem, jenž byl na festivalu oceněný před rokem. Karlovarský festival ale není pouze o kinosálech a dlouhých mejdanech.

Konečně dobrý Jan Svěrák

Se jménem Jana Svěráka se v tuzemských médiích často a desítky let pojil dodatek zhruba ve znění, že jde o „nejúspěšnějšího českého porevolučního filmového režiséra“. To zjevně bylo dáno úspěchy jeho snímků z první poloviny devadesátých let – chceme-li být vstřícní, roztáhneme úspěšné období až do roku 2007, kdy uvedl svůj poslední hit Vratné lahve. Cokoliv potom byl postupný pád do tuctovosti. Ostatně sám Svěrák říká, že další filmy byly de facto vedlejší, pořízené v trénikovém tempu, aby nevypadl ze cviku a nezapomněl točit.

Apokalypsa podle Spielberga

Začátkem roku oznámil americký prezident Donald Trump, že jeho administrativa zveřejní dosud utajované dokumenty týkající se kontaktů s UFO (dnes se pro ten fenomén používá spíš zkratka UAP – Unidentified Aerial Phenomena). Párkrát se k tomu tématu ještě vrátil, neprošlo to bez povšimnutí, očekávání byla, aspoň v určitých kruzích, značná. V květnu byla zpřístupněna první várka, nějaké dějinné odhalení to zatím nepřineslo, zapálení věřící ale něco velkého očekávají dál. Jejich zaujetí přiživila i pozoruhodná shoda.

Proč mě nemiluješ?!

Hlavní postavou filmu Posedlost je mladík, jehož láska ke kolegyni je stejně intenzivní jako jeho plachost a neschopnost ji pozvat na rande. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, a tak si chlapec v pochybném vetešnictví koupí podivný předmět, který mu údajně splní jedno přání. O něm nemusí dlouho přemýšlet: chce, aby ho dívka milovala. Výsledek se dostaví okamžitě. Slečna je do něj zničehonic zamilovaná, vášnivě a šíleně. Ale něco tu nehraje. V současném světě nekonečných možností se hledání partnera paradoxně stalo těžším, nikoli snazším.

Horor generace Z

Hlavním antihrdinou filmu Backrooms je sebelítostivý Clark (hraje ho Chiwetel Ejiofor), jenž po rozvodu přespává v práci, nevzhledném obchodě plném levného a nevkusného nábytku. Když se jednoho dne pokouší opravit porouchané osvětlení, začne mu na jedné stěně připadat cosi podivného. A co nezjistí! Na té druhé straně tekuté stěny, kterou lze projít skrz, je obrovská prázdná žlutá místnost a pár židlí. Na ni navazuje místnost další, pak další a další…

Když redakci vyhodí esemeskou

V roce 2006, kdy šel film Ďábel nosí Pradu do kin, hrál londýnský Arsenal krásný fotbal. Tak krásný, že s ním nikdy nic nevyhrál. Možná někdy tehdy mu začala fandit i herečka Anne Hathaway, která teď na premiéru druhého dílu filmu dorazila namísto slušivých šatů v jejich červenobílém dresu. Arsenal letos ten titul po dvaadvaceti letech konečně vyhrál, hra to tedy na pohled často byla odporná. Ale taky účelná. Doba idealismu skončila, nastupuje tvrdý pragmatismus. Týká se to i způsobu, jak dnes vytvořit úspěšný film, tedy pomocí bohapusté nostalgie po známých tvářích, a stejně tak toho, jak nezavřít krám, pokud vydáváte tištěné médium: nezbývá než osekat náklady. Je potřeba nad tím brečet? A nemohou si za to novináři vlastně tak trochu sami?

Zlatou palmu v Cannes získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord

Zlatou palmu, hlavní cenu 79. ročníku filmového festivalu v Cannes, dnes večer získalo drama rumunského režiséra Cristiana Mungia Fjord. Informují o tom agentury AFP a DPA. Velkou cenu poroty si odnesl Minotaur v exilu žijícího ruského ruského tvůrce Andreje Zvjaginceva. Mungiu se stal desátým filmařem, který získal Zlatou palmu dvakrát. V roce 2007 byl oceněn za snímek o interrupci 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny.

Filmový casting jako „zrada civilizace“

Mezi oblíbené kratochvíle woke pokrokářů patří protesty proti obsazení filmů dle jejich názoru nevhodnému kvůli původu, sexuální orientaci či jiné charakteristice herce. Nedávno například byla kvůli nim přeobsazena herečka Odessa A’zion, měla hrát postavu, jež je v knižní předloze popsána jako napůl Mexičanka a napůl Židovka. Přitom je sama „jen“ stoprocentní Židovka. Skandál. Ještěže si toho někdo dostatečně bdělý všiml, a zabránil tak nejhoršímu. Vliv tohoto typu kulturní levic poslední dobou klesá, není ale třeba se tím znepokojovat.

Kdo bude novým Jamesem Bondem? Mluví se o Henry Cavillovi nebo hvězdě Euforie

Ruský prezident Vladimir Putin bude příští úterý a středu na návštěvě Číny, oznámil dnes Kreml. Putin bude v Číně jednat se svým čínským protějškem Si Ťin-pchingem o dvoustranných vztazích a vymění si s ním názory na zásadní mezinárodní a regionální otázky, dodal Kreml v prohlášení, z něhož cituje agentura Reuters. Putin a čínský prezident se naposledy viděli loni v září v Pekingu, kdy Si Ťin-pching nazval Putina „starým přítelem“ a Putin čínského prezidenta „drahým přítelem“.

Už třicet let s Koljou

Včera uplynulo třicet let ode dne, kdy měl v kinech premiéru film Kolja – poslední český hraný film, který získal amerického Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Z hlediska měření kvality uměleckého díla je udělení jakýchkoli cen, dokonce i sošek nahatých zlatých mužů bez určeného pohlaví, kritérium sice pochybné, ale ze záhadných důvodů se na něj dá. Patrně proto, že našinec rád uspěje ve velkém světě. Vlastně je letošek výroční rok mnohých českých oscarových ambicí. Před šedesáti lety totiž získal snímek Obchod na korze vůbec prvního Oscara pro náš film a v kinech v témže roce běžely Lásky jedné plavovlásky, nominované na tutéž cenu o rok později.

Mateřství jako horor

Úvodní záběr filmu Kdybych měla nohy, tak ti nakopu patří Lindiným očím – v jejich prázdném, otupělém pohledu se hromadí slzy, zatímco ji obklopuje všudypřítomný hluk. Sedí na rodinné terapii se svou nemocnou dcerou, jejíž jméno film nikdy neprozradí – a jejíž tvář uvidíme až v posledním záběru. Dcera je odkázaná na gastrostomickou sondu, protože trpí poruchami příjmu potravy. Naše hrdinka zároveň dochází na svou vlastní terapii. Ani její terapeut nemá jméno. Je nekompromisní, leckdo by možná řekl až neempatický, a snaží se Lindu přimět, aby konečně začala pomáhat sama sobě.

Co nosí ďábel

Třicet let je v lidském životě dlouhá doba, dost dlouhá na to, aby třeba vyrostl Spasitel nebo se rozvinula legendami opředená republika. Doba, během níž se mohou odehrát události, jež ovlivní třeba celé další generace. Platí to i pro devadesátá léta minulého století. Mezi zásadní sociologická témata tehdy patřila televize jako dominantní masové médium, které určovalo způsob myšlení i chování společnosti. Sociální vědci přicházeli s teoriemi o destruktivních důsledcích televize – měla rozbíjet komunikaci uvnitř rodin, oslabovat sounáležitost a uzavírat jednotlivce do izolovaného individualismu.

Thriller bez napětí

Na film Michael pozitivní recenzi téměř nenajdete – nechci se tvářit, že jsem právě viděl film roku, ale přesto vás od návštěvy kina rozhodně odrazovat nehodlám. Nejdříve k výtkám; některé mají své opodstatnění. Hlavní konflikt filmu, tedy vztah Michaela s jeho despotickým a přehnaně cílevědomým otcem, se postupně rozmělňuje a působí trochu na sílu – odstřihnutí se od otce na velké drama po celé dvě hodiny nestačí. S podobným problémem se ale žánr hudebních biografií potýká zcela běžně.