Nukleární válka, atomový výbuch jsou děsivé možnosti, které zároveň dráždí představivost. Je to ten nejspolehlivější „McGuffin“, generace filmových superagentů se honily po plátnech kin, aby katastrofě tohoto druhu na poslední chvíli zabránily. A je-li moment velké exploze ve filmu často užíván jako svým způsobem orgastický, pak výbuch atomovky představuje ze všech vrcholů ten nejvrcholnější. Existují ale také filmy, jež nukleární zbraň nepoužívají jako dráždidlo – deklarují spíš ambici vykreslit, jak by to mohlo vypadat, kdyby skutečně začaly létat rakety s jadernými hlavicemi, případně jak by k tomu mohlo dojít.

K nejznámějším příkladům z té první kategorie patří americký film Den poté a britský snímek Vlákna, oba vznikly kolem půle osmdesátých let, v době, kdy se v Evropě rozmísťovaly nové jaderné rakety a sílilo mírové hnutí (čistě účelově podporované Sovětským svazem). Dost drastickým způsobem se snaží postihnout, jak by vypadal jaderný útok a jeho následky v americkém Kansas City, resp. anglickém Sheffieldu, všechnu tu beznaděj „dnů poté“. Vznik jaderného konfliktu velmi hyperbolickým a satirickým způsobem pak ukazuje Kubrickův Dr. Divnoláska (1964). A realističtější pohled se ve stejném roce pokusil zprostředkovat režisér Sidney Lumet ve snímku Selhání vyloučeno, který v reálném čase ukazuje krizi následující poté, co americký bombardér s nukleárními zbraněmi kvůli komunikačnímu selhání odstartoval bombardovat Moskvu a není možné ho zastavit.

Právě k tomuto filmu má nejblíž nedávno uvedený snímek Dům plný dynamitu (House of Dynamite) známé režisérky Kathryn Bigelowové. Koncem léta měl premiéru na festivalu v Benátkách, kde měl dobrý ohlas. Po krátkém uvedení v amerických kinech (jinak by nemohl být nominovaný na Oscara) se objevil v nabídce streamovací služby Netflix. Recenzenti pějí chválu, někteří diváci tvrdí, že je Dům plný dynamitu vyděsil víc než ten nejstrašnější horor a podobně. Je to jistě tím, co zobrazuje – a že přivede diváka k uvědomění si, že by se něco podobného mohlo stát a asi takhle nějak by to vypadalo. Jako dramatické dílo má Bigelowové film jasné limity. Ale jasně. Kdo by řešil dramatickou účinnost filmu, když tady jde přece o osud celého světa…

Bigelowová má zkušenosti s natáčením „true stories“ nebo příběhů, jež se jim stylizací a citem pro zachycení prostředí blíží. Za film Smrt čeká všude (2008) dostala Oscara, ve snímku 30 minut po půlnoci (2012) přesvědčivě popsala hon na Usámu bin Ládina a jeho dopadení. Je známá jako autorka schopná vtahujícím a napínavým způsobem ukázat akci. Tuhle přednost ale v Domě plném dynamitu uplatnit nemohla. Je to film záměrně situovaný do míst, kde by se divákovi, pokud by vypnul zvuk, mohlo zdát, že se nic neděje. Přitom v nich jde o všechno.

Někdo vypálil mezikontinentální raketu, jež dopadne na území Spojených států. Původce útoku není možné určit, střela dopadne za cca dvacet minut, pokud se ji nepodaří zlikvidovat. Zároveň je nutné rozhodnout o americké reakci. Ten klíčový časový úsek mezi zjištěním, že raketa letí, a okamžikem předpokládaného dopadu je ve filmu ukázaný třikrát, pokaždé ale v jiném prostředí: nejdříve v situační místnosti Bílého domu, kde se shromažďují informace pro vyšší úrovně, pak mezi armádními veliteli a nakonec z pohledu prezidenta (Idris Elba). Tu mašinerii války Bigelowová a scenárista Noah Oppenheim neukazují jako dokonale seřízenou a naolejovanou. Tři skupiny lidí pod nepředstavitelným tlakem musejí dělat nepředstavitelná rozhodnutí, na základě nedostatečných nebo úplně absentujících informací. S počtem opakování ale intenzita filmu slábne, vzhledem ke struktuře filmu je postav mnoho a k žádné z nich není možné utvořit si nějaký vztah, něco s ní prožít. I ten otevřený konec působí spíš didakticky, jako obrácení se k divákovi s otázkou: Jak by ses v tuhle chvíli rozhodl ty? Dům plný dynamitu by potřeboval spíš pár vykřičníků, nespoléhání se na to, že sílu a snad i hloubku do něj napumpuje jen samotná představa katastrofy, o níž všichni mluví a která i pro diváka může být v něčem reálná. Na otázku výše ale odpovídám: Samozřejmě nemám tušení.

Dům plný dynamitu (USA, 2025), režie: Kathryn Bigelowová, hrají: Rebecca Fergusonová, Idris Elba, Jared Harris a další, v nabídce Netflixu