Už nějaký čas i u nás sledujeme jev, kterému by se dalo říkat geopolitizace domácí politiky. Řada českých politiků, expertů, novinářů komentuje vnitropolitické dění v zemích bližších i vzdálenějších výlučně geopolitickými brýlemi, které, s mírnou nadsázkou, ze Spojených států do Evropy dodává Joe Biden.
Máme proti prezidentovi republiky neustále operovat jeho minulostí před rokem 1989? Nechceme-li po něm jít se zastřelit, tak určitě ne. Život je šance neustále se obnovovat a zlepšovat a tu šanci musí mít i Petr Pavel. Ale nastávají situace, kdy se ta minulost jako vysvětlení pro některé jinak nepochopitelné kroky dnes přímo vnucuje.
Ačkoliv je Francie oficiálně sekulární stát, na otevření rekonstruované Notre Dame nesměl prezident Emmanuel Macron chybět. Nechyběla ani řada dalších lidí, včetně nastupujícího prezidenta USA Donalda Trumpa a jeho poradce Elona Muska. Atmosféra byla vážná. Nebyl to jen běžný obřad, ale symbolický sraz celé západní civilizace, ohrožené dnes čím dál početnějšími řadami nepřátel. Kde jinde se v takové situaci sejít než ve starém chrámu, který stál nad vodami Seiny už v době, kdy ve Francii vládli Kapetovci a nikdo ještě netušil, že za velkým západním oceánem leží nějaká Amerika
Že mladí Britové tráví venku méně času než trestanci ve výkonu trestu, upozornila v Týdeníku Echo Bianca Bellová. Na minimum klesla ochota mnohých rodičů s dětmi podnikat cokoli smysluplného, tedy pro rodiče aspoň stopově náročného – i jízda pražským metrem jednoznačně doloží, že rodiče jsou líní si s dětmi už i povídat a radši je nechají tzv. zabavit mobilem.
Současný marketingový relaunch Petra Fialy, motivovaný jeho dojmem „zdá se mi, že lidé o mně chtějí vědět víc“ (což by tedy chtělo factcheck), si vysloužil přirovnání k Milouši Jakešovi na Červeném Hrádku. Ale všimli jste si něčeho jiného? Nejdříve řekl v Otázkách Václava Moravce, že bychom si zasloužili mzdy jako „v Německu nebo v Rakousku“ a že potřebuje další mandát na to, aby lidé dostávali mzdy, „jako mají v Bavorsku“. Na tiskovce 27. listopadu se pochlubil, že „digitalizujeme rychleji než Německo“. A o pár dnů později v rozhovoru na Novinkách odvedl řeč k tématu, o němž mluvil už u Moravce.
V New Yorku byl na ulici nedaleko hotelu Hilton zastřelen šéf zdravotní pojišťovny UnitedHealthcare Brian Thompson. Ta vražda byla podobná těm, jež je člověk zvyklý vídat ve filmových thrillerech. Chladnokrevný zabiják střílí na rušném místě, rychle zmizí a ztratí se v chaosu velkoměsta plného kamer (jeho totožnost doposud není známa, na veřejnost se ale dostala vrahova fotka pořízená v okamžiku, kdy střelcova bdělost na okamžik polevila a dovolil si flirtovat s recepční v hostelu, kde přespával).
Veřejným prostorem projela vlna pobouření nad návrhem senátora Zdeňka Hraby kriminalizovat bezdomovectví. Jako obvykle ono pobouření převládlo nad tím, co bylo důvodem a smyslem té ideje. Tím, jak senátor pak již bezmocně vysvětloval, nebylo zavírat lidi za bezdomovectví, ale podniknout něco s tím jevem, který opravdu „chránit“ není v zájmu ani těch lidí, tedy bezdomovců.
Před třemi týdny jsme zde psali o tom, jak snaha vedení České televize vymezit pravidla pro vystupování zaměstnanců na veřejnosti souvisí se svobodou projevu. Nyní se dozvídáme, že Česká televize ukončila spolupráci s režisérem Martinem Markem právě kvůli jeho vystupování na sociálních sítích. To nám jednak připomíná, že ČT už nějaká pravidla má a že i ta, striktně vzato, nějakým způsobem omezují svobodu projevu. A jednak je dobrá zpráva, že se ČT rozloučila s Markem. Nejen kvůli jeho agresivnímu vystupování na sítích, ale hlavně kvůli jeho televizní tvorbě.
Americký prezident Joe Biden udělil milost svému synu Hunterovi, přestože mnohokrát tvrdil, že tak neučiní. Kritici ho okamžitě obvinili ze zneužívání prezidentských pravomocí. Obhájci prezidenta se odvolávají hlavně na otcovské instinkty. Kdo z nás by nepomohl vlastnímu dítěti, kdyby měl tu možnost? Čistě lidsky by šlo Bidenovu milost pochopit, kdyby byla úzce zaměřená. Její šíře a načasování ale jen vyvolávají dohady, že tady jde o něco víc. Hunter Biden je černou ovcí rodiny.
Podněcujte svou vášnivost! je titulek rozhovoru Terezy Matějčkové s jedním z nejvýznačnějších psychoanalytiků současnosti Luigim Zojou. Tento přední italský intelektuál se zamýšlí nad mezilidskými vztahy, které se pochopitelně promítají do nastavení společnosti. Samozřejmě se mluví především o změnách hraničících s hédonismem, dekadencí a eklekticismem, které rozleptávají hodnotovou konzistenci euroamerické civilizace. Tato ztráta orientace a elementárních instinktů kontrastuje s nastavením muslimských nebo asijských kultur, které se mohou zdát zaostalé až barbarské, ale z historie víme, že civilizovanost o přežití nerozhoduje.
Laboratoř Spadia zveřejnila výsledky z vyšetření hladiny testosteronu u českých mužů. Za poslední dvě desetiletí poklesla hladina testosteronu o čtvrtinu. Nejhůř jsou na tom mladíci do třicítky. Neradostná čísla výzkumníci uvádějí jako „překvapivý trend“, v reálu ale mohla překvapit leda někoho, kdo strávil minulých několik desetiletí naložen v tekutém dusíku ve šťastné hibernaci. Že mužnost vůkol klesá, je zřejmé jaksi z běžného provozu. Třeba z toho, že třicet pět procent tuzemských mladíků mezi osmnácti a pětadvaceti lety nikdy s nikým nespalo. I nálada v západním zahraničí je schlíplá.
Dostanou-li se člověku, nadto odborníkovi v oboru, nedejbože do rukou seznamy povinné či doporučené četby pro žáky základních škol, je to nezřídka prostředek, jak si vyzkoušet míru vlastního údivu, jak začít pochybovat o příčetnosti tuzemského vzdělávacího systému či jak otestovat, kde leží hranice, za níž už nelze tolerovat učitelské manýry a je naopak potřeba se s nimi veřejně začít přít. Pro zachování svého duševního zdraví by tedy zjevně bylo vhodnější, kdyby bylo možné se takovým seznamům vyhnout.
Ideálním místem ke čtení tohoto víkendového doporučení je vlak na cestě do Vídně. Pokud v něm právě sedíte, uschovejte si jízdenku, neboť se vám bude hodit v Albertině, kam zajisté směřujete na výstavu Marka Chagalla. Na tu jízdenku dostanete dvacetiprocentní slevu na vstupném, o což je možné požádat při placení. Toto praktické sdělení berte jako nezištnou radu, která se vám možná bude hodit i při dalších cestách na vídeňské výstavy, neboť rakouské platy s těmi našimi jen tak srovnatelné nebudou. Ale cesta za Chagallem se nepochybně vyplatí tak jako tak. Chagall, to je samozřejmě jistota jistot, miláček všech, hojivá koupel očí.
