Enfant terrible nizozemské politiky Geert Wilders v úterý oznámil odchod z vládní koalice. Vzhledem k tomu, že jeho Strana pro svobodu (PVV) byla největší partají v parlamentu, padá tím nejspíše celá vláda a země směřuje k předčasným volbám. PVV, zaměřená proti islámu a imigraci, byla stálicí parlamentu v Haagu, ale kvůli puncu „populistické strany“ s ní kdokoli odmítal jít do koalice.
William Shirer byl americký rozhlasový novinář, který zůstal jako jeden z posledních západních zpravodajů v Hitlerově Německu. Cenzura jeho reportáží se stupňovala tak, až v prosinci 1940 usoudil, že jeho další zpravodajství by už nebylo užitečné, a odjel. V Americe vzápětí vydal o svém pobytu knihu Berlínský deník, jež zůstává nesmírně poutavým popisem života v nacistickém státě té doby. Mimo jiné měl možnost v létě 1940 navštívit čerstvě dobytou Belgii, Holandsko a Francii a mluvit s občas pozoruhodně otevřenými německými vojáky.
Z resortu justice přicházely minulý týden různé zajímavé zprávy. Ta první: Vzpomínáte si na kokain z Lidlu? Tři muži, někdejší spolupracovník, kosovský Albánec a vedoucí dovozu ovoce a zeleniny v Lidlu, byli obžalovaní z toho, že organizovali dovoz kokainu z Latinské Ameriky v zásilkách banánů. Přítomnost manažera známého řetězce se postarala o to, že případ se stal vděčným tématem vtipů a memů. Kdo by se aspoň trošku neuchechtl nad slevovým letákem doplněným o výhodnou nabídku bílého prášku a podobně. V každém případě to znělo docela uvěřitelně.
Sousední Polsko rozjíždí první tendry na stavbu obřího letiště (Centralny Port Komunikacyjny). Je to značně odvážná stavba: celkový objem peněz, který na ni má být spotřebován, se odhaduje na skoro bilion korun a kromě letiště samotného jsou v něm i tratě rychlovlaků, které sem zamíří z Varšavy a Lodže. Teoreticky by nové letiště mělo být dokončeno do roku 2031. Náhrada historického Chopinova letiště ve Varšavě byla dlouhodobě nezbytná, protože leží blíž centru města než Ruzyně Praze a životu dvoumilionové metropole značně překáží.
V akademickém roce 20/21 tvořily ženy 59,5 procenta amerických vysokoškoláků. Za předchozích pět let jim ubylo jeden a půl milionu studentů – a muži tvořili sedmdesát (!!!) procent. Tendence pokračuje. Do deseti let mají na jednoho studenta připadat dvě studentky. Je to prosté. Propaguje-li list jablko, vyvodím, že blíže mé chuti bude hruška. Vynáší-li nade vše hrušku, nechám si poradit a upřednostním jablko. Funguje to velmi dobře, bohužel.
Opatrovnice do ordinace přivedla dvanáctiletého sirotka, protože po domácí rozepři mluvil o sebevraždě. Podle opatrovnice pacient vykazuje známky poruch chování, podvádí a vyrušuje ve škole, nerad vykonává domácí práce, mezi dětmi je populární, ale vrstevníky někdy manipuluje. Opatrovnice připouští, že ho během hádky udeřila, on pak utekl a domů se vrátil až v deset večer. Pacient tvrdí, že byl neprávem obviněný z toho, že rozbil cukřenku, a za trest dostal takovou facku, až spadl ze židle. Křičel na tetu, že už by nejradši nebyl na světě, a pak šel k řece, představoval si, jak se v ní utopí, nakonec se uklidnil a šel domů.
V Budapešti se už potřetí koná americká konzervativní konference CPAC; někomu přijde zvláštní, že mezi hlavními hosty této víceméně MAGA akce jsou takoví ne-konzervativci jako Robert Fico nebo Andrej Babiš. Ovšem jedna z důležitých dělicích čar dneška vede mezi suverenisty a globalisty. Fico i Orbán rozhodně suverenisty jsou (Babiš je zvláštní kapitola a vydal by na jiný text). Uplynulý týden byly Budapešť a v menší míře i Bratislava ostřelovány právě za to, že trvají na zbytku své suverenity – především v zahraniční politice. Mají jiný názor na rusko-ukrajinsko-americko-evropskou válku a ovšem i kulturní války.
Od návratu do Bílého domu Donald Trump rozhodně nepůsobí jako ležérní prezident. Nekonečný příval exekutivních příkazů, komentování současného dění na sociálních sítích, vyhlašování a rušení cel. I pro zběhlé pozorovatele americké politiky je občas těžké zorientovat se v posledním vývoji. Může být tedy překvapivé, že ze zákonodárného hlediska je Trump extrémně neproduktivní. Zatím podepsal pouze pět zákonů. Zaostává tak daleko za premiantem, kterým je také Trump. Během prvního volebního období touto dobou měl podepsáno již 35 zákonů.
Poté, co akademický senát ČVUT odhlasoval předčasný konec dlouholetého rektora Vojtěcha Petráčka, je nyní samotné odvolání v rukou prezidenta republiky. Na čemž je taková drobná zajímavost, že mezi důvody, které akademiky k rozhodnutí přiměly, figuruje poradce prezidenta Petr Kolář. Tedy přesněji řečeno jeho angažmá jako poradce ČVUT. Smlouvy s ním uzavíral rektor, i když byly částečně placené z rozpočtu strojní fakulty, a jeho rady byly výhradně ústní, takže není možné posoudit jejich skutečný přínos.
V Senátu se nedávno konal zdravě skeptický seminář s názvem Levné energie pro průmysl pořádaný místopředsedou Senátu Jiřím Oberfalzerem (ODS). Svou řeč přednesl třeba generální ředitel ČEPS Martin Durčák, generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide nebo bývalý člen bankovní rady ČNB Lubomír Lízal. Na tom semináři bylo cenné už to, že na půdě horní komory vůbec proběhl a že se zde střetli zástupci „opoziční“ strany a pár zástupců mainstreamu.
Člověk dnes nikdy neví, která z mnoha sentencí, jež se do veřejného prostoru – třeba každodenně – vypouští, ho bude na dlouhou dobu definovat. Například koordinátor vládní strategické komunikace plukovník Otakar Foltýn. Je to už tři čtvrtě roku, co ve spíš komorním prostředí na besedě s publikem na festivalu ve Slavonicích cosi řekl. A vášnivé (a někdy taky hysterické) debaty se o tom vedou ještě dnes (například v čerstvém diskusním střetu s Janem Zahradilem v pořadu Echo Prime Time). Způsobilo to jedno slovo. Pokud by to někdo náhodou nevěděl, bylo to slovo „svině“.
Portály náhradní justice byly původně zavedeny jako ochrana pro whistleblowery (podnět přišel z Evropské unie), ale v praxi nezvratně mutují v nástroj politického udávání a osobní msty. Může to být tak rok a půl, kdy česká média nadšeně přejala zprávu BBC o vlně udávání v Rusku. Vracejí se k prověřené sovětské praxi, psala, soused práší souseda kvůli diskreditaci armády a šíření dezinformací o válce, následují pokuty, ztráta zaměstnání anebo vězení. Z článků čišelo zlomyslné uspokojení, že RuSSákům zkrátka není rady ani pomoci, když hledají a opět slavně nacházejí zrádce ve vlastních řadách.
Opakované rumunské prezidentské volby skončily – alespoň pro většinu evropských médií – happy endem. „Moskva prohrála v Rumunsku“ – radovaly se české sociální sítě. Nechme teď stranou, že lze o poraženém kandidátovi Georgi Simionovi říct ledacos kontroverzního, ovšem nikoliv to, že je „proruský“. Rumunské volby nám zanechaly dvojí „odkaz“, který daleko přesahuje význam jejich konečných výsledků. Zaprvé, klíčový faktor mobilizace. Ve druhém kole rozhodlo nejen to, že většina voličů jiných kandidátů se sešikovala za Nicusorem Danem, ale především do voleb šlo o 12 procent více lidí.
„Globalizujte intifádu“ je častý slogan antiizraelských protestů. Intifáda znamená povstání a je to termín pro dvě vlny palestinského odporu proti Izraeli. Zvláště druhá intifáda z let 2000 až 2005 byla krvavou záležitostí, sérií teroristických útoků cílících na izraelské občany. Volání po globalizované intifádě je tedy voláním po globálním teroru proti Izraelcům a Židům. V noci ze středy na čtvrtek jsme byli svědky toho, k čemu tyto výzvy vedou. Levicový radikál Elias Rodriguez zabil dva mladé zaměstnance izraelské ambasády ve Washingtonu. Podle policie zastřelil Sarah Milgrimovou a Jarona Lischinského.
