Tragédie v Gaze bude mít pokračování v Evropě, kde se o ni nyní masochisticky přihlásila Francie. Francouzský Národní azylový soud (CNDA) v pátek udělil status uprchlíka palestinské ženě a jejímu synovi, neboť byli vystaveni násilí v důsledku izraelské operace v Gaze. Verdikt je považovaný za přelomový a může vést k tomu, že status uprchlíka tak mohou ve Francii dostat hypoteticky všichni Palestinci z Pásma Gazy, i ti, kteří jimi podle definic Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) nejsou.

Francie – a Francie je díky své jedinečné kultuře a charakteru obzvláště cenná část Evropy – se tedy může, zatím hypoteticky, chystat na další vlnu uprchlíků a s ní na další posílení muslimského prvku, který už tak je dost silný, přičemž jeho váha bude nadále růst. Může se tedy chystat na další štěpení společnosti, na další nárůst tzv. extremistů, těch mezi novými příchozími z prostředí již dosti radikálního, stejně jako na nárůst „extremistů“ vlastních, kteří předtím byli třeba jen obyčejnými občany. Už dlouhá léta ti obyčejní občané sledují, jak se jejich vlast, stará sladká Francie, mění, jak se jim ztrácí před očima, jak nabývá úplně jiných podob než za jejich otců, natož dědů. Pocit, že se vlast mění k nepoznání a přestává patřit jim, kteří v ní mají kořeny, je přitom mimořádně otřásající zážitek, který z mírného Francouze, Brita, Němce, Holanďana etc. dělá radikála, voliče těch nepříjemných a xenofobních stran, proti nimž se pak zase jiná část společnosti mobilizuje a zachraňuje před nimi demokracii, která se tím stává stále chudokrevnější a neduživější.

Toto chřadnutí starých společností, ano právě těch, ke kterým by se člověk rád hlásil a patřil k nim, je velkou tragédií naší doby. Paradoxem je, že příčinou bývají ty nejušlechtilejší pohnutky, jejichž hlasatelé si přitom nevidí na špičku nosu. Vlastně vidí – a mají zato, že je to ten nejkrásnější rys čistého člověčenství. Ve skutečnosti se tento „humanismus“ a pocit vlastní ušlechtilosti řídí sadistickým pravidlem, které pregnantně shrnuje staré latinské úsloví: Fiat iustitia, et pereat mundus. Nechť zvítězí spravedlnost, i kdyby měl svět zahynout.

Ten svět zahyne, ale spravedlnost z toho nepovstane.