Donald Trump se zlobí na Vladimira Putina. V pondělí dokončil svou velkou otočku ohledně politiky vůči Ukrajině. Během jednání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem ohlásil dodávky nových zbraní v hodnotě miliard dolarů. Již dříve řekl, že Kyjevu mají putovat systémy protivzdušné obrany Patriot a další materiál. Technicky se jedná o prodej, který zaplatí evropské státy. Tím odpadla jedna z Trumpových námitek proti pomoci Kyjevu, tedy že je to pro USA nevýhodné. Nyní si naopak libuje, že jde o dobrý byznys. Taktéž oznámil, že na Rusko uvalí „velmi tvrdá cla“, pokud Putin neuzavře mír do padesáti dnů.

Trump svou rozladěnost s Putinem neskrýval ve dnech, které setkání předcházely. „Víte, myslel jsem si, že je to někdo, kdo to myslí vážně. Ale on tak krásně mluví, a pak v noci bombarduje lidi. To se nám nelíbí,“ prohlásil o ruském prezidentovi a dodal: „Máme tu trochu problém.“ Podle republikánského senátora Lindseyho Grahama, který se počítá k zahraničněpolitickým jestřábům, je „Trump na Putina opravdu naštvaný“.

Americká politika týkající se války na Ukrajině je od Trumpova nástupu do úřadu jak na houpačce. Prezident sliboval ukončit boje do 24 hodin. Zahájil vyjednávání s Rusy, bez účasti Ukrajinců. Kyjev tlačil do nevýhodné dohody ohledně těžby nerostného bohatství. Pak to vypadalo na určité zlepšení, když se Ukrajincům podařilo dohodu vyjednat, snaha o její podpis ale skončila fiaskem, hádkou v Oválné pracovně a vyhazovem ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského z Bílého domu. Koncem dubna se ale situace zase změnila. Washington s Kyjevem tentokrát dohodu opravdu podepsal. Na summitu NATO Trump naznačoval, že je ochoten poslat Ukrajině munici pro protivzdušnou obranu. Na začátku července ale Pentagon oznámil pozastavení veškerých zbrojních dodávek. Nyní Trump ohlásil další kolo vyzbrojování. Po celou dobu přitom dění komentoval na své sociální síti Truth Social. Občas se opřel do Zelenského, někdy do Putina. Dává to nějaký smysl?

Zpočátku vstřícný postoj Trumpa k Putinovi bývá vysvětlován různě – od konspiračních teorií, že americký prezident je ruským agentem, až po geopolitické šachy, v nichž se USA snaží získat Rusko na svou stranu v nadcházejícím zápasu s Čínou. Pokud se ale budeme řídit pravidlem, že nejjednodušší vysvětlení bývá to správné, pak je americká politika výsledkem Trumpovy upřímné snahy ukončit válku na Ukrajině. To je na Trumpovi sympatické, i když postupuje poněkud naivně. Podlehl iluzi, že ho s Putinem pojí nějaké speciální pouto a dokáže ho přesvědčit k rozumnému chování. Tato iluze má v USA celkem hlubokou tradici: George Bush mladší vyhlašoval, že Putin je „velmi přímý a důvěryhodný“, jelikož to „viděl v jeho duši“, Barack Obama chtěl reset vztahů s Ruskem, Trump se pak během prvního pobytu v Bílém domě snažil o sblížení s Putinem nejrůznějšími prostředky a Joe Biden zase zrušil sankce na plynovod Nord Stream a uspořádal summit s Putinem v Ženevě.

Pak ale zpravidla Rusové rozpoutají nějakou válku a přichází vystřízlivění. Za Bushe to byla válka v Gruzii, za Obamy obsadili Krym, za Bidena zahájili plnohodnotnou invazi na Ukrajinu a za prvního období Trumpa aspoň nasadili chemickou zbraň uprostřed Británie, když se pokusili otrávit bývalého agenta Sergeje Skripala v Salisbury.

Ukrajinci rovněž změnili taktiku a snaží se Trumpovi maximálně vyhovět, doufajíce, že to budou Rusové, kdo se projeví jako potížisté. Tato strategie začíná fungovat. Putin evidentně nehodlá ustoupit ani o píď. Zlomem byl údajně jeho poslední telefonát s Trumpem, kdy mu Putin řekl, že hodlá ve válce pokračovat, dokud neovládne všechny čtyři oblasti, které si Rusko nárokuje. Trumpův plán uchlácholit Putina a zatlačit na Zelenského se rozpadl, s ruským vládcem mu došla trpělivost.

Zároveň v kuloárech administrativy zuří ne až tak tajný boj mezi izolacionisty, kteří jsou z nejrůznějších ideových důvodů proti podpoře Ukrajiny, a lidmi, kteří si myslí, že ponechat Kyjev napospas Putinovi není nejlepší nápad. Mezi antiizolacionisty se počítá ministr zahraničí a poradce pro národní bezpečnost Marco Rubio, jehož vliv na Trumpa momentálně stoupá. I to může být příčinou Trumpova nového jestřábího postoje.