Konec světa je zase o kousek blíž. Výzkumný tým z Technologického institutu v Kjúšú, vedený profesorem Toshimasou Yamazakim, před časem oznámil, že se mu podařil průlom ve čtení lidských myšlenek a dokázal úspěšně detekovat určitá slova z myslí lidí, aniž by cokoli řekli (v experimentech vyzval Yamazaki účastníky, aby pronášeli jednoduchá slova, a zjistil, že mozek produkuje velmi podobné křivky aktivity těsně před vyslovením slova i po něm). Jde sice už o starší prohlášení, ale v kontextu s globální explozí umělé inteligence a zaměřením AI modulů i na takzvané dekódování vnitřní řeči se může stát čtení myšlenek brzy realitou. A pak přijde apokalypsa.

Touha vidět druhým do hlavy je obrovská. Asi neexistuje nikdo, koho by něco takového nelákalo – nahlédnout někomu do jeho absolutně soukromého, jedinečného a naprosto svobodného světa. Co si opravdu myslí žáček, jehož zrovna péruje přísný učitel, manžel, který vysvětluje zuřící ženě, proč přišel domů až druhý den, politik hřímající před davem, makléř lákající k investici. Co se honí hlavami zaměstnanců na nekonečných korporátních poradách, lumpům při výslechu na policii, usmívajícím se pinglům před arogantními zazobanými hosty. Lehce by se dalo ověřit i letité pořekadlo, že každý muž myslí na sex stokrát denně a každá žena desetkrát denně. Pokud by to Yamazaki dokázal, vaše intimní myšlenky by už nebyly jenom vaše.

Lidský mozek váží asi kilo a půl. A je to poslední svobodné místo na zeměkouli. A také jediné, kde můžete být úplně sami, případně jen se svojí vírou. Naprosté soukromí. I když na vás někdo řve, že vás vyhodí z práce. Nebo v jiném koutě světa, že vám usekne napřed ruce, pak nohy a až nakonec hlavu, můžete se pokusit v myšlenkách odplout jinam. Za dětmi, láskami, Bohem, hluboko do minulosti. Snadno také kohokoli pošlete do háje, vyspíte se s kýmkoli (klidně i s několika najednou), koupíte si cokoli, můžete dávat hezčí góly než Ronaldo, být štíhlejší, mladší. Žádná cenzura, žádné omezení, žádné zákony. Poslední místo, kam jiná lidská noha nevkročila, je vaše hlava.

Jakmile však vědci rozlousknou tajemství lidských myšlenek, zmizí i posledních devět miliard ostrůvků svobody na této planetě. Co s tím? Možností moc není. Možná je třeba zabít profesora Yamazakiho.

Anebo si vzít pár dní dovolené, pustit celý svět k vodě a začíst se do Týdeníku Echo. Jako obvykle v něm najdete řadu výtečných textů – Daniel Kaiser vyzpovídal profesora Hrdličku z ČVUT. Mluvili o příčinách nedávného blackoutu (z velmi výbušného rozhovoru mimo jiné plyne, že za kolapsem stály obnovitelné zdroje), Ondřej Šmigol plasticky zpracoval příběh Železné lady Margaret Thatcherové a nový člen redakce Adam Růžička připravil do čísla znepokojivou esej s výstižným titulkem Když vědci kazí vědu.

Při čtení si můžete zcela svobodně myslet, co chcete, nikdo vaše myšlenky číst nedokáže.

Zatím.