Íránské úřady zatkly zpěvačku, která na YouTube uspořádala virtuální koncert. Neměla totiž na sobě hidžáb. Její právník Milad Panahipour uvedl, že 27letá Parastoo Ahmady byla zatčena v sobotu ve městě Sari, hlavním městě severní provincie Mazandaran, píše server The New York Post.
Bob Dylan na stará kolena pořád umí překvapovat, je to podle mě také tím, že překvapit, nebo dokonce šokovat nebývá jeho záměrem, prostě dělá, co musí. Nedávno začal psát na X (dříve Twitter) i něco jiného než promo oznámení, která dřív na jeho účtu výhradně byla. Činí tak spíš sporadicky, většinou sdílí suše (a proto i zábavně) podané momentky z cest. Byl na večeři a chutnalo mu, v hotelovém výtahu v Praze jel spolu s hráčem Buffalo Sabres. V Paříži se Bob Dylan šel podívat na koncert Nicka Cavea a The Bad Seeds.
Populární hudebník Elton John ostře kritizoval legalizaci marihuany ve Spojených státech a Kanadě. "Byla to největší chyba všech dob," řekl v rozhovoru pro časopis Time, jenž ho jmenoval osobností roku. John zároveň varoval před závislostí na této droze a negativními dopady na lidské rozhodování, píše magazín People.
Na Spotify byl zveřejněn přehled poslechovosti za uplynulý rok, tzv. Wrapped. Tuto oslavu průměrnosti opanovala Taylor Swiftová, počet přehrání překročil 26,6 miliardy. Na hudebním webu MusicRadar nedávno vyšel článek s šokující statistikou. Dnes vychází víc hudby za jediný den, než vyšlo za celý rok 1989.
Známý americký hudebník Jay-Z čelí žalobě, podle které znásilnil v roce 2000 třináctiletou dívku. Rapper takové tvrzení odmítá a tvrdí, že čelí pokusu o vydírání. Znásilnění se podle žaloby měl dopustit i další rapper Sean Combs, píší agentury Reuters a AFP.
Včera uplynulo dvacet let od úmrtí hudebnice Zuzany Navarové. Sedím na Malé Straně v Lužickém semináři, všude kolem adventní atmosféra, ostatně za okny zrovna procházejí na štaflích vysocí bílí andělé, usmívají se na kolemjdoucí turisty, ti jim úsměvy opětují, prostorem se šíří dobrá, klidná, sváteční nálada – a je v tom okamžiku cosi klidného a neuchopitelného, přesně jako v písních Zuzany Navarové. Jako by si tu chvíli objednala, jako by čekala, až zasednu k počítači, abych se vypsal ze vzpomínky, kterou na ni mám… Jednou jsem se s ní totiž viděl, třebaže chviličku.
Roční výročí tragické střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, které připadá na sobotu 21. prosince, uctí vedení fakulty tichou pietou u památníku na náměstí Jana Palacha. Výročí připomene i benefiční koncert Rok poté, který se koná pod záštitou fakulty. Na dotaz ČTK to uvedl koordinátor komunikace fakulty Ondřej Dufek. Téměř před rokem v sídle fakulty student zabil 14 lidí, 25 zranil a následně zastřelil i sebe.
Česká filharmonie (ČF) pod vedením šéfdirigenta a hudebního ředitele Semjona Byčkova v Carnegie Hall zahrála hudbu Antonína Dvořáka a Gustava Mahlera. Koncert ve slavné koncertní síni byl součástí Českého týdne v New Yorku, vrcholu letošních oslav Roku české hudby.
Monografie absolventa oboru fotografie FAMU Jana Douši mapuje detailním, přitom velmi náruživým způsobem všechny oblasti života a tvorby českého exilového fotografa a kulturního organizátora Bohumila Krčila, mimořádné osobnosti české kultury. Jádro knihy je možno hledat v reprodukcích desítek fotografií z Krčilova života i dosud nepublikovaných snímků autorských. Krčil tu vystupuje jako jedinečná osobnost 70. a 80. let, jejíž přínos české kultuře není doceněn.
Britský zpěvák a skladatel Elton John oznámil, že přišel o zrak. Na problémy s očima si stěžoval v posledních měsících, uvedla agentura Reuters. Sedmasedmdesátiletá popová legenda zprávu o svém zdravotním stavu sdělila v neděli při premiéře muzikálu na motivy filmu Ďábel nosí Pradu v londýnském West Endu, k němuž John složil hudbu.
Vojta Dyk v teplákách, mikině a pantoflích. Afterparty v prostoru, který připomínal černou noru. Arogance interpreta i pořadatelů. Tak popisuje svou zkušenost s posledním koncertem zpěváka Vojty Dyka v pražské O2 areně jedna z jeho fanynek, která si koupila VIP lístek za 11.990 korun. Po pořadatelích chce vrátit peníze. Podle produkční kapely Vojty Dyka jsou stížnosti paní Dagmar „neoprávněné“, neboť zpěvák na afterparty vůbec být neměl. Stížnosti podle ní vyřizuje O2 aréna.
Jestli je už jen jeden koncert, na kterém byste do konce roku neměli chybět, je to právě tenhle. Pokusím se vysvětlit proč, ale hudba téhle dvojice je tak jedinečná a podivná, že se vzpíná snad veškerým příměrům. Jejich třetí deska vyšla letos na konci října, jmenuje se Christian & Mauro a pražský koncert se bude týkat především jí, což je dobře, je totiž jejich nejlepší. Na pódiu budou oni dva, německý dekadent a italský skladatel, doprovází je violoncellistka, klarinetistka a smyčcové kvarteto.
Galerie Rudolfinum nabízí intenzivní tvůrčí propojení mezi britským umělcem Antony Gormleyem a českou architektkou a teoretičkou Pavlou Melkovou. Jde o fúzi Gormleyho prostorových instalací, soch a kreseb s minimalisticky poetickými texty Melkové, které jsou hustě rozprostřeny po všech galerijních síních. Spolupráce autorského dua dosvědčuje umělecký trend posledních let: prostřednictvím intermediality se má divák pohybovat na nespecifikované hranici mezi vizuálním uměním, prostorovou architekturou a třeba i básnickým textem.
Nositel Ceny Thálie v kategorii muzikál za ztvárnění Sherlocka Holmese, 39letý Vojtěch Dyk má pro vystoupení v O2 areně připravené ucelené pásmo nových písní v češtině. V podání kapely D.Y.K. zazní mimo jiné kontemplativní Šumavský Otčenáš z roku 2021, u níž je Dyk zároveň autorem hudby a textu, koleda s cimbálovkou, nebo nová Armáda lásky, ke které nedávno vyšel klip. Slavnostní Dykuvzdání se koná 27. listopadu.
V pátek 1. listopadu, na svátek Všech svatých, vyšla nová deska kultovní britské kapely The Cure Songs of a Lost World. Je to deska v něčem trochu přeceněná a v jiném možná zas podceňovaná. Při nejlepší vůli nepatří mezi její vůbec nejlepší nahrávky, tam mají své místo první čtyři desky kapely (vyšly v manickém tvůrčím období 1979–1982) a pak dvě desky z konce 80. let, Kiss Me, Kiss Me, Kiss Me a Disintegration. Nová deska, na kterou fanoušci The Cure čekali šestnáct let, si ovšem nezaslouží, aby se o ní psaly pouze prázdné a zaměnitelné lichotky typu „kapela zraje jako víno“ či „výborný soundtrack k našemu pohřbu“.
Ferrante je občas literárními kritiky očerňována tím, že její knihy zabředávají do červené knihovny, že píše literaturu pro lidi, kteří neumějí číst... I seriál může někdy připomínat limonádové telenovely, v nichž emoce padají jako prudký déšť. Ferrante ale tuto emoční intenzitu nikdy nepředkládá prvoplánově a bezobsažně. Veškerý děj se odehrává velmi obyčejně a příběh nespěchá za žádnou lacinou katarzí ani doslovným posláním.
Ve věku 91 let zemřel americký hudebník, skladatel a trumpetista Quincy Jones. O smrti umělce a producenta, který za desítky let trvající kariéru získal 28 cen Grammy a spolupracoval s hvězdami, jako byli Michael Jackson, Frank Sinatra či Ray Charles, informovala v pondělí agentura AP.
„Ale já nechci proplakat celý svůj život. Chci se taky trochu smát,“ zpíval Owens před šestnácti lety na Hellhole Ratrace. Obloukem se ke své nejslavnější písni kariéry vrací na poslední písni nové desky, Do You Need A Friend. Nejdřív na posluchače pomrkává větou a melodií z písně Roxette It Must Have Been Love, i to však zní v jeho podání jako něco mnohem fatálnějšího, zbaveno jakékoli podbízivosti.
Bere si to nejlepší ze současné taneční klubové scény, zároveň se díkybohu vyhýbá únavnému tematizovaní jejích aktuálních „hitů“: přehnaně urputnému intelektualizování obyčejné pudovosti, falešně moralistických obžalob hédonismu, jakési podivné dnešní mantry o tom, že svůj smutek si máme vytančit na parketu. Vrací elektronickou hudbu do jednodušších časů, kdy o „pouhé zábavě“ ještě nebylo nutné psát akademické eseje, jen aby se naše provinilé potěšení něčím ospravedlnilo.
Lauru Marlingovou sleduji od jejích začátků. Když vydala svůj debut Alas, I Cannot Swim (2008), bylo jí 18 let. Člověk si připadá trochu zvláštně, být u tohoto typu umělkyň tak dlouho nablízku. Jejich texty totiž jsou tak extrémně osobní, že sledovat bedlivě jejich kariéru by se snad dalo nazvat jistým druhem voyeurství. Tři singly z novinky Patterns in Repeat (vychází 25. října) jsou v tom nejlepším slova smyslu naprosto obyčejné, a přitom povznášející, kombinace, ve které Marlingová už léta exceluje. Dnes je jí čtyřiatřicet, písně jako Child of Mine, Patterns a No One’s Gonna Love You Like I Can nepřipouštějí pochyby, že to bude deska o mateřské lásce.
Hudebníci, spisovatelé a další tvůrci se v nové petici ohrazují proti využívání autorských děl bez licence pro trénování umělé inteligence (AI). Jsou mezi nimi například frontman britské kapely The Cure Robert Smith, vůdčí osobnost švédské skupiny ABBA Björn Ulvaeus, norská zpěvačka a skladatelka Aurora nebo Thom Yorke z Radiohead.
Ve čtvrtek večer v Praze vystoupili Nick Cave and The Bad Seeds. O2 arena byla plná lidí všech generací, včetně té mladé, zaslechl jsem po koncertě kluka svěřovat se svojí slečně, při jaké písni se rozbrečel (byla to O Children). Hojně zastoupená mezi nimi byla ta plus minus moje, lidi, kteří toho australského umělce poslouchají už od osmdesátých devadesátých let minulého století a jeho písně jsou důležitá součást zvuku jejich životů; stárli a zpovzdáli sledovali, jak stárne umělec, jemuž si zvykli familiárně říkat Nick, jak je to mezi blízkými lidmi zvykem. Den po koncertu psali na sociální sítě jinak, než jak se člověk obvykle vyjadřuje o hudebních akcích.
Pokaždé, když Petr Hruška vydá básnickou sbírku, jde v kontextu naší poezie o událost, což platí už od raných devadesátých let. Právě jeho lyrika byla synonymem pro tzv. kuchyňskou nebo privátní poezii, v níž se básnický jazyk používal civilně a s despektem ke zbytečné lyrické ornamentalizaci. Autorův rukopis nikdy nenavazoval na metaforicky rozevlátou obraznost, Hruškovy básně svou kondenzovaností a smyslem pro minimalistický detail připomínaly spíš poezii Ezry Pounda nebo Thomase Ernesta Hulmeho. Hruškovu věhlasu ale napomáhají i mimoliterární okolnosti.
Alan Sparhawk (55) tvoří jednu polovinu kapely Low, v devadesátých letech uměl málokdo být tak nenuceně tragický jako oni. Smutek v hudbě je samozřejmě vážná věc, některému budete věřit, jiný nám bude připadat neautentický, na sílu, na povel se nikomu nic dělat nechce, ani být melancholický. Low tuhle disciplínu zvládali, necítili jsme z nich, že si ze smutnění udělali živnost (jako se to časem stalo třeba Tindersticks), naopak, neustále se snažili posouvat ve svém výrazu dopředu. Najdeme opravdu jen málo kapel, které své možná vůbec nejlepší desky nahrají až na sklonku kariéry.
Třikrát za sebou v Praze koncem minulého týdne koncertoval Bob Dylan, uctívaný písničkář, nositel Nobelovy ceny za literaturu a jeden z nejvýznamnějších světových umělců posledních desetiletí. Co třiaosmdesátiletý hudebník v Praze předvedl? Jaká je tvorba jeho pozdního období a co vlastně Dylana jako tvůrce definuje? V Salonu Echa o tom redaktor Ondřej Štindl mluvil s anglistou a editorem českých vydání Dylanových textů Petrem Onuferem, nakladatelem a předním „dylanologem“ Michalem Plzákem a hudebnicí Zuzanou Barincovou.
Když Leonard Cohen v roce 2016 při propagaci desky You Want It Darker (zemřel dva týdny po jejím vydání) prohlásil, že jeho zdravotní stav není nic moc a že je „připraven zemřít“, hned se kolem toho vzedmula vlna fanouškovské hysterie. Neumírej, prosím, ty ne! Naštěstí umělec tehdy přispěchal s uklidňujícím vysvětlením: „Trochu jsem přeháněl. Vždycky jsem měl tendence dramatizovat záležitosti kolem své osoby. Nebojte, rozhodl jsem se, že budu žít navždy.“
Je to udivující. Bob Dylan vystupuje už víc než šedesát let, ještě dneska je ale možné najít lidi, kteří se vypraví na jeho koncert a jsou pak zklamáni a udiveni, že nedostali, co chtěli. Jako kdyby po všech těch rocích nevěděli, že na Dylanovy koncerty se nechodí proto, aby si člověk potvrdil nějakou svou – většinou ne moc podnětnou – představu, porovnal svůj prožitek se seznamem očekávání a dospěl k závěrečné bilanci.
Návštěvníci pátečního koncertu Boba Dylana se mohou v pátek těšit nejen na výjimečného hudebníka, ale i na překvapivá omezení. Na koncertech se nebude smět používat mobil ani jiná nahrávací zařízení a ani elektronické vstupenky a lidé si musí vstupenky vytisknout. "Koncerty jsou výjimečné zákazem používání mobilních telefonů, které mohou nahrávat audio a video. Budou se dávat do speciálních látkových pouzder a majitel ho v průběhu vystoupení nemůže použít," uvedl Ondřej Pojzl z pořádající agentury Live Nation.
Americký country zpěvák Garth Brooks čelí žalobě kvůli údajnému znásilnění. Žena, která se v minulosti starala o jeho účes a make-up, uvedla, že ji v roce 2019 znásilnil v hotelu v Los Angeles. Zpěvák to důrazně odmítá, napsala agentura AP. Žena, která neuvádí své skutečné jméno a žalobu podala pod jménem Jane Roeová, podle svého tvrzení pracovala od roku 1999 pro Brooksovu manželku, zpěvačku Trishu Yearwoodovou. Pro jejího muže začala pracovat v roce 2017.
Posledně jsme si tu listovali edičními plány Arga a Hostu, nyní se podíváme, co nejzajímavějšího do konce roku chystají v nakladatelství Albatros, Paseka, Odeon a Torst. A začneme zostra. Nová kniha Virginie Despentesové se jmenuje Teorie King Konga a jistě mile překvapí české huráfeministky typu Lindy Bartošové. O nezdolné síle žen lze totiž psát i bez patosu, sebelítosti a nicneříkajících výkřiků o smrti patriarchátu. Despentesové letos v českém překladu vyšel poslední díl její trilogie Život Vernona Subutexe, teď přichází s anarchofeministickým manifestem.
