Čerstvý osmdesátník Václav Klaus svého času osvěžoval veřejnou debatu úvahami, že je snowboard levicový a lyže pravicové. Na levici řadil i salát nebo džínovou bundu. Džíny prošly. Kvalifikovaly se na pravici. V tom, co je levicové a pravicové, je ve veřejném prostoru čím dál větší zmatek. Nálepky, které se bez argumentů různým politikům vystavují, jsou často velmi zavádějící, protože jen málo korespondují s tím, co ti politici skutečně prosazují.
Lenka Zlámalová v hlavním tématu nového vydání Týdeníku Echo má jasno. Levice v Česku vyšla z módy. Tak zní základní teze jejího textu, protože tvrdí, že čím jsou lidé u nás mladší, vzdělanější a bohatší, tím se cítí pravicovější. Samozřejmě že sama autorka ví, a dokonce jsme otázku několikrát řešili na redakční poradě, že „pojmy pravicové a levicové se rozostřily a každý si do nich projektuje něco jiného“.
Z veřejné debaty a médií to vypadá, že společnost se posouvá čím dál víc doleva. Pozornosti a diskusím dominuje levicový pohled na svět. Ekonomicky i kulturně. V mnoha tématech se obojí proplétá. Mluví se o vzrůstající nerovnosti, chudobě, sociálně vyloučených, diskriminovaných, neudržitelném konzumu. A potřebě na to udržitelně reagovat.
Doplňovací volby a místní volby v Británii nedopadly dobře pro labouristickou opozici, udržela sice úřad starosty Londýna, utrpěla ale řadu ztrát, tou nejvíc symbolickou z nich je prohra v doplňovacích volbách v Hartlepoolu, kde poprvé v historii vyhráli konzervativci. Obvod patříval do někdejší „rudé zdi“, pásu dělnických distriktů na severu Anglie, která se ovšem v minulých parlamentních volbách v roce 2019 značně rozdrolila. A drolí se dál.
Rozdělení politiky na pravici a levici přestává dávat smysl, sdělují mnohé expertní hlavy. A člověk s nimi někdy má sklon souhlasit, v některých západních zemích se strany tradiční pravice začínají opírat o chudší, módním žargonem řečeno marginalizované voliče, zatímco progresivní levice, soustředěná na identitářskou politiku, nachází podporu ve velkém byznysu a vůbec vrstvách ekonomických a kulturních elit.
Na lačnosti, s níž se snad celý veřejný prostor vrhl do odsuzování vpádu Trumpových fanoušků do Kapitolu, něco nehraje. Těžko se zbavit podezření, že za tou sborovou rozhořčeností je touha naskicovat dnešní pravici, respektive její nepoddajnou část, jako agresora ohrožujícího přímo ústavní pořádek, přestože ona ve skutečnosti ohrožuje jen konsenzus „elit“.
Mezi mladou generací Američanů roste popularita socialismu. Například podle průzkumu agentury Axios z letošního jara by prakticky polovina (49,6 procenta) dotázaných mileniálů a příslušníků mladší, tzv. generace Z raději žila v socialistické zemi, v jednašedesáti procentech mladých lidí mezi 18–24 lety slovo socialismus vyvolává pozitivní asociaci. Podobný posun se v různé míře dá vysledovat i v jiných zemích Západu.
Odvolání sira Rogera Scrutona z neplacené pozice, ve které měl radit britské vládě ohledně architektury, vyvolalo skandál jak v Británii, tak v České republice. Zástupce šéfredaktora levicového magazínu New Statesman George Eaton si Scrutonovy odpovědi v rozhovoru, který mu poskytl, upravil tak, aby vyznívaly mnohem problematičtěji. Pár hodin nato konzervativní vláda Scrutona propustila. Za starého filozofa se postavili jeho britští i čeští přátelé.
Bývalý ministr zahraničí a obrany a kandidát ODS do europarlamentu Alexandr Vondra pozval do Prahy britského konzervativního filozofa Rogera Scrutona. Toho v tomto týdnu odvolali z neplaceného postu vládního poradce pro bydlení kvůli údajným kontroverzním výrokům o islamofobii, homofobii a antisemitismu. Vondra deníku Echo24 řekl, že jde podle něj o neuvěřitelné porkytectví a chce mu tímto vyjádřit podporu. Konkrétní termín Scrutonovy možné cesty do Prahy zatím není.
Progresivní levici se konečně podařilo sejmout známého filozofa Rogera Scrutona, který má mimo jiné úzké vazby na Českou republiku. Konzervativní Scruton jí ležel v žaludku od loňského listopadu, kdy se stal neplaceným předsedou britské vládní architektonické komise. Nepřátelská média na něj tehdy vytáhla řadu „nepřijatelných“ výroků a požadovala jeho vyhazov. Ukázalo se, že všechny doličné věty jsou vytržené z kontextu a překroucené tak, aby tvrdily pravý opak. (Kauze se tehdy zevrubně věnoval kolega Martin Weiss). Druhý pokus již uspěl.
Vedl výsledek k zamyšlení? Mění se něco ve švédských strukturách? Můžeme ujistit čtenáře, že ano. První vlaštovka je zde. Švédská obdoba Rady pro reklamu uvalila klatbu na sexistický mem.
Výrazná německá levicová politička Sahra Wagenknechtová ze strany Die Linke (Levice), která je od roku 2009 poslankyní Bundestagu, přišla s novou iniciativou „Aufstehen“ (Povstaňme). Chce tak oslovit i voliče, kteří prozatím Levici nevolili. Její iniciativa se však nelíbí mnohým straníkům, distancuje se od ní například stranický předseda Bernd Riexinger, informuje Süddeutsche Zeitung.
Sociální demokracie v Česku míří k úplnému zániku.
Luděk Staněk je publicista, scenárista a stand-up komik. V 90. letech psal o rapu, punku a později především o taneční hudbě.
Levice několika latinskoamerických zemí si v neděli připomněla 50. výročí násilné smrti Ernesta Che Guevary. Na kontroverzního argentinsko-kubánského revolucionáře vzpomínali představitelé socialistických režimů Bolívie, Kuby, Venezuely a Nicaragui.
K image rockerů patří nějaký ten zdvižený prostředník a nějaké to „fuck you“, kterým od těch dob, co je rock rockem, šokují mravokárce, cenzory a buržoazii. Ale někdy nejenom je. Thom Yorke ze skupiny Radiohead nedávno z pódia v Glasgow ukázal prostředníček netradičnímu terči – demonstrantům, kteří ho, mávajíce palestinskými vlajkami, vyzývali, aby nehrál v Izraeli.
Jméno spekulanta a filantropa George Sorose uvedl nejnověji do oběhu maďarský premiér Viktor Orbán. Národně konzervativní politik zaútočil na Sorosovu Středoevropskou univerzitu (CEU) v Budapešti. Využil skutečnosti, že CEU sice vedle maďarských vydává i americké diplomy, ale žádnou pobočku v USA, která by ji k těm americkým diplomům měla opravňovat, neprovozuje.
Samozřejmě existuje třídní boj. Je to boj bohatých proti chudým a zoufale chybí levicová odpověď. S tím poselstvím objíždí svět univerzitní profesor a autor bestsellerů Didier Eribon a minulý týden vzbudil ohlas i ve Vídni. Novinářům vysvětlil, že boháči vedou třídní boj proti ostatním zpřísňováním pracovního práva, úspornou politikou, snižováním daní a tím, když staví s pomocí veřejných peněz své honosné vily.
Někde se stala chyba. Sociální demokraté byli ještě před dvěma lety nejsilnější politickou silou v Evropě. Následovalo období, v němž evropská ekonomika zvyšovala výkon, sociální demokraté z toho však netěží. Právě naopak. Rok 2017 pro ně může zčistajasna být rokem konečného úpadku. Hnutí, které vzniklo před 150 lety, může napsat své poslední kapitoly také v Česku.
Francouzská levice v nedělním druhém kole rozhodne o svém kandidátovi pro prezidentské volby, které se budou konat na jaře. O kandidaturu bojují dva nejúspěšnější adepti prvního kola – bývalý ministr školství Benoit Hamon a expremiér Manuel Valls. Překvapivým vítězem prvního kola se 22. ledna stal Hamon, když porazil předpokládaného favorita Vallse.
Konzervatismus stojí na dvou pilířích. Primárně jde o postoj, sklon přemýšlet a jednat jistým způsobem v společenských a politických otázkách. K tomu přistupují jisté hodnoty, které do značné míry konzervativní postoj odrážejí. Konzervatismus na Západě vždy patřil ke konstitutivním politickým směrům s obecným cílem zachovávat jeho kulturní a duchovní podstatu. Dnes je však progresivně vytěsňován na okraj panujícím levicově liberálním řádem, který směřuje k radikální proměně Evropy. Je úkolem konzervativců se usebrat a tento trend zvrátit.
Mainstreamová levice současného západního světa lapá po dechu. Ačkoli je velkou finanční krizi posledních let snadné převyprávět jako selhání kapitalismu, voliči se k levici neobrátili.
Budoucnost levice je v mlhách. Sociální demokracie ztrácí na severu Evropy podporu dělníků. V zemi Bádensko-Württembersko už její vůdčí roli převzala strana Zelených, podobné to je v Rakousku. Na jihu získávají radikálové od řecké Syrizy k portugalským komunistům. V Česku usilují o voliče sociálních demokratů zelení Matěje Stropnického. KSČM na sjezdu připomněla, že jediná v Evropě dokáže stavět na základech státostrany z bývalého komunistického bloku.
Loni touto dobou vyhlašoval tehdejší šéf Evropské komise José Manuel Barroso sebevědomým hlasem konec krize eurozóny. V českém veřejném prostoru byly výroky Barrosa a dalších potentátů se stejným názorem na věc ještě doprovázeny úlevnými výdechy našich domácích eurooptimistů, že už teď snad konečně ti skeptici přestanou umanutě mluvit o krizi eurozóny, když prošla zkouškou ohněm a je silnější než předtím.
